Sobota 21. září. Svátek má Matouš.

Penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka

Jiří Rusnok - guvernér České národní banky (ČNB)

Premiér Andrej Babiš v poslední době hovoří stále častěji o návrhu penzijní reformy z pera současného guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. V čem penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka spočívá?

Návrh penzijní reformy sepsal současný guvernér ČNB Jiří Rusnok spolu se svými tehdejšími kolegy Jiřím Hyzlem, Tomášem Řezníčkem a Martinem Kulhavým z ING Česká a Slovenská republika již v roce 2004, kdy probíhaly první vážné debaty o nutnosti změny penzijního systému. Přestože se penzijní systém parametricky vyvíjí téměř neustále, k vážnějšímu pokusu o jeho stabilizaci od té doby došlo jen jednou – a vzhledem k politické nedohodě prosazené řešení nebylo příliš stabilní a nepřežilo ani jeden volební cyklus.

Základním východiskem penzijní reformy podle Jiřího Rusnoka je kompletní změna filozofie. Lidé odvádějící peníze na důchodové pojištění jsou často přesvědčeni, že si platí na vlastní penzi. „Příspěvky do PAYG[1] jsou platbou našim rodičům, nejsou to příspěvky na naši budoucí penzi,“ stojí v materiálu z roku 2004. Kolektiv autorů vysvětluje, že příspěvkem do průběžného systému jsou vychované děti a jejich platba do průběžného systému je výnosem rodičů za jejich výchovu.

Nárok na penzi z průběžného systému by měl pouze ten, kdo do něj řádně platil. A protože platbou do systému nejsou uhrazené příspěvky, ale vychované děti, na penzi z průběžného systému by měli pouze rodiče, případně osvojitelé či pěstouni, kteří vychovali alespoň jedno dítě. V předmětném návrhu by penze z průběžného systému stoupala až na polovinu průměrné mzdy v ekonomice při výchově tří a více dětí.

Jenže co s lidmi, kteří děti z jakéhokoli důvodu nevychovají? Kupříkladu jsou neplodní a nechtějí vychovávat dítě cizí, nebo se jedná o homosexuální pár, který osvojit dítě podle českých zákonů navzdory antidiskriminačnímu hnutí stále nesmí?[2] Pro ty má penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka připravený druhý pilíř.

Druhý pilíř v navržené penzijní reformě je založen na fondovém systému a je přísně zásluhový. Výnosy z něj tedy odpovídají vloženým a zhodnoceným prostředkům. (Ostatně i první pilíř je v tomto systému plně zásluhový, jen se zásluhy počítají jinak.) Do druhého pilíře by povinně musel přispívat každý, ovšem v době, kdy vychovává dítě či děti, by se mu povinný příspěvek patřičně snížil. Při současné výchově tří a více dětí by mohl být i nulový.

Třetí pilíř by byl dobrovolný, přičemž autoři návrhu počítají obdobně jako v současném doplňkovém penzijním spoření se státní podporou soukromých investic.

Priority k řešení: Matky a horníci

Současná vláda si dala za cíl v prvé řadě vyřešit nespravedlnost penzí matek, které se staraly o děti, což jim v současném systému snižuje nejen příjem ze zaměstnání, ale i následný příjem v důchodu. Penzijní systém podle Jiřího Rusnoka toto řeší – matky (a otcové), které vychovávaly děti, by dostaly příspěvek v závislosti na počtu vychovaných dětí, nikoli podle odvedeného důchodového pojistného. Zdá se být proto nepochopitelné, proč vláda chce „nespravedlnost žen“ řešit před penzijní reformou, jejíž aktuálně preferovaná verze má řešení již vnitřně zabudované…

Druhou prioritu – dřívější odchod do důchodu pro vybrané náročné profese, jako jsou horníci, hutníci či řidiči[3] – penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka neřeší. Ovšem v tomto případě se jedná o technický problém. Stačí do zákona zabudovat např. ustanovení, že za každý rok odpracovaný ve vyjmenované profesi se základní věk odchodu do důchodu zkracuje kupříkladu o jeden měsíc. První, průběžný pilíř by výši penze dřívějším odchodem ovlivněnu neměl, v druhém pilíři může např. stejný zákon nařídit zaměstnavatelům přispívat 1/12 povinného příspěvku zaměstnance. A obě priority jsou vyřešeny.

Penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka: Politicky průchodná?

Vláda Andreje Babiše chce penzijní reformu prodiskutovat s celým politickým spektrem, aby se znovu nestalo to, co provedla Sociální demokracie s předchozím pokusem o stabilizaci penzijního systému. Ovšem první svízel bude mít již u svých koaličních partnerů – ČSSD a skrytého partnera KSČM.

Druhý pilíř v současné preferované variantě penzijní reformy je založen na fondovém systému. A proti tomu koaliční partneři hnutí ANO důrazně protestují. Je jen obtížně představitelné, že by ČSSD souhlasila se zavedením druhého pilíře na bázi penzijních fondů, který v obdobné podobě jen pár let předtím nekompromisně zlikvidovala.

Jen technickou otázkou je, zda by se vůbec našel někdo, kdo by chtěl druhý pilíř (znovu) provozovat. Penzijní fondy, které se do něj již jednou zapojily, jen počítají ztráty. Jeho znovuobnovení by tak muselo být skutečně důvěryhodné a muselo by mít vizi trvale udržitelného systému. Pokud by se ale podařilo najít politickou shodu, penzijní společnosti by mohly svou infrastrukturu obnovit. Alternativou by mohl být státem spravovaný fondový systém, ovšem vzhledem k úspěšnosti státního hospodaření se toto nejeví jako ekonomicky nejlepší možná varianta.

Důchodové pojištění by mohlo klesnout

V současné době odchází na důchodové pojištění 28 % z vyměřovacího základu, kterým je u zaměstnanců hrubá mzda a u podnikatelů 50 % zisku. Penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka předpokládá, že by odvody mohly dokonce klesnout a systém by byl přesto dlouhodobě udržitelný.

Základní platba do prvního pilíře by měla být 12 % z vyměřovacího základu a do druhého pilíře také 12 % z vyměřovacího základu. Při výchově alespoň jednoho dítěte by odvod do druhého pilíře klesal, a tudíž by se rodinám s dětmi snížily povinné odvody. Při výchově tří a více dětí by mohly odvody do druhého pilíře klesnout až na 0 %, přičemž základní varianta počítá se 3% odovodem.

Tabulka 1: Sazba odvodu do důchodového systému dle počtu dětí

Počet dětí 0 1 2 3+
Příspěvek do fondového systému 12 % 9 % 6 % 3 %
Celkové odvody na důchodové pojištění 24 % 21 % 18 % 15 %

Zdroj: Penzijní reforma pro Českou republiku (Inovativní přístup), 2004

Penze z průběžného systému by v základní variantě mohla dosahovat až 31 % při třech a více vychovaných dětech.

Tabulka 2: Výše penze z průběžného systému v poměru k průměrné mzdě

Počet dětí 0 1 2 3+
Penze z PAYG systému 0 % 10 % 21 % 31 %

Zdroj: Penzijní reforma pro Českou republiku (Inovativní přístup), 2004

Celková penze by přitom mohla dosahovat minimálně téměř poloviny průměrné mzdy v ekonomice. Lidé s nižšími příjmy by svůj náhradový poměr měli dokonce vyšší, pokud by vychovaly alespoň jedno dítě.

Tabulka 3: Podíl penze k předchozí mzdě zaměstnance

Mzda 75 % průměrné mzdy 100 % průměrné mzdy 200 % průměrné mzdy
Žádné dítě 48,4 % 48,4 % 48,4 %
1 dítě 56,3 % 52,9 % 47,9 %
2 děti 65,6 % 58,6 % 48,1 %
3 a více dětí 75,7 % 65,3 % 49,8 %

Zdroj: Penzijní reforma pro Českou republiku (Inovativní přístup), 2004

Navržený penzijní systém by rozložil riziko mezi demografické riziko průběžného systému a tržní riziko fondového systému. Počítá též s přechodovou fází, kdy starší lidé by do nového systému již nespadali a plný podíl na novém systému by měli lidé do 35 let věku. Deficit průběžného systému by postupně dosáhl až 10 % HDP, ovšem to by mohlo vyřešit například zvýšení věku odchodu do důchodu nad současný strop 65 let, po kterém beztak demografové volají.

Penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka má stále řadu parametrů a otázek, které je třeba vyřešit. Její základní myšlenka je ale revoluční a přináší nový pohled na penzijní systém. Pokud by se podařilo obdobnou reformu prosadit, mohla by při rozumném nastavení parametrů zajistit udržitelný důchod a stabilitu penzijního systému.


[1] PAYG – Pay As You Go – průběžný penzijní systém.

[2] Ústavní soud v roce 2016 přiznal právo registrovaných gayů na adopci dítěte, ovšem nikoli v páru, ale pouze jako adopci jednoho z nich. Homosexuální páry mohou podle současné legislativy získat dítě do pěstounské péče, která nevyžaduje sňatek pěstounů.

[3] Viz vyjádření premiéra Andreje Babiše.

8 komentářů: “Penzijní reforma podle Jiřího Rusnoka”

  1. Ivo Patta napsal:

    Pan Jiří Rusnok v roce 2004 stanovil jen základní východiska důchodové reformy, cituji: Na své stáří musím investovat vždy! – Buď výchovou dětí, – Nebo spořením peněz, ušetřených tím, že jsem nevychoval děti (Rusnok J., Udržitelný penzijní systém. Inovativní přístup. Mladá Boleslav 2004). S výjimkou uvedené teze je jeho návrh důchodové reformy nepoužitelný, protože sklouzává ke spoření na důchod v penzijních fondech. To J. Rusnok následně potvrdil propagací penzijních fondů bank jako prezident Asociace penzijních fondů ČR. Pokud se chcete dovědět pravdu, najdete ji včetně podrobností v auditu státního důchodového systému: https://slideplayer.cz/slide/13563954/

  2. empetka napsal:

    Tabulka 3 je velmi zajímavá pro vyšší OVZ, někdo z nich by to měl dát konečně k soudu.

  3. Richard Fuld napsal:

    Snaha opět přihrát fondům pravidelný bezrizikový zdroj příjmů z toho návrhu trčí jak sláma z bot. V základních rysech je koncepce řešení bezdětných černých pasažérů v průběžném systému v pořádku. Problém je samozřejmě v parametrech a detailech. Za prvé jsem přesvědčen, že počet dětí pro nulovou redukci nároku z průběžného systému by měl být 2 na jeden pár rodičů a ne 3. Výchova 2 dětí je pro daný systém plně postačující a požadavek na výchovu třetího dítěte je neobhajitelný. Tento požadavek tak ve skutečnosti znamená umělé a razantní snížení důchodů pro rodiče 1 až 2 dětí, čímž se v podstatě bude financovat vyvedení 3% stávajících odvodů do 2. pilíře (3% do fondů by měli platit povinně i rodiče). Zde je tak zaváděn povinný 3% přechod z průběžného systému do kapitálového pro všechny. Pokud nebyl politicky průchozí návrh dobrovolného přechodu, jak může projít povinný přechod? Tohle je „detail“ ale ve skutečnosti jediný Rusnokův důvod, proč je celá reforma navržena. Pod rouškou dobrých úmyslů zohlednit rodičovství se zde navrhuje povinný 2. pilíř pro všechny! Devastující účinky na průběžný pilíř a na nízkopříjmové bezdětné by byl ale velmi dramatický. Jen proto, aby mohli majitelé fondů 2. pilíře mlaskat.

    Další zcela neobhajitelný aspekt navrhovaného systému spočívá v tom, že kapitálový pilíř pro bezdětné by podléhal 100% principu zásluhovosti a 0% principu solidarity. Takový systém by zcela nevyhnutelně generoval nepřehlédnutelné zástupy bezdětných důchodových žebráků. Podle mého názoru by měly důchody vyplácené z kapitálového pilíře pro bezdětné podléhat stejnému poměru zásluhovosti a solidarity, jaký je aplikován v průběžném pilíři. Současně by kapitálový pilíř měl být zřízen státem, popř. ČNB. Určitě to neměly být soukromé fondy. Představa jak důchody části obyvatelstva podléhají tržním rizikům je jednoduše nepřijatelný hazard. Státní fond by mohl investovat pouze do státních dluhopisů emitovaných ČR. Dovedu si představit státní dotaci daného státního kapitálového pilíře, která by zajišťovala výnosy minimálně na úrovni inflace. V úvahu připadá rovněž možnost při výplatě vždy sloučit odvedené sociální pojistné s výplatami důchodů pro bezdětné do jedné částky, s tím že finálně by veškeré důchody podléhaly jediným pravidlům zásluhovosti. Financování výplat důchodů by tak sestávalo ze dvou zdrojů, z odvodů sociálního pojištění a z výplat důchodů z kapitálového fondu.

