Pátek 19. října. Svátek má Michaela.

Problém iracionality investičního chování

Investice Jan Barta 20.08.2008 | 11:46 11 komentářů

Chování drobných investorů je zvláštním způsobem cyklické. Nekopíruje indexy, ale spíše investiční publicitu. Vytváří vlastní investiční sentiment. Objevují se v něm typické prvky psychologie masy, tj. zpoždění reakcí za reálným stavem věcí a nezávislost vznikajícího sentimentu na realitě…

Kupříkladu po poklesu a následném oživení trhů lidé ještě nějaký čas setrvávají u nízko rizikových produktů, kde přicházejí o výnosy. Výnosněji a rizikověji začínají investovat většinou v době, kdy hodnota investic stoupne. Spotřební zboží sice nakupují v době slev, ale investiční produkty většinou nakupují v době „zdražování“, když jsou ceny pevně usazeny na růstové trajektorii.

Chování drobných investorů je iracionální, ale většina z nich to mnohdy ani netuší nebo nepřipouští. Je to jako s dietou. Většina rozumí její prospěšnosti, ale jen málokdo ji dodržuje. Z investičních neúspěchů viní drobní investoři většinou investování jako takové (je to „nejistý“), případně správce nebo obojí. Následky tohoto chování se rovnají masivnímu finančnímu sebepoškozování.


Graf 1:

Dnes již klasická studie agentury Dalbar (Study of Average Small Investor Behaviour) ukázala rozsah finančního sebepoškozování. Nejčastějším důvodem bylo, že investoři kupovali fondy
na konci býčího trhu a prodávali před koncem medvědího trhu . Paradoxní rovněž je, že jejich transakční aktivita byla vyšší než
aktivita profesionálních investorů , kteří měnili alokaci mnohem méně.

Portfolio manažeři znají situace, kdy výnosy fondu jsou pozitivní, ale klienti jsou v minusu. Příčinou bývá tzv. investiční skokanství, což je vlastně jednoduché „kasinové“ chování řídící se výhradně emocemi. Takové má na mysli agentura Dalbar.

Takovéto chování drobného klienta odporuje základnímu předpokladu úspěchu investice, který je založen na racionalitě. Racionalita je i základní hypotézou moderní teorie portfolia. V investování získávají drobní klienti nástroj optimálního využití části disponibilního příjmu, který však mnohdy nemohou optimálně využívat.

Co je příčinou ?

V roce 1995 jsme se většinou domnívali, že na vině emocionálních investičních výstřelků je zkušenostní deficit klientů i investičních poradců. Zdá se však, že to byla domněnka zjednodušující problém. Po čase se nám zdá, že růst zkušenosti výrazněji neumenšuje iracionalitu.

Co je tedy příčinou, pokud to není nedostatek vzdělání a praxe? Zdá se, že příčina není jedna, ale jde o celou množinu příčin.

Psychofyziologické příčiny. Peníze – jejich ztráta nebo naopak jejich zisk – vzbuzují velmi silné emoce. Dokáží se doslova „zmocnit“ vnitřního života jednotlivce a ovlivňovat veškerého jeho konání. Finanční emoce jsou založeny na pocitech libosti a nelibosti a mají původ v mozkové činnosti.[1]

Zkušenosti správců se shodují v tom, že u drobných investorů jsou negativní emoce ze ztráty silnější než pozitivní emoce ze zisku. Emocionalita a emoce zcela nepochybně ovlivňují rozhodovací kompetenci jednotlivce a vnucuje se domněnka, že v případě investic může být tento nátlak mnohem prudší a silnější než v případě jiných produktů.

Rozdíly v komunikační vnímavosti. Zkušenost se každého „nechytá“ stejně a je obtížně sdělitelná. Zvláště v případě, kdy jde o zkušenost „nevlastní“[2], a tedy sdělovanou někým jiným (média, investiční poradce). Potenciální klienti ji rozumově mohou přijmout, zvažovat, ale nakonec stejně jednají podle svého – podle své vlastní povahy a emocí.

Jinak řečeno – lidé mají výrazně různou schopnost přijmout (integrovat) nevlastní zkušenosti. Ta je ovlivněna věkem, emoční inteligencí a vyspělostí osobnosti. Nezdá se, že by tato schopnost byla primárně a především ovlivněna vzděláním.

