CZK/€ 25.200 +0,18%

CZK/$ 23.143 +0,22%

CZK/£ 29.467 +0,04%

CZK/CHF 26.168 -0,02%

Tajemství peněz: Jak se množí peníze?

 

Peníze vznikají v bankovním systému, mění svou formu, obíhají, a také  zanikají. Vznik a zánik peněz je obestřen rouškou tajemna. Jak mohou banky rozmnožit deset tisícovek na téměř půl milionu? Mají mít vůbec soukromé banky právo vytvářet peníze? Ponechat možnost vytvářet peníze soukromým bankám? Nebo dát na emisi peněz monopol centrální bance?

Loading



 

Soudobé peníze existují ve třech formách. Vedle bankovek a mincí existují bezhotovostní, žirové peníze. Mince představují oběžné prostředky příznačně nízkých nominálních hodnot a bankovky pak prostředky hodnot vyšších. Bankovky a mince jako oběživo jsou typicky emitovány výhradně centrální bankou, do oběhu vstupují jako náhražka peněz bezhotovostních.

Vznik a zánik peněz

Přemýšleli jste někdy, jak vznikají peníze? Uvažujeme-li o stovce ve vaší kapse, vypadá odpověď jednoduše. Bankovku vytiskla tiskárna cenin a úřad centrální banky ji uvedl do oběhu – dostala se do bankomatu a tam jste si ji vybrali. Výběr byl zúčtován k tíži vašeho účtu a bylo vypořádáno.

Finanční svět stojí a padá na pohledávkách a závazcích. Pokud je ve vaší kapse stovka, držíte neúročený cenný papír, je to pro vás je to aktivum a majetek. Také je to finanční instrument, který pro někoho představuje pasivum a závazek. Onou zavázanou protistranou je centrální banka, která stokorunu emitovala.

Obchodní banky „nakupují“ hotovost od centrální banky. Příslušná obchodní banka výměnou za získané bankovky odevzdává část svých rezerv (likvidity). Očekává-li obchodní banka, že bude potřebovat více bankovek nebo mincí, nakupuje je u centrální banky za likviditu (představující bezhotovostní platidlo), kterou má uloženu na svém účtu u centrální banky. Objem oběživa tak centrální banka v zásadě neovlivňuje a záleží na zájmu ekonomických hráčů hotovost držet. Čím více bankovek a mincí lidé vyžadují a vybírají, tím více ho úřad centrální banky vydává.

REKLAMA

V úvahách o tom, co jsou peníze, často předpokládáme, že peníze jsou žetony, které se přenášejí z jedné osoby nebo subjektu na osobu jinou. Kolik se oněch žetonů natiskne, tolik jich obíhá. Ve skutečnosti ale peníze tímto způsobem dnes nefungují, v dnešním systému peníze průběžně vznikají a zanikají a představa jakýchsi žetonů je zavádějící.

Začněme u vytváření peněz. Když někdo banku žádá o půjčku, nemusí banka půjčené peníze čerpat ze svých rezerv. Namísto toho zaúčtováním poskytnutí úvěru vytváří nové, doposud neexistující bankovní peníze – z pohledu bankovní bilance je úvěr aktivum (patří bance), a připsaná peněžní částka klientským vkladem (patří klientovi). Poskytnutých sto tisíc korun úvěru jsou nové peníze, které předtím neexistovaly.

Tyto vzniklé peníze se prostřednictvím dlužníka dostávají do peněžního oběhu. Oněch sto tisíc korun se může volně pohybovat, být při placení převáděno z osoby na osobu – ať už v podobě oběživa, tak bezhotovostně. Mezi vytvořením a zánikem pak mohou peníze projít velkým množstvím rukou.

Peníze ale také zanikají. Zánik peněz je čímsi, co stojí kdesi na pozadí a co není tolik zřejmé. Když dlužník úvěr bance splácí, peníze „zmizí“, zaniknou. Existuje analogie se zvířecí populací – současná populace je určována předchozí úmrtností. Je-li objem nově poskytnutých úvěrů přibližně stejný, jako objem splacených existujících úvěrů, zůstává peněžní zásoba stejná.

REKLAMA

Obrázek 1: Existující množství peněz závisí na množství poskytnutých úvěrů (míře vytváření nových peněz) a splácení stávajících úvěr (míra, ve které peníze zanikají).
Tajemství peněz - ilustrace vzniku a zániku peněz

Objem zásoby peněz se prostřednictvím měnové politiky snaží ovlivňovat centrální banky. Různými opatřeními se snaží podporovat nebo odrazovat od zájmu realizovat nové úvěry. Jedním ze způsobů, jak tohoto dosahovat, je úprava úrokových sazeb. Nižší úrokové sazby obvykle půjčky povzbuzují, vyšší míry naopak odrazují.

