CZK/€ 25.305 -0,06%

CZK/$ 23.413 +0,02%

CZK/£ 29.594 +0,24%

CZK/CHF 25.911 +0,38%

Text: Daniel Kuchta

15. 09. 2010

12 komentářů

Akcie nad propastí

 


 

V průběhu minulého týdne jsem narazil na dva články, které sice byly psány nezávisle a z různého úhlu pohledu, ale jejich vyznění bylo velmi podobné – akcie mají za sebou velmi dlouhé období, kdy byly hvězdami mezi investičními nástroji, růžová budoucnost je ale nečeká.

Začátkem září se na webu pro-investory.cz (resp. na webu scribd.com) objevila analýza od analytika Citigroup Roberta Bucklanda o „kultu akcií“, který vznikl v padesátých letech minulého století. Za jeho vznikem stojí několik faktorů od příznivých ekonomických podmínek po změnu investičního chování institucionálních investorů, zejména penzijních fondů.

Za všechno může Markowitz a penzijní fondy

Podle Bucklanda se začátek období „kultu akcií“ shoduje s rozšířením  Markowitzovy moderní teorie portfolia, podle níž dobře diverzifikované portfolio může kromě snížení rizika přinášet také nadprůměrné výnosy. Společně se začínajícím obdobím klidu bez světových válečných konfliktů a rostoucí prosperity, které následovalo po období dvou světových válek a velké ekonomické depresi, to byla velmi dobrá výchozí situace znamenající  začátek úspěšné éry akcií.

Nejvýznamnějším hráčem na trzích, který tuto situaci využil ve svůj prospěch a díky němuž se akcie později staly symbolem růstu a vysokých dlouhodobých výnosů, byly penzijní fondy. Ty měly, na rozdíl od dneška, v padesátých letech problém spíše s přílivem peněz než s jejich odlivem a dlouhá splatnost v kombinaci se zajímavými dlouhodobými výnosy pro ně byla velmi lákavá. Krátkodobou volatilitu omlouvaly dlouhodobé výnosy, přičemž akcie se v té době ukazovaly jako velmi výhodná ochrana proti inflaci.

Situace byla podobná na obou stranách Atlantiku. Jak v USA, tak například ve Velké Británii se portfolia penzijních fondů v průběhu padesátých a šedesátých let začaly dramaticky obměňovat. Dluhopisy, které hrály do té doby prim, začaly poměrně rychle ustupovat akciím, které již na začátku šedesátých let převzaly štafetu vedoucího aktiva v jejich portfoliích.

REKLAMA

Pokud na začátku padesátých let byl poměr cenných papírů s pevným výnosem a akcií u penzijních fondů v USA 67 % ku 17 %, ke konci roku 2006, kdy akcie dosáhly vrcholu, to bylo 18 % ku 69 %. U penzijních fondů ve Velké Británii byl tento poměr na vrcholu (na začátku devadesátých let) ještě výraznější ve prospěch akcií (76 % ku 12 %).

Nemalý podíl na tomto výsledku můžeme přičíst také výnosům, které měly nemalý podíl na růstu popularity akciových investic. Následný vývoj pak měl za následek situaci, kdy růst cen akcií živil rostoucí zájem o ně a zároveň rostoucí poptávka po akciích vedla k růstu jejich cen. V roce 1999 mělo 100 investovaných dolarů z roku 1950 v akciích hodnotu 58 380 dolarů, přičemž u státních dluhopisů to bylo pouhých 1 651 USD.

K penzijním fondům se později přidaly také podílové fondy, které dovolily investovat do akcií mnohem většímu množství drobných investorů. Jejich boom nastal v osmdesátých a zejména v devadesátých letech, což jen podpořilo další růst akciových trhů.

Nic však netrvá věčně a po několika desetiletích přišlo vystřízlivění, které si asi přál málokdo. Za posledních deset let přinesly akcie svým investorům celkový výnos pouhá 4 %. Kromě dvou výrazných propadů se začíná také ukazovat, že mnohé argumenty spojené s rozšířením akcií stojí na vodě. Akcie se ukázaly jako špatný nástroj ochrany proti inflaci a volatilita začal být mnohem větším problémem, který nedokázal vyřešit ani dlouhý investiční horizont.

REKLAMA

Na penzijní fondy dolehl také stín demografického vývoje, kdy stárnoucí populace bude znamenat vyšší odliv peněz, než do nich střadatelé investují. Jistota výnosu, i když možná nižšího, je dnes mnohem větším lákadlem než vysoké, ale nejisté zisky a penzijní fondy se musí nastalé situaci přizpůsobit.

Podíl akcií v penzijních fondech v USA klesl do roku 2006 na 55 %, přičemž podíl dluhopisů vzrostl na 30 %, ve Velké Británii se dokonce jejich podíl téměř vyrovnal na úrovni kolem 40 %. Přítok peněz do akciových podílových fondů, který vrcholil v roce 2000, byl hodně ovlivněn propadem trhů ze začátku nového tisíciletí. Zatímco v USA se jej podařilo jakž takž vzkřísit v průběhu býčího trhu v letech 2003 až 2007, v Evropě již k jeho vzkříšení prakticky nedošlo.

