Čtvrtek 13. prosince. Svátek má Lucie.

21 milionů bitcoinů… a nebo mnohem více?

Kryptoměna bitcoin - mince - kryptoměny

Bitcoin je deflační kryptoměna. Celkem jich má být vytěženo 21 milionů a ani o jediný bitcoin více. Přesto se nejedná o „konečné množství“. A důvodem není štěpení této kryptoměny. Příčinou budou kryptobanky.

Proč může být bitcoinů více než 21 milionů, přestože se jich víc nikdy nevytěží? Důvodem je bankovní, či v tomto případě kryptobankovní systém. Ten zatím není vyvinutý, ale je jenom otázka času, kdy k tomu dojde. Proč?

V současnosti si každý uživatel uchovává bitcoiny ve svém úložišti, případně za poplatek využívá některou z kryptopeněženek. To v zásadě odpovídá raně středověkému bankovnictví, kdy banky fungovaly jako sejfy a jejich uživatelé platili za bezpečnost. Jenže v moderním pojetí ekonomiky se „peníze musí točit“.

Mít v peněžence hotovost není zrovna výhodné. Bankovky i mince jsou neustále ohlodávány inflací a kvůli ní průběžně ztrácí hodnotu. Toto není problém bitcoinu. Inflace (velmi zjednodušeně) je způsobena růstem peněžní zásoby. To bitcoinu nehrozí – jeho zásoba je fixní, navíc se bude v čase spíše snižovat s tím, jak se některé bitcoiny ztratí z oběhu (např. zůstanou na rozbitém disku či se vytištěné na papíru vyperou s kalhotami).

Ovšem i s bitcoinem, který by měl dlouhodobě získávat na hodnotě díky deflačnímu působení, může být výhodnější ho někomu půjčit za úrok. Vždyť je pořád lepší mít 1 BTC + 0,01 % než jen 1 BTC. Odtud je již jen krůček ke vzniku kryptobankovních institucí, které budou nabízet bitcoinové vklady a poskytovat bitcoinové úvěry.

Co udělá kryptobanka s nabídkou peněz? Zvýší ji. V ekonomii se tomu říká bankovní multiplikátor. Funguje na jednoduchém principu.

Představte si, že Pepa vlastnící 1 BTC ho uloží do kryptobanky na úrok. Kryptobanka jeho bitcoin půjčí Frantovi, který s ním zaplatí Tondovi. Kolik je bicoinů? Pepa vlastní 1 BTC, Tonda také 1 BTC, oba s ním mohou manipulovat, mohou s ním zaplatit, jsou jeho majiteli.

Představte si absurdní situaci, kdy Pepa nevlastní 1 BTC, ale všech 21 mil. BTC, všechny dá do kryptobanky, ta je všechny půjčí Frantovi, který s nimi zaplatí Tondovi. Najednou Pepa vlastní 21 mil. BTC a Tonda také 21 mil. BTC. Celkový počet bitcoinů v ekonomice se zvýšil na 42 mil. BTC, přestože jich bylo vytěžena jen polovina.

Kam až může vzrůst počet bitcoinů prostřednictvím kryptobank?

U standardních bank je emise peněz prostřednictvím bankovního multiplikátoru ovlivněna třemi parametry: povinnými rezervami, dobrovolnými rezervami a sklonem k držbě hotovosti.

U kryptobank nebude existovat centrální autorita ani standardní regulace, tudíž odpadnou povinné rezervy. Kryptobanky ovšem budou držet dobrovolné rezervy pro případ, že jejich klient, který drží kryptoměny na jejich účtu, bude chtít své kryptopeníze převést (např. zaplatí za zboží a služby či převede si je k jiné kryptobance) či si je vybrat do „hotovosti“ (např. uložit do kryptopeněženky, na disk či na ústřižek papíru). Zároveň ne každý držitel kryptoměny bude mít důvěru v kryptobanky, které ho nepřesvědčí ke svěření bitcoinů ani lákavým zhodnocením, což odpovídá sklonu k držbě hotovosti.

Bankovní multiplikátor je počítán jako 1 / (podíl povinných rezerv + podíl dobrovolných rezerv + sklon k držbě hotovosti). Pokud by byly povinné rezervy 10 %, dobrovolné rezervy 0 % a lidé by nedržely žádnou hotovost, tak z každé jednotky měny (např. české koruny) by bylo vytvořeno 10 jednotek (10 Kč).