Částečné rezervy

V červnu 2018 Švýcaři v referendu rozhodovali, jak by měly být ve Švýcarsku vytvářeny peníze. Rozhodovalo se vlastně o tom, jestli mají mít soukromé banky možnost úvěrováním vytvářet peníze. Proponenti hovořili o „revoluci“, „férovějším“ bankovnictví; kritici o „sebevraždě“ a „nebezpečném experimentu“. Protože se fungování ekonomiky o peníze a existenci soukromých obchodních bank opírá, stěží někdo dokáže dohlédnout, jak by změna bankovního systému zamíchala kartami.

Soukromé banky jsou podnikatelské subjekty představující finanční instituce, které mají licenci na přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů. A právě v tomto má být jádro pudla iniciativy suverénních peněz. Kdykoliv licencovaná banka poskytne úvěr, připisuje ve prospěch dlužníka nově vytvořené peníze. Zní to jako magie, kouzlo, existuje kdosi privilegovaný, kdo může vytvořit něco z ničeho. Proč by měl mí někdo vyvolený možnost inkasovat úroky z peněz, které vznikly podpisem na úvěrové smlouvě?

REKLAMA

Soudobé bankovní systémy institucionalizovaly zvláštní systém nazývaný „bankovnictví částečných rezerv“, kdy banky drží likvidní aktiva rovnající se jen části svých krátkodobých závazků. Ano, banka je subjekt, který si půjčuje, ale také subjekt, který peníze půjčuje. Podstatným zdrojem půjček bank a jejich financování jsou prostředky ukládané na běžné či spořicí účty, přijímané ve formě termínovaných vkladů a získávané při vydávání dluhových cenných papírů, jako jsou dluhopisy.

Banky půjčují peníze tím, že poskytují úvěry, investují do obchodovatelných dluhových cenných papírů a zapojují se do jiných forem půjčování peněz. Banky mohou při poskytování půjčky vytvářet nové peníze. Švýcaři v reakci na iniciativu suverénních peněz vlastně hlasovali o zachování systému bankovnictví s částečnými rezervami, systému kdy peníze uložené na běžných účtech klientů může banka s klidným svědomím legálně rozpůjčovat. Přesněji řečeno může obchodní banka rozpůjčovat vše, kromě povinné minimální rezervy. Tato povinná minimální rezerva v Česku aktuálně činí 2 %.

Ukažme ono rozmnožování (multiplikaci) peněz na příkladu. Máte v  bance na účtu deset tisícovek. Jakkoliv je kdykoliv můžete použít k placení, banka z nich může 9 800 korun někomu půjčit. Podepíše-li bonitní dlužník úvěrovou smlouvu, banka mu na jeho účet připíše nově vytvořené peníze. Když to udělá, peníze se v bankovním systému rozmnožily (multiplikovaly) z původních deseti tisíc na 19 800 korun. Na následujícím obrázku je to zachyceno na výchozím řádku tabulky. Další řádek pak ukazuje, že nově vzniklých 9 800 korun končí opět jako bankovní vklad a banka z těchto peněz musí držet povinné minimální rezervy (PMR) ve výši 2 procent. A kolik může bankovní systém z původních deseti tisícovek vytvořit peněz? Jak ukazuje následující tabulka, je to při nepřerušení řetězce téměř půl milionu.

Obrázek 2: Vznik peněz v bankovním systému. Pokud se řetězec nepřeruší, původních deset tisícovek soukromé banky namnoží (multiplikují) na téměř půl milionu.
Tajemství peněz - bankovní multiplikátor

Ukázali jsme, že soukromá banka, respektive bankovní systém, může díky úvěrování v systému částečných rezerv jednu korunu „namnožit“ (multiplikovat). Kritici tohoto systému zdůrazňují, že podnikání bank se opírá o zvláštní výsadu, díky které mohou na vytváření peněz bohatnout. Co už ale opomínají, jsou rizika, které banky jako podnikatelské subjekty nesou. Existují například požadavky na zajištění likvidity při udržení ziskovosti, nebo také požadavky na kapitálovou přiměřenost – vlastníci banky musí fungování banky podepřít vlastním kapitálem. Požadavky na vlastní kapitál stanovuje regulace upravující rámec, ve kterém musí banka nebo depozitní instituce udržovat svou rozvahu.

Neprobádaná cesta

Pokud by byl přijat návrh na bankovní systém úplného krytí, bankovní systém by se radikálně změnil. Soukromé banky by pak ztratily možnost půjčováním peníze vytvářet, tj. nemohly by provádět úvěrovou emisi peněz. Obchodní banky, tedy podnikatelské subjekty, by mohly v novém systému půjčovat jen peníze, pro které mají dohodnuté krytí.

Soukromé banky by musely poskytnuté úvěry financovat jedině patřičně půjčenými a „nakoupenými“ zdroji – často z emisní dílny centrální banky. V případě zákazu bankovnictví částečných rezerv by se změnil obchodní model podnikání soukromých bank – tytam by byly bezpoplatkové bankovní služby, jejichž provozování banky ve stávajícím systému dotují z jiných výnosů ve snaze přilákat vklady a dosáhnout bankovní sedliny.

Změnou bankovního systému by se změnil i svět investic, nutně změnily by se úvahy o tom, do čeho investovat, v jaké formě alokovat rezervy. Rozhodování o tom, kolik držet hotovosti a kolik alokovat do jiných finančních aktiv a v jakém poměru, respektive do aktiv reálných – investiční rozhodnutí jsou nutně ovlivňovány změnami peněžního systému.

