Pondělí 26. června. Svátek má Adriana.

Kiyosaki: Máme tolik dluhů a bezcenných peněz

Američan Robert Kiyosaki kdysi napsal: „Protože máme tolik dluhů a bezcenných peněz, mnozí lidé jsou na tom ještě hůř, než kdyby byli chudí. Spousta lidí je dnes hluboce zadlužená, což znamená, že máme jiný druh deprese.“ Máme skutečně jiný druh deprese a můžeme se dočkat nečekaných dopadů na naše finance?

Řekové v ulicích protestují proti utahování opasků a ptají se, kam se poděly jejich peníze. A kam se tedy poděly a může za to jen populismus politiků? Otázkou kam mizí peníze se zabývá kniha Kdo sebral mé peníze, "Who Took My Money?“. Jedná se o dílo amerických autorů Roberta Kiyosakiho a Sharon Lechterové, v ČR vyšla kniha pod názvem "Kam se poděly mé peníze?" v roce 2004. I když se toto populárně psané dílo zabývá zejména osobními financemi a budováním finanční inteligence, poukazuje i na zásadní souvislosti problémů, na které ekonomika jako celek naráží.

Když jsou trhy zaplavovány levnými penězi

Nedávná doba ukázala, že když se přiblíží možnost krachu, centrální banky zaplaví svět nově natištěnými penězi. Díky tomu nedojde ke krizi nebo dokonce k hluboké depresi a vše se jeví jako by se nic nedělo a že nastává žádoucí ekonomické oživení. I když se jeden rok tvrdí, že v rámci „exitové“ strategie nebude úřad centrální banky brát dluhopisy nižší bonity, další rok už je všechno jinak a vládní dluhy se vesele monetizují a hradí nově „natištěnými“ penězi.

Jenže zdání někdy klame, za deset nebo dvacet let se může zdání rozplynout a může dojít na nečekané. Robert Kiyosaki o tomto způsobu zachraňování ekonomiky hovoří takto: "Protože máme tolik dluhů a bezcenných peněz, mnozí lidé jsou na tom ještě hůř, než kdyby byli chudí. Spousta lidí je dnes hluboce zadlužená, což znamená, že máme jiný druh deprese." Protože trhy jsou zaplavovány novými penězi, které úřady centrálních bank nalévají do ekonomiky, zadělává to s vysokou pravděpodobností na budoucí problémy.

Dopady těchto akcí zažíváme to i dnes, úroky z vkladů střadatelů klesají, vypadá to, že zdrojů je dost a díky nízkým úrokovým sazbám lze financovat mnohé projekty. A tak i dnes platí i další Kiyosakiho dřívější konstatování o tom, že "snížením úroků dal stát spořitelům signál, aby vybrali peníze z banky a investovali je na trzích."

Bohužel toto centralizované ovlivňování ekonomik a dopování ekonomik má nepříliš zřejmé, ale z dlouhodobého hlediska bolestivé dopady. Trhy jsou zaplavovány levnými úvěry, lidé mají buď příliš velké množství peněz, nebo vůbec žádné peníze. Zatímco investoři mají miliony na investice, nezaměstnaní narůstají. A tak se může stát, že bude-li tištěno stále více peněz, problémy se budou hromadit a obyčejní lidé se budou potýkat se stále většími finančními problémy. Úspory budou ztrácet hodnotu a střadatelé budou nuceni pracovat stále víc, aby udrželi krok se stoupajícími životními náklady.

Nové úvěry jako doping ekonomického růstu

Na Internetu koluje konspirativně vyznívající video Peníze jako dluh, které popularizujícím a možná i v některých ohledech poněkud zavádějícím způsobem odkrývá skutečnost, že dnešní peníze jsou kryté dluhem. Podstata dnešního peněžního systému je v tomto filmu i přes možné vady na kráse názorně zachycena. Kdykoli je poskytnut nový úvěr, dostávají se do ekonomiky nové peníze, které představují novou poptávku a podnět pro ekonomický růst. Dokud se lidé a firmy mohou zadlužovat, a také se zadlužují, hospodářství roste a ekonomice se daří.

Bankovní systém dodává palivo v podobě peněz, všichni věří, že růst nic nemůže zastavit, převládá optimismus. Když se už ale lidé nebo firmy nemohou více zadlužit, protože jsou na pokraji dluhové pasti nebo by do ní spadly, hospodářství stagnuje. Do ekonomiky nepřitékají nové peníze, ekonomika neroste, přichází ekonomický útlum a hospodářská recese, popřípadě krize.

