Sobota 19. října. Svátek má Michaela.

Etika a morálka ve finančním poradenství

Ruce - pozdrav - stisk

Nedávno mi telefonovala jedna známá. Kontaktoval ji přes jejich společnou kamarádku nový finanční poradce a nabídl jí jistý investiční produkt.

Ona již svého poradce měla a konzultovala s ním, zda tento produkt využít, nebo nikoliv. Stávající poradce jí to vymluvil a řekl, ať uvedený produkt nebere. Nabídl jí jiný produkt, který by zajistil právě on.

Obrátila se na mě jako na jakéhosi nezávislého arbitra, neboť se osobně známe, s otázkou, zda sdílím názor jejího stávajícího poradce, ať produkt nebere. Ji samotnou to zaujalo a zvažovala, že přijme nabídku nového finančního poradce. Nabídka se jí líbila a chtěla ji zkusit.

S dotyčnou jsem si o celé věci několikrát povídal, řádně se jí vyptal na její priority a očekávání a nakonec se dotazoval, co ji na nabízeném produktu tolik zaujalo. Když jsem viděl, že „do toho“ prostě chce jít, řekl jsem jí, ať to zkusí. Konec konců, je to její volba.

Smlouvu s novým poradcem skutečně podepsala. Ten původní poradce nelenil, a když se dozvěděl, že smlouvu podepsala, vyptal se jí na důvody. Ona též zmínila mě, coby nezávislého a nestranného rádce, který přispěl svoji troškou do mlýna. Poradce si vyptal mé telefonní číslo a zavolal mi.

Vynadal mi, co si to dovoluji radit jeho klientce a vysvětlil mi, že ohrožuji jeho peníze a jeho výplatu. Na moji námitku, že daná osoba je přece svéprávná a samostatná paní, která si o svých penězích rozhoduje sama, mi řekl, že je to tak jen do určité míry. Ano, čtete dobře. Jen do určité míry! Že o jejích penězích, jako její poradce rozhoduje přece on, že ona také neříká svému zubaři, který zub vrtat a který vytrhnout, a že jsem jej připravil o provizi, neboť dotyčná paní mohla jistě uzavřít smlouvu na jím nabízený produkt, nikoliv na ten cizí.

Z celého hovoru bylo zřejmé, že ho naprosto nezajímá nějaké blaho klientky, ale jde mu jen a pouze o jeho provizi. Provize až na prvním místě.

A ve mně to vyvolává otázky na téma etika ve finančním poradenství, či spíše morálka v tomto oboru.

Prestiž finančních a pojišťovacích poradců je poměrně nízká. Ale proč tomu tak je?

Je přirozené, že jsou poradci a „poradci“. Každý poradce by měl konat vždy ve prospěch klienta. Ovšem otázkou zní, zda je tento prospěch vždy jasně definovatelný.

Nedávno mi volal jeden člověk. Znám jej dlouho. Věčný nespokojenec. Hovořil se mnou a říká mi: „Tak jsem se zase nechal napálit. Můj poradce mi vnutil zlato.“ Dotázal jsem se ho, proč nezvolil tedy třeba akcie, kryptoměny nebo jiný způsob uložení peněz. Odpověď byla neskutečně upřímná: „Na akciích jsem prodělal před deseti lety, okradli mě, kryptu nerozumím, tam by mě okradli hned. Nemovitosti již mám, to je taky na houby, jen samé starosti s nájemníky, všichni kradou a neplatí. A něčemu jinému nerozumím. Všichni jsou to zloději.“

Tázal jsem se, proč tedy investuje, když jsou všichni zloději. Proč nenechá peníze ladem na účtu? „Aby mi to požrala inflace? Blázníte? Banky jsou největší zloději. Ze všech. Hned po státu, což je největší zloděj, jsou tady banky.“ U takového klienta je velmi těžké dosáhnout jeho spokojenosti.