Loading

Vstoupit do diskuze 38 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz


Související články

Komentář: Šílenství měnové politiky

Současná měnověpolitická „sezóna“ začala v roce 2022, kdy centrální bankéři v západních vyspělých ekonomikách začali zvyšovat sazby, aby bojovali proti inflaci. Trvalo jim několik let, než se dostali tam, kde jsou dnes. Zda bylo jejich úsilí úspěšné, nám pravděpodobně napoví několik příštích měsíců a další období.

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

18. 03. 2024

Digitální měny centrálních bank – budoucnost peněz?

Digitální měny centrálních bank (CBDC) jsou digitalizovanou měnou s nuceným oběhem. V současné době se digitálními měnami centrálních bank aktivně zabývá 130 zemí, které tvoří 98 % světového HDP. Z toho 31 zemí provádí (nebo dokončilo) pilotní studii. Některé menší centrální banky v Karibiku již dokonce CBDC vydaly, […]

Text: Redakce

Foto: Shutterstock

01. 03. 2024


Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • josef

    11 ledna, 2019

    Tyhle clanky casto matou lidi. Mluvi o „vzniku“ penez v bankovnim systemu, ale kvanta lidi si mysli, ze kazda konkretni banka si v IT systemu vymysli penize, ze nepotrebuje zadne vklady. Vubec nechapou rozvahu a to, jak se jednotlive operace promitnou do te rozvahy.

    Odpovědět

  • Karel

    11 ledna, 2019

    A představte si, že jsou dneska ještě lidi, kteří si myslí, že je Země placatá.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 ledna, 2019

    Kdybyste chápal jak účtují banky, nemohl byste si myslet, že banky k poskytování úvěrů potřebují vklady klientů. Banky totiž ony vklady vytváří poskytováním úvěrů. Nepotřbují tedy k poskytnutí úvěru dŕíve vzniklé vklady klientů.

    Odpovědět

  • Anonym

    19 ledna, 2019

    Nepotřebují vklady, takže je oproti nově vzniklému dluhu vytvoří. Ale co když zájem zadlužovat se vyprchá? Co když dlužníci na dluhy již nevydělají? To se to zhroutí?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    22 ledna, 2019

    Vypadá to, že už to začínáte chápat. 🙂 Když si dlužníci přestanou půjčovat a jen splácet své dřívější dluhy (nebo dokonce přestanou splácet) máte téměř jistotu, že na dveře již klepe nějaká krize, resp. že už ekonomika v hluboké krizi je. Taková situace se nazývá peněžní kontrakcí, kterou v dobách zlatého standardu bylo dokonce možné vyvolat. Lidé co zažili Velkou hospodářskou krizi, by měli co vyprávět.

    Dnes by taková situace musela přijít spontánně. Nebo by krize mohla být vyvolána dokola opakovanými mediálními floskulemi, že krize se neodvratně blíží, což se dnes v určité intenzitě jistě děje. Takové šíření negativních nálad může nakonec onu krizi vyvolat, a to dokonce zcela zbytečně, bez jakýchkoliv fundamentálních ekonomických příčin. Stačí lidi zblbnout. A nepodložené řeči o tom, jak se ten „frakční systém založený na multiplikaci vkladů, kde se peníze vytváří z ničeho(!)“, řítí do propasti, vyvolání krize mohou jen velmi dobře napomáhat. 🙁

    Odpovědět

  • Anonym

    23 ledna, 2019

    Je mi jasné, že tomu rozumíte 🙂

    Odpovědět

  • Jolyon Mungenga

    27 července, 2021

    Dobrý den, mohu se vás zeptat, k čemu tedy banky potřebují vklady klientů? Chápu to v případě, kdy klienti platí poplatky, ale dnes je většina běžných účtů zdarma a u spořících účtů či termínovaných vkladů platí banka úrok klientovi. Proč tedy za tyto peníze platí, když s nimi nemůže dále pracovat?

    Odpovědět

  • Pavel

    27 července, 2021

    Tak banky potřebují určité množství vkladů, ne že ne. Ale je to jen možná nějakých cca 20% (Richard mě kdyžtak opraví), z toho, co mohou půjčit, možná i menší procento. Část z toho jsou povinné min. rezervy, část i pojištění vkladů atd. A účty zdarma, banky si vydělají jinde, na úrocích, tím, že platíte kartou atp. Já se dnes naopak divím kolikrát, kolik lidí ještě platí poplatky. Já nezaplatil snad žádný od roku 2008…. Nevidím důvod a účtů mám několik a každý měsíc jsem v plusu na úrocích, nevím, za co bych jim měl platit.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    29 února, 2024

    Banky v zásadě (až na níže uvedenou výjimku) vklady klientů k ničemu nepotřebují. Banky totiž ty vklady klientů vytvářejí tím, že klientům poskytují úvěry,. Resp. obecně platí, že banky vytváří vklady kdykoliv uzavírají s nebankovním klientem jakoukoliv transakci, v rámci níž se banka zavazuje klientovi zaplatit (kromě poskytování úvěrů tedy dále např. nákup služeb, nákup aktiv, úhrada mezd…).