Ve snaze najít řešení na tento zádrhel jsou hledány způsoby, jak do ekonomiky nalít další peníze, které by podpořily oživení. A tak bývají hledají nové způsoby, které by přiměly lidi a firmy k dalšímu zadlužení. Mohou to být daňové úlevy, nižší úrokové sazby nebo různé dotace, jejichž poskytnutí je podmíněno přijetím úvěru.

Ekonomický růst může dopovat i zadlužování veřejného sektoru. Čím větší úvěry veřejný sektor přijme, tím více nových budov, chodníků, lesoparků a stezek pro cyklisty je možné vybudovat. Dělba moci v demokratickém systému způsobuje, že pravomoc není vyvážena s odpovědností, politik, který rozhodl o přijetí vysokého dluhu, bude v době jeho splácení již na odpočinku. Možná i proto je tohoto způsobu ekonomického dopingu hojně používáno, jak dokládají gigantické dluhy vyspělých států. Čím je stát vyspělejší, tím více je zadlužený. Jenže situace a balancování na hraně, na kterou se státy dostávají, naznačuje na možnost budoucí likvidace těchto dluhů nestandardními způsoby.

Jedním z takových řešení může být cenová inflace, ze které budou obviněni nenasytní spekulanti, ratingové agentury, odhalené podvody nebo tunely, případně další jiné faktory. Za to, že se celoživotní úspory vypaří, nebude moci systém, ale někdo nebo něco, na koho se ukáže prstem. Řešením může být měnová reforma, ve které nastoupí nová měna, případně dojde ke kurzovému znehodnocení měny. Historie naznačuje, že gigantické dluhy se neplatí, ale mizí na rozvalinách válečných událostí, hyperinflací, měnových reforem nebo devalvací, případně znehodnocením měny.

Zdroje byly vynaloženy, utraceny a možná se zdá, že bude velký problém vysvětlit, kam tyto peníze zmizely. Jenže skutečné příčiny inflace jsou skryté, stejně jako skrytě působí dopady na případné kurzové znehodnocení měny. Modla ekonomického růstu, o kterou se opírají dnešní daňové, sociální, důchodové systémy, a v mnohém i celkové hospodářské dění, se díky soudobému peněžnímu systému stává závislá na nově "vytištěných" penězích nalévaných do ekonomiky. Sice to může znít jako velmi vzdálené peněžence prostého člověka, jenže na osobní finance má toto zásadní dopady.

Dopad na osobní finance

Ve světle výše uvedených úvah Kiyosaki konstatuje, že "má-li hospodářství i nadále růst, poroste na úkor těch, kteří tvrdě pracují a mají nízké finanční vzdělání". V zájmu systému jako celku funguje nejlépe občan, který tvrdě pracuje, daňově se neoptimalizuje a hojně využívá úvěrů. Ve skutečnosti ovšem mnoho z toho, co kupuje, nepotřebuje, ale pod tlakem toho všeho je nucen pracovat ještě více, jen aby vše dokázal splácet. Pro stabilitu systému jsou také vhodní občané, kteří budou tvrdě pracovat, šetřit a své úspory půjčovat státu tím, že bude nakupovat státní dluhopisy.

"Dnes je americký dolar krytý dluhem a slibem amerických daňových poplatníků, že tento stále rostoucí dluh jednou splatí," píše o kupní síle nekryté měny Kiyosaki. Na jiném místě knihy to rozvádí hlouběji: "Změna v hodnotě naší měny je jedním z hlavních důvodů, proč bohatí bohatnou, zatímco střední vrstvy a chudí pracují stále víc za míň peněz, mají stále větší dluhy a platí stále vyšší daně."

Robert Kiyosaki své úvahy o širokých souvislostech fungování ekonomického světa uzavírá tím, že je nutné sledovat inflaci, úrokové sazby, cenu zlata a státní dluh. Pesimista uvažující v souvislostech může konstatovat, že v situaci, kdy státní dluhy začínají dosahovat gigantických hodnot, se měny kryté dluhem dostávají do ohrožení a vznikají zde budoucí rizika dopadající na peněženky řadových občanů. Z pohledu osobních financí mají tyto úvahy dopady na všechny, jejichž mentalita u nich vytváří závěry, že se o ně někdo postará.