U bitcoinu a jiných kryptoměn budou významné dobrovolné rezervy a sklon k držbě „hotovosti“. Pokud by kryptobanky držely 10 % rezerv a uživatelé bitcoinů by byli ochotni jim svěřit polovinu svých prostředků, vytvořily by kryptobanky z každého jednotlivého bitcoinu 1,67 BTC. Pokud by se snížila držba „hotovosti“ na 10 %, každý vytěžený bitcoin by vygeneroval 5 BTC.

Kryptobanky ovšem nebudou bez rizika. Svým klientům sice nabídnou úrok za svěřené bitcoiny a další kryptoměny, protože s kryptopenězi budou obchodovat a poskytovat úvěry, ovšem stejně jako tradiční banky nebudou mít šanci ustát „run na banku“ – masivní výběr „hotovosti“ ze strany klientů. Banky a v budoucnosti ani kryptobanky nebudou mít ani možnost vyplatit všechny peníze, protože většina z nich bude vytvořena uměle prostřednictvím úvěrování. A pokud k runu na kryptobanku dojde, kryptostřadatelům nepomůže žádné pojištění vkladů, protože to je součástí bankovní regulace.

Zajímavé bude sledovat právní souvislosti. Česká národní banka vydala stanovisko, ve kterém potvrzuje, že kryptoměny nejsou měnou a k jejich nabídce tudíž není potřeba její povolení (např. směnárenské činnosti). Regulována je pouze nabídka derivátů navázaných na kryptoměny (např. bitcoin futures) či nabídka a správa kryptoměnových fondů.

Jak by to bylo s výběrem vkladů do kryptobanky, když vybírat vklady od střadatelů mohou jen banky a družstevní záložny, je zatím nevyřešeno. Pokud kryptoměna není dle ČNB měnou, bude nejspíš komoditou… a výběr vkladů a nabídka vkladu komodit regulaci centrální banky nepodléhá.

Vznik kryptobank poskytujících půjčky přitom není vzdálená budoucnost. Jsou projekty, které na tom již pracují.

23 komentářů: “21 milionů bitcoinů… a nebo mnohem více?”

  1. Richard Fuld napsal:

    Autorovi článku.

    Snažíte se pěkně, ale to co jste napsal je čirý nesmysl.

    Předně současné bankovnictví nefunguje na principu multiplikace vkladů! Teorie multiplikace vkladů je jen akademický koncept, který je zcela mylný a nemá se současnou realitou nic společného. A to přesto, že se o této teorii můžete dočíst ve vysokoškolských učebnicích a odborné literatuře, jejímiž autory jsou i slovutní profesoři ekonomie. Hodnota teorie multiplikace vkladů má obdobnou hodnotu jako tvrzení, že mezi sčítáním a násobením není rozdíl, protože přece 2+2 = 2×2.

    Váše představa, že by kryptobanka mohla vzít bitcoiny z Pepova vkladu a půjčit je Frantovi, aniž by s tím Pepa souhlasil a současně by tedy po dobu půjčky pozbyl právo disponovat se svým vkladem, je zcela absurdní. Pokud by to kryptobanka udělala bez Pepova souhlasu dopustila by se zpronevěry! Pokud to udělá s Pepovým souhlasem, nedojde k navýšení objemu bitcoinů v oběhu, protože okamžikem, kdy si Franta půjčí Pepovy bitcoiny, má k těmto bitcoinům dispoziční právo již pouze Franta a Pepa v tomto okamžiku své dispozičním právo k půjčeným bitcoinům na dobu úvěru ztácí. Objem bitkoinů se nezměnil. Změnil se pouze disponent k daným zapůjčeným bitcoinům. Pouhým půjčováním vkladů se souhlasem majitelů vkladů k žádnému nárůstu objemu bitcoinů nedojde (nekoná se multiplikace vkladů).

    • Nevšiml jsem si, že by banka vyžadovala můj souhlas, když jí svěřím své peníze na bankovní účet, aby je mohla půjčit konkrétnímu dlužníkovi. Kryptobanka by stejně jako klasická banka dostala dispoziční právo tím, že klient vloží své bitcoiny na její účet. A to by trvalo do té doby, než by si je vybral nebo zaplatil s nimi. Stejně jako v klasické bance. Dispoziční právo nezaniká tím, že peníze na účet v bance vložíte. Váš majetek se nesníží. Pořád vlastníte stejný objem peněz (koruny, eura, dolary, bitcoiny… je jedno jakých), ovšem stejný objem peněz vlastní i ten, komu zaplatil dlužník. A obdobně to bude fungovat i u kryptobank.

