Sobota 17. února. Svátek má Miloslava.

Úvěrový cyklus: Původ bublin na trzích aktiv?

Banky Radovan Novotný 12.07.2009 | 13:37 4 komentáře

Roste-li objem poskytnutých úvěrů, rostu i ceny aktiv. Co ale nutně nastane, když banky ztratí důvěru a úvěry přestanou do ekonomiky plynout? A kdy je centrální banka bezbranná a nemůže ovlivnit ekonomiku?

Peníze, které používáme pro vyrovnání našich závazků, jsou vytvářeny bankovním systémem. Systém centralizovaného bankovnictví částečných rezerv vytváří předpoklady pro vznik úvěrového cyklu. Doby, kdy množství poskytovaných úvěrů roste, peníze jsou dostupné a úvěry levné (vzestupná fáze úvěrového cyklu), jsou vystřídány dobami opačnými (sestupná fáze úvěrového cyklu). Jak to ovlivňuje ekonomiku, ceny aktiv a investice?

Peníze jako dluh

V době Velké hospodářské krize se šířila anekdota, zachycující situaci, kdy narušení oběhu peněz znemožňovalo vzájemné vypořádání závazků:

"Do nějakého hotelu přišel cestující a žádal pokoj na několik dní. Bylo mu řečeno, že jest jeden volný, že však musí dát zálohu sto korun. Cestující zálohu složil, ale vyhradil si, že ji dostane hned zpět, nebude-li se mu pokoj líbit, a šel se naň podívat. Majitel hotelu přijal stokorunu, a v přesvědčení, že host pokoj najme, zaplatil jí svůj dluh svému číšníkovi, od kterého si ji před chvílí vypůjčil. Číšník jí užil k splátce svého dluhu u krejčího, který právě seděl v hotelové restauraci. Krejčí jí zaplatil svůj dluh jinému hostovi v restauraci a ten zas užil té stokoruny k zaplacení svého dluhu majiteli hotelu. Ten ji přijal právě, když onen cestující přicházel z prohlídky pokoje a oznamoval, že se mu pokoj nehodí. Dostal zpět svoji stokorunu, která mezi tím posloužila k vyrovnání dluhů čtyř osob. Pak opustila hotel – šla sloužit jinam." Macek, J.: Sociální ekonomika. Kurs národního hospodářství. Nakladatelství české grafické unie, Praha 1946, strana 252. 

Řekněme, že by majitel hotelu svůj závazek v situaci okamžité finanční tísně vyrovnal dlužním úpisem (směnkou). Touto směnkou by se například písemně zavázal, že za čtrnáct dní směnku vymění za stokorunu. Je-li majitel hotelu důvěryhodný, pak může krejčí věřit, že svůj závazek dodrží a může být ochotný směnku jako protihodnotu jím poskytnutých služeb přijmout.

Pokud by byla taková směnka s důvěrou přijímána (bez diskontu, tedy bez slevy) pro vypořádání uskutečněných transakcí, začala by plnit funkci peněz. Bankovní systém funguje tak, že vydává takové dlužní úpisy a přebírá riziko nesplacení poskytnuté půjčky. Vznikající závazky jsou v dnešním finančním systému vyrovnávány bankovkami a mincemi, popřípadě elektronickými platbami, a tyto peníze jsou instrumentem, který je věřiteli s důvěrou přijímán bez diskontu.

Dnešní peníze jsou vytvářeny poskytnutím bankovních úvěrů. Pokud by majitel hotelu neměl peníze na uhrazení svého závazku, mohl by si stokorunu půjčit od banky. Mohl by to učinit například přečerpáním svého běžného účtu do mínusu (využitím kontokorentního úvěru). Tím, že banka poskytla povolení k přečerpání účtu, umožnila majiteli tohoto účtu, aby jednal tak, jako by mu dlužila peníze.

Kdykoliv banka poskytuje úvěr a umožňuje mu čerpat peníze, které nevlastní, zvyšuje celkové množství peněz (vytváří tím nové peníze). Penězi jsou tak i nevyužitá povolení k přečerpání úvěru (např. kontokorent, limit na kreditní kartě), kterými banka umožňuje klientovi, aby se choval tak, jako by mu banka peníze v dané výši dlužila. Obchodní banka je v poskytování úvěrů omezena množstvím vlastního kapitálu (požadavkem na kapitálovou přiměřenost) a nemůže tak „z ničeho“ vytvořit neomezené množství peněz, jak bývá někdy mylně uváděno.

Obchodní banka ovšem nese riziko toho, že dlužník svůj dluh nezaplatí (kreditní riziko). Proto banka žádá záruky (zástavy, kolaterál) pro případ situace, kdy by se dlužník ukázal být nesolventním a nebyl schopen půjčku i s úroky zaplatit. Neplní-li banka požadavky na kapitálovou přiměřenost, je nucena získat dodatečný kapitál, v opačném případě je banka „znárodněna“ a její fungování je ovlivněno nucenou správou.

Jestliže mnozí z těch, kteří jsou zadluženi, začnou být nesolventní, finanční systém se začne potýkat s problémy, stabilita finančního systému je tímto narušena a vzniká finanční krize.

Úvěrový cyklus, množství peněz, cenová hladina a cenové bubliny

Všechny peníze, které v jistém okamžiku existují, musí být v něčím vlastnictví. Někdo tyto peníze chce držet, jiný se snaží směnit je za jiná aktiva (majetek), čímž může přispívat k růstu cen těchto aktiv (roste koupěschopná poptávka). Jsou doby, kdy existuje zvětšená ochota bank zvyšovat množství poskytnutých úvěrů, což znamená zvětšení množství peněz (růstová fáze úvěrového cyklu).

