Středa 21. února. Svátek má Lenka.

Jakých největších chyb se dnes investoři dopouštějí?

Nedávno jsme na našich stránkách psali o deseti nejčastějších akciových mýtech, které jsou jak nesmrtelné, tak nebezpečné. Dnes se zase podíváme na deset nejčastějších chyb, kterých se mohou investoři dopustit při výběru investičních produktů.

Inspirací byl opět článek na zahraničním webu, o němž pak psal také Jan Dvořák na svém webu pro-investory.cz. Na první pohled se může zdát, že těch rad co, kdy jak a proč je už příliš mnoho. Je ale určitě lepší si přečíst deset různých rad a udělat si obrázek a vlastní názor a podle toho se zařídit, než se vrhnout do investování po prvním doporučení od brokera, nebo ještě lépe zprostředkovatele. Deset chyb investorů popsal Doug Hornig, a i když chyby ním popsané určitě každý dobře zná, je také mnoho těch, kteří se jich denně dopouštějí.

První chybou je být plně zainvestován do akcií. Každý, kdo to s investováním myslí vážně ví, že diverzifikace prostředků do různých tříd aktiv je jednou ze základních podmínek úspěchu, zejména v dlouhém horizontě. Hornig pak poukazuje zejména na to, že mnoho lidí má ve svém portfoliu různé produkty, jako jsou ETF, fondy, certifikáty apod. s různou strategií (hodnotové, růstové, velké, malé společnosti, indexové nástroje) a mají pocit, že diverzifikace tím skončila. Jenže je pravdou, že jde pořád pouze o akcie. A poslední krize a propad na trzích jen ukázal, že taková diverzifikace k odvrácení výrazných propadů určitě nestačila.

Chtělo by se říct, že pro investory s dlouhým investičním horizontem by ještě takové rozdělení prostředků možná stačilo, ale poslední roky dokazují, že je potřeba držet akcie déle než patnáct let, aby byl investor v zisku. A když přijdou další výrazné propady v nejbližších několika letech, nebude pravděpodobně stačit ani to.

Další chybou je mít všechny prostředky v dluhopisech. A je nutné dodat, že to platí zejména v dnešní době, kdy jsou dluhopisy odpisovány většinou investorů jako nepříliš perspektivní třída aktiv, u níž se investoři velkých zisků určitě nedočkají. Také Hornig upozorňuje, že dluhopisy jsou dnes vším, jen ne bezpečnou a konzervativní investicí, jejichž výnosy jsou vzhledem k extrémně nízkým úrokovým sazbám prakticky na vrcholu. Perspektivu v nich mohou vidět pouze ti, kteří očekávají dlouhodobou stagnaci ekonomiky, deflaci a udržení úroků na dnešních úrovních po velmi dlouhou dobu. "Jsou to ti samí investoři, kteří si mysleli, že ceny nemovitostí půjdou vždy jen nahoru".

Mít všechny peníze zainvestované pouze v USA je chybou Američanů, ale stejně tak to může platit pro investory, kteří investují pouze do Evropských, nebo nedej bože jen do českých investičních nástrojů (i když to asi ani nejde). Podobně jako USA, i Evropa vynakládá ohromné prostředky na záchranu neodpovědných, a to nejen bank, ale i zemí, a přesto se jí nedaří dostat ze šlamastiky, v níž se za poslední dva roky octla. USA a ani Evropa již dnes zdaleka nejsou bezpečnými ekonomikami s trvalým růstem a jejich úlohu přebírají spíše rozvíjející se ekonomiky. S rozšiřujícími se možnostmi je dnes navíc mnohem jednodušší, než v minulosti investovat do rozvíjejících se zemí (i samostatně, nejen prostřednictvím široce zaměřených indexových nástrojů). A týká se to také měnové diverzifikace, jelikož ani dolar, a vlastně ani euro nepředstavují bezpečí. "Diverzifikace … držením měn s konzervativnější fiskální politikou se dnes ukazuje jako rozumné řešení."

