A další regulační mýtus objasněn

Jde o eufemismus, jehož smyslem je bránit poradcům (distributorům), aby inkasovali příliš vysoké částky, které by nežádoucím způsobem ovlivnily rady a doporučení poskytované klientům. I malé dítě přece ví, že ti, kdo jsou ve finančním světě očima regulátorů v podstatě nežádoucí, tj. finanční poradci (Ať žijí finanční technologie!), doporučí i ten nejhorší produkt, pokud z něj mají nejvyšší provizi, není-liž pravda? Není.

Tak jako mnoho předpokladů současného dogmatu ochrany spotřebitele, má i toto klišé slabý empirický základ. Vezmeme-li v úvahu investice jako nejsledovanější odvětví, je i odborná literatura hluboce rozpolcená v názoru na to, zda vyšší provize deformují poskytované poradenství. Vzhledem k výše uvedenému a obrovským nákladům, které obnáší kolosální regulace pobídek, jsem se zhruba před dvěma lety rozhodl prozkoumat situaci ve střední a východní Evropě. Na tomto „divokém Východě“ Evropské unie, který vůbec není empiricky zmapován. Jaká tedy byla naše cesta a co jsme zjistili?

Předmětem našeho výzkumu, který bude za pár měsíců zveřejněn v jednom z prestižních evropských odborných časopisů, bylo celkem 2066 prodejních transakcí uskutečněných mezi lety 2013 a 2015 na základě poradenství. Pomocí kvantitativního modelu jsme zkoumali, zda u těchto prodejů výše provize vyplacené konečnému poradci měla nějakou souvislost s náklady, výnosy nebo volatilitou doporučeného investičního produktu.

Zúčastněné společnosti byly rozděleny podle modelu prodeje (víceúrovňový prodej, poolové společnosti a firmy s plochou obchodní strukturou) a podle velikosti, aby výsledky byly co nejstrukturovanější.

^REKLAMA

Od výsledků jsme samozřejmě očekávali ledacos, přesto nás zjištění všechny překvapilo. Ačkoli jsme vypozorovali vztah mezi provizí a cenou prodávaného produktu, bylo to u největší části trhu (víceúrovňového prodeje, tzv. MLM) vykompenzováno (pro investory) signifikantně vyššími výnosy doporučených fondů.

Jak můžeme takový výsledek interpretovat? Stručně řečeno, většina finančních poradců doporučuje produkty s vyššími poplatky, ale zároveň vyššími výnosy. Naznačuje toto zjištění poškozování spotřebitele, o němž hovoří bruselští zákonodárci? Sotva. Na negativní stranu rovnice spotřebitel totiž musí přičíst i náklady na samotnou regulaci. A ty jsou nepřekvapivě obrovské, přičemž menší společnosti již vytlačují z odvětví.

Skeptici by mohli namítnout: A není právě tahle likvidace menších hráčů skutečným cílem regulační bouře, která se přes nás žene navzdory rétorice o „chytré“ regulaci? Až čas ukáže.

Autor je bývalý místopředseda Evropského svazu finančních poradců a finančních zprostředkovatelů (FECIF).

Poznámky:
Výše uvedená studie je přístupná zde a předchozí práce autora na toto téma zde a zde.