    Na druhé straně platí, že úroky hrazené bankami klientům jsou ty nejnižší, které banky platí, takže mají zájem získat co nejvíce vkladů právě proto, aby měli co nejnižší úrokové náklady. Teoreticky by banky nemusely platit klientům úrok žádný, pokud by se na tom dohodly, avšak tomu brání pravidla na ochranu hospodářské soutěže.

    Banky tedy vklady klientů ke své činnosti nepotřebují, na druhé straně ale mají ekonomický důvod k tomu, aby o jejich získání usilovaly.

    Současně pro banky platí rovněž všemožné regulace, které prakticky nepřímo způsobují, že banky musí v každém okamžiku určitý objem vkladů držet, takže tyto regulace jsou dalším důvodem, proč banky o získání vkladů usilují.

    Odpovědět

  • chk

    11 ledna, 2019

    Takový malý detail. Peněžní multiplikátor je dnes nižší než 1. Co to znamená? Že rozpůjčováno je méně než je depozit.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 ledna, 2019

    Vzhledem k tomu, že s poskytnutím bankovního úvěru vždy vzniká i vklad ve výši onoho úvěru, tak větší objem vkladů než úvěrů svědčí také o tom, že peníze vznikají i na základě jiných transakcí, než jentěch úvěrových.

    Odpovědět

  • Anonym

    19 ledna, 2019

    Jakých jiných například?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    22 ledna, 2019

    Například, když banka připisuje úrok na vkladový účet klienta, vytváří tím nové peníze, které nevznikly na přímém základě poskytnutí úvěru. Když banka platí svým zaměstnancům, tak zde není žádná úvěrová operace. Když banka nakupuje cokoliv od nebankovních subjektů, nakupuje to za nově vznikající peníze, aniž by přitom poskytovala úvěr.

    Odpovědět

  • Anonym

    23 ledna, 2019

    Máte bod, to jsem si neuvědomil 🙂

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    12 ledna, 2019

    Ze začátku to vypadalo na kvalitní článek o penězích. Jakmile ale zazní věta: „Proč by měl mí někdo vyvolený možnost inkasovat úroky z peněz, které vznikly podpisem na úvěrové smlouvě?“, začne autor psát nesmysly o bankovnictví částečných rezerv a multiplikaci vkladů a tím svou snahu o napsání seriozního a smysluplného dílka o penězích definitivně pohřbí.

    Předně banky nevytváří peníze z ničeho. Banky vytváří peníze společně s dluhem, který se dlužník zaváže splatit, a tento dluh rozhodně nelze považovat za NIC.

    Dále je nesprávná představa, že je to banka, kdo je příjemcem úroků z peněz, které banka vytvoří. Banka totiž současně s dluhem z kterého získavá od dlužníka úrok, vytváří i vklad, u kterého banka zase úrok musí platit držiteli onoho vkladu. Banka tak získává pouze úrokovou marži, tedy rozdíl mezi úrokem zíkaným a úrokem hrazeným držtelů vkladů, nikoliv celý úrok, který platí dlužník.

    Co se týče oné teorie multiplikace vkladů. Toto je jen akademický nesmysl, jehož užitečnost je obdobná jako u tvrzení, že mezi násobením a sčítáním není rozdíl, protože 2×2 = 2+2. Pokud někomu chcete při objasňování fungování současného peněžního systému spolehlivě zamotat šišku, začněte mu popisovat multiplikaci vkladů. :-). Dokonalejší nastroj najdete jen těžko. Jinak, stačí si povšimnout, že uvodní správný popis vzniku peněz úvěrovou činností bank je zcela neslučitelný s onou teorií multiplikace vkladů.

    Stejně blaznivá je pak ona snaha některých Švýcarů o změnu peněžního systému, která vychází z onoho teoretického nesmyslu. Teorie multiplikace vkladů se hodí pouze pro zmatené konspirační teorie.

    Odpovědět

  • Anonym

    15 ledna, 2019

    A nevypovídá ona vámi nenáviděná teorie multiplikace vkladů právě o tom, že banky vklady nepotřebují?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    15 ledna, 2019

    Nenáviděná teorie multiplikace vkladů? 🙂 Je v prostředí účetních peněz jen zcela nesmyslná, ale že bych ji nenáviděl, to bych fakt netvrdil. 🙂

    Pokud uvedená teorie tvrdí, že k vytváření peněz dochází multiplikací vkladů, pak z toho logicky plyne, že na začátku oné multiplikace potřebuje banka vklad, aby měla co multiplikovat. 🙂 Jak podle Vás probíhá multiplikace neexistujícího vkladu? I kdyby byl PMR 0%, tak kde nic není, nic přece nezmultiplikujete. Multiplikace vkladů je jednoduše nesmysl a rozhodně není kompatibilní s tvrzením, že banky k vytváření peněz vklady nepotřebují, natož aby o tomto tato teorie mohla vypovídat. Vypovídá totiž přesně o opaku.