      Zpochybňovat ekonomické teorie samozřejmě můžete. Na základě bankovního multiplikátoru ovšem centrální banky v praxi tisknou peníze. A funguje jim to. (Osobně mám zkušenost s tím, že ekonomické základy popírají buď příznivci konspirativních teorií, nebo lidé, kteří nejsou schopni pochopit základní ekonomické souvislosti…)

      • Richard Fuld napsal:

        Banka Váš souhlas, aby mohla Vaše peníze půjčit někomu jinému samozřejmě vůbec nepotřebuje, protože banka Vaše peníze vložené na vkladový účet nikdy nikomu nepůjčuje! Banka půjčuje svým klientům (dlužníkům) peníze tak, že proti podpisu úvěrové smlouvy dlužníkovi půjčené peníze jednoduše připíše na vkladový účet, aniž by banka snížila jakýkoliv zůstatek na vkladových účtech jakéhokoliv jiného klienta.

        Samozřejmě, tedy také platí, že dispoziční právo k penězům vloženým na účet nezaniká (pomineme-li pro mě absurdní institut promlčení bankovního vkladu). Současně ale také platí, že k těmto Vašim penězům na vkladovém účtu máte dispoziční právo pouze Vy. Banka ani nikdo jiný (pokud tedy nesvěříte dispoziční právo k účtu někomu dalšímu) s nimi nakládat nemůže (pominu-li Vámi smluvně poskytnuté právo banky strhávat si z Vaše účtu např. poplatky a jiné Vámi smluvně povolené platby). Pokud mými penězi zaplatím někomu jinému (převedu je na někoho jiného) pak samozřejmě mé dispoziční právo k těmto penězům zaniká a vzniká dispoziční právo toho, na koho jsem peníze převedl. Množství peněz se v takovém případe samozřejmě nemění.

        Výše uvedeným způsobem by mohla banka půjčovat i bitcoiny (pokud by to bylo legální). Bitcoiny ale nejsou peníze. Je to jakási pofidérní virtuální komodita. Pokud by se banka chovala k bitcoinům jako k jakési cizí měně, pak byste samozřejmě měl pravdu s tím, jak může růst objem bitcoinů bez ohledu na onen 21 mil. limit. V takovém případě by ale ztratila smysl samotná existence bitcoinu, jehož hlavní vlastností je právě systematická snaha o limitaci množství existujících bitcoinů. O tom kolik by bylo bitcoinů by pak rozhodovaly banky a její klienti, nikoliv onen technologický limit (21 mil.). Pokud by se tedy stal bitcoin měnou, kterou by banky půjčovaly svým klientům, pak by se bitcoin přetvořil jen na další účetní měnu (často nesprávně označovanou jako fiat měna). Důvod k existenci a používání bitcoinu by tím zjevně zanikl.

        Takže jak říkám, snažíte se dobře, jen nepoužívejte ten nesmysl s multiplikací vkladů. Na to, aby banky mohly začít půjčovat bitcoiny žádné bitcoinové vklady totiž nepotřebují, stejně jako nepotřebují vklady korunové, eurové nebo dolarové. 🙂 Banky totiž bankovní vklady vytváří, tím že peníze půjčují svým klientům. V této tvorbě peněz banky omezují pouze pravidla pro kapitálovou přiměřenost.

        V daném případě nejde o mou konspirační teorii. To co Vám zde píši je realita, popis praktického fungování bankovního systému, nikoli jakási konspirační teorie. Naopak většina skutečných konspiračních teorií je vystavěna právě na údajné zločinnosti Vámi zastávané multiplikace vkladů, která mimochodem by byla za zločinnou považována oprávněně. To, že není bankovní činnost stíhána jako zločin zpronevěry vkladů, je dáno tím, že multiplikace vkladů v praxi vůbec neprobíhá.

        • „banka Vaše peníze vložené na vkladový účet nikdy nikomu nepůjčuje!“
          – to je velmi zajímavá představa. Proč tedy podle vašeho názoru banky platí za uložené vklady úrok, když peníze nepotřebují k tomu, aby mohly půjčovat?
          – samozřejmě, že banka půjčuje peníze, které u ní uloží střadatelé. Jen je pochopitelně neodepisuje z účtu střadatele, ten má jako zdroj (pasivum), který využívá k poskytování půjček.