    Dále by se mělo z průběžného systému vyčlenit financování invalidních důchodů. Ty by měly být financovány z daní.

    Považuji rovněž za nezbytné, aby se v případě narození dítěte začala rodině vyplácet ve fondu adekvátní část doposud v kapitálovém pilíři naspořených peněz, jako příspěvek na výchovu dítěte. V návrhu je, že by se podle počtu dětí snížily odvody. To je ale principiálně nesmysl, protože placení do průběžného systému na důchody svých rodičů prostřednictvím sociálních odvodů je nutné zachovat vždy v plné výši bez ohledu na to, jestli má dotyčný děti nebo ne, neboť jistě platí, že každý má rodiče, kterým je třeba platit a této povinnosti se nelze zbavit tím, že začnu vychovávat děti. Ono snížení odvodů po narození dítěte vypadá na první (a ne moc důkladný) pohled jako v podstatě totéž (namísto vyplácení naspořené částky se jim sníží odvody) . Ve skutečnosti ale nastane situace, kdy čím více se bude rodit dětí, tím méně peněz bude odváděno na současné důchodce (oslabení průběžného pilíře), namísto toho, aby došlo k vystoupení rodičů z kapitálového pilíře. Tady je zase zřejmá snaha přihrát soukromým fondům co největší část příjmů, jež mají být využity k důchodovému zabezpečení, bez ohledu na smysl a účel ke kterému ony peníze jsou určeny. Podle mého názoru by rodiče po narození druhého dítěte měli přestat dále omezit své platby (při prvním dítěti o 50% a při narození druhého o 100%) do kapitálového pilíře, nikoli snižovat odvody do průběžného pilíře. Současně by tak namísto přispívání do kapitálového pilíře měli začít z tohoto kapitálového pilíře začít čerpat dosud naspořené prostředky. Narození dítěte by tak nemuselo představovat enormní pokles životní úrovně, jako je tomu dnes, protože rodina by po narození dítěte klesly odvody do kapitálového pilíře a současně by jim naopak z tohoto pilíře začaly být peníze vypláceny. V tomto případě by měla panovat 100% zásluhovost – byly by rodičům vypláceny jimi individuálně naspořené peníze + dosavadní výnos). Tato konfigurace spoření a výplat z kapitálového pilíře by tak zabránila systémovému a zjevně nesmyslnému oslabování průběžného pilíře.

    Shrnuto a podtrženo. Povinný kapitálový pilíř pro bezdětné ano, ale státní se zaručeným pokrytím inflace a s obdobnou úrovní zásluhovosti jaká by panovala v průběžném systému. Při narození dítěte by namísto snižování odvodů do průběžného pilíře docházelo k redukci povinných odvodů do kapitálového pilíře a současné k výplatě doposud v kapitálovém pilíři naspořených peněz.

    • Radek napsal:

      Je zjevné, že nemáte rád soukromé penzijní fondy a nerozumíte investicím a tržnímu riziku.

      Osobně dávám přednost možnosti dlouhodobého výdělku řádově 4 % nad inflací (dynamický penzijní fond po poplatcích) než v důchodu mít přesně to, co jsem si naspořil (to je vámi zmiňované dorovnání inflace státem). Spočítejte si, jaký rozdíl na horizontu 20 až 40 let spoření/investic to dělá a budete překvapen. A že to občas poklesne? Super, alespoň budu investovat levněji ;-).

      Možná také věříte českému státu (politikům) více než lidem starajícím se o investice v soukromém sektoru. Já tedy ne. Stát jen neustále dokazuje, jak „výborný“ hospodář je.