    Banky s vklady svých klientů nemohou svévolně disponovat. Nemohou peníze ležící na vkladovém účtu jednoho klienta půjčit jinému klientovi, jen proto, že PMR je stanovena na 0%. Banky nemohou půjčit ani žádnou část vkladu jednoho klienta jinému klientovi, jen proto, že PMR je menší než 100%. PMR nepředstavují část bankovních vkladů převedených na rezervní účet v centrální bance. Pouze procento PMR se vztahuje k objemu vkladů, což si mnozí nesprávně překládají, tak že banka je povinna část vkladů převést na rezervní účet vedený u centrální banky. Jak říkám, problematika PMR je stejně matoucí, jako teorie multiplikace vkladů a každému, kdo chce pochopit, jak funguje současný bankovní systém, tím můžete jen zamotat šišku tak. že už to nikdy nerozmotá. 🙂

    Odpovědět

  • Anonym

    15 ledna, 2019

    Ano, píšete, „kde nic není, nic přece nezmultiplikujete“. Jenže s tímto stojí a padá stávající finanční systém!? Co bude půjčeno jiného, než ve frakčním rezervním systému „multiplikovaná“ jednotka kupní síly?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    22 ledna, 2019

    Současný finanční systém rozhodně nestojí ani nepadá s jakousi multiplikací. A je samozřejmě zcela zavádějící označovat současný systém za frakční rezervní systém.

    Co bude půjčeno? Půjčeny budou nově vznikající peníze, které budou existovat pouze na dobu určitou (do doby, než dlužník bance dluh splatí). Nejde o žádné multiplikování nějakých vkladů nebo čehokoliv jiného. Jednoduše, dokud banky budou půjčovat peníze, budou vznikat nové peníze a dokud budou dlužníci bankám splácet své dluhy, budou peníze zanikat. Opakuji nic se tady nemultiplikuje. Představa multiplikace čehokoliv pouze zamezí pochopení toho, jak to skutečně funguje a funguje to tak, že banky prostě půjčenou částku připíší dlužníkovi na jeho vkladový účet a při splacení dluhu (tj. odepsání peněz z vkladového účtu dlužníka) půjčené peníze zase zaniknou. Opakuji, nic se tu nemultiplikuje. Objem úvěrů, které může banka poskytnout omezují pouze pravidla kapitálové přiměřenosti a obezřetnostní pravidla.

    A protože pojem frakční systém je plně spjat s multiplikací vkladů, tak i jakékoliv úvahy o fungování frakčního systému mají stejné negativní účinky na pochopení dané věci, jako je tomu o oné pateorie multiplikace vkladů.

    Odpovědět

  • Anonym

    15 ledna, 2019

    Píšete „PMR nepředstavují část bankovních vkladů převedených na rezervní účet v centrální bance.“ Ano máte pravdu, splnění požadavku nemusí být (sou)části bankovních vkladů (klientská depozita), může to být např. likvidita poskytnutá centrální bankou. Jak jinak to vysvětlit, aby to „nezamotalo šišku“?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    16 ledna, 2019

    Podstata toho co píšu, spočívá v tom, že banka prostě nemůže vzít část vkladů svých klientů a převést je na svůj rezervní účet u centrální banky. Vždy si musí sehnat chybějící likviditu na držení PMR od jiné banky, a protože žádná jiná banka v systému nedisponuje jen tak nadbytečnou likviditou ve formě PMR, tak část celkové likvidity, potřebné pro držení PMR vždy poskytuje (půjčuje bankám) právě centrální banka.

    Naproti tomu běžně se multiplikace vkladů vysvětluje tak, že banka přijme vklad z něho oddělí část ve formě PMR a ty uloží jako rezervu na rezervním účtu centrální banky a se zbytkem vkladu pak může banka nakládat, jak se jí zlíbí. Třeba tak, že ten zbytek vkladu půjčí jinému klientovi (a tím údajně vytvoří „nové“ peníze). Tohle je koncept, který dokáže zmást každého, kdo se snaží pochopit, jak funguje bankovní systém. V současné praxi ale nic takové neprobíhá.

    V současnosti když banka vytvoří úvěrovou transakcí nový vklad (nové peníze), tak si chybějící likviditu, kterou potřebuje kvůli povinnosti držet PMR, půjčí od jiné banky, nebo od banky centrální. Na samotný vklad ale sahat nemůže. Na vkladovém účtu jsou totiž peníze klienta, ke kterým má dispoziční právo jen klient a jím zmocněné osoby. Možnost, že by banka s těmito penězi volně disponovala je samozřejmě absurdní.

    Odpovědět

  • Anonym

    17 ledna, 2019

    Tak co ČNB nasypala do bank 2 bilionky, celé slavné PMR úplně ztratily význam. Jen ztráty v ústředí se hromadí. V konsolidované rozvaze státu dokáže několik členů bankovní rady udělat pěknou díru. Kolik to bude stát to se dozvíme ex post.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    17 ledna, 2019

    Zbytečnost PMR spočívá v existenci systému pro mezibankovní platební styk (CETRIS), v rámci něhož poskytuje ČNB vnitrodenní bezúročné půjčky likvidity. Tento systémově zaručený potřebný objem likvidity (tedy ani přebytek ani nedostatek) je k dispozici bez ohledu na to, zda ČNB prováděla devizové intervence nebo ne.