          „Současně ale také platí, že k těmto Vašim penězům na vkladovém účtu máte dispoziční právo pouze Vy.“
          – ano, ale banka je má jako zdroj (pasivum), díky kterému může poskytovat úvěry. Tím právě vznikají nové peníze (bankovní multiplikátor, viz článek).

          „Bitcoiny ale nejsou peníze. Je to jakási pofidérní virtuální komodita.“
          – to je otázka. ČNB kupříkladu bere virtuální měny jako „tokeny“, nikoli měnu. Ovšem např. Německo bitcoin jako měnu uznalo (pochopitelně z daňových důvodů, ne, že by německá vláda měla virtuální měny ráda).
          – navíc virtuální měny více méně splňují definici peněz: lze je využít k placení (byť omezeně, ale na druhou stranu zkuste třeba singapurským dolarem zaplatit mimo Singapur, také nejspíš neuspějete), slouží jako uchovatel hodnoty (byť velmi pofidérní a volatilní, ovšem volatilní je i zlato, které se často jako uchovatel hodnoty používá) a může sloužit i jako zúčtovací jednotka (v tomto směru vykazuje zřejmě největší slabinu v definici měny). Ovšem můžete se setkat i s jinými definicemi než s touto základní.

          „Pokud by se banka chovala k bitcoinům jako k jakési cizí měně, pak byste samozřejmě měl pravdu s tím, jak může růst objem bitcoinů bez ohledu na onen 21 mil. limit.“
          – právě tak se budou kryptobanky k bitcoinům a dalším měnám chovat. Na tom bude založen jejich byznys stejně jako u klasických bank.

          „V takovém případě by ale ztratila smysl samotná existence bitcoinu, jehož hlavní vlastností je právě systematická snaha o limitaci množství existujících bitcoinů. O tom kolik by bylo bitcoinů by pak rozhodovaly banky a její klienti, nikoliv onen technologický limit (21 mil.).“
          – pokud toto byl hlavní záměr tvůrce bitcoinu, pak Satoshi Nakamoto, ať již to byl kdokoli, nepočítal s vytvořením kryptobank. Ostatně byl to především geniální programátor, nikoli ekonom.

          „Takže jak říkám, snažíte se dobře, jen nepoužívejte ten nesmysl s multiplikací vkladů. Na to, aby banky mohly začít půjčovat bitcoiny žádné bitcoinové vklady totiž nepotřebují, stejně jako nepotřebují vklady korunové, eurové nebo dolarové.“
          – 1. není to nesmysl.
          – 2. banky vklady k poskytování úvěrů potřebují. A to bez ohledu na regulaci.
          – při existenci kryptobank slouží těžba bitcoinů a blockchain obdobně, jako u fiat peněz slouží centrální banka.

          „V této tvorbě peněz banky omezují pouze pravidla pro kapitálovou přiměřenost.“
          – nejen ta. Potřebují i vklady, aby mohly půjčovat. Ale to se již opakuji.

          „Naopak většina skutečných konspiračních teorií je vystavěna právě na údajné zločinnosti Vámi zastávané multiplikace vkladů, která mimochodem by byla za zločinnou považována oprávněně. To, že není bankovní činnost stíhána jako zločin zpronevěry vkladů, je dáno tím, že multiplikace vkladů v praxi vůbec neprobíhá.“
          – 🙂 ale probíhá. A zločinná není. Pošlete dotaz na ČNB a uvidíte, co vám odpoví ;-).

          • Richard Fuld napsal:

            Úroková sazba je určována centrální bankou a nikterak neodráží vztah mezi údajnou nabídkou peněz (vklady) a poptávkou po penězích (po úvěrech). Vklady a schopnost bank poskytovat úvěry nejsou nijak propojeny, proto také neexistuje tržní úroková míra, která by odrážela nabídku a poptávku po penězích. Namísto tržní úrokové míry je zde centrální bankou regulovaná úroková míra.

            Doporučuji přečíst knihu prof. Jílka Finance v globální ekonomice I. Stačí si přečíst stať „Jak vznikají peníze“ (začíná na str. 50).