Finanční fóbie[3]. Někteří lidé se ke svým penězům, finančním dokumentům a potenciálním výnosům chovají způsobem, který je za hranicemi tzv. normálu. A není jich málo. Určitý náhled do problému poskytla v roce 2003 studie University of Cambridge, která stanovila, že každý pátý obyvatel Spojeného království trpí finanční fobií. Tyto fobie mají typický průběh – kontakt s výpisem účtu je nelibý, pocity nad účty jsou nelibé. V mnohých případech lidé finanční dokumenty (výpisy, transakční historii, sdělení) ani nečtou.

Fobie se vyznačují neschopností konat ve vztahu k předmětu fobie. Lidé tak nejsou schopni řídit své finance nebo kontrolovat zadlužení. Každý pátý – to je hodně. “Z vody“ to asi nebude. Lze předpokládat, že situace na českém trhu je v zásadě obdobná. Je nutné předpokládat existenci silné skupiny lidí, kteří mají tento finanční handicap. Nemáme zatím ponětí, kolik jich u nás je, neexistují techniky, jak se k nim chovat[4], ve finančních službách nejsou lidé vyškoleni k takovéto specifické péči.

Neplatné návyky. Šetrnost, finanční prozíravost, pevné finanční priority – to vše nemusí být objevováno znovu a znovu. Pokud jsou tyto vlastnosti zakotveny v chování jako návyky, pak usnadňují lidem kontrolu nad vlastními penězi. Potíž je, že proces vytváření finančních návyků je na českém trhu nahodilý. Převažujícím stavem je, že lidé nekontrolují peníze, ale peníze kontrolují je. Stále působí návyky ze starého ekonomického systém, kdy primární potřeby (bydlení, zdraví, vzdělání) byly prakticky distribuovány. Tento systém již neexistuje a nový ještě není zakotven v návycích společnosti.

Specifické stereotypy

prodeji investičních produktů narážíme na specifické stereotypy, které mají emoční základ a významně ovlivňují chování drobných investorů.

Nadřazenost ztrát nad výnosy. Výnosy jsou rychleji zapomínány, ale ztráty jsou déle pamatovány.

Stereotyp známých titulů. V prodejní argumentací jsou lépe přijímány cenné papíry společností s image, která je klientům známa a blízká. Technická nebo fundamentální analýza bývá v takových případech vedlejší.

Stereotyp investičních mýtů. Drobní investoři se pokoušejí opakovaně časovat trh, i když jim analýza dat dokazuje opak.

Stereotyp sémantický. V prodejním procesu se někdy přelévají významy slov z běžného života do vnímání obsahů z oblasti investic. Typickým případem může být slovo riziko , které v běžném životě nese ve svém významu hrozbu čehosi tragického, zatímco v investicích většinou znamená pouze kolísání hodnoty

Stereotyp davového chování. Drobní investoři často chtějí ten produkt, který je obalen popularitou a doporučeními (doporučení známých, doporučení médií), a to nezávisle na tom, zda je pro ně vhodný či nikoliv.

Stereotyp záměny emocí za pravdu. Drobní investoři mají tendenci reagovat na své emoce spíše než na objektivní situaci. Ponecháni při rozhodování sami sobě, většinou vyhoví svým emocím a jednají podle nich. Přizpůsobí jim dostupná fakta.

Stereotyp falešného sebe obrazu. Hodně pozornosti je dnes věnováno přesnému stanovení klientovy tolerance na riziko. Je to jedna z nejobtížnějších a nejdůležitějších poradenských činností. Jen málo drobných investorů disponuje přesným obrazem sebe samých, pokud jde o schopnost snášet riziko. Stanovení přesné tolerance na riziko je stejně významné jako přesně stanovená lékařská diagnóza. A je složité. Většina dotazníků, které jsou na trhu, pořizuje, obrazně řečeno, pouhou „momentku“ klienta. Investiční poradce však potřebuje portrétní fotografii – důkladný pohled do „klientské duše“.

Obdobné stereotypy nachází teorie finančního behaviorismu i v chování makléřů. To by však byl jiný článek. Nutno dodat, že teorie finančního behaviorismu se neustále vyvíjí. Již dnes však nabízí některé nové pohledy na oblast finančních služeb a další perspektivy této oblasti.