Dobře definovat a zejména identifikovat hranici, kdy klient je opravdu spokojený, je velmi složité. Někdo chce investovat a má rád velké zisky a nevadí mu riziko. Někdo chce rozložit portfolio a je zcela rozumný ve svých představách a dá se s ním mluvit. A někdo chce produkt jen proto, že to má kamarád jeho bratra a ten říkal, že kamarád je spokojený. A teď si vyberte.

Finanční poradce bude vždy za toho rošťáka, který vše klientovi řádně nevysvětlil, ačkoliv klient opakovaně tvrdil, že všechno chápe.

Etika, morálka a prestiž finančních poradců

Přemýšlel jsem nad tím, co by mělo zvýšit společenskou prestiž finančních poradců. Co by se muselo stát, aby bylo výrazně větší procento spokojených klientů? Podle mého skromného názoru to není větší a větší regulace ze strany regulátora trhu, i když ani to nemusí být slepou cestou. Až regulátor zreguluje všechny tak, že toho všichni nechají, tak ti dva, tři zbylí, budou mít větší prestiž, neboť běžný občan je za svůj život nepotká.

Základním řešením jsou podle mě spíše dvě věci. A předem uvozuji, že si uvědomuji, že jsou to kroky nereálné, v prostředí české kotliny nepraktikovatelné, ale podle mě funkční.

Školství

Školy by měly připravovat formou finanční výuky žáky již na základních školách. Nemám na mysli nějakou jednu hodinu měsíčně, povídání o tom, jak vypadá bankovní účet a k čemu je dobrý příkaz k úhradě. Několik hodin každý týden by měly školy vychovávat finančně gramotné mladé lidi, kteří se vyznají v produktech, budou vědět, jaká úskalí je mohou potkat a budou vzdělaní. Poučit je o investování, exekucích, podvodech, dát jim příklady a vzdělávat je. Připravovat je na život.

Vzdělaný klient má přehled, ví, co chce, a uvědomuje si rizika a snáze rozpozná bludy případného nepoctivého poradce.

Ovšem naše školství je totálně zamrzlé. Vezměte si, že systém vzdělávání vypadá u nás v zásadě úplně stejně, jako byl v roce 1850. Jistě, máme počítače a interaktivní tabule, ale v zásadě je to vždy jeden učitel na přesilu třiceti žáků, na tabuli jim maluje svoje představy toho, co mají vědět, žáci si unuděně zapisují do sešitů a on je potom odměňuje známkami za to, jak jsou schopni memorovat naučený text. Copak o tomto je život?

Doba se dynamicky mění. A školství zůstává stále stejné. Bez prostoru ke kreativitě, potlačující individualismus a vycházející z myšlenky, že když to bylo dobré pro naše rodiče a jejich rodiče, bude to dobré i pro naše děti.

Školství by mělo naučit lidi finanční gramotnosti, společenským vztahům a rodinné výchově, a vzájemnému respektu. Učí to dnešní školy? Mám 4 děti, ani jedno z nich nemá na základní škole valnou výuku finanční gramotnosti. Již od 15 let mohou děti uzavírat částečně finanční závazkové vztahy, ale školy je na to vůbec nepřipravují.

Placené finanční poradenství

Druhou cestou, jak zvýšit prestiž finančních poradců, je, že by si klient sám a přímo platil svého poradce. Bankovní, pojišťovací a investiční domy by neplatily poradce provizemi za zprostředkované produkty, ale platil by je jasnou a definovanou platbou přímo klient. Poradce by musel klientovi říci: „Tato pojistka vás stojí 12 000 Kč za moji práci a platíte tuto sumu zvlášť od pojistného. To je moje odměna za finanční poradenství.“

Klient se mnohdy domnívá, že služby finančních poradců jsou zdarma. Ale ony samozřejmě nejsou bezplatné. Klient je samozřejmě uhradí. Jen jde o to, že si to mnohdy neuvědomuje.

Kdyby byl svět podle mých představ, tak vzdělaný a informovaný klient probere se svým poradcem, co potřebuje, poradce jej informuje o ceně za svoje služby a smlouva je na světě. Něco jako návštěva právníka.

