Pondělí 16. července. Svátek má Luboš.

Stín Lukáše Štorka ohrozil celý pojistný trh

Stín Lukáše Štorka

„Kvalitní“ práce Lukáše Štorka se vrací na pojistný trh jako bumerang. A ohrožuje platnost veškerých smluv investičního životního pojištění.

Nechvalně proslulý finanční zprostředkovatel Lukáš Štork (dříve Mikula, ještě dříve Štork) si za své působení na finančně zprostředkovatelském trhu vysloužil vyloučení z profesní asociace AFIZ a následně i pokutu 6 mil. Kč od České národní banky (ČNB).

Během svého působení v OVB Allfinanz a následného krátkého otočení v Broker Consulting a PlanSecur připravil Lukáš Štork o nemalé prostředky nespočet klientů. Jeho další činnost je zastřena pouhými spekulacemi. Nicméně jeho stín na finančně poradenském trhu leží dodnes. A nyní ohrožuje celou podstatu investičního životního pojištění.

Tip:

Důvodem je rozhodnutí Městského soudu v Praze, které označilo smlouvu o investičním životním pojištění Flexi od Pojišťovny České spořitelny (PČS) uzavřenou Lukášem Štorkem za neplatnou. Důvodem ale nebyly nekalé obchodní praktiky finančního zprostředkovatele v rozsudku zmiňované, ale soud se obrátil přímo proti pojišťovně. Nedostatečně informovala o poplatcích a nákladech smlouvy.

Spor se týkal jedné smlouvy uzavřené Lukášem Štorkem v průběhu jeho působení ve finančně poradenské společnosti Broker Consulting. Podle některých právních názorů se ale toto usnesení Městského soudu v Praze dá vztáhnout i na další smlouvy. „Otevírá argumentační možnosti účastníků obdobných sporů a zároveň poměrně důrazně dává na zvážení napadení smluv o investičním životním pojištění jako takových, včetně tedy vypořádání finančních nároků osob tímto dotčených,“ uvedl advokát Martin Panuška, který spor pro svého klienta vyhrál.

To ale odmítá Pojišťovna České spořitelny: „Rozsudek se týká jedné konkrétní pojistné smlouvy, a není tak možné ho vztahovat na všechny naše pojistné smlouvy a produkty životního pojištění. Je závazný pouze pro danou věc, nemá obecnou platnost a není možné jej vnímat jako precedentní pro trh životního pojištění,“ reagovala Jana Náchodská, tisková mluvčí PČS.

Neplatnost smlouvy? Ohrožení pojišťoven i klientů

Investiční životní pojištění se v hojných případech využívalo k „čistým“ investicím – tedy poškozování klientů. Jenže pojistné produkty na stejné bázi, a pojištění Flexi v tomto směru stálo v čele, slouží i k pojištění rizik. Prohlášení neplatnosti smlouvy tak může ohrozit nejen pojišťovnu.

Je-li smlouva prohlášena neplatnou od počátku, musí pojišťovna vrátit zaplacené pojistné. Ke stejnému závěru došel i Finanční arbitr ve sporu klienta s pojišťovnou AXA (AXA s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasí a chce se odvolat k soudu). Pro pojišťovnu tak rozhodnutí soudu může znamenat miliardové ztráty.

Tip: Finanční arbitr: Pojistná smlouva bez krytí rizika je neplatná

Ovšem ani klient, který má pojištěna rizika, není v bezpečí. Dovolat se neplatnosti smlouvy na základě rozhodnutí soudu může i pojišťovna. A v případě, že vyplatila pojistné plnění, může ho žádat zpět.

„V souvislosti s uvedeným rozsudkem bude zajímavé sledovat, jak pojišťovna zareaguje na požadavky na výplatu pojistného plnění. Dovolat se neplatnosti pojistné smlouvy totiž může i sama pojišťovna, dokonce by tak dle mého názoru měla učinit, neboť se jedná o rozsudek, který bude možné aplikovat vůči neplatným ustanovením pojistných podmínek způsobujících neplatnost celé pojistné smlouvy,“ soudí advokátka Lucie Růžičková a vysvětluje: „Obecně je plnění z neplatné smlouvy bezdůvodným obohacením. V případě neplatné pojistné smlouvy by takovým bezdůvodným obohacením bylo pojišťovnou přijaté pojistné, ale také vyplacené pojistné plnění. Osoba, která se bezdůvodně obohatila, například právě z titulu přijatého pojistného plnění, musí takové plnění vrátit,“

Pozor na promlčení

Klienti, kteří chtějí využít rozhodnutí soudu ke svému prospěchu a nechat zrušit svou smlouvu od počátku, by neměli váhat. Po prohlášení neplatnosti smlouvy mohou žádat navrácení uhrazeného pojistného z důvodu bezdůvodného obohacení. Nárok ale může být promlčen.