Závěrem

Investiční produkty jsou, pokud jde o prodejní proces, jedním z nejsložitějších produktů na trhu. Relativní snadnost, s níž jdou na odbyt během býčích trhů, může být zrádná a proměnit se v bumerang v opačné fázi cyklu. Krátká historie českého trhu investičních produktů zná některé případy, kdy oportunní a „odbyté“ prodeje vážně narušily důvěryhodnost správce.

Drtivá většina drobných investorů je jen s obtížemi schopna orientovat se v široké nabídce investičních produktů. Paradoxně je jejich právem vybrat si i nepříliš dobře. Naší povinností je korektně je informovat a korektně nabízet.

Myslím, že korektní, klientovi přizpůsobené, investiční poradenství bude hrát do budoucna velmi důležitou roli. Asi nikdy se nepodaří zcela zabránit zbytečnému finančním sebepoškozování drobných investorů, ale musíme se o to vždy pokusit.

Jan Barta, generální ředitel ČSOB IS


[1] V mozku existuje oblast (nucleus amyqdalae), která procesuje emocionální reakce. Byla zjištěna přímá korelace funkčnosti této oblasti s rozhodovacími procesy o zisku či ztrátě. Psychofyziologie již prokázala, že poruchy v této oblasti ovlivňují rozhodovací kompetenci. A nejen to, každý jedinec je jiný a má odlišnou výkonnost této oblasti. I tato variabilita ovlivňuje rozhodování.

[2] Většina našich zkušeností, na jejichž základě konáme a hodnotíme realitu, je „nevlastních“, tj. byla prožita, zformulována a dopravena k nám – někým jiným. Tento proces se v dětství nazývá interiorizace nebo socializace. Jednotlivec v moderní společnosti zaujímá stanoviska k jevům, s nimiž nemá, v drtivé většině případů, žádnou přímou zkušenost. Investiční poradenství je součástí tohoto procesu.

[3] Typická fobie je stav, v němž dochází k výskytu strachu a neschopnosti konat. Je samozřejmě různě silná a má různou potenci dezorganizovat život toho, kdo jí trpí. Psychiatři se brání tomu užívat slova normální či nenormální. Normalita je „širokopásmový stav“ plynule přecházející do extrémních stavů nemoci, kterou v extrémní podobě rozpozná i laik.

[4] Většinou se tyto situace řeší až po propuknutí nějaké krizové situace. V USA jsou nyní zřizována charitativní a vládní centra na pomoc s finančním vzděláváním. V USA, stejně jako u nás, neexistuje na školách předmět finanční výchovy, kde by se učilo jednoduchým „faktům finančního života“ – reálné a nominální výnosy, úroky na kreditních kartách, poplatky, jak číst smlouvy atp. Jde samozřejmě o reakci na hypotéční krizi.

Podléháte při investování emocím?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

11 komentářů: “Problém iracionality investičního chování”

  1. Jiří Filla napsal:

    Díky za něj. Více takových článků pro laickou veřejnost bude třeba publikovat. A opakovaně a léta.

  2. Jan Dvořák napsal:

    O psychologii vztahu k penězům názorně vypovídá tato kniha:

    Belsky, Galovich: Proč chytří lidé dělají hloupé chyby, když jde o peníze.

    Obsahuje zajímavé postřehy a podněty na přemýšlení. Doporučuji k přečtení.

  3. Brkleš napsal:

    Poněkud nesouhlasím. Je to sice pěkně popsané, ale za hlavní bych považoval nedostatek informací. Od koho je má investor získat? Zkusili jste zavolat při pohybu směrem dolů do oné společnosti, proč došlo k poklesu, a zda je trvalý nebo nahodilý? Telefon zdvihne brigádnice, nic neví, a když přepojí, tak „odpovědný“ člověk vás zasype poze frázemi. To samé se dovíte i od lidí, kteří prezentují fondy navenek.
    Souhlasím, že trhem hýbou emoce typu jedna pp., ale proč? Protože na patřičných místech informace nezískáte, a pak lidi zpanikaří: Vždyť si vzpomeňte na krizi 2000-2003. Několikrát jsem byl na různých mezinárodnách „konferencích“, např. WIOF, a scénář se pokaždé opakoval: toto čtvrtletí to ještě bude padat, ale příští kvartál se to otočí a dál to půjde nahoru. Když to slyšíte 3 pololetí po sobě, můžete věřit „odborníkům“? Vemte si jenom názory odborníků na to, kdy skončí současná krize. Je celý vějíř názorů, od skončení a nastartování, až po názor, že ještě sem krize pořád nedošla a máme se na co těšit. Takže se nedivte obyčejným lidem, že se chovají emocionálně. Nechci jmenovat další známé mezinárodní společnost, která mi jako klientovi poslala mail, že krize v určité oblasti je zažehnána, že je nastartován růst, ať využiji příležitosti. To bych si dal. Jediné pozitivum doteď je, že ztrátu by zmírnil kurs koruny.
    Závěrem mohu říci, že jsem měl zajímavé portfolio,nyní mám naštěstí jen paběrky. Myslel jsem si, že o tom něco vím, chodili za mnou pro rady, už je odmítám dávat, neb sám nevím. Kdo ví?