Chybou je také nevlastnit zlato. Podle Horniga je zlato dlouhodobě výhodnou investicí. Nejenom proto, že nemůže "zkrachovat", ale prakticky od dob vynalezení peněz je to jediná světová univerzální měna, která nepodléhá inflaci kvůli tomu, že si jí centrální banky vytisknou, kdy chtějí. Zlato podle něj ztělesňuje dvě základní charakteristiky peněz. Funguje jako prostředek směny a také jako uchovatel hodnoty. Zlato sice investorům nepřinese rychlý zisk, ale dlouhodobě je stále dobrou investicí. Osobně bych dodal, že dnes může to samé platit pro stříbro, které je z hlediska investice možná ještě zajímavější.

Další dvě chyby jsou poněkud zvláštní a ne každý si uvědomuje jejich dopad, ale něco do sebe určitě mají. První je ignorování politiky. Ať už chceme, nebo ne, politici nás svými rozhodnutími ovlivňují výrazněji, než se na první pohled zdá. Různé daně a omezení ovlivňují fungování trhů a zejména v dnešní době, kdy jsou na pořadu dne různá restriktivní opatření (a to platí jak pro USA, tak pro Evropu a ČR), s nimi může člověk – investor buď bojovat, nebo se jim přizpůsobit. Druhou chybou je důvěra ve vládu a schopnosti jejích představitelů, což skutečně nepotřebuje žádný komentář.

Dalším problémem pro investora může být nahánění zisků (a ještě hůř dohánění ztrát) využíváním páky. S tímto tvrzením asi nebude souhlasit každý, protože využívání pákových nástrojů má v některých případech své opodstatnění (pokud se dělá s rozumem a skutečně nejde o zbrklé dohánění předchozích ztrát). Je ale pravdou, že nerozumné a nekompetentní využívání pákových nástrojů a honba ze velkými zisky byly spouštěči dnešní krize, z níž se ekonomika nedokáže dostat.

Jednou z největších chyb, které se investoři dopouštějí, je nedočkavost a vnášení citů do investic. Investovat za každou cenu a mít pocit, že když něco propásnu, bude to velká chyba, která mě bude stát zajímavý zisk, vede ke zbrklosti a špatným rozhodnutím, které končí často ztrátou. Trpělivost a poctivý výběr je tou nejlepší zbraní každého úspěšného investora, který ví, že vždy se najdou na trhu příležitosti k dobrým investicím. Stejnou chybou je pak přílišná sebedůvěra a pocit, že nemůžeme udělat chybu. Je lepší být opatrný a raději si investici rozmyslet, než se bezhlavě vrhat do investice. Emoce do investic skutečně nepatří. "Je lepší nebýt v trhu, který je ziskový, než být v trhu, který vykazuje ztráty."

V tomto výčtu samozřejmě nemůže chybět jedna ze základních chyb, kterou je nakupování, když nakupují všichni. O této chybě již bylo popsáno mnoho stran a každý ví, že když se o nějaké "extrémně výhodné" investici mluví už i v bulváru, je nejlepší se takové investice co nerychleji zbavit.

Poslední chybou ve výčtu je předpoklad, že to nejhorší je již za námi. Jsme skutečně svědky výjimečné situace, kdy krize ovlivnila prakticky všechny trhy a všechny třídy aktiv bez rozdílu. A i přes ohromnou snahu vlád po celém světě je jasné, že pomocná opatření nefungují tak, jak si jejich autoři představovali. Pohodlný život nad poměry a splácení dluhů dalšími dluhy musí jednoznačně vést k očistě, která se nebude dít pod taktovkou vlád a jejich pumpování smyšlených peněz do systému. To nejhorší nemáme ani náhodou za sebou a zbývá nám jen připravit se na to co přijde, i když vlastně nikdo neví kdy to bude a jaké to bude.