      Stejně tak nelze souhlasit s tím, že 2 děti na rodinu stačí. Zapomínáte, že některé rodiny děti mít nemohou (či nechtějí), je jistá část homosexuální populace a (byť je to minimum) ne všechny děti se dožijí dospělosti, aby začaly platit na penzi svým prarodičům. Ovšem v tomto směru jste možná zastáncem větší migrace, která může snižování populace částečně mírnit – pak 2 děti mohou být dostačující.

      • Richard Fuld napsal:

        S dobrovolným(!) soukromým investováním (ve fondech nebo kdekoliv jinde) nemám vůbec žádný problém. Každý ať si nad rámec společného povinného(!) důchodového systému investuje, jak se mu zachce. V daném případě je ale namístě zcela konzervativní způsob povinného(!) spoření bezdětných, protože cílem je pouze spolehlivé a bezrizikové zajištění státního důchodu (stát má tuto povinnost z Ústavy). Výše státního důchodu by měla být také spolehlivě předvídatelná, nikoliv závislá na tom, jak se v budoucnu budou vyvíjet např. akciové trhy. Rovněž na počátku při vstupu do tohoto systému by nebylo jasné, zda půjde o spoření s horizontem 45 let, nebo jen 2 nebo 5 let na dobu do narození dětí, kdy následně by se naopak z daného fondu čerpalo. I z tohoto důvodu by mělo jít alespoň v této době o maximálně konzervativní investice. Ostatně sám se vyjadřujete v tom smyslu, že stát by asi nebyl bůhvíjakým investorem a také proto by měl naspořené peníze pouze držet na účtu ČNB nebo je investovat do státních dluhopisů.

        Další důvod, proč zavést státní fond a nikoliv povinně odvádět peníze do soukromých fondů spočívá v tom, že by výplata důchodů z kapitálového pilíře měla podléhat obdobnému poměru zásluhovosti/solidarity jaký je nastaven v průběžném systému. Soukromé fondy by tak nakonec stejně musely peníze, jež by měly vyplatit svým klientů hodit na jednu hromadu a tyto rozdělit mezi jednotlivé důchodce podle daného poměru zásluhovosti/solidarity, resp. by je měly dát na jednu hromadu s aktuálně vybranými sociálními odvody a tuto celkovou částku rozdělit mezi všechny důchodce. Pokud by to nestačilo na výplatu důchodů podle daného nastavení poměru zásluhovosti/solidarity, pak by to musel doplatit stát z daní a naopak, pokud by fondy vydělali peněz více, nadbytečné prostředky by šly do rezerv nebo do státního rozpočtu. Byl by to nakonec stát, kdo by spekuloval prostřednictvím fondů na trzích. V takovém případě je zjevně logické, aby byl zřízen státní důchodový fond, který by se o žádné nadprůměrné investiční výnosy neměl vůbec pokoušet.

        Pokud by ale měla celá věc padnout pod stůl jenom proto, že by nebylo možné shodnout se na tom, jestli peníze mají jít do státního nebo soukromých fondů, pak bych asi z mého názoru ustoupil. Podstatnější je totiž samotná změna systému, nikoliv to, zda bude peníze bezdětných spravovat stání fond nebo soukromé fondy.

        K počtu dětí. Pro průběžný systém již z principu jeho fungování plně postačují 2 děti na rodinu. To neznamená, že některé rodiny nebudou mít dětí více, nebo méně, bez ohledu na to jak je nastavený důchodový systém. Důchodový systém by neměl být od toho, aby nějak motivoval k tomu, zda se člověku vyplatí mít nebo nemít děti, což mimochodem současný systém činí, protože se dnes ekonomicky velmi významně vyplatí děti nemít, protože v současnosti se na důchody bezdětných skládají děti těch ostatních důchodců.

  4. Nejsem sebevrah abych se podepsal... napsal:

    Jo a navíc to nenapadne zase smeruje ke svému bývalému chlebodárci Ing respektuje nn. Jen více nezávislosti pane Rusnok.🙂

  5. Anonym napsal:

    Skvele – takze neprisposobivy a socialne problemovy s priemerne 5+ deckami cely zivot poberajuci socialne davky by mali paradoxne najvyssie dochodky….uzasna socialme spravodliva reforma

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.