Otázka deregulace je nasnadě
Měnová politika je na cestě k normálu, ekonomice se daří. Regulátoři však chtějí zatínat své drápky stále více. Kde se skrývají největší rizika finančního sektoru? Jaké jsou neduhy distribuce finančních produktů? Blížíme se oligopolizaci?
Tyto a další otázky řešili odborníci na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). V rámci sedmého ročníku konference „Rozvoj a inovace finančních produktů“ se v pátek 16. února 2018 sešli zástupci trhu i České národní banky (ČNB).
Měnová politika na cestě k normálu
ČNB sklízí chválu za loňské kroky v rámci měnové politiky na všech frontách. Viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík sám v úvodu konference zhodnotil práci centrální banky, která 6. dubna 2017 ukončila kurzový závazek: „Ukončení závazku proběhlo hladce. Koruna od exitu pozvolna posiluje.“ A posilovat bude podle prognózy ČNB i nadále. Česká ekonomika setrvává nad svým potenciálem, růst se ale v letošním i příštím roce zmírní, i tak však bude překračovat 3 %.
Banky jsou schopny v prostředí nízkých úvěrových marží stále generovat relativně vysoký zisk. Ziskové banky jsou sice potřebné, dohled však zajímá, jakým způsobem se zisk tvoří. Důvodem jsou mimořádně nízké náklady na riziko, a to z dlouhodobějšího hlediska nemusí být podle Vladimíra Tomšíka udržitelné.
Riziko vidí i navzdory tomu, že je sektor dobře kapitalizován. Kapitálová vybavenost více než dvojnásobně převyšuje regulatorní 8% minimum. To pomáhá tuzemskému bankovnímu sektoru udržet si vysokou odolnost vůči možným nepříznivým šokům. Viceguvernér ČNB však upozornil, že v rámci EU se relativní kapitalizace domácích bank „zhoršuje“.
Viceguvernér také upozornil na nejvýznamnější riziko, kterým zůstává roztáčení spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení. Riziko spirály pomáhá tlumit měnová politika ČNB. „Měnová politika není restriktivní, je méně uvolněná, ale úrokové sazby nejsou všemocné,“ uvedl Vladimír Tomšík. „Úrokové sazby z úvěrů na bydlení již rostou, ale jen mírně a pouze v určitých segmentech,“ dodal.
REKLAMA
V současných ekonomických podmínkách je potřeba využít hospodářského růstu a dívat se do budoucna. „Neříkám, že nastane krize, buďme ale připraveni, přijměme zákon o ČNB,“ uzavřel Vladimír Tomšík.
Chvála práce ČNB se nesla celou konferencí. Generální ředitel Citibank Michal Nebeský pochválil výborně zvládnutý exit, práci se sazbami i s korunou a poděkoval i za pomoc s risk managementem. Předvídat krize by měla centrální banka. Zvládaná regulace je podle něj v komerčních bankách potřeba.
„Regulace by měla být proaktviní. Měli bychom se dívat vpřed, ale nezapomínat na minulost,“ uvedl Michal Nebeský. Před rokem 2008 nebyla regulace zvládaná, banky jsou však v současné době v nejlepší kondici, co kdy byly.
Fintech jako nový fenomén
Regulace je nákladná a náročná, ale dává konkurenční výhodu. Je například bariérou vstupu Fintechu. Fintech je nový fenomén, se kterým se banky musí vyrovnat. „Soužití nových technologií a klasického bankovnictví je nutné pro přežití obou,“ dodal Michal Nebeský.
Fintech je i hlavním tématem evropské směrnice PSD2 implementované do nového zákona o platebním styku. Podle Pavla Štěpánka, výkonného ředitele České bankovní asociace (ČBA), přináší konkurenci do bankovního sektoru s cílem zlepšit úroveň finančních služeb klientům.
Pro nové hráče na trhu to znamená, že se nevyhnou regulaci, povinnosti mít licenci, pojištění či dohledu. Banky na druhou stranu budou muset mimo jiné zpřístupnit data svých klientům dalším poskytovatelům platebních služeb. Klienti tak budou mít možnost využít výhod Fintech společností. Základním nedostatkem směrnice jsou však chybějící návazné prováděcí předpisy, a to především v otázkách bezpečnosti.
REKLAMA
Fintech je nedílnou součástí modernizace finančního odvětví. Na prvním místě mezi výzvami fintechového fenoménu je kybernetická bezpečnost jako faktor důvěryhodnosti a stability finančního systému.
I pro Fintech firmy je podle výkonné ředitelky České FinTech asociace (ČEFTAS) Marie Staszkiewiczové důležité se spojit s bankami, protože nemají takové možnosti distribučních kanálů. „Technologický vývoj mění očekávání zákazníků, poskytovatelé se zákazníkům přibližují, cena ani setrvačnost nebude rozhodujícím faktorem. Je však potřeba vodítko,“ uvedla.
Ochrana spotřebitele na finančním trhu: Cui bono?
Ochrana spotřebitele se stala mantrou našeho věku. Chránit spotřebitele chce každý, dokonce i samotný byznys. „Zaobalovat vše do této mantry je jedna z odrůd novodobé politické korektnosti. Přínosy však převyšují náklady,“ uvedl Jiří Šindelář z Unie společností finančního zprostředkování a poradenství (USF).