Lhůta pro získání nároku z titulu bezdůvodného obohacení je 2 roky od doby, kdy se poškozený o bezdůvodném obohacení dozvěděl. V tomto případě se jedná o subjektivní lhůtu, která má ale ještě svého „objektivního souputníka“ – k promlčení dojde též 3 roky od vzniku bezdůvodného obohacení. Pojištěný tak může žádat zpět zaplacené pojistné za maximálně tři roky. Podle nového občanského zákoníku ovšem mohou být lhůty v některých případech delší – subjektivní 3 roky a objektivní 10 či výjimečně 15 let.

Stejná promlčecí lhůta ovšem platí i pro pojišťovnu. Kdokoli dostal pojistné plnění v předchozích třech letech, může být zažalován pro neplatnost smlouvy a bezdůvodné obohacení. Vedení pojišťovny má zodpovědnost vůči akcionářům a musí postupovat s péčí řádného hospodáře. „Dalo by se rozhodně polemizovat, zda takovým jednáním je výplata pojistného plnění na neplatných pojistných smlouvách,“ říká Lucie Růžičková.

Pro pojišťovny by ale zneplatnění smluv, ze kterých vyplatily pojistné plnění, znamenalo fatální reputační riziko. A spolu s ním ohrožení budoucích obchodů. To nepochybně není v zájmu akcionářů… ani klientů.

Navíc Pojišťovna ČS nesouhlasí s neplatností svých smluv: „Náš přehled poplatků je a byl vždy transparentní. Je v souladu s legislativou veřejně dostupný na naší webové stránce, kde je tedy klientům kdykoliv k dispozici. Přípustnost tohoto postupu byla v minulosti již několikrát potvrzena rozsudky napříč soudními instancemi. Podle těchto rozhodnutí jsou za součást pojistné smlouvy považovány i dokumenty, které nejsou výslovně ve smlouvě jako součást smlouvy vyjmenovány, pokud na ně smlouva nebo pojistné podmínky odkazují. V souladu s tímto právním názorem máme tedy jako součást pojistné smlouvy i Sazebník parametrů a poplatků produktu.“

Stín Lukáše Štorka se tak znovu přehnal po finančně poradenském poli.

17 komentářů: “Stín Lukáše Štorka ohrozil celý pojistný trh”

  1. Bolzano napsal:

    Článek není úplný. Pokud neplatná smlouva
    – pojišťovna vrátí pojistné klientovi
    – klient vrátí pripadne vyplacene pojistné plnění
    A
    – zprostředkovatel vrátí pojišťovně provizi, protože smlouva nevznikla a bylo by to bezdůvodne obohacení

    Tak jen, ze to je problém i zprostředkovatelů a asi vy si měli firmy jako OVB, BC atd začít tvořit rezervy na vrátky provize

  2. Bobeš napsal:

    Jen devět komentářů ? To je při počtu cca 200 000 zprostředkovatelů docela málo. Asi tato problematika nikoho nezajímá. Nebo všichni dělají návrhy na investiční pojištění a zítra poběží se smlouvičkami pro podpis za klientem.

