Pátek 24. května. Svátek má Jana.

Dlouhodobé investice: Jaké nástroje využít?

Spoření na důchod i dětem do dospělosti je běh na dlouhou trať. Jako takové vyžaduje dlouhodobé investiční nástroje. Jakým způsobem své dlouhodobé úspory uložit?

Dlouhodobé investice mají dvě základní rizika: Inflaci a paniku. Inflace neúprosně eroduje úspory jako vítr a déšť podkopává horské vrchy a panika dokáže strhnout lavinu ztrát, z nichž nebude návratu. Proti inflaci se dá bránit pouze vhodným uložením peněz s výnosem v dlouhodobém horizontu inflaci porážející. Navíc, když už se střadatel vzdává současné spotřeby, měl by z toho i něco navíc reálně mít. Proti panice lze bojovat pouze disciplínou a dodržením původního investičního záměru.

Peníze lze uložit nejrůznějším způsobem. Nejvíce výdělečné a ziskové bývá úspěšné vlastní podnikání. To ale zdaleka není pro každého. Obdobný efekt přinášejí akcie, které představují podíl na společnosti řízené někým jiným. Jejich výběr bez patřičných zkušeností, znalostí a kapitálu na rozložení rizika je často sázka do loterie. Pro většinu střadatelů jsou proto vhodnější nástroje kolektivního investování. V úvahu připadají i nemovitosti, cennosti či na kratší dlouhý horizont i stavební spoření.

Akcie a akciové fondy: Jeden z nejlepších nástrojů

Na finančním trhu jsou akcie jedním z nejlepších nástrojů, do nichž může domácnost investovat. Představují podíl na společnosti, její činnosti a jejím zisku, a tudíž dokáží do značné míry ochránit před inflací. Navíc ekonomická teorie i praxe ukazuje, že vlastní kapitál firmy je dražší než vypůjčené zdroje – a tak z dlouhodobého pohledu by v průměru měl vlastník akcií vydělat více než držitel dluhopisů.

Akcie lze nakoupit přímo na burze. To ovšem vyžaduje poměrně velký kapitál a znalosti, jaké konkrétní tituly do portfolia zvolit. Proto je vhodnější pro většinu domácností volit z nabídky akciových (pro kratší dlouhodobé horizonty a konzervativnější střadatele i smíšených) podílových fondů. Těch je v České republice k dispozici přes 300 z dílen jak českých, tak mezinárodních investičních společností.

Graf 1: Vývoj amerických akcií indexu S&P 500

investice-01

Zejména pasivní investice (kopírující některý z burzovních indexů) lze nakoupit prostřednictvím tzv. ETF (Exchange Traded Funds). Jejich výhodou jsou nižší náklady na správu a ještě širší nabídka než akciových fondů. Nevýhodou ovšem jsou pořizovací náklady zejména při pravidelné investici v řádu tisíců korun. Lze je pořídit přes obchodníky s cennými papíry a náklady na jeden obchod dosahují řádově 10 USD (cca 250 Kč). To při investici v řádu jednotek tisíc korun představuje až desítky procent vstupních nákladů. Navíc nelze pravidelnou investici vyřešit jednoduchým trvalým příkazem.

Tip: Akcie lze pořídit i prostřednictvím investičního životního pojištění. To ale v žádném případě nebrat! Je drahé, neflexibilní a v konečném důsledku i daňově nevýhodné, a to navzdory daňovým úlevám.

Doplňkové penzijní spoření: Volte dynamické varianty

Dřívější penzijní připojištění a dnešní doplňkové penzijní spoření má přes 4,5 milionu účastníků. Bohužel naprostá většina z nich (téměř 4,3 milionu účastníků) spoří v transformovaných fondech, které sice garantují připsání nezáporného zhodnocení každý rok, ovšem kvůli tomu se drží zkrátka a investují se zhodnocením, které mnohdy nepokryje ani inflaci. Transformované fondy jsou vhodné pouze pro lidi před důchodem či pro spořící penzisty.