Demografie jako strašák akciových trhů

Z hlediska zmiňované demografie hodnotí situaci na finančních trzích také Petr Čermák, analytik společnosti Colosseum, ve svém nedávném článku. Kromě penzijních fondů investují drobní střadatelé v USA (a prakticky ve většině rozvinutých ekonomik) značné prostředky do akciových fondů právě s cílem uspořit si peníze na důchod. Vekou většinu těchto investorů tvoří lidé ve věku 45 let a více, přičemž střední hodnota věku investorů je 50 let.

Na tom by nebylo nic špatného, kdyby až 59 % aktiv nedrželi lidé narozeni po druhé světové válce, tedy mezi léty 1945 až 64, přičemž dalších 21 % tvoří ještě starší generace. Celých 80 % všech aktiv drží lidé starší než 46 let. Dnes je situace taková, že většina investorů drží ve svých portfoliích akciové fondy, s přibývajícím věkem se ale struktura jejich investic bude měnit, a to ve prospěch konzervativních investičních nástrojů, které budou fungovat jako uchovatel hodnoty jejich portfolia.

Pokud k tomu přičteme skutečnost, že v posledních letech se akcie moc nepředvedly a lidé do nich budou investovat méně peněz (starší kvůli zabezpečení na důchod, mladší zase kvůli špatným zkušenostem z posledních let), budoucnost akcií skutečně není velmi růžová. Stárnutí populace a nepříznivé výsledky na trzích tak mohou být pro akcie skutečně smrtící kombinací.

V obou případech se autoři prakticky shodli, že záchranou pro investory mohou být například rozvíjející se trhy. Zde, na rozdíl od západní Evropy, USA nebo Japonska, jsou akcie stále hodnoceny spíše pozitivně a nezájem investorů (ani společností, které chtějí své akcie uvést na trhy) jim v nejbližších letech nejspíše nehrozí. Ani v oblasti demografického vývoje na tom nejsou tak špatně. Podle Bucklanda v západních ekonomikách mohou investoři přenést svou pozornost na vývoj na trzích s akvizicemi a fúzemi, nebo na společnosti, které plánují zpětné odkupy akcií. A těch se může díky nízkým cenám akcií, přebytku hotovosti a poměrně levnému dluhovému financování objevit v nejbližší době poměrně dost.

Jestli budeme v nejbližších letech a desetiletích svědky kultu jiného investičního nástroje, třeba dluhopisů (které by se mohly osvědčit v době deflace), není jisté. Jisté však je, že investoři pomalu ale jistě ztrácí trpělivost s akciemi, které jim v posledních letech způsobily více strastí než radosti.

Loading

Vstoupit do diskuze 12 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Anonym

    17 září, 2010

    Kult dluhopisu panoval poslednich deset let diky umelemu snizovani urokovych sazeb. Kult dluhopisu se blizi svemu konci. Jen co se penezni inflace prelije do inflace fyzickych aktiv (myslim, ze u komodit uz tento jev zapocal a akcie na sebe nenechaji dlouho cekat), budou dluhopisy proklinany a nastane kult komodit. Ani akcie si nepovedou spatne.
    Strasit lidi odchodem baby-boomers do penze je laciny trik. Ano, z penzijnich fondu v USA a Evrope budou nasledujicich 30 let pravdepodobne odtekat penize. Ale tady nekdo zapomina, ze penzijni fondy uz davno nejsou nejnaruzivejsim kupcem akcii… tim dnes jsou arabsti sejkove a cinsti miliardari… a k nim budou pribyvat investicni fondy z Ciny, Brazilie, Indie a dalsich zemi, kde poroste koupeschopnost MLADE stredni tridy.
    Jako obvykle se tedy zmineni autori dopousti skolacke chyby, ze se na kapitalove trhy divaji jako na izolovany svet USA a Evropy. To uz davno neni pravda.
    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    Odpovědět

  • Ivo Strouhal

    17 září, 2010

    „Jisté však je, že investoři pomalu ale jistě ztrácí trpělivost s akciemi, které jim v posledních letech způsobily více strastí než radosti.“
    Určitě bych negeneralizoval a neházel všechny akcie (a trhy) do jednoho špinavého pytle. A jestli je tvrzení výše pravdivé, tak není lepší doby pro investování do akcií než právě teď:-)

    Odpovědět

  • Zbyněk Svěrkoš

    18 září, 2010

    Ono to chce taky oprostit se od vizí výnosů 50-70-100%. Do doby, než začaly výrazně růst akcie emerging markets, byla průměrná výnosnost akcií necelých 10% p.a., když se vezmou růsty a pády za několik desítek let dozadu. Takže ano – investor, který si „zvykl“ očekávat výnosy vysoce dvouciferné a místy i trojciferné, může být zklamán. Otázkou je, na čem jiném při srovnatelném „investičním trojúhelníku“ udělat své vize supervýnosů jinde. Zejména u drtivé většiny populace, která potřebuje trpělivě koulet tvorbu svoji hromádky po tisícovkách….

