CZK/€ 25.095 -0,06%

CZK/$ 23.756 +0,13%

CZK/£ 30.317 +0,07%

CZK/CHF 27.002 -0,14%

Jak zvládnout rodinný rozpočet?

 


 

V dnešní části seriálu se zamyslíme nad možným způsobem, který může pomoci ke zvládnutí rodinného rozpočtu. Způsob mnemotechnicky označíme jako „START“, symbolicky označující, že klient stojí na startu zvládnutí osobních financí.

K provedení vlastní rozvahy je k dispozici praktická pomůcka, kterou vytvořil autor článku (XLS, 41 kB).

Ve starých filmech je možné vidět, jak se rodinný rozpočet zvládal v dobách, kdy se mzdy vyplácely na ruku v hotovosti. Rozpočtování tehdy často spočívalo v rozdělení peněz do několika hrníčků nebo obálek, které byly popsány podle toho, na jaké výdaje byly do nich vkládané peníze určeny.

Zvládnutí osobního a finančního rozpočtu je klíčovou záležitostí, související nejenom s osobními financemi. Podnikatel Tomáš Baťa (1914–2008) ve své knize Švec pro celý svět (1991) vzpomíná na návyky, ke kterým ho vedli jeho rodiče následujícím způsobem:

„Už jako malý kluk jsem si musel uklízet pokoj, pomáhat v domácnosti a vést si záznamy o tom, zač utrácím své malé kapesné. [… ]  doma jsem musel odjakživa vykazovat, za co jsem svých pár korun kapesného utratil. Po letech jsem se v Kanadě snažil víceméně úspěšně vštípit stejný zvyk svým dětem.“ (strana 19)

Baťovy vzpomínky pokračují: „Koncem prvních vánočních prázdnin sestavil otec rozpočet na dva roky, které jsem měl v Anglii strávit, včetně školného a cestovních výdajů. Potom u londýnské pobočky Guaranty Trust Company of New York otevřel na mé jméno účet a vysvětlil mi, co mám po návratu do Londýna udělat. […] Nikdy jsem si však nedopřál lůžkový vůz ani občerstvení v jídelním voze, i když můj rozpočet by stačil i na tenhle přepych. Ale měli jsme s otcem dohodu, že všecko, co ušetřím, mi zůstane, a téhle úmluvy jsem náležitě využíval. […] Pro mě ale to spoření bylo jakousi soutěží, příležitostí dokázat sobě i rodičům, že se svými penězi umím zacházet.“

Zdroj: Baťa, T.: Švec pro celý svět. Melantrich Praha 1991. ISBN 80–7023–106–8, s. 19 – 20 

„Pět pé“ rodinného rozpočtu

Pokud by měl finanční poradce obecně poukázat na význam rodinného rozpočtu pro klienta, mohl by se opřít o vyzdvihnutí pěti P, které Baťovy návyky shrnují:

  • PŘEHLED nad svými výdaji („mám představu, na co peníze vynakládám“),
  • PLÁN, tedy rozpočet svých financí („mám přehled o svých příjmech a výdajích“),
  • PŘEDPOKLAD naplnění sledovaných cílů a závazků („vím, co si mohu dovolit a dělám vše pro to, abych si leccos dovolit mohl“),
  • POCHOPENÍ nutnosti mít úspory („dělám vše pro to a vím, že mám rezervu na deštivé dny a nepředvídané události“),
  • PRINCIP a návyk, který pomáhá předcházet a zvládnout své dluhy („mám svůj rozpočet a svou finanční situaci pod kontrolou“).

Zvládnutí rodinného rozpočtu v pěti krocích (START)

Osobní nebo rodinný rozpočet představuje START zvládnutí osobních financí. Je to pět kroků, které napomáhají zvládnutí osobních financí a rodinného rozpočtu.

  • S epsat své čisté příjmy
  • T rochu času věnovat shrnutí svých měsíčních výdajů
  • A nalyzovat, zda příjmy pokrývají stávajících výdaje
  • R ozumově zvážit a přizpůsobit výdaje
  • T řebaže vše funguje, čas od času rozpočet přehodnotit

1) Krok první: Sepsat své čisté příjmy

Prvním krokem při vytváření rozpočtu je vytvoření seznamu všech měsíčních příjmů (mezd, příjmů ze spoření a investic, penze, dávky, pomoc od rodiny nebo přátel..). Toto je důležité pro zjištění, zda jsou výdaje na této výši vzhledem k příjmům udržitelné. Pokud jsou některé příjmy získány za delší časové období, je nutné je přepočítat na příjmy za měsíc.