Nikoho by nenapadlo jít za právníkem bez peněz. A přišlo by mi komické, kdyby zazvonil telefon a jakýsi právník začal nabízet svoje služby a ptal se: „A mohl bych se s vámi setkat, abych vás bezplatně poinformoval o novém zákonu, který přijde v platnost za měsíc? Měla byste čas?“ Ale finanční poradci se takto často chovají.

Prestiž poradců je tvořena nejen jimi samotnými, ale také právním nastavením prostředí, ve kterém se pohybují, a vzděláním a informovaností klientů.

Jaký máte názor na prestiž finančních poradců? A jaký máte názor na etiku a morálku ve finančním poradenství? Podělte se o svůj názor v komentářích.

23 komentářů: “Etika a morálka ve finančním poradenství”

  1. Mirek Hoření napsal:

    Naprosto souhlasím s poradcem, o kterém píšete. Celou kariéru jsem vybudoval na dlouhodobém vztahu s klienty a na tom, že veškeré finance řeší právě se mnou, připadalo by mi tedy divné, krajně nevhodné a vlastně by to bylo i porušením naší úmluvy, kdyby začali své finance konzultovat s jinými subjekty. Věc druhá – klient je sice svéprávný, ale financím nerozumí, proto většinu důležitých finančních rozhodnutí dělá dle domluvy se svým finančním poradcem. Takže naprosto souhlasím s termínem, že klient o svých penězích rozhoduje „jen do určité míry“. A přirovnání k zubaři či lékaři je naprosto trefné. Někteří lidé mají pocit, že fin. poradce je nějaká samoobsluha či srovnávač, za kterým klient občas přijde, když má zrovna chuť – to je zcela zcestné.

    • Pavel napsal:

      Jo Mirku, tohle na mě kdysi také zkoušeli. Proboha proč by klient měl souhlasit s tím, že nějaký jedinec bude mít monopol na rozhodování o jeho penězích? Když přece děláte svou práci slušně a kvalitně a nechcete svého klienta podojit, tak i když si vaši práci ověří na pobočce, tak se dozví, že poplatky jsou nastavené slušně a níž to nejde atp.

      Ano, mnoha věcem a hlavně poplatkové struktuře některých produktů klienti nerozumí, stejně jako naprostá většina poradců. A bohužel je to tak schválně, aby se produkty zkrátka nedaly jednodušše srovnat. Na to já říkám: Tak si to nechte, když je to tak složité…

      Přirovnání k lékaři a zubaři opravdu není trefné. Lékař studoval několik let, aby na vás mohl vůbec sáhnout a pokud něco zanedbá, neudělá správně, tak může taky skončit v krimu.

      Teď to srovnejte s ičařem, který chodil měsíc na motivační semináře, poslouchal MLM kecy, vyplnil pár testů a pak ho vypustili do světa, nenese žádnou odpovědnost, maximálně vrátí provizi, přestože tvrdil klientovi do očí, že se mu peníze v IŽP budou zhodonocovat o 8% ročně.

      Naprosto nesrovnatelné. Kdybyste byl jednou nohou v kriminále, jako jsou např. porodníci, asi byste to už dávno nedělal…

  2. Bobeš napsal:

    Definujte prosím co je to morálka a etika.

    • Pavel Hanzl napsal:

      Dobrý večer, milý Bobeši!

      Pokusím se tyto dva pojmy pro vás osvětlit. Mlčky budu předpokládat, že každý člověk miluje svou rodinu a chce pro ni to nejlepší. Věřím, že s tímto postulátem souhlasíte.

      K tomu si musím připravit půdu pod nohama a musím proto definovat adjektivum „nejlepší“. To je stav takové věci či služby, kterou rodina obdrží přiměřeně levně (nikdo si nemůže dovolit šunty, které nemají cenu, jak říkají bohatí lidé: nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci), dále přiměřeně funkční (bude to fungovat). Ve výsledku, cena zboží či služby odráží užitnou hodnotu a proto špičkový právník bere řekněme 3 000 až 20 000 Kč za hodinu, špičkový finanční poradce (skoro se to tu bojím napsat) mnohem více.

