Úterý 21. srpna. Svátek má Johana.

Optimalizace portfolia v osmi krocích

Oko - noviny - trychtýř

Optimalizace portfolia investic je často podceňovaná. Není třeba k ní přistupovat pouze intuitivně. Jak postupovat při optimalizaci investičního portfolia v osmi krocích?

„Osoba, která se chová hospodárně, si při rozhodování mezi různými možnostmi vybere tu, která přinese největší užitek.“

James Gwartney, Richard Stroup: Ekonomika – soukromá a veřejná volba. 8. Vydání, Dryden Press, 1997

Proč optimalizovat portfolio

Uvedu příklad – auto, které stojí sedmdesát tisíc eur, má spotřebu třicet litrů benzínu na sto kilometrů při maximální rychlosti padesát kilometrů za hodinu. Takové auto by asi nemělo velký úspěch motoristické veřejnosti. Každý normální řidič vyžaduje od svého vozu efektivní provoz.

Co je však samozřejmé v automobilové sféře a v technických oborech, není zcela běžné ve financích. I inteligentní lidé často zapomínají používat rozum a při investování spoléhají v lepším případě na instinkt, v tom horším případě na neověřené fámy. Avšak který inteligentní člověk by se spoléhal na instinkt při konstrukci automobilového motoru?

Při konstrukci jakéhokoli stroje máme k dispozici různé součástky, které můžeme různým způsobem kombinovat tak, aby výsledný mechanismus optimálně vyhovoval požadavkům. Rovněž při tvorbě efektivního portfolia můžeme použít různé „součástky“, které v kombinaci mohou různým způsobem splňovat naše požadavky.

Téma optimalizace portfolia bývá často odsouvána do pozadí nebo také zcela ignorována. Občas převládá názor, že v České republice nebo na Slovensku na to ještě nejsme připraveni nebo že to může fungovat pouze na vyspělejších trzích.

To však není pravda. Ve skutečnosti úplně každý nějakým způsobem optimalizuje portfolio svých investic. Ať už z hlediska výnosů nebo rizik, přičemž používá informace různé kvality, zkušenosti a vzdělání různého stupně.

A co platí pro jednotlivce, platí pro instituce dvojnásob. Každá banka, investiční společnost, správce portfolia, makléřská firma, pojišťovna nebo podnik jiného než finančního charakteru musí nějakým způsobem optimalizovat strukturu svého majetku, aby byla vůbec možná jejich činnost.

Existuje několik kroků, které pomohou s optimalizací portfolia:

Krok číslo 1 – Investiční horizont

Stanovení investičního horizontu je prvním krokem od zmatku směrem k racionalitě. Určení investičního horizontu by nemělo být pro většinu investorů nějak obtížné, protože nevyžaduje žádné speciální vlastnosti. V mnoha případech je investiční horizont již předem jasný a vlastně není co řešit. Podnik má například hotové peníze na zaplacení daní, přičemž termín placení daní je znám. Spotřebitel si spoří na důchod a zná (alespoň přibližně) svůj důchodový věk.

Krok číslo 2 – Stanovení tolerance vůči riziku

Stanovení tolerance vůči riziku úzce souvisí s časovým rizikem. V teorii se řeší tento problém zaváděním exponenciálních a mocninných křivek užitku, koeficientu tau a podobně. V praxi ale bývá pro zjišťování tolerance vůči riziku mnohem užitečnější položit si otázku: Co by se stalo, kdyby portfolio bylo ztrátové po uplynutí určitého časového horizontu? Nebo otázku upřesníme a zeptáme se, zda je pro klienta přijatelné, aby hodnota jeho investičního portfolia činila za rok (nebo jinou dobu):

  • méně než 100% původní částky,
  • 50% až 99% původní částky, nebo
  • méně než polovina původní částky (včetně možnosti ztráty 100% hodnoty portfolia).

Pokud není přijatelná žádná z možností, narazili jsme na vysoce rizikově averzní investora. Avšak pokud je klient ochoten přistoupit na to, že portfolio může být ztrátové, znamená to zásadní změnu v přístupu.

Nepřijatelnost ztráty znamená omezení investic do velmi úzké třídy velmi bezpečných cenných papírů. Tyto investice však přinášejí jen velmi malé výnosy a určitě nejsou zcela bezrizikové. Například „bezpečné“ vládní dluhopisy trpí rizikem změn úrokových sazeb.