    Jednou z povinností centrální banky je udržovat stabilitu bankovního systému a v rámci této své povinnosti je ČNB povinna vždy poskytnou bankám dostatek likvidity pro vypořádání platebního styku. Proto debaty o nadbytečnosti nebo nedostatku likvidity v bankovním systému jsou za běžných podmínek zcela liché. Tato debata má smysl pouze v případech bankovních krizí, kdy vzájemná nedůvěra mezi bankami vede k zamrzání trhu s mezibankovními depozity (banky raději půjčují likviditu centrální bance (drží ji na rezervním účtu), než aby ji půjčily bankám, které ji momentálně potřebují k vypořádání platebního styku. A v tomto případě těmto bankám půjčuje likviditu centrální banka.

    Co se týče úvah, kolik nakonec bude činit ztráta (či zisk) ČNB v důsledku oněch devizových intervencí, tak tady se asi shodneme, že někdy je lépe se takových aktivit zdržet. Vyčíslení celkových přínosů, či ztrát oněch intervencí je natolik komplexní úlohou, že dostatečně spolehlivý výsledek se asi najít nepodaří.

    Lze jen konstatovat, že ČNB se v dané situaci zachovala obdobně absurdně, jako Kalousek. Ona devizová intervence zdražila zboží a služby z dovozu, čím podlomila kupní sílu domácí poptávky (Kalousek totéž učinil prostřednictvím fiskálních restrikcí). A podle mne lze úspěšně tvrdit, že pokud naše ekonomika trpěla z důvodu poklesu zahraniční poptávky, pak krok, který oslabí ještě domácí poptávku, zjevně ekonomice v krizi nijak nepomůže (spíše naopak).

    Odpovědět

  • Anonym

    19 ledna, 2019

    Přijde-li krize, budou intervenovat znovu? Jak dlouhou je udržitelné hromadění ztrát z takových akcí? Chystají opatření jako je záporné úročení?

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    22 ledna, 2019

    Nevím co ti klucí vymyslí. V krizi záleží na jejích příčinách. jednání centrální banky by mělo spočívat ve snaze o odstranění nebo zmírnění příčin krize. V praxi ale nelze vyloučit, že k příčinám jedné krize ČNB vytvoří další příčiny další krize (nebo prohloubení již nastalé krize), jako se to již stalo, když krize, jejíž příčinou byl pokles zahraniční poptávky, byla „léčena“ oslabením ještě poptávky domácí.

    Možnosti hromadění ztrát centrálními bankami jsou systémově zcela neomezené.

    Opatření jako je zavedení záporných úrokových sazeb není možné zavést izolovaně. Muselo by jít o globální změnu, která by zahrnovala rovněž zrušení hotovosti. Můj odhad je, že záporné úrokové sazby na vkladových účtech klientů bank hned tak nehrozí.

    Odpovědět

  • Anonym2

    29 dubna, 2020

    Banka totiž současně s dluhem z kterého získavá od dlužníka úrok, vytváří i vklad, u kterého banka zase úrok musí platit držiteli onoho vkladu.

    Tohle take nechapu.. nikdy jsem si nevsiml ze by mi banka ke vkladu pridavala nejake uroky.. kdyz tam vlozim 100k tak je tam porad 100k, samovolne se nezvysuje.

    Podle vasi teorie by mela byt sranda dluhy splacet, tvrdite, ze se negeruji nove dluhy z uroku z multiplikovanych penez, a tedy ze ekonomika s kladnym HDP by mela dluh snizovat..jak je potom mozne, ze i kdyz v poslednich letech byla nase ekonomika tak vykonna jako nikdy, ze jsme sotva dosahli na to aby se dluh nezvysoval ? Kam jdou vsechny ty penize ze stale novych dani kdyz ne na pokryti stale se zvysujiciho dluhu ?

    Vasim teoriim vubec nerozumim, Vase vety jsou pro me jen posloupnost slov beze smyslu.. naproti tomu autor podava jasna fakta jtera mi smysl davaji. Chcete snad poprit smysl bankovnictvi castecnych rezerv ? Ten nazev rika vse – banka z vkladu drzi jen rezervu a se zbytkem dle libosti operuje, a to proti vuli vkladatele. Kdyz je vsechno ok jak rikate, proc kdyz vice vkladatelu prijde do banky si vklady vybrat tak banka ty penize nema ? Viz run na banku a zavirani bank.

    Autora obvinujete z motani hlav, ale z vasich teorii mam zamotanou hlavu 100x vic.. naopak autor pise velice pochopitelne a jeho teorie davaji daleko vetsi smysl kdyz to porovnate s tim co se deje kolem.

