Bylo by krásné žít ve světě, kde zajdu do autobazaru, popíšu prodejci své požadavky a on mi nalezne optimální vůz ze své nabídky nebo mě pošle ke konkurenci, kde ho mají. Přitom mi nezatají žádnou z vad vozu, které nejsou na první pohled vidět. Nebo kde si objednám řemeslníka a on svou práci odvede přinejhorším v dobré kvalitě. Jsem ale přeci jen realista a do takového světa máme ještě nějaký kus cesty před sebou.
Ve všech oborech lidské činnosti se vyskytují špičkoví odborníci, lidé dělající svou práci dobře, lidé, kteří si myslí, že dělají svou práci dobře, a ti, kteří ji prostě nějak sflikují, hlavně aby to zákazník nepoznal. Finanční poradenství není výjimkou.
Finance od bankovních služeb a úvěrů přes pojištění po investice patří pro řadu lidí mezi náročnější oblasti jejich každodenních starostí. Pochopit veškeré souvislosti ovlivňující např. jejich investiční úspěch či neúspěch není jednoduché. Výsledkem je, že se na běžných a (v lepším případě) spořicích bankovních účtech povaluje obrovské množství peněz, které postupně ztrácí hodnotu, že i mladí lidé raději volí „jistotu“ nominálního nezhodnocení než šanci na dlouhodobý výdělek při spoření na penzi. Lidé nemají ani podle nejnovějších průzkumů finanční gramotnosti dostatek znalostí a návyků v oblasti správy vlastního majetku.
A pak přijdou finanční poradci. Ti dobří i průměrní dokáží lidem nastavit jejich finanční toky efektivně, nebo přinejmenším lépe, než jak je měli nastaveny. Zpravidla i lépe než bankéři na pobočkách bank či pojišťováci na pobočkách pojišťoven. Ti špatní jim moc nepomohou a mohou je naopak poškodit. A pak se mezi finančními poradci pohybují i podvodníci, kteří zcela nepokrytě kradou (možná stále ještě) v mezích zákona. Zejména ty je třeba vymýtit a pokud možno uvést do patřičných mezí mezi mřížemi.
Pomiňme nyní extrémní případy, kdy zástupce stavební spořitelny přesvědčí babičku s nízkým důchodem, aby si zvýšila cílovou částku stavebního spoření na 1 mil. Kč s tím, že bude moci spořit až do smrti pro vnoučata (a jaksi opomene skutečnost, že ona babička z důchodu neuspoří téměř nic) a nalže jí, že za navýšení cílové částky nezaplatí ani korunu (protože si to stavební spořitelna strhne již z naspořených prostředků, čímž je kompletně vysaje), nebo uzavření třicetileté smlouvy o „spořícím“ IŽP pro 70letého seniora a podobné vycházející z agresivních obchodních praktik. V takovýchto případech je nepodstatné, jestli jsou prodávány hrnce, pojištění nebo cokoli jiného.
REKLAMA
Při uzavírání jakékoli smlouvy jsou vždy dvě strany. V tomto případě finanční zprostředkovatel zastupující finanční instituci a klient sjednávající si nějaký finanční produkt. Je to přitom klient, kdo je ve fakticky silnější pozici. Jemu stačí jediné slovo („ne“) a smlouvu neuzavře. Finanční poradce ho musí přesvědčit, že je pro něj produkt výhodný. Ovšem je na klientovi, aby si tvrzení prodávajícího ověřil. Jenže…
… číst smlouvu a obchodní podmínky je nudné. Textu je moc a nejsou tam obrázky jako v Blesku.
… na internetu se dá sice vyhledat spousta informací, ale je jich moc, a kdo se v nich má vyznat. Je to složité. To se raději podívám na své oblíbené stránky.
… lze si sice zaplatit finančního poradce, který např. prověří nabízené produkty, to je ale drahé. Navíc je ho třeba vyhledat, a kdo by se tím zabýval.
REKLAMA
… ta paní byla tak milá, proč bych jí nevěřil/a.
Výmluv a důvodů, proč lidé podepíší i nevýhodné smlouvy je mnoho. Lze je shrnout do jednoho: nedostatečná finanční gramotnost. Tam patří i neochota (lenost) se vlastními penězi zabývat.
Klient je tím, kdo rozhoduje, s kým a jakou smlouvu uzavře. Klient má možnost si získat dostatek informací pro své rozhodnutí. Cesty jsou. A pokud se nechá přesvědčit sliby bez dostatečných podkladů? Je to především jeho volba. Bohužel. „Jestliže to klient podepsal a měl čas si vše přečíst, jenže to neudělal, je to především jeho chyba a těžko můžeme konstatovat u zprostředkovatele porušení zákona,“ uvedla před časem v rozhovoru pro Investujeme.cz Helena Kolmanová, ředitelka samostatného odboru ochrany spotřebitele ČNB.
Na klienta se můžeme dívat dvěma úhly pohledu. Buď se jedná o zodpovědného a svéprávného občana, který je schopen rozhodovat o sobě a svých záležitostech. Nebo prohlásíme, že je nekompetentní a není schopen o sobě a svých záležitostech rozhodovat. V takovém případě by ale měl být nejspíš zbaven svéprávnosti… Který pohled si vyberete vy?