      Pokud se finanční poradce dívá na rodinu, již obsluhuje, jako by byl jejím členem, je donucen předem vyloučit vše, co by jí vědomě ublížilo a naopak hledá, jak jí pomoci. Přitom nechce umřít hladem, což je ve výsledku etické (relativně etické při nevyspělosti školství a ochoty platit poradci přímo). je třeba chránit nejen zájmy klienta, ale též zájmy poradce. Dobří poradci umějí potěšit rodinu i svou rodinu a rozpláčí se finanční domy ze skupiny A, zaradují se finanční domy ze skupiny B. Také proto nás ty domy nenávidějí a to proto, že naším hlavním pracovním nástrojem je finanční optimalizace, převod smluvních vztahů zte skupiny A do skupiny B, protože smluvní vztahy se skupinou vedou k vyšší efektivitě finančních toků klienta, tedy jsou lepší.

      Pokud finanční poradce od producentů produktů přijímá svůj výdělek, tedy zejména ty provize ze zprostředkování finančních produktů a nemusí se stydět, když vidí v zrcadle toho chlápka/ženskou, pak pracuje morálně. Zde je třeba implicitně předpokládat, že má svědomí a osobní čest.

      Naopak je hrubě neetické a nemorální vydávat úsilí ke stále větší regulaci naší práce za ochranu klienta. S tímto štítem proti nám bojuje kdejaký úředník. Budeme-li uregulováni k smrti, pak tento náš obor zanikne. Abych vám to přiblížil, pro spoustu lidí to znamená, že dobrovolně profesně skončí. Nedělejte si iluze o hloupoučkém, k pláči nekompetentním a naivním oranžovém poslanci, který bojoval a nakonec vybojoval své vítězství na poli regulace provizí ze životních pojistek, čímž konečně rozzlobený klientský lid začal šlapat po našich krcích – šlo údajně (podle slov bývalého ředitele jedné slovutné pojišťovny) jen o mrzký úplatek 17 mio CZK do kapsy toho panáčka. Tak je to smutné. Ještě více smutnější je, že prý ten ředitel lituje, kam až to zašlo a ještě zajít může.

      Máte ještě nějaké otázky ohledně etiky a morálky?

      • # napsal:

        Dobrý den pane Hanzle,
        chcete tu snad veřejně naznačit, že šlo o úplatek ve výši 17 milionů korun pro tehdejšího poslance za ČSSD pana Ladislava Šincla? Ten se totiž novelou stran prosazení pětiletého storna u životek zabýval…Jste si vědom právních důsledků toho, co zde na adresu dnes již bývalého poslance pana Šincla píšete? Máte pro to nějaké důkazy? Ten údajný „mrzký úplatek“ 17 milionů dostal od koho? Od konkrétní pojišťovny, osoby, zájmového sdružení? Pokud ano a máte pro to důkazy, proč nekontaktujete Policii, soudy, státní zastupitelství, orgány činné v trestním řízení?

        • Anonym napsal:

          Jooo, kdyby to tak fugnovalo, věřím že nejen Misrt Hanzl, neoblobný zastánce práv slušných poradců s tím něco udělá…

          Kdekdo dneska ví o něčem podobném ale vlastní bezpečí či beznaděj zdárného úspěchu ho nutí nedělat nic…

          • Pavel napsal:

            Další z pohádek pana Hanzla. Když navrhovatel dostal 17 mio, nezapomínejme, že to muselo ještě tak 100+ poslanců schválit. Ti dostali další miliardu nebo jak? Jak znám MLM prostředí a urban legends, které se v odvětví šíří a kterým tito jedinci mnohdy věří, tak bych si spíš tipnul, že úplatečky by lítaly, kdyby se to povedlo neschválit…

            Jak to skončí? To už jsme tu kdysi viděli, když se pan Hanzl rozohnil moc, tak se to zkrátka smazalo a svedlo na napadení počítače hackerem.