Dynamické varianty penzijních fondů jsou nepochybně kolísavější a negarantují návratnost vkladu (až na výjimky, které za patřičný poplatek garantují návratnost vkladu při řádné výplatě). Při delším investičním horizontu přináší jejich strategie vyšší potenciální zhodnocení.

Penzijní fondy nabízejí mnohem levnější investici než klasické podílové fondy. Celkové náklady i dynamické varianty nesměly přesáhnout 0,8 %, schváleno bylo zvýšení na 1 % ročně z objemu investic a klient investuje bez vstupních poplatků. U srovnatelných podílových fondů se vstupní náklady pohybují nejčastěji na úrovni 3 – 5 % a celkové náklady na správu podle zvoleného fondu přibližně od 2,5 % do 3,5 % ročně.

Třešničkou na dortu doplňkového spoření je státní podpora. Pro vklady od 300 Kč do 1000 Kč činí 20 % z vkladu plus 30 Kč a v maximální výši tak dosahuje na 230 Kč. Dalších až 12 000 Kč ročně je možné odečíst od základu daně z příjmů a ušetřit při současné sazbě daně až 1 800 Kč.

Stavební spoření: Jen na 6 let

Stavební spoření patří podle počtu jeho uživatelů k oblíbeným produktům, ale zájem o něj již nějakou dobu klesá. Důvodem jsou padající úrokové sazby a s nimi se snižující výnos, který při optimálním nastavení stavebního spoření na 6 let dosahuje přibližně 3 % ročně díky státnímu příspěvku až 2 000 Kč ročně. A protože je státní příspěvek, který se vyplácí pouze z nově naspořených vkladů, hlavní částí zhodnocení, vyplatí se spoření příliš neprotahovat a po šesti letech vybrat (a případný konzervativec může otevřít nové).

Tabulka 3: Úrokové sazby stavebních spořitelen

Stavební spořitelna

Tarif

Úroková sazba

ČMSS

Multi

1,3%

Garant

1%

MPSS

Trend

0,5%1

RSTS

Spořicí tarif

1%

Úvěrový tarif

0,5%

SSČS

1%

WSTS

ProSpoření

1%2

ProÚvěr

0,5%

PÚ tarif

0,1%

1 Plus bonus 0,7 procentního bodu při úložkách do 300 tis. Kč.

2 Plus bonus 0,1 % při ročních vkladech v 2. – 6. roce ve výši 6 – 9 % cílové částky.

Zdroj: Stavební spořitelny

Velkou nevýhodou stavebního spoření jsou poplatky, které musí klient stavební spořitelny platit. Nejprve se zpravidla nevyhne poplatku 1 % z cílové částky, tedy celkové sumy, kterou hodlá v budoucnosti naspořit a případně si půjčit, následně bude platit poplatek přes 300 Kč ročně za vedení smlouvy.

Nemovitosti: Berte jako klasické podnikání

Nemovitosti jsou často předkládány jako bezpracný pasivní příjem, který je navíc jistý. Má to ale celou řadu háčků. V prvé řadě se majitel nemovitosti musí o ni starat, což stojí nemalé peníze (přibližně 55 Kč/m2 měsíčně). V druhé řadě se musí majitel starat o nájemníky, což stojí nemalé úsilí a v případě neplatícího nájemníka také nemalé peníze. Zejména, pokud majitel narazí na „profesionálního neplatiče“, má na potíže zaděláno.

Pro investice do nemovitosti je zapotřebí větší objem kapitálu. Jedná-li se o naspořené prostředky, je vhodné pamatovat na to, že ani ty nejsou zadarmo – vždy mohly být uloženy jiným způsobem, který představuje náklady ušlé příležitosti. U úvěrových zdrojů jsou náklady explicitně vyjádřené úroky z hypotečního úvěru a poplatky spojenými s hypotékou. Úrokové sazby jsou dnes na historických minimech – dle Fincentrum Hypoindexu na 2,02 %, což náklady investičních nemovitostí významně snižuje.