    Vy mi pane pripadate jako by vam nekdo platil za to, abyste skryval pravdu. Proste jako dalsi hajzlbanker co lze aby ostatni nevedeli kde je pravda

    Odpovědět

  • Anonym2

    29 dubna, 2020

    Jestlize me vyvedete z omylu ja budu jen stastny ze system je udrzitelny a jednou neprijdu o sve uspory.. v tom pripade se za sva slova hliboce omlouvam, je mozne ze jsem se ve svem soudu unahlil

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    7 června, 2023

    Po nějaké době jsem se vrátil k této diskuzi. 🙂 Snad to nebude jen výkřik do tmy…

    To, že banka Vám neplatí úrok znamená, že úroky jsou tak nízké, že banky z vkladu úroky nevyplácejí. Dnes banky platí běžně úrok na spořících účtech přes 5% p.a.

    Splácet dluhy není sranda. To, že připsáním úroku na vkladový účet banka vytváří nové peníze, je jen jakási technická zajímavost a nic to nevypovídá o tom, jak snadné je splácet dluhy. Banka předně inkasuje úrok od dlužníka (strhne danou částku z vkladového účtu dlužníka) a následně menší částku připíše držiteli vkladu. Dlužník ale musí na splátky dluhu a na úroky vydělat. Nikde ty peníze nevyčaruje. Banky pak část těch dlužníkem zaplacených úroků posílá držitelům vkladů.

    Samozřejmě popírám existenci bankovnictví částečných rezerv v té podobě, jak to popisujete. Držitelé vkladů mají v bance své vklady celé, nikoliv jen jejich část. Pokud banky drží povinné minimální rezervy, pak si je musí vypůjčit (standardně) od centrální banky a na vklady klientů nesahají.

    Proč banka nemá hotovost pro všechny klienty? To je jednoduché. Ti klienti tu hotovost do té banky nikdy nevložili, takže ji ani nemohou získat zpět. Banky vytváří bezhotovostní peníze. Pokud si klient chce vybrat takto vzniklé peníze z banky v hotovosti, musí banka hotovost nejprve získat od centrální banky a pak ji teprve může vyplatit klientovi.

    Aby banka získala hotovost od centrální banky musí získat likviditu a tu jí centrální banka půjčí pouze proti zástavě v podobě státních dluhopisů. Aby tedy banky mohly vyplácet vklady v hotovosti nad objem rezerv držených na rezervním účtu, musí držet „v pohotovosti“ státní dluhopisy, aby je mohly, kdykoliv je třeba, zastavit centrální bance k poskytnuté půjčce likvidity. Teprve pak může banka vybrat ze svého rezervního účtu další hotovost a tu vyplatit klientovi.

    Objem peněz, které lze vybrat z bank v hotovosti tak závisí výhradně na tom, kolik banky drží státních dluhopisů. Pokud by státní dluh klesl na nulu, banky by nemohly vyplácet vklady v hotovosti.

    Samozřejmě platí, že i nesmysly v podobě frakčního bankovnictví a multiplikace vkladů mohou dávat lidem smysl. To ale ještě neznamená, že tyto teorie fungují v praxi. Doporučuji přečíst knihu Prof. Josefa Jílka Finance v globální ekonomice I: Peníze a platební styk především pak str. 50 a následující.

    Odpovědět

  • Belzebub

    13 ledna, 2019

    Za poslednich 10 let vzniklo nejvíce peněz díky národním bankám, tedy FEDu, ECB a mnoha a mnoha dalším, Číňany a Švýcary nevyjímaje, včetně naši ČNB, která “vyrobila” Cca nové 3 000 mld. Kč (tři bilióny)… jen tak pro zajímavost, kvantitativnim uvolňováním se zvýšila peněžní zásoba měn obchodovaných ve Forexu na čtyřnásobek v prostřední úrokových měr limitně se blížící nule. Tohle někdy brutálně zaplatíme všichni…. je to jako kulturista na anabolikách, který když přestane brát, začne jinak vypadat. Zrcadlo se blíží…:-))

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    14 ledna, 2019

    Centrální banky jsou schopny navýšit objem likvidity v bankovním systému, nikoliv peněžní zásoby. Likvidita a peníze jsou odlišné entity a jejich směšování při počítání peněžní zásoby je častou školáckou chybou. Na objem peněžní zásoby nemají centrální banky žádný přímý vliv. I když centrální banka emituje novou hotovost, tak tím nikterak neovlivní objem peněžní zásoby, protože platí téměř na 100%, že pokud se do oběhu dostává hotovost, tak ten samý objem z oběhu ubude ve formě bezhotovostních peněz.

    Kvantitativní uvolňování bylo v ohledu růstu objemu peněžní zásoby v podstatě neutrální. Operace v rámci kvantitativního uvolňování mají na objem peněžní zásoby stejný vliv, jako transakce s již emitovanými dluhopisy (na sekundárním trhu), tedy v principu žádný.

    Na objem peněžní zásoby mají přímý vliv komerční banky a jejich klienti. Nikoliv centrální banka, která pouze reguluje výši úrokové sazby a tím jen nepřímo ovlivňuje chuť (či nechuť) klientů banky půjčovat si peníze.