Soupisem a sečtením všech příjmů se zjistí příjmová stránku rozpočtu, která limituje množství výdajů vyrovnaného rozpočtu.

2) Krok druhý: Trochu času věnovat shrnutí měsíčních výdajů 

Ve druhém kroku sestavování rozpočtu je zapotřebí shrnout vše, na co jsou peníze vynakládány. Soupis všech výdajů může být překvapením daným tím, že mnoho peněz odchází splácením dluhů, trvalými příkazy nebo inkasem a je tak trochu skryto.

Při sepisování výdajů platí několik zásad:

  • pokud není známý přesný výdaj, je vhodné udělat alespoň odhad (důležité je, že se předpokládaný výdaj v rozpočtu objeví),
  • věnovat pozornost tomu, aby některé výdaje nebyly započítány dvakrát (důležité je aby bylo zahrnuty všechny platby),
  • přehnaný odhad je lepší než odhad podhodnocený (je lepší, když nějaké peníze budou nadbývat, než aby chyběly).

Nejprve je vhodné vytvořit soupis pevných výdajů. Tyto výdaje zahrnují platby, jako je nájemné, splátky hypotéky a spotřebních úvěrů, platba za rozhlas, televizi, elektřinu, vodu, telefony, bankovní poplatky, výdaje na dopravu nebo auto a další věci, které musíte zaplatit. Pokud se některé výdaje vyskytují méně často, je nutné je přepočítat na výdaje za měsíc.

Když jsou sepsány všechny placené účty, je zapotřebí sepsat další částky, jejichž platby odpovídají měsíčním výdajům. Sepisují se kolísající výdaje, jako jsou výdaje na nákupy (potravin, léků, oblečení…) nebo využívané služby. Sečtením všech položek se zjistí celkové měsíční výdaje.

Jiný způsob může spočívat v tom, že se v průběhu času (např. jednoho měsíce) zapisuje, na co všechno jsou peníze vynakládány. Zaznamenávat lze kupříkladu každodenní výdaje. Na konci měsíce lze pak dílčí výdaje roztřídit do kategorií, jako je zábava, jídlo, časopisy, knihy, atd. K tomu, aby údaje odrážely skutečnost, musí se jednat o typický, průměrný měsíc. Mnozí mohou být překvapeni tím, jak velké sumy postupně po malých částkách utratí.

Na výdajové straně rozpočtu jsou také pravidelně spořené částky. Pravidelné spoření je odkládání peněz „pro strýčka příhodu“, vytvoření pojistné rezervy na neočekávané výdaje související s nepředvídatelnými událostmi, jako je porucha auta. Je to vlastně prevence před donucením k použití nákladných půjček, které mohou snadno narušit plánovaný rozpočet.

Jaký podíl svých příjmů spořit, závisí na mnoha faktorech. Lze se setkat s různými doporučeními nebo názory. Jako hrubé orientační pravidlo řekneme, že bychom měli spořit nejméně 3 % čistého příjmu.

Při tvorbě rozpočtu je nutné zvážit rovněž budoucí výdaje, jako jsou výdaje na dovolenou nebo nákup nového spotřebiče. Větší budoucí výdaje, jako je nákup auta, by měly být zvažovány dopředu a potřebná suma by měla být postupně naspořena.

Je důležité zahrnout všechny skutečné požadavky na výdaje, k čemuž může být nápomocný pomocný seznam výdajů.

PŘÍKLAD POMOCNÉHO SEZNAMU VÝDAJŮ

3) Krok třetí: Analyzovat, jestli příjmy postačují pro krytí stávajících výdajů 

 

Když je spočten rozdíl mezi příjmy a výdaji, zjistí se, zda jsou peníze akumulovány pro budoucí potřeby nebo jsou vytvářeny dluhy. Základním pravidlem rozpočtu je jeho vyrovnanost, tedy skutečnost, že „peníze, které přicházejí, se musejí rovnat penězům, které jsou utraceny.“ Jsou vaše příjmy větší než výdaje nebo je tomu naopak?