            Vypadá to na nový film: Útok hackera 2 – Opět Hanzl

            Otevírám popcorn… 🙂

        • Pavel Hanzl napsal:

          Pane #, tuto informaci mám bohužel jen z doslechu a nemám k ní důkazy. Kdybych je měl, běžel bych na policii ČR, proto jsem ve svém příspěvku nikoho neoznačil. K vaší otázce na poslance Šincla vám odpovídám, že není jedinou osobou z ČSSD, která regulace prosazovala a s rétorikou toho pána se ztotožnila.

          Nejsem blázen, abych někoho veřejně označoval, pokud nemám důkazy. Smysl mého příspěvku je v tom, že jsem sdělil, že ÚDAJNĚ se cosi konkrétního stalo. Sdělil mi to jiný poradce, jehož jméno si rovněž nechám pro sebe. Pokud jde o můj pocit, zda je to pravděpodobné, říkám že VELMI.

          Ony se ty důkazy někdy snad objeví na veřejnosti a pak bude veselo.

    • Ivan Galambica napsal:

      Autor článku napsal: dobrý den. Děkuji Za reakci. Pominu li výklad pojmů ve slovníku, ale budu mírně kreativní, tak morálka je, že dovedu rozpoznat, co je špatně a co dobře a etika je, že dělám jen to, co je dobře

  3. Ivan Galambica napsal:

    Autor článku napsal: Vážení čtenáři. Velice děkuji za reakce. Do příštího období připravuji trojrozhovor, tedy trojici rozhovorů, kdy bude zpovídanou osobu poprvé prodejce pojištění, v druhém případě prodejce komodit a ve třetím případě tzv. „pracovník na přepážce“. Cílem těchto rozhovorů bude ukázat poradenství ze všech úhlů pohledu, ukázat, že všude je „chleba o dvou kůrkách“ a osvětlit jiným lidem plusy i mínusy zrovna svojí profese. Hledám k rozhovoru prodejce pojištění a investičních produktů. Měl by to být prodejce na nižší pozici, ale nikoliv začátečník, může pracovat sám na sebe, či pod větší poradenskou společností, ale nikoliv zaměstnanec konkrétní pojišťovny. Pokud má někdo z Vás zájem, prosím kontaktujte mne na povimtovsem@seznam.cz. Pro jistotu zdůrazňuji, že nejde o prezentaci konkrétní firmy, ale spíše o prezentaci jednotlivce a prezentaci jeho povolání.

  4. Dan Materna napsal:

    Spíše než na vzdělávání, jak někteří diskutéři píší je třeba dát zřetel na jméno a morální postoje poradce. Oběhnout si pobočky, zjišťovat si věci sám – sice není na škodu, klient by měl do jisté míry vždy ověřovat informace které mu jsou poskytnuty ale „extrémní případ“ který popisuje kolega výše, to pak poradce ponižuje do role „sjednávače“. Osobně souhlasím s autorem článku že je třeba pozměnit vzdělávací systém, sám a nezištně se o to na některých školách pokouším. Gramotnost je opravdu nízká a jestli za to může víc systém nebo nezájem řešit „nudné věci“ je na další diskuzi.

    Osobně doporučím každému klientovy ať si ověří zejména svého poradce, reference na něj, výsledky jeho práce atd. a pokud se jedná o nováčka tak by mě zajímalo to samé o jeho nadřízeném. Takhle asi nejlépe dokáže klient poznat zda naproti stolu sedí někdo kdo chce pomoc nejen sobě ale zejména klientovy.

    • vasek napsal:

      Ach ta čeština.

