Pondělí 26. února. Svátek má Dorota.

Propady na trzích: Účetní ještě nevolejte

V devadesátých letech minulého století běžel v české televizi velmi úspěšný „seriál“ osudů italského účetního Fantociho. Jeden z dílů nesl název Maléry pana účetního. Stejný pocit měl ten, kdo se v prvních srpnových týdnech podíval na stav finančních trhů a svého portfolia.

Průměrný investor byl v kůži proslulého Fantociho, kterému se na paty lepila neskutečná smůla. Obvykle takový investor, vložil své prostředky do nějakého instrumentu v době těsně před vrcholem a tento propad s jejich portfolii pořádně zamával. Toto se týkalo investic desítek tisíc Čechů.

Pokud budeme brát v úvahu pouze české fondy, myšleno fondy s českým domicilem a vedené v české koruně, nejvíce, a to není žádné překvapení, klesly akciové fondy. Bylo to způsobeno jak propadem trhů, tak následným odlivem prostředků z těchto fondů vinou paniky. Podle dostupných údajů činil tento propad více než dvacet procent hodnoty fondů.

Hned za akciovými fondy propadala hodnota fondů peněžního trhu. Nicméně tato skutečnost je již nějaký čas stálicí. Tuzemští investoři dávají přednost více výnosným a přitom konzervativním nástrojům, jako jsou termínované vklady a spořicí účty. Odliv se v podstatě netýkal dluhopisových fondů. Je to dáno tím, že české fondy investují především do českých státních dluhopisů, které nebyly propadem nijak výrazně zasaženy.

V posledních několika dnes však mediální humbuk kolem finančních trhů poněkud utichl, alespoň pokud jde o akcie. Občas se objeví zpráva o vzrůstu či (výjimečně) poklesu ceny zlata. Další vývoj trhů bude výrazně, jako vždy, záviset na vývoji a výhledu ekonomik. A vyhlídky nejsou právě růžové.

Vypadá to, že ekonomika USA, motor globální ekonomiky, opětovně sklouzává do recese, politici přemýšlejí o dalších podpůrných opatřeních a představitelé Fedu hovoří o dalším kvantitativní uvolňovaní. To by mohlo pomoci růstu rizikových aktiv a především ceny zlata.

Ovšem to vše jen podporuje nedůvěru investorů v trhy a propad hodnoty fondů nemusí být konečný. Každá sebemenší pozitivní či negativní zpráva je široce prezentována a trhy na ni bouřlivě, mnohdy přehnaně, reagují.

Přístup laických investorů je rozdílný. Někteří panikaří a prodávají. Jiní naopak vše sledují jako diváci a doufají, že se trh dlouhodobě srovná. Tento přístup má určitou logiku. Mnoho trhů na přelomu let 2007 a 2008 bylo na vrcholu, nicméně následně výrazně propadly. Ovšem při oživení v roce 2009 zase mnoho sektorů a trhů se dostalo téměř nebo úplně na úroveň před krizí. Vzhledem k výkonnosti ekonomiky to však nemohlo trvat dlouho a následoval další propad, jenž někdo nazývá korekcí. Proto, aby se ztráty mohly tzv. „vysedět“, je třeba mít hodně trpělivosti a především velmi dobře nastavené portfolio.

Existuje několik „poměrně jednoduchých“ možností jak se před propadem trhů pokusit ochránit. Jejich nedostatek je v tom, že nefungují stoprocentně. Ale přesto mohou poskytnout určitou míru ochrany.

Jednou z možností je o přesouvání investice mezi rizikovými a méně rizikovými aktivy. V praxi ale není snížení volatility zadarmo, stojí část zhodnocení. Podle této metody přečká období propadu investor bez zbytečného znervózňování v konzervativních produktech. Hodnota jeho investičního portfolia neklesá. Prostředky může investor přesouvat podle libovolné, jím zvolené, hranice poklesu hodnoty akcií. Když akcie poklesnou pod určitou hodnotu, přesune část portfolia do nástrojů peněžního trhu. Jakmile se trend na akciovém trhu otočí a hodnota akcií opět vyšplhá na hodnotu, za kterou investor prodával, vrátí se zpět na akciový trh.

Teoreticky by to měl být účinný trik. Investor se „odřeže“ od propadů na akciovém trhu a přitom nezmešká žádný růst. Výsledkem by mělo být stejné zhodnocení jako při metodě kup a drž, ale mnohem nižší volatilita. Investor se cíleně vyhýbá propadům akciového trhu. Ovšem jedná se skutečně jen o teorii. V praxi je úspěšnost této strategie hodně malá. Je to dáno především psychickými vlastnostmi investorů.

Další možností, jak se pokusit vyhnout propadům trhů, je diverzifikace. Ale má tato strategie v dnešní době šanci na úspěch? Vždyť korelace trhů je v současnosti hodně vysoká. Často spíše dochází k tzv. přediverzifikaci, která se vyznačuje dalším rozšiřováním portfolia, jež neprospívá, nebo dokonce škodí.

Jedním z důvodů přediverzifikování je nepochopení přínosu z diverzifikace, resp. neznalost tvaru efektivní hranice, která odráží vztah mezi výkonností a rizikem. Druhým důvodem je zaměření pouze na výkonnost bez zájmu o riziko. Jenže posuzovat investice pouze z hlediska jejich výkonnosti a ignorovat riziko moc dobře nejde. Logicky bychom měli hledat portfolio s lepším poměrem výkonnosti k riziku.

Tyto způsoby nemohou stoprocentně ochránit před propadem. Ovšem existuje vůbec nějaký takový způsob? S trochou nadsázky můžeme říci, že ano, neinvestovat. Ovšem ani toto tvrzení není úplně pravdivé, neboť investor tak přichází o prostředky vinou inflace. Další z možností, jak se pokusit co nejvíce ochránit investici, je získávat co nejvíce informací o finančních trzích.

Rozpadne se eurozóna?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.