Středa 17. října. Svátek má Hedvika.

Šrotovné: Česko bylo srovnáno do latě

Česká politická scéna se rozhodla. Zavede šrotovné. Navzdory doporučení nejuznávanějších českých ekonomů. Odstupující vláda podlehla opozici i evropskému lobby…

Obvyklým postupem je, že majitel starého vraku je povinen zajistit jeho ekologickou likvidaci. Důsledkem toho postávalo na mnohých venkovských dvorcích i několik nepojízdných autovraků – na náhradní díly, kdyby byly potřeba, hlavně aby se nemuselo platit za sešrotování.

Ekonomická recese a zejména populistický boj s ní pravidla mění. Za likvidaci starého vraku nebude jeho majitel platit, ale naopak dostane příspěvek na pořízení nového vozu – šrotovné. V Česku by se mělo pohybovat ve výši 30 tis. Kč, mělo by být vypláceno na vozy do ceny 500 tis. Kč a pokud projde úspěšně procesem schvalování, bude poskytováno od června letošního roku. Vyšleněno by na něj mělo být 2,5 mld. Kč, což by stačilo pro 83 333 zájemců… aut starších 10 let ale jezdí na českých silnicích 2,6 milionu.

Šrotovné má své zastánce i odpůrce. Jeho zastánci jsou především automobilky a jejich lobby ovlivnění politici, nicméně má i své ekonomické opodstatnění. Blahodárný efekt šrotovného je ovšem jen krátkodobý – kupříkladu na Slovensku trval dvakrát necelý týden.

Zastánci šrotovného hovoří o podpoře automobilek, kterým zvýší poptávku po nových vozech. Po zavedení šrotovného zejména v Německu se zvýšil zájem o automobily natolik, že z třídenního pracovního týdne se takřka přes noc stal šestidenní. Automobilky v Evropě nestíhají. To podporuje alespoň krátkodobě ekonomiku – lidé nacházejí zaměstnání, mají prostředky na utrácení, čímž přesně podle keynesiánské ekonomie zaměstnávají další lidi… efekt se šíří ekonomikou.

Šrotovné není ani pro stát příliš drahé. Jeho výše zpravidla nepokryje ani DPH, kterou stát obratem z automobilů vybere do státní kasy. Navíc lidé, kteří jsou zaměstnaní, nepobírají podporu v nezaměstnanosti a mají nárok na nižší sociální dávky. I v tomto stát šetří. Na automobilový průmysl jsou navázáni subdodavatelé, kteří nekrachují. Zatím.

Efekt šrotovného je ale jen krátkodobý. To nepopírají ani jeho zastánci, kteří argumentují získaným časem, během něhož může ekonomická recese pominout a být vystřídána konjunkturou.

Odpůrci šrotovného, mezi které se zařadila i Národní ekonomická rada vlády, uvažují v dlouhodobější perspektivě. Hlavní námitkou proti šrotovnému je, že dojde pouze k přesunutí nákupu automobilu do období, kdy je šrotovné poskytováno. Po jeho vyčerpání či konci bude poptávka po nových automobilech téměř nulová následující dva až tři roky. Kolaps automobilek se tak odloží, ale nezabrání se mu.

Argument, který není příliš relevantní, je, že dojde k vytlační jiných nákupů nákupem automobil – a že k získání dodatečných příjmů DPH nedojde. Lidé v období krize zpravidla šetří, vytváří si finanční rezervy pro případ nenadálých událostí, jako je ztráta zaměstnání. Šrotovné je motivuje k nákupu, který by bez něj neučinili. Jenže…

Pokud domácnosti obětují úspory, kterými se chtěly zajistit pro nepříznivý vývoj rodinného cash-flow, ve prospěch nákupu nového automobilu, nebo se dokonce zadluží, aby si nový vůz mohli pořídit, hrozí, že v případě ztráty příjmu budou v mnohem větších problémech. Co je (alespoň krátkodobě) dobré pro ekonomiku, není zdaleka tak dobré pro základní ekonomickou jednotku – rodinu.

Absurdní navíc je řešit nadvýrobu, nadměrnou spotřebu a předluženost, z nichž současná ekonomická recese pramení, podporou další neužitečné výroby, vyhazování starších funkčních vozů a motivací k zadlužování.

Argument ekologie přitom selhává pod ekonomickými fakty: Kdo cestuje často, má vysokou spotřebu pohonných hmot, již do vozu levnějšího na provoz (rozumějte ekologičtějšího) investoval. Vyplatí se mu to. Kdo cestuje málo, i s neekologickým vozem je jeho „přínos“ ke znečištění malý. A je otázkou, zda ekologické náklady na výrobu nového vozu a likvidaci starého, který by mohl ještě dobře sloužit, budou vyváženy ekologickou úsporou při (minimálním) provozu.

Proč budeme mít šrotovné?

Na zavedení šrotovného z české politické scény tlačí především Sociální demokracie. Šrotovné je pro středního voliče lákavé. Blíží se předčasné volby a je tedy nejvyšší čas středního voliče správně populistickým opatřením podplatit. Kupříkladu na Slovensku pomohlo vyhrát prezidentské volby.

Tlak na zavedení šrotovného jde ale i z evropských států, které ho již zavedly. V Česku je rozvinutá automobilová výroba se zaměřením na export – a tak zejména německé šrotovné končí z nemalé části v českých podnicích (přesněji v podnicích s výrobou v Česku).