      • Dan Materna napsal:

        Mě jdou čísla, s písmenkama válčím celý život 😉 ale děkuji za upozornění, vždy se najde někdo kdo nemá co jiného říci 😉

        • Pavel Hanzl napsal:

          Promiňte, pane kolego, ale kolega vasek si povzdechl zcela správně. Pokud neumíte pravopis, jste krajně podezřelý, že neumíte nic. A to se o mně určitě nedá napsat, že jsem kamarád toho pána. Zkouším si představit, jak cokoli píšete klientovi, který pravopis ovládá. Je mi líto, že jste to tak podcenil. Určitě bych vám doporučil pomaturitní doučování pravopisu, klidně za peníze. Určitě vám to dosud sebralo spoustu dobrých klientů. Ale možná jim nic nepíšete? 🙂

          • Dan Materna napsal:

            Milí pane Hanzó, jsem rád že dokážete tak snad a usoudit co umím a co ne. Doufám že jsem Vám v mysli ustrnul jen při představě psaní a ne při ničem jiném. Cením si Vašeho doporučení ale já bych se přeci jen rád dál, nekonečně dovzdělával v oboru, pravopis přenechávám asistentce. Můj „levopis“ na který klienty upozorňuji zastiňují výsledky mé práce a přístup. Věřím že Vás klienti oceňuji za pravopis a jiné věci které si necháte od klientů velmi štědře platit 😉

  5. Pavel napsal:

    Já bych doporučil nabídku od poradce si pořádně proklepnout a ověřit, než klient cokoliv podepíše. A to nejen s jiným poradcem, kdy jeden poradce většinou dokáže na práci jiného najít nějakou špínu, poplatky atp. (to ale neznamená, že něco hned uzavřu s tím druhým).

    A také si zajít na pobočku onoho ústavu a poptat se na poplatky a jejich výši a jestli se nedají snížit atp., což se většinou dají a poradci to často zamlčují a opraží to klientovi jak jen můžou.

    Třeba pojistku nebo investice bych vzhledem k úmrtnosti poradců raději vůbec neuzavíral s pojišťovnou, která tu vůbec nemá pobočky (AEGON např., pokud se nepletu), protože pak třeba získat plnění z pojistky nebo cokoliv změnit s novým poradcem bude problém. Zadarmo se mu nebude chtít udělat přirozeně nic a setkání s ním se zákonitě změní v nabídku dalšího „lepšího“ produktu.

    Přitom když klient zajde na pobočku onoho ústavu, mnohdy se dozví, že může ušetřit částky v řádech i desítek tisíc Kč proti nabídce poradce. A pak už je to na klientovi, jestli zmáčkne poradce a dostane to co chce bez zbytečného přeplácení, nebo si to uzavře rovnou na pobočce, která nejspíš bude na svém místě i za rok, na rozdíl od pana poradce.

    Jo a poradci o tomto ověřování raději nic neříkejte. Sám jsem to kdysi udělal s představou, že s tím nemůže mít problém, protože přece žijeme v kapitalismu, tedy volnotržní soutěži. Jenže pan poradce mě chtěl zkrátka opražit na provizích, soutěžit opravdu nechtěl… 🙂

    • vasek napsal:

      ad Aegon – navštívit pojišťovnu lze, měla sídlo na Pankráci nyní Smíchov. Pokud si to klient bude přát, nový poradce, pokud má od Aegonu oprávnění, může dělat změny na smlouvě.
      Můžete být konkrétnější, u jaké pojišťovny mohu jako klient přijít a chtít slevu na poplatcích?

      • Pavel napsal:

        vasek: ano, sídlo má, ale vyřídíte tam něco? A co když jste třeba z Břeclavi? Dále na mysli jsem měl poplatky u předplacených investic, které konkrétně u produktu, který jsem viděl, šlo dramaticky snížit a pobočkáři jen valili oči, co si poradci dovolí.

        No a u životka jde o to, jak ho nastavíte. Také si to můžete ověřit na pobočce. Myslím, že zrovna vy to víte jistě velmi dobře.

        • vasek napsal:

          Aegon měl na Pankráci normálně klientskou kancelář. Jinak v případě, že klient je např. z oné Břeclavi, Aegon mu myslím dokáže doporučit poradce, který s ním požadavek vyřídí. Pro pojišťovnu je z principu důležitější poradenská společnost než poradce, tudíž fluktuace poradců je druhotný problém. U ŽP je to o tom nastavení, ne o výběru/slevě na poplatku/nákladu.(snad jen KOOP to uměla) Pak je to ale o člověku, ne instituci.