Mnozí věří, že mohou dostat něco za nic, věří, že se postará zaměstnavatel nebo stát. Kiyosaki v odkazované knize doslova píše: "Mnoho společností a států dává sliby, jež v budoucnu nebudou schopny splnit." Sociální stát a populističtí politici slibují štědrý sociální a důchodový systém, ale již neuvažují, zda na to systém dlouhodobě bude mít. A když se třeba v Řecku ukáže, že systém na to nemá, najde se kvůli udržení eura politické řešení v podobě půjček poskytnutých členy eurozóny.

Kiosaki své úvahy rozvádí dále a píše, že až začnou silné populační ročníky odcházet do důchodu a budou očekávat, že budou dostávat peníze, které roky do systému vkládali, budou zklamáni. Pokud by se naplnily pesimistické scénáře, stabilita systémů mnoha států by se ve chvíli, kdy silné populační ročníky začnou odcházet do důchodu, otřásla v základech.

Co s tím může dělat prostý občan? Podle autora odkazované knihy je nejlepší investicí naučit se být lepším investorem. Výhodu bude mít ten, kdo bude na budoucí bouře připraven, kdo bude uvažovat o možnosti, že až se vlády dostanou do velkých problémů, začnou měnit daňové, penzijní i sociální systémy. Záruka a možnost zaměstnání, státního důchodu, sociálního zabezpečení a zdravotní péče nemusí být tak pevnou, jak se může jevit. Na budoucnost bude nejlépe připraven ten, kdo bude mít rezervy dobře diverzifikované a rozložené ve vhodných a moudře zvolených aktivech.

I když je relativně snadné a nenákladné investovat do budoucnosti využitím nabídky podílových či penzijních fondů, je nutné mít na paměti, že „existují tři druhy aktiv – byznysy, nemovitosti a cenné papíry.“ Nejlépe bude na budoucnost připraven ten, kdo své investice rozloží či diverzifikuje napříč těmito aktivy, i když nepůjde s proudem.

Senior, který vstoupí do důchodového věku a spolehne se jen na důchod od státu, na tom pravděpodobně bude hůře než důchodce, který si v průběhu života zajistil i jiná aktiva. Výhodu může získat každý, kdo bude vlastnit aktiva v podobě nízkoenergetického pasivního domku. Nesmí ale nastoupit politická garnitura, která na takové vlastnictví uvalí vysoké daně.

Nejlépe na tom asi bude senior, který se v průběhu svého produktivního života stal spolumajitelem dobře fungující firmy, stal se vlastníkem moudře vybraných nemovitostí a cenných papírů. Moudrý je ten, kdo dokázal diverzifikovat napříč různými aktivy a svá aktiva uchránit před lupiči i daněmi. Historie říká, že když bylo nejhůř, platila se třeba daň z počtu oken nebo počtu komínů.

Spoléháte na státní důchod?

Nahrávání ... Nahrávání ...

12 komentářů: “Kiyosaki: Máme tolik dluhů a bezcenných peněz”

  1. Daniel Read Glos napsal:

    Robert T.Kiyosaky má skvěla knihy a každý kdo se chce trochu finančně vzdělat by měl číst jeho knihy. Nějaké mám ke stažení zde. http://www.cznwa.eu/text/skola-byznysu-podle-roberta-t-kiyosakiho
    Doporučují i kouknout na videa. http://www.cznwa.eu/text/motivace

  2. Štoky napsal:

    Defunice dluhu:
    Dluch je dar, který způsobil dárci hmotnou nouzi.

    Jsme zadlužení? A komu ty peníze scházejí? Bankéři nemají co jíst? Jo slyšel jsem o jednom bankéřovy, který si musel vzít druhou práci jako taxikář aby uživil rodinu.

    • dulda napsal:

      K tomu není co dodat,autor popírá zcela pravděpodobnost.Pokud totiž budu zkoušet např. házet kamenem jedním směrem na určitý cíl a budu to dělat dostatečně dlouho,tak se do cíle musím jednou trefit.Po několika hodech poznám,jestli jsem moc daleko a k cíli přistoupím blíž a opět zvýším pravděpodobnost zásahu.Pokud však budu jednat způsobem druhého obchodníka (v článku popisovaného)tak netrefím ani cíl,protože nikam nemířím.Takovýto článek ve mně vzbuzuje pouze pochybnost o o zdravém způsobu myšlení autora.

      • Anniii napsal:

        Nechapes co chces autor rici jako pulka naroda tady, proto je vetsina chudych a narikajicich s tematem nemame penize.Poukazuje na to ze nas ve skole neuci jak vydelavat na sebe ale jak vydelavat na ostatni a to je sakra rozdil:P Ta knizka nema v rukou nesečtělého člověka co dělat:P

  3. Miloslav Šimek napsal:

    V tom je totiž zakopaný pes. Dluhů je mnohem víc než peněz, kdyby se měli splatit, tisklo by se sakra dlooouho. Současný stav – je jasné kam to spěje, jen pomazané hlavy budou vše tvrdošíjně oddalovat, ať to stojí co to stojí. Kdo na to dojede, je taky jasný.