Graf 2: Fincentrum Hypoindex

investice-02

Zdroj: Hypoindex.cz

Příjem z pronájmu dosahuje výnosu přibližně 3 – 5 % v závislosti na lokalitě a pořizovací ceně nemovitosti. Zpravidla v lepších a luxusnějších lokalitách je nižší, v „sociálně vyloučených“ lokalitách může dosahovat i vyššího výnosu, pochopitelně ale s vyšším rizikem. Při výběru nemovitosti k pronájmu by měl zájemce postupovat stejně, jako při zakládání vlastní společnosti a zahájení podnikání – nejprve si vytvořit podnikatelský plán a zhodnotit rizika.

Pronájem ale není jediným příjmem z vlastnictví nemovitosti. Tím druhým je její případné zhodnocení a zvýšení ceny. Zdaleka neplatí, že ceny nemovitostí jen rostou. To je oblíbený omyl realitních makléřů a developerů, jejichž cílem je především prodat. Představu stále rostoucích cen realit podporuje inflace a dlouhodobé držení nemovitosti jedním majitelem. Přestože reálná cena bytu či domu mohla klesnout, představu o jejím růstu dodá inflace – vždyť nominálně byla nemovitost prodána za vyšší cenu.

Naopak – americká zkušenost hovoří o tom, že se reálná cena domů v podstatě nepohybuje, a když, tak pouze dočasně při cenových bublinách.

Graf 3: Vývoj cen domů v letech 1890 až 2012 dle Case–Shiller home price index

investice-03

Zdroj: Wikipedia.org

Zlato: Jen pro radost

Zlato, stříbro a diamanty jsou považovány za dobrého uchovatele hodnoty a dobrou ochranu před inflací. Ve skutečnosti ovšem závisí pouze na tom kdy a za kolik nakoupíte a kdy a za kolik se vám podaří prodat. Navíc drahé kovy i diamanty mají několik zásadních nevýhod: negenerují žádný průběžný zisk, ale jejich výnos (a s ním související ochrana před inflací) je závislý pouze a jedině na růstu ceny kovu, ale naopak s sebou nesou nemalé náklady.

Nákladů u držby cenností se nezbavíte. Můžete sice cennosti nechat doma v šuplíku, tím ale podstupujete riziko krádeže. A riziko je také náklad. Lze snížit např. umístěním cenností do trezoru – ten ale také není zadarmo. A nebo si pořídit bankovní schránku, kde budete platit pravidelné poplatky za pronájem.

Zlato ani přes svůj masivní růst v době finanční krize reálně nedosáhlo na rekordní hodnoty z ledna 1980. Kdo zlato nakupoval za ceny blížící se 2000 USD/oz., pravděpodobně své peníze proti inflaci také neochrání. A kdo nakupoval malé zlaté plíšky, u nichž cena zlata dosahovala řádově 3500 USD/oz. i více, může jen počítat ztráty.

Zlato, stříbro i diamanty mohou dosahovat i dalšího výnosu, který je ale nefinanční. Např. mohou mít užitnou hodnotu v podobě šperku, který je využíván a dělá radost. Nebo v podobě sbírky, která má pro majitele hodnotu samu o sobě. I tak by ale tyto alternativní investice neměly činit víc než přibližně 5 % investičního majetku domácnosti.

Investujete do akciových podílových fondů?

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře: “Dlouhodobé investice: Jaké nástroje využít?”

  1. David Vozák napsal:

    Dobrý den,

    nejvíce mě oslovují akcie a akciové fondy. Na dlouhou dobu, se stanovenou strategií a přiměřeným rizikem je to jednoznačná volba.

    Pěkný den,
    JUDr. David Vozák

  2. Konvalinka napsal:

    Akcie lze nakoupit přímo na burze. To ovšem vyžaduje poměrně velký kapitál…. ETF Nene. Akcie se koupí i za tisíc. A pak se přikupují až do věku 65 let. Po přečtení několika chytrých knih ví člověk víc, než manažer fondu po jeho nutném a vyžadovaném studiu vysoké školy bolševické. S akciemi je to velice jednoduché: akcie musí být při nákupu levné = nízké hodnoty PE, PB, PS a podniky musí být největší a nejstarší v Evropě a v USA a dlouhodobě zvyšovat zisky. Ve věku 65 let by každý neměl prodat ani jednu akcii, ale naopak mít větší příjem z dividend než z důchodu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.