    • Martin Tománek napsal:

      Nemohu s Vámi souhlasit. Myslím, že dostupných informací je v dnešní době informačních technologií opravdu hodně, bohužel pro investora, drtivá většina z nich jsou naprosto bezcenné informace, tisíce dat a různé prognózy, které se dost často jaksi nesplní. Již Graham psal, že jestliže je důvodem proč lidé investují, snaha vydělat peníze, potom když tito lidé hledají rady, ptají se ostatních, jak vydělat peníze. V tom případě jsou tito lidé poměrně naivní.
      Faktem je, že průměrného výnosu může na kapitálových trzích dosáhnout i laik bez větších odborných znalostí. Stačí zvolit správnou strategii a ovládat své emoce. Ale spoléhat se na lidi na pobočkách, že Vám fundovaně poradí jak se zachovat v konkrétní situaci, je hodně mimo mísu.
      Prognózy typu: „za dva měsíce dojde k oživení trhu“ může vyslovit buď člověk, který má křišťálovou kouli, nebo naprostý diletant, kterého přece nemůžete brát vážně.
      Dobrá rada obecně, neřiďte se moc tím, co právě dělá trh nebo masa lidí, ale svým vlastním rozumem a úsudkem. Píšete, že jste se ptal jestli je pohyb směrem dolů trvalý nabo nahodilý. Ani jedno, ani druhé. Nic není nahodilé a stejně tak nic není trvalé. Krátkodobé ztráty jsou jenom papírové. Doporučuji přečíst knihu Inteligentní investor od Benjamina Grahama a najdete odpovědi na veškeré Vaše otázky.
      To, že z Vašeho portfolia zbyly paběrky, není naštěstí, ale naneštěstí. Na Vaši poslední otázku bych odpověděl: já.
      Přeji hezký večer

      • petrph napsal:

        No já bych nesouhlasil s tvrzením, že krátkodobé ztráty jsou jen papírové – uvědommme si, a to je holý fakt, že se ztráty kurzů z krize 2000-2003 se ještě nezotavily na tehdejší hodnoty (tak na 50%), a už je tady další hluboký propad. A ono čekat 8-10-15? let než se tehdejší (ale možná i předloňské) kurzy vrátí na původní hodnoty, natož aby ještě něco vydělaly, je opravdu na jeden život dost dlouhá doba. Asi namítnete že se takhle inteligentní investor nejedná, má nastavený stop-loss, takže v dnešní době se válí s balíkem hotových peněz někde na Bahamách. Smutné je, že tohle nedělají finanční odborníci co řídí investiční fondy – ty nějaké krátkodobé ztráty netrápí, jejich peníze to ostatně nejsou, a klient ať si počká, nebo prodá se ztrátou ….

        • Konference napsal:

          Nevim, kolik mate zkusenosti s investovanim a uzivanim stop prikazu, ale zas tak bajecna vec to neni. Stop-loss je dvousecna zbran. Nekdy hraje ve Vas prospech a jindy zase ne. Zalezi dost na strategii. Nedelate-li ryze kratkodobe obchody, tak Vam muze napachat vice skody nez uzitku. Takze spis nez samotne zadani prikazu pouzivaji „profesionalove“ predem stanovenou stopku (respektive nekolik urovni stopky) imaginarne. No a pak vzdy prichazi na radu zvazeni aktualni situace a vice mene spekulace, zda bude lepsi prodat a nebo nadale drzet. Coz ale predem s jistotou nikdo nevi.

          Stop-loss je dulezity u aktivniho obchodovani, specialne pak u pakovych instrumentu. Pro bezne dlouhodobe investovani ale moc vhodny neni.

