Úterý 18. června. Svátek má Milan.

Další důchodová reforma na scéně… nebo ne?

matematika - špatný výsledek - 1 + 1 = 3

Důchodová reforma je nezbytná. Na tom se shodnou všichni, kteří se alespoň trochu vyznají v demografii. Ovšem zatímco se penzijní systém řítí do záhuby, politici vymýšlí způsoby, jak mu podřezat žíly o něco dříve.

S penzijním systémem v České republice je to podobné jako s pořezaným duelantem v povídce „Příběhy starého hřbitova“ Petra Lněničky. Doktor Krchov se ke zraněnému hrnul se slovy: „Ránu rozšíříme, aby proudící krev vyplavila nečistoty a nedošlo tak k zanícení.“[1] Podobně se chová současná vláda, která místo hledání systémového řešení přináší jen další a další nesystémové zvyšování výdajů penzijního systému.

Penzisty jistě potěšila lednová valorizace penzí, které díky iniciativě současné vlády vzrostly o 7,3 %, tedy výrazně nad inflaci. Současné pracující ovšem může jen vyděsit. Zvýšení mandatorních (ze zákona daných) výdajů o 31,7 mld. Kč ročně znamená především rozšíření rány penzijního systému. Ten se díky tomu nezanítí… vykrvácí mnohem dříve, než se stihne infekce uchytit.

Vláda podle svého šéfa Andreje Babiše (ANO) připravuje i komplexní reformu. Ta by měla hledat finanční zdroje pro udržitelné financování penzí. Než se tak ale stane, hodlá do pacienta říznout ještě dvakrát – chce zvýšit penzi důchodkyním, které vychovávaly děti, díky čemuž měli nižší příjem a z toho plynoucí nižší současný důchod, a chce vybrat profese, které si zaslouží jít do penze dřív než ve standardním důchodovém věku. „Horníci, hutníci, třeba i řidiči,“ uvedl Andrej Babiš v rozhovoru pro Českou pozici.

Teprve pak se zřejmě vláda bude zabývat, kde na to vezme peníze… „V této koalici nejsme ještě ani rok, co myslíte, že všechno už jsme měli stihnout? Samozřejmě že musíme řešit příjmovou stránku,“ ohradil se Andrej Babiš.

Za pozornost stojí i název nové důchodové komise: Komise pro spravedlivé důchody. Co jsou ale spravedlivé důchody? Selský rozum napovídá, že to budou důchody, které si každý zaslouží. Tedy důchody zásluhové, ať už se za zásluhy počítá finanční odvod do systému, nebo zajištění budoucích plátců a pracovníků zvýšenou porodností. Ovšem „zásluhovost“ v podání Sociální demokracie, která proklamuje spíše Jánošíkovo „bohatým brát a chudým dávat“, je poněkud nejasný pojem.

Zdá se ale, že alespoň Sociální demokracie hodlá ustoupit od svých zavedených praktik. „Musíme upustit od letité praxe, kdy jedni tvoří a druzí boří,“ uvádí Jana Maláčová (ČSSD), ministryně práce a sociálních věcí, v tiskové zprávě k představení komise. Připomeňme, že to byla právě ČSSD, kdo trval na zrušení 2. pilíře, který sice nebyl dokonalý, potřeboval řadu úprav, ale rozhodně byl krokem ke spravedlivějším důchodům – tedy přinejmenším v konzervativním výkladu spravedlnosti dle zásluh.

Bližší pohled na (snad) připravovanou penzijní reformu zatím není. Andrej Babiš se vzhlédl v letitém návrhu současného guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka z roku 2004, který má tři pilíře. Do průběžného pilíře by přispívali všichni, ovšem penzi by z něj dostali jen ti, kteří vychovali alespoň jedno dítě. Nejvíce by dostali ti, kdo vychovají tři a více dětí.

Zní to velmi dobře. Průběžný systém je udržitelný, pokud populace alespoň neklesá. Aby neklesala, je potřeba porodnost alespoň 2,1 dítěte na ženu. Ta je dnes hluboko pod touto metou. A motivovat lidi, aby měli více dětí, může pomoci.

James Hyzl, Jiří Rusnok, Tomáš Řezníček a Martin Kulhavý ve svém inovativním přístupu k penzijní reformě v prvé řadě vychází z netradičního pohledu na průběžný systém. Do něj primárně není přispíváno penězi, ale dětmi. Současná pracující generace neplatí na svůj důchod, ale vyplácí výnosy za investici do dětí svým rodičům. Proto také v případě bezdětnosti není nespravedlivé, když z tohoto pilíře důchod nedostanou. Ten se přitom může pohybovat až na úrovni 50 % průměrného příjmu v případě vychování alespoň tří dětí.

Druhý pilíř je pro bezdětné a lidi s menším počtem dětí. Je založen na fondovém systému, kam si každý musí spořit. Pokud by se vláda rozhodla pro „Rusnokovu penzijní reformu“, mohl by Andrej Babiš jen litovat, že nechal Sociální demokracii druhý pilíř zrušit – ten se mohl jednoduše stát druhým pilířem této reformy. Otázkou také je, jak by se mu podařilo přesvědčit ČSSD, aby souhlasila se zavedením fondového pilíře, proti kterému tak vehementně a úspěšně bojovala. O podpoře komunistů, o které se opírá, ani nemluvě.

Třetí pilíř by byl dobrovolný se státní podporou, obdobně jako je tomu tak nyní.

Systém z roku 2004 má navrženu i přechodovou fázi. Čísla by bylo nutné pochopitelně přepočítat na současnou úroveň, ale princip by mohl být zachovaný. Jedná se také pouze o hrubý náčrt, v němž zůstává řada nezodpovězených otázek. Na ty lze ale politickou diskusí najít odpověď. Jen návrh příliš nepasuje do současného počínání kolem vládní penzijní iniciativy a snahy řešit dílčí „problémy“ současného systému před komplexní reformou.

Důvěryhodnosti snaze o vládní penzijní reformu nepřidává ani vyjádření Andreje Babiše pro Lidové noviny z 2. února 2019: „Teď jsem dostal od Jiřího Rusnoka návrh důchodové reformy, která už byla na stole v roce 2004.“ Podle dřívějších vyjádření ANO pracuje na penzijní reformě již od prvního zvolení do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR… to od té doby na nic kloudného hnutí nepřišlo? Zatím žádný návrh nepředstavilo. Když Andrej Babiš píše a mluví o důchodech, zpravidla je to o jejich zvyšování.


[1] Petr Lněnička: Děsivé legendičky aneb Cíl je jasný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.