Jsou-li příjmy větší než výdaje, je výsledek veselý. Než začnete skákat radostí, je vhodné připomenout, že je relativně bezpečné spořit trochu více, abyste udrželi svou životní úroveň nebo se v budoucnu mohli mít lépe.

Pokud jsou výdaje větší než příjmy, pak to naznačuje potíže. Je to problém, nadměrné utrácení není dlouhodobě udržitelné a dříve nebo později povede ke komplikacím. Čím více dluhů bude vznikat, tím více úroků bude muset být placeno a tím méně bude zbývat na běžné útraty a situace se bude zhoršovat. Nutně musíte některé položky seškrtat, některé výdaje zmenšit a minimalizovat, popřípadě nějakým způsobem dosáhnout zvýšení svých příjmů.

4) Krok čtvrtý: Rozumově zvážit a přizpůsobit výdaje 

 

Každé snižování výdajů bolí nebo zraňuje, pro zvládnutí osobních financí je mnohdy důležité, protože výdaje jsou nutně limitovány příjmy. Samotné přehodnocení a přizpůsobení výdajů může být provedeno různými způsoby. Jeden způsob spočívá v rozdělení výdajů na výdaje nutné (nájemné, elektřina, voda…) a výdaje zbytné (zábava, jídlo v restauracích, módní oblečení…).

V závislosti na velikosti schodku, se může jednat o snížení některých zbytných vydání, jako je zábava, nákup oblečení nebo jídlo v restauraci, popřípadě vynaložení úsilí pro získání další práce. Pokud je schodek větší, může se jednat o zásadnější rozhodnutí, jako je změna velikosti bytu nebo výměna automobilu.

Pro přizpůsobení výdajů omezeným příjmům může pomoci osobní návyk vyhledávání takových výrobků a služeb, které poskytují vysokou hodnotu za nízké ceny. Na takový návyk vzpomíná v již dříve citované knize i podnikatel Tomáš Baťa:

„Protože otec nikdy nepromeškal příležitost k tomu, aby mě poučil o praktických stránkách života, navrhl mi jednou, že bych si mohl jednotlivé jízdenky kupovat po cestě sám a nemusel tak platit cestovní kanceláři za to, že mi je opatří všechny najednou. Nebylo to ovšem tak jednoduché, jak si to představoval. V místech, kde jeden úsek cesty končil a začínal druhý, zastavil vlak třeba jen na dvě tři minuty, někdy to bylo i v noci, a navíc jsem tak musel mít peníze v příslušné měně.“ 

Ve většině životních situací asi platí pořekadlo „halíře dělají talíře“ a každá ušetřená koruna se může v budoucnu hodit. S tímto vždy souvisí hledání odpovědí na různé otázky, jako například následující:

  • Co je pětina položek, které můj rozpočet nejvíce zatěžují?
  • Potřebuji platit předplatné dvou titulů novin? Stihnu je vůbec přečíst?
  • Mám pod kontrolou své telefonní účty? Potřebuji takový paušál, nestačilo by mi méně volných minut?
  • Vyplatí se mi držet to auto, které má tak velkou spotřebu?
  • Má smysl kupovat nové šaty vždy, když cítím, že se změnil módní styl?
  • Nekupuji často věci bez promyšlení souvislostí, spíše na základě okamžitého impulsu, než skutečné potřeby?
  • Nebude úspornější koupit nový televizor, než spoléhat na ten starý s vysokou spotřebou, když se ještě musí přikoupit set-top box, který má také nemalou spotřebu?
  • Když máme své týdenní výdaje takto limitovány, neměli bychom se vzdát naší pravidelné večeře v restauraci?
  • Nemohu čerpat u nejlevnějších čerpacích stanic, i když v nádrži zbývá ještě polovina zásoby benzínu?
  • Má pro mne skutečně přidanou hodnotu placené havarijní pojištění, když mé auto už nemá velkou zůstatkovou hodnotu?

5) Krok pátý: Třebaže vše funguje, je dobré to čas od času přehodnotit 

 

Je zřejmé, že rozpočet, který vytváříme dnes, nemusí po určité době již platit. Rozpočet by měl být přehodnocen nejenom když se situace rodiny zásadně změní (například když jeden z živitelů rodiny přijde o práci nebo když se narodí další dítě), ale také po uplynutí nějaké doby. Jak často rozpočet přehodnocovat, bude záviset na individuálních podmínkách, ale obecně lze doporučit přehodnocení rozpočtu alespoň jednou ročně.