  3. Anonym napsal:

    Specialistou na Izp generalli byl svého času jistý pan tatyrek u awd dnes broker consulting…

  4. Pavel Hanzl napsal:

    Celý problém s ohrožením segmentu životního pojištění je umělý. Kde není žalobce, tam není ani soudce. Právníci poškozených klientů, kteří masivně investovali přes pravidelné běžné pojistné moc dobře vědí, že klientovi byl vydán občanský průkaz, v době podpisu smlouvy byl způsobilý k právním úkonům, podepsal že mu bylo vše vysvětleno a se smlouvou souhlasí, a proto je hotovo. Aby mohli útočit na prasárnu, kterou kdosi zprostředkoval a někdo jiný to přijal do správy, snaží se najít argumenty pro absolutní neplatnost smlouvy, tedy od počátku. V takovém případě si všechny strany musejí vrátit dosud přijatá plnění. A zde je háček. Soudci obvykle mají velmi chabé znalosti z ekonomiky a účetnictví, řádově pak ještě slabší z produktů na finančním trhu. Mám osobní zkušenost. A je tu společenská poptávka po vzetí nějaké pojišťovny po hlavě mačetou…

    Pokud dohled regulátora, jímž je ČNB, nevedl – či nemohl dosud (z textu zákona) vést k vytlačení bouchačů z trhu, snaží se právníci poškozených klientů vytlačit z trhu přímo ty pojišťovny. Právníci musejí pracovat výhradně pro své klienty, v souladu s nějakou legální cestou. Právníkům je mírně řečeno u zádele, že způsobí někomu miliardové škody a klienty odradí od krytí pojistných rizik, kterým se prostě nikdo nemůže vyhnout. Tito právníci pak budou mít morální odpovědnost za hladové dětské krky, když se jim táta zabije na motorce – a jiné katastrofy. Útočit přímo proti pojišťovnám se může zdát spoustě poškozených jako nesmírně elegantní a spravedlivý krok, ale razantně to prodraží pojistné u zbývajících pojišťoven a co je ještě horší, reputační škody způsobí masivní odliv potenciálních pojištěných od produktu, který Češi objektivně potřebují. Drtivá většina z nich je podpojištěna.

    Hledat způsob, jak se má klient zahojit přímo na pojišťovně (protože poradce už může být znovu dávno u pásu a majetek nemá), je jistě chlebem právníků a to jim nemůžeme mít za zlé. Mám pochopení pro každého akcionáře finančního domu, že po managementu žádá zisk. Mám dokonce pochopení i pro ty běžné bouchače, že chtějí ty provize. Každý z nás má nějaké ty kostlivce ve skříni. Problém jako hrom je v tom, že provizní příjem poradců, ale i ten provozní zisk pojišťoven nebyl velmi často dosažen etickou cestou a je nepřiměřeně vysoký, přímým zneužitím informační převahy zprostředkovatele, kterého kryli, přičemž počáteční náklady u dlouhodobých smluv činí jen asi 30% nákladů.

    Pokud pomyslím na to, že mělo už dávno dojít k posílení možností sankcí ČNB vůči Štorkovi a jiným bouchačům přímo v zákoně 38/2004 Sbírky nějakou novelou (odebrání licence PPZ a náhrada škody), ale že by o ní rozhodoval sbor laiků poté, co ji přednesli poslanci Šincl a Votava z ČSSD, je mi do pláče. Páni odborníci, co měli především zajistit nové peníze do předlužené stranické pokladny? V poslanecké sněmovně máte politické nominanty do komisí, které mají být odborné. Když je například ale na jednání nějakého výboru přizvána skupina odborníků z našeho oboru (viz proces do přijetí zákona o regulaci provizí ze ŽP), zažijeme vlastně výsměch od těch politických nominantů, pro které jsme bez rozdílu primárně všichni my ti zloději a musíme pracně dokazovat že nejsme, tedy v presumpci viny. Do toho ta šílená EU, která si přeje do pěti let zcela vymýtit naše lesy. Má tady prosím někdo konstruktivní nápady, co by se mělo stát? Pády pojišťoven vůbec nejsou v zájmu českých lidí!

    • Emil napsal:

      Jednoduché řešení: nechť pojišťovny vyplácejí provize za životní pojištění stejně jako u majetkového, tj. zaslouženě, nikoliv zálohově. Klidně 10 – 15% každý rok po celou dobu trvání pojistné smlouvy. A u zálohové provize bych se vůbec nebál zvýšit stornolhůtu ze současných 5-ti let na 10 let, tedy pokud by na tomto schématu vyplácení někdo trval. Pořád se snažíme objevovat Ameriku, přičemž řešení je tak jednoduché a tak prosté. Chybí vůle, jde se jen po číslech, produkci a pochopitelně provizích.