Je pozitivní, že existují mechanismy, které umožňují spotřebitelům vzít zpět své ekonomické rozhodnutí díky přílišné ochraně? Spotřebitelé mají pocit, že je bude někdo chránit, ale reálná ochrana je menší. Jiří Šindelář to označil za „morální hazard“.
Zákazníci nechtějí být obtěžováni dobrem regulátora a začínají utíkat mimo regulovanou zónu. Stačí jim k tomu nižší cena. Příkladem je Uber, Airbnb či Fintech. Regulátoři ale neuvažují o omezení regulace. „Establishment neuleví, ale zreguluje i zbytek,“ řekl Jiří Šindelář.
Současná forma ochrany spotřebitele je neefektivní a drahá pro všechny. „I přes veškerou regulaci a neustálý příběh o finanční gramotnosti vykazují spotřebitelé jen o málo zodpovědnější finanční chování. Spoléhají na to, že je stát ochrání,“ uvedl Jiří Šindelář.
Paradigma ochrany spotřebitele je proto nutné od základů změnit. „Od byznysu některých politiků a státních úředníků posilujícího oligopoly velkých firem se musíme posunout ke skutečně efektivní ochraně zákazníků,“ dodal. Regulace musí být založena na reálných podkladech (evidence-based), nikoliv na pocitech (feeling-based). Jsou nutné také pravidelné revize a nabízí se i otázka deregulace.
Dohledová praxe distribuce finančních produktů
Dohled centrální banky tvoří polovinu její činnosti. Člen bankovní rady ČNB Tomáš Nidetzký na přehnaném příkladu finančního poradce předvedl neduhy z praxe distribuce finančních produktů při jednání s klienty. Jde především o nedostatečné zjišťování a zaznamenávání požadavků a potřeb klientů, nevhodné nabízení a propagace služeb či nedostatečné plnění informační povinnosti.
Například při vyplňování investičního dotazníku není podle Tomáše Nidetzkého vždy chyba na straně distributorů. Distributoři musí myslet na to, že klienti se spíše přeceňují, než podceňují.
Pro dohled je důležitá součinnost při kontrole. Legislativa i dobré mravy vyžadují, aby se vedla evidence i záznamy. Někdy je však podle Tomáše Nidetzkého pro nenahrávání dobrý důvod. Chybějící záznamy jsou však podle něj vůči klientům spíše „lajdárny“ než lumpárny.
Při kontrolách distribuční sítě se centrální banka setkává například s nepředložením ročního výkazu činnosti pojišťovacího makléře v zákonné lhůtě, uvedením nesprávných nebo neúplných údajů v ročním výkazu činnosti či neoznámením změny údajů v registru ČNB.
Neduhy však nelze paušalizovat, většina firem tyto nedostatky nemá. „To znamená, že systém je nastaven rozumně. Není to jenom o distribuci, ale je to věc i klientů a poskytovatelů finančních produktů,“ uvedl Tomáš Nidetzký. Upozornil, že cílem centrální banky není ukládání sankcí, ale stabilita trhu. Finanční sankce odvádí ČNB státu, proto není motivována je udělovat.
Oligopolizace jako nástroj finanční stability
Tomáš Nidetzký předal štafetový kolík generálnímu řediteli a předsedovi představenstva společnosti Fincentrum Petrovi Stuchlíkovi, který v první řadě vyjádřil uznání ČNB: „ČNB velmi dobře plní úkoly, které jí svěřuje Ústava a Zákon. Možná to ale dělá až příliš dobře.“
Situace se od devadesátých let změnila. Otázkou proto zůstává, zda tyto úkoly odpovídají roku 2018. Zajištění finanční stability ruku v ruce se sílící regulací implicitně podporuje oligopolizaci finančního trhu. Koncentrace finančního sektoru v rámci velkých finančních skupin sice přispívá finanční stabilitě, ale zvyšuje bariéry vstupu, omezuje inovace a pod rouškou ochrany zákazníka zdražuje finanční služby. Tento pohled začínají přijímat i regulátoři na vyspělých trzích.
Jedním extrémem je sloučení centrálního a komerčního bankovnictví a druhým extrémem jsou tisíce subjektů na trhu. V těchto případech proti sobě stojí extrémní stabilita a snadný dohled a extrémní nestabilita a nemožnost reálného dohledu.
Kde se v současné době nacházíme a jaký je trend? Podle Petra Stuchlíka se blížíme oligopolu bankovních skupin s určitými konkurenčními prvky. „S ohledem na finanční stabilitu a dohled je to bezesporu optimální uspořádání,“ uvedl.
„Finanční sektor v ČR dlouhodobě vykazuje stabilitu, ziskovost a velkou odolnost proti nepříznivým šokům (i značného rozsahu),“ uvedl guvernér ČNB Jiří Rusnok v únoru loňského roku. Není to ale již trochu moc? Je to opravdu jen výhra? Není odvrácenou stránkou této stability rigidita a de facto zakonzervovaný oligopol malé skupiny velkých bank? Petr Stuchlík přiznal, že neví.
Svými otázkami však připravil půdu pro výzkumný úkol pro odborníky z VŠE. Za společnost Fincentrum předal šek na 100 tisíc korun, aby si odborníci položili otázky: Je český finanční sektor v módu oligopolu? Směřuje opravdu k oligopolizaci? Je vhodná iniciativa k disrupci takového stavu a la UK FCA Regulatory Sandbox?