7 komentářů: “Jakých největších chyb se dnes investoři dopouštějí?”

  1. Konference napsal:

    Koukam, ze se dopoustim hned dvou chyb…
    1) jsem plne zainvestovan do akcii (resp. neco malo tvori komodity)
    2) nevlastnim zlato
    … no menit na tom rozhodne nic nebudu.

    Zasadne nesouhlasim „že je potřeba držet akcie déle než patnáct let, aby byl investor v zisku.“ To se tyka indexu americkych akcii, ale ne jednotlivych akcii, ani jinych indexu (napr. emerging markets). Viz
    http://www.finez.cz/odborne-clanky/detail/desetilete-vynosy-akcii/

    Take nesouhlasim s Hornigem, ze zlato je dlouhodobe vyhodnou investici. Zlato je mozna dlouhodobe bezpecnym ulozenim kapitalu, ale ne vyhodnou investici. Dlouhodobym drzenim zlata jeste nikdy nikdo nezbohatl.

    Jan Traxler
    FINEZ Investment Management

    • Bankovnípoplatky.com napsal:

      Jan Traxler: Dlouhodobym drzenim zlata jeste nikdy nikdo nezbohatl.

      Ale také nezchudnul, což se o jiných aktivech říci nedá. Zásadním problémem je, jakou úlohu zlato bude mít. Také jsou podezřelé manipulace s cenou na trhu se zlatem. Proč ji někdo dělá a proč mu stojí za to ji provádět?

      Akcie historicky rostly s růstem poptávky s postupným zaváděním penzijních plánů, kde se investovalo do akcií. Peníze přesměrovávané do tohoto kanálu vytvářely poptávku a růst cen. To je minulostí, proto dlouhodobě akcie neporostou určitě oněch 8% p.a., spíše někde kolem kladné nuly. Za růstem kurzů akcií v současné době stojí tisknutí dolarů a eur na zakrytí děr znehodnocených aktiv, ale to nemůže trvat věčně.

      • Konference napsal:

        Ano, nezbohatl, ani nezchudl, prave proto je zlato dlouhodobe dobre jako forma ulozeni, zabetonovani kapitalu.

        To uz je o cilech. Nekdo chce bezpecne ulozit, nekdo chce vydelavat. Kdo chce vydelavat, tak tomu je dlouhodobe drzeni zlata k nicemu.

        Pokud jde o akcie, zapominas na jejich podstatu. Akcie predstavuje vlastnicky podil na firme a opravnuje vlastnika k podilu na zisku firmy. Tedy neni dulezite, aby akcie „rostly“. Staci, kdyz jejich cena poroste dlouhodobe plus minus s inflaci (coz se da ocekavat u firem, ktere vyrabi produkty nebo poskytuji sluzby podlehajici inflacnim vlivum… napr. tezebni spolecnosti, distributori elektriny, vody apod.) a budou pravidelne vyplacet dividendy, jez take budou dlouhodobe rust plus minus s inflaci.

        Prave dividendy jsou to, co dela z akcii skutecnou investici, na rozdil od zlata, kde jde jen o jinou formu „penez“.

        Samozrejme ze na dividendach se rozrusta majetek pomalu, ale zase pomerne stabilne a s pravidelnym cashflow (coz se hodi na rentu).
        Kdo chce rychlejsi rust, musi volit rizikovejsi akcie rustovych firem a tezit z rustu zisku firmy.

        Vsak uz jsem o tom psal zde:
        http://www.finez.cz/odborne-clanky/detail/proc-investovat-do-akcii/

        Jan Traxler
        FINEZ Investment Management

        • Bankovnípoplatky.com napsal:

          Ano, pokud opravdu jsou akcie cíleně vybírány. Nějaká globální diverzifikace napříč odvětvími povede maximálně, jak jsem uvedl, ke kladné nule.
          Ovšem podstatou nejen IŽP (tam je to extrémní), ale i otevřených fondů, je inkasovat poplatky nezávisle na výkonu, hlavně stále a tam jsou pindy o diverzifikaci prodejním argumentem.