    • insider napsal:

      Pane Hanzle,
      Vy jste tak mimo, že to skoro nestojí za reakci. Přesto si dovolím pár slov připojit, neboť právě na základě takových blábolů, které jste zde vyplodil, dochází k nesmyslnému oblbování řady zprostředkovatelů, a především klientů, kteří se bohužel nezvládají účinně bránit.

      Předně, pokud byste se obtěžoval si uvedený rozsudek opatřit, zjistil byste, že svého bývalého klienta žalovala pojišťovna, a ne naopak. Tedy žádný hon na pojišťovny, ale zde si pojišťovna dala vlastní gól. Navíc, se znalostí věci dodávám, činila tak naprosto vědomě, neboť právní obrana klienta byla pojišťovně známa ještě před začátkem sporu. Zřejmě si pánové chtěli něco otestovat.

      Není bez zajímavosti, jak se nyní pojišťovna i ČAP snaží vzbudit zdání, že smlouva je neplatná kvůli Štorkovi. Činností Štorka se soud samozřejmě zabýval a je pravdou, že i na základě jeho jednání, které vyhodnotil jako nekalou obchodní praktiku, rozhodl o neplatnosti smlouvy. Mimochodem, zcela bez zaváhání jeho jednáním zavázal samotnou pojišťovnu, což samo o sobě je průlomovým rozhodnutím. Nicméně, pokud byste pokračoval ve čtení rozsudku, důvodů neplatnosti je významně více, a nyní přijde to zajímavé – jsou přímo v textu smlouvy, resp. smluvních podmínek. Ty opravdu netvořil ani klient, ani zprostředkovatel.

      I v článku proklamovaná výše pojistného odpovídala pojistným částkám a pojistné bylo původně stanoveno jako minimální postačitelné! Pokud tedy kdokoli hodnotí v tomto smyslu stanovení výše pojistného jako „prasárnu“, pak zcela bez znalosti věci. Problém soud spatřoval v jiných skutečnostech. Jednou z nich je samotná konstrukce produktu, kdy klient neměl žádnou informaci o výši rizikového pojistného v průběhu trvání pojištění, a tedy neměl ani dostatečně určitou informaci ve vztahu ke kapitálové hodnotě, k jejíž tvorbě u tohoto produktu dochází. Ačkoli klient její tvorbu nepožaduje, či ji přímo vyloučil, jako v tomto případě.

      Soud konstatoval, že praktiky uplatňované pojišťovnou ve vztahu k (ne)informování klienta o nákladech pojištění jsou jednáním v rozporu se zásadou poctivosti v obchodním vztahu, a tudíž v rozporu s dobrými mravy, a v důsledku toho označil příslušné pasáže pojistných podmínek jako neplatné. V tomto kontextu hodnotil nikoli jednání zprostředkovatele, Štorka, ale samotné pojišťovny, když posuzoval koncept pojistných podmínek. Dále konstatoval, že neinformováním klienta o nákladech nebylo v potřebném rozsahu definováno pojistné plnění, tedy podstatná náležitost pojistné smlouvy, a tudíž i z tohoto důvodu došlo k vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy. Opět, nejedná se o Štorka, ale o přístup samotné pojišťovny.

      Váš povzdech nad jednáním klienta je ubohý. Nikdo nezpochybňuje, že klient je svéprávný a má odpovědnost za své jednání. Stejně tak smlouva je projevem vůle obou smluvních stran. Ovšem zároveň platí pravidla hry stanovená příslušnou legislativou, a ne vše lze obhájit s odkazem na shora uvedené. Zprostředkovatel, a nakonec i sama pojišťovna by měla být garantem určité kvality služby, nebo ta by alespoň měla obstát v případě sporu. Logika věci totiž velí, že postavení klienta a pojišťovny není v rovnováze. Jakýkoli případný odkaz na finanční (ne)gramotnost je jen účelovou snahou problém distribuce smluv životního pojištění posunout jinam. Nebo opravdu všichni jsme odborníky na všechno? Sotva. I proto existuje příslušná regulace. A nyní jen soud vystavil pojišťovně jeden takový účet.