Vytvoření vlastního rozpočtu

Jak vyplývá z rozboru pěti kroků STARTu, zvládnutí vlastního rozpočtu a jeho vytvoření vyžaduje vynaložení jistého času a úvah. K tomuto účelu mnohdy postačí tužka, papír a kalkulačka, někdy lze použít dostupných počítačových programů.

K provedení konkrétní rozvahy je také k dispozici praktická pomůcka, kterou vytvořil autor článku (XLS, 41 kB). 

Loading

Vstoupit do diskuze 15 komentářů



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • Aleš

    7 dubna, 2020

    Tohle člověk začne řešit až s příchodem rodiny, protože dokud ho nic nenutí, tak je schopný všechno rozcrcat hned po výplatě a pak zbytek měsíce živořit a nehroutí se z toho. Ale s rodinou už takto bohužel uvažovat nelze a člověk to musí mít rozvržené, aby vyšel s určitým obnosem peněz. A mě v tomhle docela dost pomohl i partners poradce, který mi s financemi pomáhá už nějakou dobu, ne že bych financemi překypoval, ale můžu s klidnou hlavou říct, že kdybychom teď měli nějaký výpadek, tak to několik měsíců zvládneme utáhnout.

    Odpovědět

  • Raní Klada

    10 listopadu, 2014

    GJNGNMFNJF

    Odpovědět

  • Petr Uchcalzeď

    10 listopadu, 2014

    Nevíte co s tím?

    Odpovědět

  • Evžen Tošenovský

    10 listopadu, 2014

    bdafgbbhlfajbna,bgan­bagbjfbnajfbjhbv

    Odpovědět

  • Pavel

    7 ledna, 2012

    Rozpočet nevyřešíte, dokud nevíte, za co utrácíte.
    Používám už dva roky aplikaci http://www.sleduj-vydaje.cz a nestačím se divit, kam mi utíkají peníze doslova po drobných.

    Odpovědět

  • awobksr

    27 června, 2010

    PI55M1 rchegnuqsxyh, [url=http://nncembhhfvfo.com/]nncembhhfvfo[/url], [link=http://coinkehgwvka.com/]coinkehgwvka[/link], http://sgufvwldwwog.com/

    Odpovědět

  • [Odstraněn spam]

    24 února, 2010

    [Odstraněn spam]

    Odpovědět

  • PH

    6 června, 2009

    Taky bych se přidal s trochou do mlýna a poslal pár výhrad k jinak zajímavému článku:
    1. Nejsou rozdělené náklady na nezbytné (mandatorní – potraviny, bydlení atd.) a zbytné (zábava, koníčky atd.), kam bych přidal i spoření. Při tomto rozdělení si většinou lidé uvědomí, jestli je ta krabička cigaret či víkendová akce nad jejich možnosti nebo nikoliv.
    2. Nejsem příznivec stanovení konkrétního % rezervy, raději bych to stavěl na možnost výpadku nějakého příjmu – hlavně v dnešní době je to aktuální. V rodině, kde jsou dva příjmy bych postavil rovnici nezbytné výdaje = příjem rodiny bez započtení jednoho (nejrizikovějšího) příjmu.
    3. S výpadkem příjmů, respektive s nečekaným problémem (rozbitá pračka, auto atd.) souvisí i otázka výše rezervy a ta mi definuje i způsob investic.
    4. Jsem zároveň příznivec rozdělovat příjmy podle určení na co je použiji – např. pronájem jedné místnost studentům využívám na hypotéku a opravy domu nebo příjmy z občasných prací (brigád) na koníčky a zábavu – je to jako investice s odděleným účetnictvím. Zjednoduší to přehled o vlastních financích zároveň to nebrání použít případně přebytky či rezervy „na jinou hromádku“.
    5. K tabulce bych měl výhradu ohledně jednorázových výdajů – pojištění a opravu auta, dovolenou atd. musím zaplatit jednorázově, za celý rok to funguje, ale doporučuji si udělat výhled na několik měsíců a podle toho uvažovat s výší rezervy respektive investic do spoření. Jsou období, kdy jsem krátkodobě v mínusu, což však neznamená, že je něco špatně – během dubna a května platím jednorázově daň, sociální a zdravotní pojištění z živnosti a zároveň životní pojistku a obě pojištění auta – to mě nutí si před daným obdobím udělat vyšší rezervu.
    6. Když je rozpočet napnutý tak doporučuji myslet o obou stranách – nejenom kde ušetřit, ale kde si případně také vydělat.