Přijetí možnosti ztráty, znamená rozšíření si možností o téměř všechny možné typy aktiv. Také to znamená, že očekávané možné výnosy rapidně rostou.

Krok číslo 3 – Dostupné typy investic

Existuje nepřeberné množství možných investic a nelze reálně spočítat nebo analyticky podchytit úplně všechny investice, které jsou na světovém trhu k dispozici.

Investice mají společnou podstatu: pokud kupujeme investici, kupujeme její budoucí výnosy. Tyto výnosy mohou mít různou očekávanou střední hodnotu a různou úroveň rozptylu kolem střední hodnoty neboli volatilitu. Kromě toho mohou být výnosy navzájem různé svázané nebo korelované.

Portfolio složené z jednotlivých investic bude mít stále střední hodnotu očekávaných výnosů, volatilitu a korelaci s trhem.

Krok číslo 4 – Odhad výnosů a rizik

Odhad výnosů a rizik je náročná fáze optimalizace portfolia. Můžeme se přitom spoléhat na instinkt nebo k tažení náhodných čísel z klobouku – výsledek bude přibližně stejně „kvalitní“. Samozřejmě nejlepší možnost nejsou výmluvy a řeči o instinktech a intuici, ale použití rozumu!

Krok číslo 5 – Požadovaný výnos

Pokud hledáme optimální portfolio, musíme mít představu o pojmu optimality. Patří sem očekávání možných výnosů. Můžeme logicky usoudit, že dlouhodobý průměrný výnos vyšší než deset až dvanáct procent můžeme těžko očekávat. Rovněž není vhodné očekávat enormní výnosy při nízkém riziku. Pokud bychom ze svých požadavků postupně slevovali, bude se měnit i výška rizika, které jsme ochotni podstoupit.

Krok číslo 6 – Sestavení portfolia

Pokud jsme již splnili všechny zmíněné kroky, můžeme přejít k vlastnímu sestavení portfolia. Máme již všechny informace potřebné k rozhodování. Máme stanovený investiční horizont, zamysleli jsme se nad naším přístupem k riziku, odhadli jsme výšku výnosů a rizik a máme i požadovaný minimální výnos.

Nyní je nutné poskládat to dohromady.

Můžeme k tomu použít programy jako Portfolio Optimizer, Free Stock Optimizer, Portfolio Visualiser. Například Portfolio Optimizer je soubor tabulek v Microsoft Excel, který je doplněn o optimalizační program psaný v jazyce Visual Basic. Pomocí tohoto programu můžeme zkoušet různé varianty portfolií v závislosti na požadovaném výnosu.

Krok číslo 7 – Analýza citlivosti

Analýzy citlivosti optimálního portfolia na změny je velmi praktickou činností.

Málokdy je možné přesně sledovat strukturu teoreticky optimálního portfolia v praxi. Téměř žádný portfolio manažer takto nepracuje. Vždy je nutné nejprve brát v úvahu takové vlivy, jakými jsou například zákonná omezení. Například podílové fondy jsou zákonem limitovány na deset procent, které lze maximálně investovat do jednoho titulu cenného papíru.

V praxi se ukazuje, že optimalizace portfolia má zpravidla smysl i v případě, kdy skutečné investované portfolio bude velmi odlišné od teoreticky vypočítaného výsledku. Na optimalizaci portfolia je velmi přínosné, že donutí myslet na výnosy, rizika, diverzifikaci a citlivost portfolia. Díky tomu optimalizace pomůže udělat si v mnoha věcech jasno.

Krok číslo 8 – Realizace investiční strategie

Pokud bychom optimalizaci prováděly pouze „na sucho“, mohlo by to být docela zajímavé intelektuální cvičení. Nicméně má to nějaký praktický význam? Skutečné investování vždy přinese nějaké problémy. Hlavně se projevují typy rizik, se kterými optimalizační procesy nepočítaly. Například riziko likvidity peněz, politické riziko, systémové riziko či riziko inflace.

Další věcí je i to, že je třeba mít dostatečné štěstí. To se však nedá ovlivnit. Ale jak řekl římský filozof, spisovatel a politik Lucius Annaeus Seneca: „Osud se silných bojí, zbabělé drtí.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.