      Závěrem přeci jen poznámka k „honu na pojišťovny“. Než se příště zase pokusíte „zamyslet“ nad nevzdělaností soudců (zřejmě tou samou, kterou ve Vašich očích trpí klienti) či veřejnou poptávkou po sestřelení některé z pojišťoven, zkuste si prosím opatřit alespoň jeden nález finančního arbitra ke smlouvám České pojišťovny, kterých dnes mimochodem existují už desítky. Až si přečtete pasáže týkající se praktik této pojišťovny ve vztahu k informování o nákladech a zamyslíte se nad tím, jak byla a je kapitálová hodnota pojištění (tedy výše nároků z pojistných smluv), ovlivňována výší těchto nákladů, které pojišťovna účtuje z každé splátky pojistného po celou dobu trvání smlouvy ve výši převyšující i 15 % (mimo ostatních nákladů např. za správu portfolia) a o kterých tak nějak zapomněla informovat jak klienty, tak zprostředkovatele, pak si doufám za úvahu na téma svéprávnosti klientů a jejich odpovědnosti dáte minimálně facku. Protože zde jiný viník než samotná pojišťovna opravdu není.

      • Pavel Hanzl napsal:

        Milý Insidere, poněkud vám uniklo, že jsem nepsal o konkrétním případu. Psal jsem o obecném případu. Je jisté, že cestou absolutní neplatnosti se vydá mnoho právníků klientů. Důsledky budou katastrofické, pokud by se to mělo vb rozhodování soudů projevovat jako módní trend. Omlouvám se vám, jsem poradce a nemám čas vrtat se ve všem. Na to máte čas vy. Někdo vám za to asi platí a zde je ten povzdech z mé strany podruhé. Jste rýpal, co potřebuje urážet.

        Pokud jde o soudce, mám s jejich pracovitostí, přípravou na jednání, předběžným se seznámením se spisem, se snahou proniknout k podstatě sporů, s jejich ekonomickými a účetními znalostmi natolik vážné negativní zkušenosti, že mne dovedly až k naprosté negaci soudnictví – jinými slovy, nebudu-li muset, já sám již nikdy v životě k soudu nepřijdu, abych spoléhal na jejich spravedlnost, protože soudci již v mém životě opakovaně a v různých instancích prokázali, nakolik jejich hře na civilizaci mohu důvěřovat.

        • ja napsal:

          Dobrý den pane Hanzle, důsledky katastrofické nebudou, možná tak pro Vás osobně. A v žádném případě se nejedná o módní trend, jak se tu snažíte naznačit. Ten problém se tu daří zametat pod koberec minimálně dvě poslední desetiletí, což sám moc dobře víte. A dle mě jsme teprve na počátku, je jen otázkou času, kdy některá z pojišťoven tyto prasárny opakovaně projede u všech soudů a vznikne nám tak právní precedent. Moc bych to pojišťovnám přál.

          • Pavel Hanzl napsal:

            Milý pane, vy se zatraceně mýlíte, že jde jen o provize mé, nebo jiných finančních poradců. Především jde o klienty, kteří i nadále potřebují daný produkt, možná upravený. Dále, diskutovaný případ nemá rozsudek ještě v právní moci a veletočů, finální prohry klienta se můžeme dočkat se stejnou pravděpodobností, jako že by u konečné instance vyhrál. Je klidně možné, že v čase bude pravděpodobnost prohry i růst. Soudci jsou ovlivnitelní a jistě vám svitne proč.

            Nechci automaticky bránit hodné pojišťovny proti zlým právníkům. Spousta poplatků musí zmizet. Ale zrovna PČS patří mezi slušné pojišťovny a jejich produkt Flexi je výborný. Stavět výhru jednoho klienta, kdy zřejmě dodatečně Štork přiběhl s navýšením běžného pojistného do investic, jako precedens, kde přímo v pojistných podmínkách je zakódována neplatnost od počátku, je pro vývoj trhu chyba, i kdyby to byla pravda. Kdo chce psa bít, hledá a najde hůl. U nás jsou takzvané judikáty, ke kterým se přihlíží, precedenční právo je jinde. Jejich tvorba je cesta křivolaká a styl práce soudců je do očí bijící. Jednoduchý pohled říká, že je-li něco pravda, padni komu padni. Ale může to znamenat katastrofu pro celý pojistný trh. Tohle opravdu nechci. Uvidíte sám, zametači už chystají košťata, ale tentokrát se jim to úplně zamést pod koberec nepodaří. Vývoj změn v chování pojišťoven, změny potichu, aby se vyhnuly příštím problémům, určitě přijdou. A to je dobře.