    Odpovědět

  • Anonym2

    29 dubna, 2020

    platí téměř na 100%, že pokud se do oběhu dostává hotovost, tak ten samý objem z oběhu ubude ve formě bezhotovostních peněz.

    Prosim o vysvetleni, tohle nechapu.. jakto ze ubudou ? Odkud ?
    Kdyz mam 5 jablek a jedno pridam, tak jich je proste 6.. jak by mohla jen tak sama od sebe opet ubyt ?

    Odpovědět

  • Karel

    29 dubna, 2020

    Když máš peníze na účtu, např. 10000 Kč a vybereš si 1000 Kč z bankomatu, tak ve výsledku máš pořád 10000 Kč – na účtu 9000 Kč a v peněžence 1000 Kč. Žádné peníze nepřibyly.

    Neboli agregát M1 = oběživo + peníze na účtech

    Když se zvýší oběživo, musí se zároveň snížit peníze na běžných účtech, aby hodnota M1 byla stejná. Množství oběživa není dané vůlí centrální banky, ale požadavkem lidí a firem.

    Odpovědět

  • JJ

    2 července, 2020

    Tak to pozor. Centrální banky mohou naopak peněžní zásobu ovlivňovat zcela zásadně, a to nákupem akcií a dluhopisů.

    Odpovědět

  • Je to tak

    2 července, 2020

    Ano, stačí se podívat, kolik peněz za posledních několik let napumpoval americký FED. Ovšem tyto peníze neskončily v reálné ekonomice, ale pouze na akciovém trhu. Ve výsledku jsou tak akciové trhy větší než samotná ekonomika států. To by mohlo být v blízké budoucnosti devastující následky.

    Odpovědět

  • Antonín Venzl

    30 září, 2019

    Jak tady čtu komentáře, tak mi to toho vyplývá jedna věc, že tedy hlavním činitelem inflace není „tištění peněz“ centrálními bankami jako takové, ale všudypřítomný úrok. Peníze z úvěrů tedy vzniknou a zaniknou, ale co zůstane je zisk z těchto úvěrů ve formě zplacených úroků = ve své podstatě nové peníze „ze vzduchu“. Vememe-li v potaz „pákový efekt“ v podobě bankovnictví částečných rezerv, musí se jednat o obrovské sumy peněz..?

    Odpovědět

  • jak vznikají peníze - zdroj CNB

    21 srpna, 2020

    Soukromé banky, ač nemohou emitovat vlastní bankovky a mince, jsou nedílnou součástí moderního peněžního systému a ovlivňují množství peněz v ekonomice. V době existence elektronických peněz jsou to totiž právě komerční banky, které vytváří nové peníze tím, že svým klientům poskytují úvěry. K poskytnutí úvěru přitom komerční banka nemusí mít k dispozici vklady jiných klientů. Zjednodušeně řečeno, elektronické peníze v komerční bance vzniknou pouhým kliknutím v počítači, kterým se připíše úvěr na účet klienta. Nevytváří se tím však žádné nové bohatství, neboť spolu s novými penězi vzniká závazek klienta tyto peníze v budoucnu komerční bance splatit. Objem poskytnutých úvěrů, a tím i množství peněz v ekonomice, je zejména ovlivněn tím, jak se ekonomice daří. Pokud ekonomika roste a panuje optimismus ohledně budoucích příjmů, domácnosti i firmy žádají o více úvěrů a komerční banky jsou jim ochotny tyto úvěry poskytnout. Naopak v recesi růst peněz obvykle zpomaluje. Centrální banka v tomto procesu tvorby nových peněz nastavuje pravidla a limity, které zajišťují, aby se peněžní systém nevymknul kontrole. Současně svými nástroji ovlivňuje ekonomickou aktivitu, a tím i motivaci domácností a firem žádat o nové úvěry.

    Odpovědět

  • A když klient nově vzniklé peníze nesplatí?

    4 listopadu, 2020

    A když klient nově vzniklé peníze nesplatí? Peníze již lkient utratil (tedy někoho nově obohatil). Z čeho se pak peníze vrátí? I když je zaplatí banka pořád někomu ukrojí z bohatství jiného klienta.

    Odpovědět

  • Richard Fuld

    7 června, 2023

    Když dlužník dluh bance nesplatí, pak přijde pravděpodobně o všechen majetek, který banka zpeněží. Pokud to na splacení dluhu nestačí, pak o nesplacenou částku se sníží vlastní kapitál banky, což má za následek, že úvěrový potenciál banky se sníží o cca 12 násobek nesplaceného úvěru.

    Nesplácení úvěrů tedy drasticky dopadá na schopnost bank obnovovat již poskytnuté úvěry, což vede k potenciálně násobně většímu snížení objemu peněžní zásoby, než činí onen nesplacený úvěr. Jinými slovy nesplácení úvěrů nevede k růstu objemu peněžní zásoby z důvodu, že půjčené a nevrácené peníze nezanikají, nýbrž vede k přesně opačnému výsledku v podobě peněžní kontrakce.

    Odpovědět