  2. Václav napsal:

    Pan Kuchta sám se dopoustí velikých chyb v textu.
    Jeho chyby:
    1) „je potřeba držet akcie déle než 15 let, aby byl investor v zisku“ To je veliký omyl. Snadno pak najdeme také tvrzení, ze od 1999 do 2009 nebo od 1929 do 1939 se nic nevydelalo s akciemi a proto je nutné drzeti akcie aspon 50 let a pritom to páni omylem dokazují grafem amerického indexu a vubec ne grafem akcií McDonalds. V kazdé dekáde bylo moc akcií, které vynesly stovky procent, nebo od roku 2003 do roku 2007 vyneslo plno akcií stovky procent, jako akcie Volkswagen. A také zkusený investor by drzel kazdou akcii jen od roku s levným ocenením do roku s drahým ocenením akcie, nikdy by nedrzel extrémne drahou akcii dekádu, nikdy by nekupoval akcii draze. A certifikát na index by nedrzel nikdo od 1999 do 2009. A presto bylo mozné drzeti i open end certifikát index 10 let s výnosem: Za dekádu od minima jednoho roku do maxima roku po 10 letech dosáhl index Dow Jones tyto zajímavé výnosy: 28.4.1942-31.12.1952 +214%. 13.6.1949-31.12.1959 +320%. 12.8.1982-1.6.1992 +339%. 11.10.1990-14.1.2000 +395%. Tedy index na 10 let se vyplatil a mnohé jednotlivé akcie se vyplatily na 10 let také, jen ne 1929-1939, ani 1999-2009.
    2) Správne je: Ono by se melo investovat ze 100% jen do akcií a zádné jiné druhy aktiv a zádné peníze v rezerve nejsou nutné. Nikdo by nemel kupovat zlato ani stríbro ani diamanty, protoze nemají dividendy, nemají P/E P/S P/B P/C PEG ROE, nelze vhodné kovy vybírat podle bilancí podniku. Zádné portfolio nemusí býti tak diverzifikované, aby se nikdy nesnízila hodnota ani o procento. Kapitál v akciích se muze propadnout jakkoliv hluboko, treba se propadnout za 2 roky na polovinu a za 4 roky vrátit do plus, vzdyt tehdy v dolíku není treba zádnou akcii prodávat. Kazdá akcie muze býti prodána hned, kdyz je predrazená a pak by se kapitál v akciích ani 2002/2003 nepropadl na polovinu. A pak máme akcie, které bychom nemeli prodávat nikdy v zivote, vzdyt muzeme zíti jen z dividend jako jediný príjem, ovsem diverzifikovat na akcie z ruzných branzí, tehdy je propad kapitálu na polovinu mozný, ale zas se vrátí do plus za 4 roky. Kdo nechce propad ani o procento, nemel by míti zádné akcie, ale ze 100% jen samé dluhopisy s úrokem mnohem vyssím nez je inflace.

    • Konference napsal:

      Presne tak.
      Akorat s temi dluhopisy se mylite. Dluhopisy jsou dnes paradoxne velmi rizikove (jak zminuje i clanek). Jakmile zacne rust inflace (… a ta uz klepe na dvere), bude klesat trzni cena dluhopisu, nejvice pochopitelne dluhopisu s dlouhou splatnosti. Do toho se pridava kreditni riziko, ktere u vetsiny vladnich dluhopisu poroste
      Jen idiot dnes investuje do dluhopisu s dlouhodobym vyhledem. Jedinou vyjimkou mohou byt vladni dluhopisy nekterych emerging markets, u kterych lze ocekavat zlepsovani ratingu (tedy pokles rizikove prirazky) a posilovani lokalni meny.
      http://www.finez.cz/odborne-clanky/detail/do-dluhopisu-dnes-neinvestujte/

      Jan Traxler
      FINEZ Investment Management

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.