            Pojišťovny se rozhodně budou snažit samy sebe umravnit dříve, než se jim vymstí mlžení v poplatcích. Rozhodně hloupé nejsou, ale zpětně je to problém. Dobrý tým právníků i tak bude za pojišťovnu vždy dobře bojovat, informace o poplatcích jsou vždy nějak veřejně dostupné, klient na to byl upozorněn při návrhu smlouvy, pak to podepsal, atd. Doufám že mne nikdo nepodezírá, že jsem nějaký akcionář pojišťoven. Taky chci, aby to vše vedlo k nápravě, ale ne k horším důsledkům.

      • Hurvínek napsal:

        Souhlas, pan Hanzl je v podstatě už jen mimo. I ten jeho argument, že nemá čas na čtení rozsudků – ale pokud vezmeme jeho zdejší příspěvky a jejich rozsah, času má až moc. Jen ho investuje nesprávným směrem.

  5. Pietro napsal:

    Min. stejný díl viny nese i společnost, která takové poradce (produkci) zastřešuje! Pak je trapné, když uběhne pár let, začne se o tomto veřejně mnohem více diskutovat a vyplouvají na povrch různé věci a ty samé firmy začínají hlásat, jak jsou pokrokové – najednou sjednávají smlouvy primárně na rizika atd. A ty slogany typu, že mají milion spokojených klientů apod. :-). A mě zajímá – jistě min. tisíce podobných smluv již bylo ukončeno bez jakékoli náhrady, lze zpětně obhájit poškození klienta i v těchto případech? Kdysi mi kamarád ukázal, že si sjednal smlouvu u Generali, kde měl roční pojistné 100.000,- a ochranu jen 10.000,- úmrtí! A víte proč? Byl student a začínající poradce, babička chtěla uložit peníze ze stavebka. Ano, líbil se mu ten pěkný výdělek, ale jako zcela nový v oboru věřil svému manažerovi a řediteli, kteří toto své poradce učili! Takže podle mě je evidentní, že ryba smrdí od hlavy a tvrdé pokuty / zákazy činnosti měly už dávno jít na pojišťovny, poradenské firmy a nejvyšší poradenské struktury… jenže to by zacloumalo důvěrou v trh, poškodilo ekonomiku atd., že :-(…? Prostě průsery se u velikých hráčů nikdy neřeší tak, jak by po správnu mělo být, protože to je následná hrozba v širších souvislostech (platí i v jiných oborech). Proto se vždy exemplárně potrestá jen nějaký malý jednotlivec nebo minifirmička a nebo se udělí jen směšná pokuta, na kterou si ti velicí hráči vydělají asi za 5 minut…!

    • Anonym napsal:

      Ale ona to skutečně je pravda, že finanční společnosti mají miliony spokojených klientů. Jenže téměř jediným důvodem té spokojenosti je naivita, lenost, atd.

    • Emil napsal:

      Garantuji Vám, že ze strany pojišťoven nikdy nedojde ke změně, dokud to právě ony finančně nepocítí na případné pokutě. Zatím vždycky tekla krev z cizího, tj. vždy byl pokutován konkrétní poradce nebo poradenská společnost, která to zaplatila a následně to (jak jinak) regresovala po „provinivším se“ poradci. Takže doposud vždy byly pojišťovny z obliga a zatím se jim to daří, leč doufám, že to jednoho krásného dne draze zaplatí. Elegantně na to šla Allianz Pojišťovna, která zcela zrušila veškeré běžně placené IŽP a dnes nabízí jen čisté rizikovky, kde si klient může případnou investici (ať svoji či příspěvek od zaměstnavatele) posílat výhradně a pouze formou mimořádně placeného pojistného. A u toho se ještě poradce může vzdát až do 100% provize. Někoho v Allianz na právním oddělení asi totiž napadlo, že není otázkou zda to bouchne, ale kdy (myslím tím vše kolem běžně placeného IŽP). Teď mají produkt, který je argumentačně zcela neprůstřelný a žádný ze soudů by jej nedokázal shodit ze stolu v tom smyslu, že je neplatný. Nemusím zde asi rozepisovat, co si může klient vybrat po x- letech na mimořádném účtě vs. běžně placeném. A já se opět ptám: proč to někde jde a jinde ne ? Anebo to jde všude, ale jen někde se chce. Jak bude finanční poradce či zprostředkovatelská firma odpovídat či argumentovat, až se jednoho dne pan soudce či finanční arbitr zeptá, zda bylo možné klientovy (či zaměstnavatelovy) volné příspěvky posílat i formou mimořádného pojistného ? No, bylo…a proč jste tak neučinil ? No, kvůli výši provize, u mimořádného je o ničem, kdežto u běžně placeného jde o vývar jak blázen. Takže jste jednal u klienta s odbornou péčí ? No comment.