  4. Michal Kára napsal:

    Ad „Podstata dnešního peněžního systému je v tomto filmu i přes možné vady na kráse názorně zachycena. Kdykoli je poskytnut nový úvěr, dostávají se do ekonomiky nové peníze, které představují novou poptávku a podnět pro ekonomický růst.“ – to platí v jakémkoli peněžním systému, i tam, kde jsou peníze plně kryté zlatem.

    Ad „Nejlépe na tom asi bude senior, který se v průběhu svého produktivního života stal spolumajitelem dobře fungující firmy, stal se vlastníkem moudře vybraných nemovitostí a cenných papírů.“ – nebude, takováto aktiva mu budou v případě problémů velmi rychle odebrána ve prospěch těch „chudáků“, kteří nešetřili a vše prožrali. Naopak daň z úsporného domku hrozí mnohem méně.

    A nakonec jeden vtip pro Martináče: Ptají se Madoffa u výslechu: „Jak jste přišel na tu kriminální myšlenku, vyplácet první investory penězi těch nově příchozích?“ Madoff: „Okopíroval jsem to ze státního penzijního systému.“

    • Radovan Novotný napsal:

      Ad \“Podstata dnešního peněžního systému je v tomto filmu i přes možné vady na kráse názorně zachycena. Kdykoli je poskytnut nový úvěr, dostávají se do ekonomiky nové peníze, které představují novou poptávku a podnět pro ekonomický růst.\“ – to platí v jakémkoli peněžním systému, i tam, kde jsou peníze plně kryté zlatem.

      RE:_________Díky za trefnou poznámku. Můj pohled, že úvěr dopuje ekonomický růst byl myšlen tak, že v dnešním systému množství úvěrů – nabídka peněz -(možná i bublina), není omezen. Na jedné straně mohou vzniknout gigantické dluhy, na straně druhé gigantická aktiva. Jenže ta aktiva se ve chvíli, když dlužníci budou v dluhové pasti budou nesplatitelná, tj. \“toxická\“. Když byl zlatý standard, bylo to limitováno množstvím zlata, případně rizikem toho, že si někdo dovolí poskytovat úvěry, aniž by měl krytí (run na banku). Když byly peníze kryty směnkami, bylo jasné, kdo nesl riziko. Když banka proplatila špatnou směnku, měla \“toxické\“ aktivum a musela se s tím ihned vyrovnat. Bylo jasné, kdo nese riziko. Dnes \“toxická\“ aktiva skončí v rukou centrálního bankéře, což není nikdo jiný než úředník placený státem. Systém centralizovaného bankovnictví částečných rezerv funguje jen nějakých sto let, a z pohledu dějin je to jen jeden experiment z mnoha jiných. I zlatý standard byl experiment, který měl svá pro a proti….

      Ad \“Nejlépe na tom asi bude senior, který se v průběhu svého produktivního života stal spolumajitelem dobře fungující firmy, stal se vlastníkem moudře vybraných nemovitostí a cenných papírů.\“ – nebude, takováto aktiva mu budou v případě problémů velmi rychle odebrána ve prospěch těch \“chudáků\“, kteří nešetřili a vše prožrali. Naopak daň z úsporného domku hrozí mnohem méně.
      RE:_________Čím bude domek méně nápadný, tím lépe :). Projížděl jsem nedávno jednou \“obyčejnou\“ vesnicí ve východních Čechách, kde se na pokraji staví megavila či spíše zámeček. Kolem se toho se staví megazeď, na kterou někdo sprejem napsal tuším \“smrt kapitalistům\“ a k tomu nějaké znaky s výzvou k revoluci. Spíše nemoudře uložené peníze, možná mafiánsky špinavé… Moudrý investor bude diverzifikovat celosvětově, viz. rodina Baťů za první republiky.

      A nakonec jeden vtip pro Martináče: Ptají se Madoffa u výslechu: \“Jak jste přišel na tu kriminální myšlenku, vyplácet první investory penězi těch nově příchozích?\“ Madoff: \“Okopíroval jsem to ze státního penzijního systému.\“
      RE:_________Vtip je to pěkný, ale až moc pravdivý. A on to nemusí být jenom ten penzijní systém, co třeba vládní dluhopisy splácené penězi \“nově příchozích\“?