          • OTTO napsal:

            Ve všech příspěvcích zazněly velice zajímavé názory a je vidět velmi jasný rozdíl přístupu zkušených investorů, což se týká dvou příspěvků a běžných lidí, kteří napsali zbývající příspěvky.

            Běžný člověk není nadávka.
            Rozdíl mezi ním a zkušeným investorem bych přirovnal asi jako rozdíl mezi automobilovým závodníkem a řidičem, který ročně najede 5000 km.
            Oba začínali bez auta i řidičáku tudíž na tom byli stejně.
            Rozdíl je pouze v tom, že závodník se rozhodl, že se ježdění bude věnovat více a bude se v něm stále zlepšovat, aby se z něj mohl stát špičkový závodník.
            Co se týká investování tak myslím, že vše stojí a padá na emocionální inteligenci, na zdravém selském rozumu a ochotě zlepšovat potřebné dovednosti.
            Je prokázané, že indexové akcie rostly za posledních skoro 100 let v průměru o 7 a více % ročně, ikdyž v tomto období proběhlo mnoho poklesů horších než zažíváme dnes.
            Co se týká akcií tak víme, že mnoho firem zkrachovalo a majitelé jejich akciií přišli skoro o vše nebo úplně o vše.
            Jsou ovšem i firmy jejichž akcie z dlouhodobého hlediska více či méně rostou.
            Asi každý by chtěl mít v portfoliu akcie Berkshire Hathaway koupené v roce 1965 kdy jedna akcie stála 18 dolarů a dnes je cena 115 tisíc dolarů přičemž před v prosinci 2007 se prodávala za 151 650 dolarů.
            Pokud chci koupit akcii musím hledat takovou firmu jejíž potenciál je dlouhodobě zaručen – tím myslím dobu 5-30 let.
            Potom mě samozřejmě příštích 30 let poklesy budou zcela ukradené ikdyby trvaly roky, což se mimochodem stává i dobrým akciím, protože vím, že akciie hodlám prodat až za 20-30 let.
            To co mi ale ukradené nebude je průběžné sledování vnitřní hodnoty akcie, účetní hodnoty akcie, P/E, P/B, P/S, P/C, PEG, ROE atd. abych měl zpětnou vazbu jestli firmě nezačíná ujíždět vlak a není tedy pomalu čas akcie se ziskem prodat a koupit akcie splňující požadavky pro dlouhodobý investiční horizont.
            Většině lidem toto nic neříká takže to sledovat nebudou moci což vůbec nevadí, protože to je přeci práce finančního poradce sledovat průběžně jak si stojí jednotlivé akciie v klientově portfoliu a v případě nutnosti včas klienta upozornit na potřebu úprav portfolia.

            Co se týká stop-lossů tak neznám nikoho kdo vlastní akcie s investičním horizontem 5 a více let a používá stop-loss.

            Investování není problém.

            Problémem jsme my sami a naše nedostatečná emocionální, finanční, vztahová(komunikační) inteligence, lenost, neochota zaplatit cenu za změnu k lepšímu, paradigmata atd. zkrátka náš postoj a myšlení.

            Je zajímavé, že to samé platí nejen pro investování, ale pro jakoukoliv jinou činnost včetně života samotného.

            • ricmund napsal:

              Akci prodat za 30 let?? To není zrovna moc klientů co 🙂

              • OTTO napsal:

                Proto je bohatých jen hrstka a jsou stále bohatší zatímco chudí jsou stále chudší.
                Chudí hledají rychlé a levné cesty k bohatství zatímco bohatí hledají ty fungující.

  4. Jan Bartoš napsal:

    Vážený pane Bárto,

    děkuji Vám za tento článek. Rozhodně si myslím, že se situace nezmění, neb ti uvědomělí by neměli na kom vydělávat. Ale pevně věřím, že link na Váš článek upevní víru alespoň u pár lidí, kteří chtějí naslouchat!

    JB

  5. Konference napsal:

    Moc pekne, pane Barto. Pojal jste to z psychologickeho hlediska.
    Ja bych velmi zjednodusene jako priciny investicnich nezdaru oznacil tri veci:
    1) emoce
    2) nedostatecne nebo zkreslene informace (zde je patrny zejmena vliv medii nekdy prehanet a jindy bagatelizovat a vubec casto podavat informace se subjektivnim zabarvenim)
    3) nerealne, nebo obecne spatne nastavene investicni cile (vynos, riziko, horizont…)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.