Když emoce porážejí strategii: Investoři znovu dělají stejné chyby
Finanční trhy zažívají určitou nejistotu a rychlé výkyvy. Eskalace konfliktu na Blízkém východě, ale i euforie spojená s dobrými výsledky firem z odvětví umělé inteligence vytvářejí prostředí, ve kterém je velmi snadné udělat coby investor špatné rozhodnutí. Prudké pohyby na obě strany vedou investory k emocionálním reakcím. Ať už je to panický prodej při poklesech, nebo zbrklý nákup ve chvílích, kdy trhy rostou a investoři mají strach, že jim něco uteče. V obou případech jde o rozhodnutí, kterých pak mnozí litují.
Historie se v tomto ohledu opakuje až nepříjemně přesně. Když trhy rostou, investoři podléhají euforii a nakupují ve chvíli, kdy jsou ceny nejvýše, často s vidinou rychlého zisku. Když naopak trhy klesají, mnozí investoři instinktivně sahají k prodeji svých investic s cílem „zachránit, co se dá“. Z lidského hlediska jsou obě reakce pochopitelné, z pohledu zhodnocování peněz však investoři dělají pravý opak toho, co by jim dlouhodobě pomohlo. Prodej při poklesu znamená, že člověk promění potenciálně dočasný propad hodnoty ve skutečnou a trvalou ztrátu. Nákup v euforii zase znamená vstup na trh za potenciálně nadhodnocené ceny, což snižuje budoucí výnosy. Jinými slovy: dlouhodobé výnosy z investic si investoři často kazí sami snahou o jejich načasování.
Tuto klíčovou schopnost trhů historicky potvrzuje zejména vývoj hlavního amerického akciového indexu S&P 500. Ať už svět čelil druhé světové válce, finanční krizi v roce 2008, šoku z pandemie v roce 2020 nebo energetické krizi spojené s válkou na Ukrajině, ve všech případech následovalo po propadu období obnovy a růstu. Investoři, kteří nezpanikařili a své pozice udrželi, z těchto období profitovali. Ti, kteří v panice vystoupili, často zůstali stát stranou právě ve chvíli, kdy se trh lámal zpět k růstu. A pak se vraceli zpět až ve chvíli, kdy už ceny byly výrazně výše.
Čas hraje v investování důležitou roli. Zejména pro investory s dlouhodobým horizontem platí, že nemusí vůbec sledovat každodenní pohyby trhů. Data tento vzorec potvrzují velmi přesvědčivě. Analýza J.P. Morgan ukazuje, že pokud by investor za posledních 20 let zmeškal pouhých 10 nejlepších obchodních dnů indexu S&P 500, jeho celkový výnos by se drasticky propadl. Průměrné roční zhodnocení by kleslo z 10 % na zhruba 6 %. Ještě důležitější je ale jiný detail: většina těchto nejlepších dnů přichází bezprostředně po těch nejhorších. Jinými slovy, přesně ve chvíli, kdy má investor nejsilnější nutkání odejít z trhu, se zároveň rozhoduje o jeho budoucích výnosech.
Současná situace je zároveň skvělým příkladem toho, proč má smysl nepodceňovat diverzifikaci. Tržní pohyby se totiž přenáší do různých oblastí ekonomiky odlišně. Zatímco některé sektory mohou v daném období prudce růst a lákat pozornost investorů, jiné segmenty trhu mohou stagnovat či oslabovat. V dalším období se přitom může situace klidně otočit. To ostatně ukázala prasklá technologická bublina na začátku tisíciletí. Investoři soustředění čistě na technologické akcie, kteří se nechali strhnout předchozím prudkým růstem, tehdy utrpěli ztráty v řádu desítek procent, zatímco diverzifikovaná portfolia dokázala propad výrazně zmírnit a mnohem rychleji se zotavit.
REKLAMA
Možná to zní paradoxně, ale v obdobích euforie, nejistoty a volatility bývá nejlepší investiční rozhodnutí nedělat nic. Právě schopnost vydržet, když trhy kolísají, totiž dlouhodobě odděluje úspěšné investory od těch, kteří své výsledky opakovaně podkopávají vlastními emocemi, ať už strachem z poklesů, nebo euforií z růstu.
Krátkodobé výkyvy jsou přirozenou součástí investování a v horizontu let či desetiletí jejich význam výrazně klesá. Dlouhodobý investor by proto měl sledovat především to, zda se změnila jeho osobní situace, cíle nebo investiční horizont. Pokud ne, pak často není důvod dělat v portfoliu zásadní změny.
Autor: Patrik Novotný, investiční ředitel Investony