Čím víc bankovní systém poskytne úvěrů, tím více je peněz v oběhu a zůstatcích. Zvyšující se množství peněz může způsobit vzestup cenové hladiny nebo vznik cenových bublin na trzích aktiv (majetku), která jsou držitelé peněz z různých důvodů ochotni kupovat (např. akciová bublina, nemovitostní bublina, dluhopisová bublina).

Pokud by celý bankovní systém ztělesňovala jediná banka, která by mohla poskytovat neomezené úvěry, mělo by to zhoubné následky. Banka by v takové situaci poskytovala velké objemy úvěrů, hodnota krytí těchto úvěrů (zástava, kolaterál) by byla spíše pochybná, a příslušná měna by v konečném důsledku ztratila hodnotu.

Ceny vyjádřené v této měně by začaly závratně růst, nastala by hyperinflace a jako peníze by začala být používána nějaká komodita (cigarety nebo drahé kovy) nebo jiná stabilní měna. V dnešním bankovním systému má ze zákona právo ovlivňovat množství peněz centrální banka, která stojí v čele bankovního systému. Centrální banka (na rozdíl od banky obchodní) může vytvořit "peníze z ničeho", její nerozumný přístup však může způsobit znehodnocení a rozklad příslušné měny (zimbabwský dolar, německá hyperinflace).

Z pohledu centrálního bankéře (měnové politiky) existuje teoretická představa toho, že sníží-li se úrokové sazby, budou podnikatelé ochotni si brát více úvěrů a investoři budou mít větší zájem o prostředky k investování. Tato představa, že úroková sazba podstatně ovlivňuje investování do budování kapacit, je ovšem diskutabilní.

V ekonomice totiž může nastat situace, kdy se všechny dodatečné peníze, které budou vytvořeny, dostanou k těm, kteří budou ochotni tyto peníze držet (sestupná fáze úvěrového cyklu). Míra investování pak v takové situaci nereaguje na změny v úrokové sazbě, nastala past likvidity, řetěz (nástroje měnové politiky), kterým centrální banka  ovlivňuje ekonomiku, je přerušen. Peněžní zásoba tak může být přirovnána k lanu, kterým je připoután horkovzdušný balón. Aby mohl balón stoupat, musí být lano povoleno, ale k tomu, aby balón skutečně stoupal, pouhé povolení lana nestačí.

Dovětek k narušení peněžního oběhu

V době finančních krizí je poskytování bankovních úvěrů narušeno a typicky dochází k narušení peněžního oběhu. Výše citovaná anekdota, popisující narušení peněžního oběhu, která kolovala v době Velké hospodářské krize, koluje v pozměněné podobě i dnes:

"Píše se měsíc srpen, je hlavní sezóna, prší a prší a jedno malé městečko na Rivieře je prázdné. Všichni se zde zadlužují a žijí na úvěr. Do jednoho místního hotelu přijede bohatý Rus. Požádá recepčního o pokoj, položí na pult stodolarovou bankovku a jde si pokoj prohlédnout. Hoteliér vezme bankovku a pospíchá k dodavateli masa zaplatit svůj dluh. Dodavatel masa vezme bankovku a běží k chovateli prasat, kterému dluží. Stejně tak chovatel prasat vezme stodolarovku a pospíchá k prostitutce, kterou nedávno navštívil a za její služby jí zůstal dlužen. Ta bere s radostí peníze a jde do hotelu srazit dluhy, které tam mezitím nadělala. Ve stejný okamžik přichází Rus zpět z pokoje a říká, ze pokoj není dost dobrý. Bere svoji stodolarovku a opouští město. Nikdo nic nevydělal, ale část dluhů je splacena."

Jádrem těchto anekdot je situace, kdy vznikly závazky vyrovnatelné vzájemným započtením závazků. V  situaci, kdy dlužíme někomu stokorunu a on dluží stokorunu nám, si můžeme naše závazky jednoduše vzájemně započíst a dluh je vyrovnán. Fungující a dobře nastavený finanční systém umožňuje vyrovnání nejenom vzájemně započítatelných závazků, ale závazků s ohledem na různé skutečnosti. Vyspělá ekonomika je ochromením finančního systému nutně také ochromena.

Splácíte své úvěry a půjčky včas?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

4 komentáře: “Úvěrový cyklus: Původ bublin na trzích aktiv?”

  1. Jan Dvořák napsal:

    Nemají na to.
    Kombinace „deleveragingu“ a narůstajících ztrát z již poskytnutých půjček je pro ochotu bank dále půjčovat smrtící kombinací.

  2. bbb napsal:

    Mno centrální bankéř prachy vytvoří zápisem do účetní knihy nebo zápisem do paměti bankovního systému. A to není z ničeho?

  3. Anonym napsal:

    Celkem dobrý, byť velmi velmi zjednodušený. Je to na několik odborných knih 🙂 Problematika úvěrových peněz je poměrně složitá a prošla si velkým vývojem…Jen bych možná doplnil, že peníze se do ekonomiky dostávají (a hlavně dostávaly) i jiným způsobem (emise nákupem – hlavně cenných papírů). Jo a centrální banka z ničeho peníze nevytvoří. Pokud chce „vytvořit“ rezervy na pasivní straně bilance, musí dostat pohledávku (většinou cenné papíry – státní dluhopisy atd.) na aktivní stranu bilance. Toto je ale pouze účetní operace. Je samozřejmě pravdou, že její možnosti jsou v této oblasti v podstatě neomezené. Obchodní banky jí v tom ale zdatně konkurují 🙂 Díky za tento článek.

    • bbb napsal:

      Mno centrální bankéř prachy vytvoří zápisem do účetní knihy nebo zápisem do paměti bankovního systému. A to není z ničeho?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.