  6. F-Insider napsal:

    Žádné odborné zkoušky (ala ČNB), nejrůznější EFA a EFPA certifikáty, vyskokoškolské tituly apod. v žádném případě automaticky nezaručují, že poradce jedná či bude jednat eticky, morálně a ve prospěch klienta. Vždy se jedná jen o titul či doklad toho, že dotyčný absolvoval a úspěšně složil to či ono studium. Nedávno jsem v jedné firmě konzultoval prasárnu od poradce honosícího se na svojí vizitce titulem EFA (skutečně ho měl, byl pravý). Místo DPS sjednal zaměstnancům IŽP a příspěvek od zaměstnavatele putoval kam milí poradci? No přeci do běžně placeného pojistného, z toho je větší provize, přestože jej mohl dát eticky, morálně a ve prospěch klienta do mimořádného pojistného, tam je však mrzká provize. Naivně jsem předpokládal, že tuto prasárnu zachytí a stopne kontrolně-analytické oddělení MLM společnosti, pro kterou pracoval…ó, jak já jsem byl naivní. Samozřejmě to prošlo bez ztráty kytičky, protože provize jsou provize a o ty přece vždycky jde až na prvním místě, že…
    Jinde jsem narazil na podobně odborně zdatného poradce s kopou certifikátů, který sekal jednu investici za druhou s předplaceným vstupákem na 30 let dopředu.
    Tím vším chci jen říct, že etika a morálka nemá vůbec nic společného se sebelepším vzděláním poradce, EFA a EFPA certifikáty, náročnými zkouškami od ČNB, vysokoškolskými tituly a podobně. Poradce s certifikáty a zkouškami se automaticky nerovná poradce seriózní, profesionální, etický a morální a bylo by velkou chybu mezi to automaticky dávat rovnítko. Abychom se pochopili, nemám nic proti kvalitnímu, profesionálnímu a pravidelnému vzdělávání, jen to automaticky nepředpokládá a neznamená vůbec nic. Podvádět a jednat neeticky, nemorálně a v neprospěch svého klienta může primář v nemocnici, soudce u soudu, vysokoškolský profesor…stačí si otevřít noviny, nebudete hledat příliš dlouho. Taky by to u těchro lidí nikdo neočekával, že?

    • #Gold napsal:

      Fakt nemusíte chodit daleko, přečtěte si včerejší článek klienta, který si do bezpečnostní schránky v české bance uložil zlato v hodnotě cca 2,100.000 Kč. Schránku nechala banka odvrtat a otevřít v jeho nepřítomnosti a bez jeho vědomí. Klient po tomto zjištění pod dohledem notáře odebral vzorky, aby zjistil, co přesně schránka po zásahu banky obsahuje. Podle závěrů Puncovního úřadu se jednalo zejména o bezcenné slitiny běžných kovů. Obsah deklarovaný bankou tak úřad ve vzorku nepotvrdil. Podle Nixin Energy původně bankovní schránka obsahovala cenný kov.

      Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/spor-o-zlato-bezpecnosti-schranka-unicredit-bank-soud.A190605_145830_domaci_lre

      • napsal:

        Neuvěřitelný amatérismus, aby při násilném otevírání cizí bezpečnostní schránky nebyl přítomen notář a celé to nebylo nahrávané na videokameru či mobil…to napadne i mě, a to nemám EFA a EFPA cetifikáty :0) Jednala v tomto případě banka eticky, morálně, s odbornou péčí a v nejvyšším zájmu klienta? Kde je slovutná ČNB a její dozorový orgán? A mají v pořádku záznam z jednání?

      • Anonym napsal:

        Nechci se zastávat banky, ale je málo informací. Klidně bych mohl říct, že se jedná o podvod s pomocí neschopných bankéřů. Když se podívám na justici, od roku 2013 (s novým majitelem) nedávají výsledky hospodaření, firma ve ztrátě, údajná škoda od banky ve výši podobné jako základní kapitál, atd. Jen bych se prostě zdržel toho, házet špínu jen na banku. Která určitě není bez viny. Mají tam bordel, to zase jo :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.