    Odpovědět

  • like.n0.other

    7 června, 2009

    dokonale 🙂

    Odpovědět

  • poradce

    4 června, 2009

    Ja byt vašim klientem, tak vám rači pujčím za prachy manželku, než abyste mě omezoval v kouření. 🙂

    Odpovědět

  • AAA

    4 června, 2009

    ještě že platí že 1+1=2 na to stačí rozum vobyčejnýho člověka

    Odpovědět

  • Nox

    3 června, 2009

    Konecne zajimavy a prakticky clanek, ktery vyuzije i bezny clovek. Uz me tu ty vecne clanky o superprofesionalnich vecech prestavaly bavit. Doufam, ze budou i nejake dalsi.

    Odpovědět

  • like.n0.other

    3 června, 2009

    ale mel bych k nemu nekolik vyhrad:
    1) rozhodne bych dohromady nemichal vydaje jidlo,piti+cigarety,alkohol
    – jist musime, ale koureni se da docela silne zredukovat a tuto radu davam klientum pomerne casto.
    pokud klientovi nazorne ukazu, ze pokud misto pul krabicky denne vykouri treba jen ctvrtinu, usetri mesicne 500kc, ktere muze investovat budto do svych deti, nebo je pridat na fond dovolene
    – dalsi veci je alkohol – kazda navsteva hospody nemusi koncit tricifernym uctem..toto se ale vcelku spatne hlida 🙂
    2) 3% do rezervy je skutecne malo, pokud si to spocitate, u cloveka ktery bere 20L to cini 600kc – za rok to mame 7200kc – podivejte se na ceny domacich spotrebicu, prumernou cenu lehci opravy auta a to vubec nepocitam s moznosti havarie nebo ruznych neprijmenych udalosti, ktere pojistovny nemusi plnit…dale je tu moznost dlouhodobejsi pracovni neschopnosti, propusteni z prace ci jineho poklesu prijmu

    Ja osobne klientum stavim plany na cca 5% rezervy, kterou naplnuji do urcite hladiny a prebytky jsou potom investovany dlouhodobeji.
    Pokud klient zije sam nebo ma nizsi prijem, dostavame se na 8-10%, protoze naklady samozrejme nejsou relativni k platu, ale absolutni.

    CO me mrzi je to, ze neexistuje nejake inteligentni konto (nebo ja o nem zatim nevim), ktere by automaticky drzelo urcitou maximalni hladinu a prebytky posilalo zase jinam…
    pokud o necem takovem vite, sem s tim 🙂

    Odpovědět

  • tupec z davu

    5 června, 2009

    Vaši klienti musí být pěkní oslové, pokud si neumí sami udělat pořádek ve svých výdajích.

    Odpovědět

  • like.n0.other

    5 června, 2009

    zdalo by se, ze mate pravdu, ale na druhou stranu – co u nich tedy mam resit?
    divil byste se, kolik lidi, byt treba i ekonomicky vzdelanych, ma ve svych vydajich bordel.
    Navic to vyzni jinak, kdyz klientovi bude jeho maminka rikat „omez to koureni“, nez kdyz mu to rekne clovek, s kterym se radi o financich.
    Rozhodnuti je samozrejme na nem, ale ja odvedu svoji praci.
    A pokud mam delat kvalitni poradenstvi, je nezbytne, abych udelal poradek i v techto polozkach, o kterych vsichni vedi, ale nikdo s tim nic nedela..
    Ono se skutecne da usetrit na neskutecnem mnozstvi polozek, zdaleka ne jenom na tom, ze klient bude mit u jedne pojistovny riziko o 20kc levnejsi nez u druhe.
    Navic delam to i pro sebe – pokud klient omezi koureni a zbyde mu 500kc k dobru, nemam problem je obratem vzit a vyuzit na cokoliv, za co dostanu provizi 😉

    Odpovědět