      • cifix napsal:

        Ad/ \“Kdykoli je poskytnut nový úvěr, dostávají se do ekonomiky nové peníze\“ … \“- to platí v jakémkoli peněžním systému, i tam, kde jsou peníze plně kryté zlatem\“
        RE.___ 1. že to tak funguje dnes neznamená, že to tak je v JAKÉMKOLI systému. Než byly zavedeny papírové peníze, ale platilo se kovy, tak jste těžko mohl vytvořit nové peníze úvěrem.
        2. tak v plné míře to určitě neplatí. Oddělením peněz od zlata došlo k exponenciální expanzi množství peněz. Před tím banky nafukovali peníze daleko méně!!

        K článku a tematu obecně. Vidím jako lumpárnu, to, že z dluhem vytvořených peněz je placen úrok bankám. čili když se Kyiosaki ptá \“Kam se poděly mé peníze?\“ říkám, banky a ti boháči nám je vzali. Systém vynucených, z dluhu vzniklých peněz (a z nich soukromým subjektům plynoucí lichvářský zisk) je podvod. Je to jádrem současných krizí. Tímto systémem peněz se majetek přesunuje těm nejbohatším a ostatní chudnou až do minusu. Spekulanti (myslím ty maxi, možná ani ne nikoho z ČR) mají čím dál více peněz a nafukují bubliny – tu burzu, tu nemovitosti atd. jak přelívají nafouklé peníze, které ani není v reálném světě kam umístit a život obyč člověka směřuje k životu na dluh – to \“finanční vzdělání\“ (=podílení se na spekulacích, co jiného zbývá?) snad může jen oddálit dobu kdy do dluhů spadnu taky… ale nakonec stát to dělá za mně (nedlužímm už asi 120 tisíc?) Kolik lidí v ČR přežije 3 měsíce, 1 rok, 10 let bez příjmu z práce? Kde je střední třída?
        Je na čase systém změnit, například: 1. souběžné monetární systémy – povolit lidem, ať používají jako peníze co chtějí 2. odebrat bankám (resp. komukoliv) právo tvořit peníze z ničeho jednoduše tak, že musí něco mít, aby mohl půjčit (banka při půjčení zároveň odepíše někomu z účtu) 3. možná? by stát mohl tvořit peníze na veřejně prospěšné účely – cesty apod. ale bez úroku bankám 🙂
        Možností je určitě víc… viz:
        http://www.bankofenglandact.co.uk/
        http://digitalcoin.info/
        http://www.prosperityuk.com/prosperity/prosperity.html
        atd… v česku třeba http://www.ekonomickareforma.cz/

        • Michal Kára napsal:

          Radovan Novotný: Zlatý standard expanzi nijak neomezoval. Naopak, tenkrát ještě nebyl zaveden systém povinných minimálních rezerv, takže dluhová expanze mohla (alespoň teroeticky) být mnohem větší. Prakticky větší nebyla pro menší rozšíření bezhotovostních operací.

          cifix: Ale samozřejmě, že dluhová expanze probíhá i když se platí kovy. Velmi názorný příklad jsem již dříve umístil na: http://lemming.hofyland.cz/penize_jako_dluh.html

          To taky poněkud nabourává další tvrzení v dalším odstavci 😉 A co se vašich „návrhů na zlepšení“, vlamujete se do otevřených dveří:

          ad 1) Lidé mohou i teď a tady používat víceméně jaké peníze chtějí, kromě speciálních případů typu že platit daně musí v CZK, obchdníci musí příjímat CZK (ale mohou i něco jiného, třeba zlaté mince), výplaty musí být v CZK (což ale souvisí spíš s ochranou zaměstnanců) atp. Pokud nevěříte, vzpomeňte si na cedule v hypermarketech, že v nich je možno platit EURem 🙂

          ad 2) Viz můj odkazovaný článek, komerční banky nemají žádná speciální privilegia kromě možnosti nabízet služby široké veřejnosti.

          ad 3) Když by politici nebyli pod tlakem úroků z dluhu, byla by situace ještě mnohem horší.

  5. Martináč napsal:

    Děkuji za velmi dobrý, polopatisticky vysvětlený článek, ekonomice totiž nerozumím ani za mák, nyní mám ale pocit, že jsem „něco“ pochopil. Pokud celá makroekonomika je ve skutečnosti jedno velké letadlo, tak ať propustí Bernarda Madoffa, ve světle těchto faktů se v podstatě vůbec ničeho nedopustil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.