To je nátlak, který odcházející vláda nucená ke kompromisům i na české politické scéně nemohla ustát…

Má se v Česku zavést šrotovné?

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře: “Šrotovné: Česko bylo srovnáno do latě”

  1. Míra napsal:

    Pokud by stát přispěl našim milovaným dovolenkově-rozlítaným čecháčkům na tuzemskou dovolenou, dopadlo by to 100x líp celý rok pracně spořené penízky by se nerozkutáleli v cizozemí, ale skončili v česku, i když by část zisku odvezli zahraniční investoři (nejsou bloud abych si myslel, že české hotely a letoviska patří jen čechům), přesto podstatná část skončí jako mzdy českým pracovníkům. Stálo by za spočítání kolik peněz se přesune z českých bank(kont našich občanů) do rozpočtů oblíbených dovolenkových rájů.

  2. Radovan Novotný napsal:

    Šrotovné začalo být používáno jako nástroj boje s krizí. Hovoří se o ekologii, zvýšení bezpečnosti silničního provozu, multiplikaci pro automobilový a navazující průmysl. O negativních dopadech se již mnoho nehovoří. Šrotovné změní situaci na trhu s ojetinami a bude mít i další dopady, které nejsou na první pohled viditelné.
    Zamysleme se nad situací úhlem pohledu tří různých držitelů aut, pana Chalupáře, pana Zaměstnance a pana Obchodníka.
    Pan Chalupář auto potřebuje pro občasnou jízdu na chalupu. Ročně najezdí nějakých tři tisíce kilometrů a vlastní třicet vůz 30 let starého žigulíka, který je dnes v podstatě neprodejný. Chtěl by si koupit jiné auto, jeho žigulík už skutečně dosluhuje a udržovat ho v provozuschopnosti je stále náročnější. Poohlíží se po nějaké dobré koupi a ví, že je omezen stropem ve výši třicet tisíc korun. Slyšel, že jde koupit „celkem slušnou“ Felícii, která dokáže spolehlivě a levně odvézt. Na jeho dopravu na chalupu, kdy jednou týdně ujede 60 kilometrů auto plně postačuje.
    Pan Zaměstnanec auto potřebuje pro dopravu do zaměstnání. Ročně najezdí patnáct tisíc kilometrů. Vlastní 12 let starou Felicii, prodejnou v současných podmínkách za nějakých 30 tisíc Kč. Chtěl by nějaké „novější“ auto, na které má v rodinném rozpočtu vyčleněno 150 tisíc korun. Podle rady známého shání dieslovou Octavii s nízkou spotřebou, ve stáří nějakých šesti let. Uvažuje tak, že to bude auto, které mu na jeho „běžné pocuky“ bude plně vyhovovat.
    Pan Obchodník se autem přepravuje ke svým klientům a ročně najede 30 tisíc kilometrů. Vlastní sedm let starou Octavii, prodejnou na současném trhu za nějakých 120 tisíc. Chtěl své auto „obměnit“, aby měl jistotu spolehlivosti. Přemýšlí, že staré auto by prodal a koupil auto nové.
    Teoretický vývoje v situaci bez šrotovného by mohl vypadat tak, že pan Chalupář by nechal sešrotovat svého třicet let starého žigulíka a koupil od pana Zaměstnance za 30 tisíc Felicii. Pan zaměstnanec by pak koupil Oktávii od pana Obchodníka za 120 tisíc. Všichni by byli spokojeni, každý by získal svůj užitek a to co skutečně potřebují.
    Pan Chalupář by byl spokojen, že si na chalupě svou Felicii poopraví a že jeho rodinný rozpočet nebyl podkopán koupí něčeho zbytečně drahého. Panu Zaměstnanci sedm let stará Octavie skutečně jeho potřeby na dopravu plně vyhovuje. Pan Obchodník je koupí nového auto také spokojen, protože mimo jiné získal záruku mobility.
    Jak by se situace změnila v případě šrotovného? Když se pan Chalupář dozvěděl o možnosti získat 30 tisíc šrotovného jako příspěvek na koupi nového auta, jen se pousmál. Aby si mohl dovolit nové auto, musel by prodat chalupu, ale potom by už nepotřeboval nikam jezdit. Je ze staré školy a zadlužovat se nechce. Felície nebo auta podobného stáří se ovšem nedostávají, protože je vidět naskládané na šrotovištích. Zůstane tedy u svého třicet let starého žigulíka, který na chalupu i zpět dojet dokáže.
    Pan Zaměstnanec při nabídce šrotovného počítá. Kalkuluje 30 tisíc šrotovného a 30 tisíc slevy, kterou mu autosalon v případě využití šrotovného nabídl. Na miskách jeho rozvahy převažuje využití šrotovného, Felicii nechá sešrotovat a kupuje auto nové.
    Pan Obchodník zjišťuje, že ceny ojetých Oktávií náhle klesly. Uvažuje o tom, že klesly možná proto, že je krize. Rozhoduje se tak, že když je krize, tak se raději uskrovní a bude ještě rok jezdit ve svém ojetém autě a pak uvidí. Klesly ceny ojetých Oktávií skutečně kvůli krizi? Nemohlo tomu být proto, že potenciální poptávající si díky zásahu státu své potřeby uspokojili jinak? Řeší něco šrotovné?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.