  6. ja napsal:

    Dobrý den pane Zámečníku, asi tu budu za kacíře či heretika, ale dle mého názoru v tom mají pojišťovny minimálně 50% podíl svojí viny a dobře jim tak. Vysvětlím níže a vznesu celkem logickou otázku: dnes už i cvičená opice na taxaci kterékoliv z pojišťoven pozná, že běžně placené pojistné v řádu několika tisíc měsíčně je prostě prasárna, na které klient prodělá kalhoty. Jak je tedy možné, že tato páně Štorkova smlouva Flexi s běžně placeným měsíčním pojistným ve výši 7.424,-Kč (ano, čtete dobře, 7.424,-Kč měsíčně !!!) byla v pohodě přijata do správy pojištění ? Ještě bych dokázal s velkým skřípěním zubů pochopit tuto pravidelnou měsíční úložku formou mimořádného pojistného, ale v běžně placeném pojistném je to regulérní zlodějina. Pojišťovna měla možnost tuto smlouvu vrátit zpět s tím, že ji nepřijímá do svojí správy pojištění, protože moc dobře věděla, že se jedná o zlodějinu a poškozování klienta. Neučinila tak. Ptám se tedy proč ? Víte, na tyto prasárny musejí být vždycky dva: poradce, co to sjednává a pojišťovna, co to bez mrknutí oka přijme do svojí správy. Takže sorry, současnou situaci si pojišťovny způsobily samy a dobře jim tak. A Štorkova smlouva s pravidelnou měsíční úložkou je jen kapka v moři, momentálně je u soudu IŽP od jedné z největších tuzemských pojišťoven, kam si profesionální sportovec ukládal měsíčně do běžně placeného pojistného několik desítek tisíc korun. Závěrem se tedy ptám: co se ještě musí stát, aby podobné prasárny přestaly pojišťovny přijímat do svojí správy ? Štork dostal za opakované porušování pokutu od ČNB ve výši 6 milionů korun. Dostane někdy od ČNB některá z pojišťoven taktéž podobně mastnou pokutu, třeba v řádu několika desítek milionů korun, aby si uvědomila, že coby řádný hospodář a správce si nemůže dovolit tyto smlouvy přijímat ? A to vůbec neřeším reputační riziko, kde mám pocit, že je pojišťovnám tak nějak ukradené, vždyť ono to vše po čase vždycky nějak vyšumí. Napadá vás nějaké další řešení, jak těmto „štorkovinám“ zabránit ? Ony se totiž pořád sjednávají, Štork je jen mediálně známá celebrita.

    • hook napsal:

      máte plnou pravdu, že pojiš´ťovny by si měly kontrolovat produkci, jinak mají máslo na hlavě samy, o tom žádná.

      A také mají máslo na hlavě všechny poradenské firmy i pooly, neboť na „spořicích ížách“ vydělaly stovky milionů na provizích. A je buřt jestli je to OVB, Partners, Fincentrum, Kapitol,AWD,Broker Consulting a ostatní. Před deseti lety to všichni sekali jak Baťa cvičky, jen u toho onanovali ( v čele s analytikem Partners Šídlem), kdo má u íža nižší poplatky . To, že je to z principu prasárna i jako produkt pro příspěvek zaměstnavatele věděli dobře také všichni Fejtkové a jiní rádobymravokárci.