    Odpovědět

  • goldstandard.cz Jan Cermak

    3 října, 2010

    Je možná pravda, že tzv. babyboomers prodávají svoje akcie (například Coca-Cola). No a co. To není důvod, proč je nenakupovat. Pokud cena klesne, ať už z jakéhokoliv takového(nefundamentálního) důvodu, je to pro mě důvodem pro nákup.
    Jinak celý tenhle článek nechápu. Akcie reprezentují podíl na zisku podniku – ne? Otázka Akcie nad propastí se dá tedy přeložit jako „Podniky nad propastí“, což tedy …. ehm… jak to slušně říct.

    Odpovědět

  • Václav

    17 září, 2010

    Zájem o akcie poroste. Za nekolik let bude zas tak veliký zájem o akcie jako roku 2000.
    Podle Markowitze bude propad hodnoty portfolia mensí, témer nulový a výnos portfolia také mensí, témer nulový. Neni pravda, ze podle Markowitze bude výnos vetsí.
    Akcie neprinesly minulou dekádu jen 4%, ale stovky procent, stále se to musí opakovat!! Výnos akcií minulou dekádu nelze dokazovat indexem DJ od 1999 do 2009, ale sledovat akcie CEZ, Volkswagen, Solarworld, McDonalds atd., ty vynesly stovky procent minulou dekádu!!
    Protoze lidé si musí pomáhat k duchodu stále více jinak, nez základním pojistením, poroste zase zájem o akcie. Dividendové akcie na 50 let jsou to nejvýnosnejsí duchodové pojistení, aspon 4x-10x rychleji roste kapitál v akciích i prijem z dividend, kdyz se investuje do dividendových blue chips akcií na stálo a ne do pripojistení.
    Akcie z Asie jsou jen pro Asiaty, akcie z Ruska jsou jen pro Rusy. Lidé ze strední Evropy vydelají nejlépe s akciemi z Nemecka na 2-4 roky, ty udelaly stovky procent od 1990 do 2000, dalsí stovky procent od 2003 do 2007, dalsí stovky procent udelají od roku 2009. Také se nesmí vystavovat Evropani menovému riziku rublu nebo rupie, ani riziku zkorumpovaných a polostátních podniku z Ruska, Turecka, Cíny, Filipín atd.
    Pan Kuchta by uz mel konecne prestat psáti o akciích a venovati se necemu jinému. Na rozumné clánky o akciích máme specialisty, napriklad Ken Fisher.

    Odpovědět

  • Lubomír Velický

    18 září, 2010

    akcie Orca jsou velmi podhodnocené, ted je pravý čas pro nákup, vydělejte miliony a zajistěte své stáří!
    Znám šikovného investičního poradce a makléře, pan Votava Miloš 602 315 964 je to makléř společnosti Capital Partners, pokud máte zájem, zařídí vám nákup akcií za dobrou cenu!!

    Odpovědět

  • Radek

    20 září, 2010

    😀 taky mám rád kameňáky, ale tohle je předčí 😉

    Odpovědět

  • goldstandard.cz

    3 října, 2010

    LOL 🙂 akcie orca si přece dokáže nakoupit každý sám, ne? co to tady je za příspěvky????

    Odpovědět

  • mimi

    19 září, 2010

    Ta anketa je stupidní.. proč bychom se měli BÁT akcií.. Měli byste tam spíš napsat „Jsou podle vás akcie motivující formou vlastnictví vedoucí k rozvoji anebo díky lidské chamtivosti vedou k destrukci, prodeji výroby a odlivu práce do chudších zemí?“

    Odpovědět

  • Radek

    20 září, 2010

    Navrhovaná anketní otázka je sice hezká, ale kdo by ji dočetl až do konce, aby na ni odpověděl? 😉

    Odpovědět

  • carlos

    20 září, 2010

    že je většina držitelů akcií starších 46 let…no asi v pořádku jedna dlouhodobě budovali (měli více čacu naž 20 letí…že budou končit? nemají potomky? hned vše vyberou?
    80% populace nežije v Evropě ani Americe, Čína + Indie 40% populace mladší 15 let…takže pokud zachováme parametr 46 let následujících 30 let by to mohlo být z tohoto pohledu celkem v pohodě 🙂

    Odpovědět

  • Jan Dvořák

    20 září, 2010

    Vzhledem ke kultuře v Číně a Indii bych kvantum mladých (a tedy budoucích investorů) viděl spíše jako pozitivum pro drahé kovy než akcie.

    Odpovědět