      • insider napsal:

        Klienti zažalují Českou pojišťovnu. Vadí jim, že dělá mrtvého brouka. Naštvaní klienti pojišťoven zakládají spolek, aby mohli v kauze neplatných životních pojistek podat obdobu hromadné žaloby. Ta bude směřovat nejdřív proti České pojišťovně. Spolek chce donutit pojišťovny, aby jasně řekly, které smlouvy platí a jestli si mohou vůbec strhávat pojistné nebo poplatky. V současné době už je na světě řada pravomocných nálezů finančního arbitra proti České pojišťovně či pojišťovně Axa a také pravomocný soudní rozsudek proti Pojišťovně České spořitelny, které označují část jejich smluv za neplatné. Podle odhadů by mohlo jít až o dva miliony smluv za až desítky miliard korun. Pojišťovny však tvrdí, že do doby pravomocného ukončení každé jednotlivé žaloby se nejedná o problém a že rozhodně nejde o plošnou neplatnost smluv. Podobně se vyjadřuje i ČNB. Proto se skupina klientů rozhodla bránit se společně. Jsou přesvědčeni, že jakkoli se právní argumentace finančního arbitra vždy týká konkrétního sporu klienta s pojišťovnou, arbitr opakovaně rozhodl o zrušení celých pasáží pojistných podmínek, které jsou typově přikládány k pojistným smlouvám v řádu desítek či možná stovek tisíc pojistných smluv. „Situace na trhu znamená nejistotu hlavně pro klienty. Proto jsme se rozhodli podat na soud žalobu, která by pojišťovnám nařídila zdržení se protiprávního jednání do doby vyřešení celé věci,“ uvádí jeden z klientů Jiří Chvojka. „Jedná se vlastně o substituci hromadné žaloby. Museli jsme za tím účelem založit zapsaný spolek, protože jinak bychom žalobu nemohli podat,“ vysvětluje. Institut hromadných žalob totiž v našem právním řádu neexistuje, i když už se na příslušné právní normě pracuje. Založením spolku se zvětšuje šíře prostředků, které lze proti pojišťovně použít. „Spolek může v rámci jediné žaloby požadovat plnění ve prospěch neomezeného počtu spotřebitelů. Není tedy vázán na jednu kauzu, ale může se domáhat, aby se pojišťovny zdržely svého jednání vůči všem,“ vysvětluje advokát Viktor Rossmann, který žalobu připravil. Spolek čeká na přidělení identifikačního čísla u rejstříkového soudu. „Žaloba bude podána ihned po registraci,“ informoval Chvojka. „Začneme Českou pojišťovnou a pak se uvidí,“ doplnil Rossmann. „Neexistuje žádná neplatnost celých balíků smluv. Nálezy finančního arbitra nejsou precedenty, ani rozhodnutí, podle kterých by se měly řídit soudy. Vedle rozhodnutí finanční arbitryně existují i rozhodnutí soudů, která absolutní neplatnost pojistných smluv zásadně odmítají. Některé iniciativy snaží vyvoláním paniky získat co nejvíce klientů pro spřátelené advokáty,“ ohrazuje se Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven. Podle návrhu žaloby, který má MF DNES k dispozici, má údajná protiprávnost jednání České pojišťovny (ČP) spočívat v několika věcech. Jednak v tom, že ČP neinformuje o právní nejistotě ve vztahu k nárokům z pojistných smluv životního pojištění a inkasuje pojistné na pojistných smlouvách životního pojištění, u kterých lze s ohledem na existující rozhodovací praxi finančního arbitra či obecných soudů rozumně předpokládat, že i u nich v případě sporu dojde k rozhodnutí o jejich neplatnosti. Dále ČP údajně systematicky porušuje smluvní povinnosti, protože systémově rozděluje pojistné v rozporu s pojistnou smlouvou, systémově krátí odkupné o v pojistné smlouvě nesjednané položky a vadně eviduje nároky z pojištění. Také si prý strhává nesjednané poplatky a náklady a u údajně vadných smluv vystavuje potvrzení pro daňové účely. Lidem by tak mohlo hrozit, že budou muset původně poníženou daň doplácet.

        Více zde: https://ekonomika.idnes.cz/ceska-pojistovna-hromadna-zaloba-zivotni-pojisteni-fyr-/ekonomika.aspx?c=A180423_105703_ekonomika_nio

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.