            Jinak v sytému účetních peněz tečou úroky od dlužníka k majiteli vkladu také a není k tomu třeba, aby banka půjčovala peníze klientů. V okamžiku, kdy banka půjčí svému klientovi peníze, tak tento klient je zároveň držitelem vkladu, na který mu banky půjčené peníze připsala (je tedy věřitelem banky a příjemcem úroků z půjčených peněz) a zároveň je tento klient i dlužníkem banky z titulu poskytnutého úvěru (a tedy plátcem v úvěrové smlouvě sjednaných úroků). Teprve až dlužník půjčené peníze utratí (převede na jiného klienta), pak se věřitelem (příjemcem úroku stává) tento klient, zatímco dlužníkem (plátcem úroku) je stále původní klient. To, že v pozici věřitele je jiný klient nastává až v okamžiku, kdy dlužník půjčené peníze převede na jiného klienta. Výsledek je obdobný, jako by si dlužník půjčil peníze od jiného klienta, když celý úvěrový obchod mezi oběma klienty zprostředkovala banka. Ve skutečnosti se ale ten druhý klient stal věřitelem až v důsledku převodu půjčených peněz z účtu dlužníka na jeho účet. Ten druhý klient vůbec nefiguroval v procesu vzniku uvedených peněz, když tyto byly bankou vytvořeny nad rámec již existujících vkladů a půjčeny dlužníkovi.

            Když byste začínal od bodu nula, kdy neexistují žádné peníze, pak jedinou možností, jak celý současný systém nastartovat (a udržovat v chodu) je právě mnou popsaný systém fungování bankovního systému.

            Kdysi jsem v tomto také tápal. Měl jsem spousty otázek, na které jsem nenalézal rozumné odpovědi. Teprve až se mi dostala do ruky výše zmíněná kniha, začal jsem jasno a vše do sebe začalo zapadávat jako ozubená kolečka. Musel jsem ale zbavit svou mysl břemene v podobě oné absurdní teorie multiplikace vkladů. 🙂 Na rozdíl od Vás jsem ale přijal, že se mohu mýlit. Konceptu multiplikace jsem taky kdysi věřil a dokonce ho jako správný obhajoval, ale jak říkám, při pohledu z dostatečným odstupem a po přečtení výše uvedené knihy, mi přišla teorie multiplikace vkladů jako zcela nepochybně absurdní a zbytečná.

            Jinak k závěru, že banky nepůjčují peníze svých klientů jiným klientům postačuje pouhý zdravý rozum. Přece nemůže platit, že jedny a ty samé peníze vlastní současně více majitelů, jak to plyne z té vadné teorie. Nemůžete disponovat penězi, které banka půjčila někomu jinému. To dá přece rozum. 🙂

            Ona teorie multiplikace vkladů je prostě jen totálně šílená fantasmagorie. A z aplikace této teorie na další oblasti pak vznikají neméně šílené nesmysly.

            Jinak na webu ČNB psali v nějakém článku také o tom, jak se vklady občanů multiplikují. 🙂
            Je to velmi rozšířený blud a nejste jediný odborník, který ho bere jako správný. Napsal jsem jim, že je ostuda, když v článku na webu ČNB uvádí tak nesprávné a zavádějící informace. A co myslíte? Do cca 2 týdnů ten článek opravili. 🙂 Takže, spíše se zkuste zeptat Vy v ČNB, jestli banky půjčují peníze, které leží na vkladových účtech klientů. A dejte vědět, co Vám odpověděli. 🙂

            • Radek napsal:

              ČNB svou úrokovou sazbou „tvoří“ nabídku peněz. To, že na trhu se tržní sazby pohybují poblíž sazeb centrální banky, je dáno jejím monopolním postavením na straně nabídky peněz.

              Vklady a úvěry jsou propojené. Bez vkladů nemůže banka úvěr poskytnout. A to navzdory tomu, že když poskytne úvěr, projeví se to i ve vkladech. Kdyby se banky pokoušeli pracovat na tomto principu, tak by to neznamenalo jen koledování si o zásah centrální banky, ale také o bankrot.

              • Richard Fuld napsal:

                ČNB nemá žádný monopol na straně nabídky peněz. 🙂 Nabídku peněz na úvěrovém trhu mají v rukách pouze obchodní banky, které peníze vytváří tím, že je půjčují nebankovním klientům. To obchodní banky se rozhodují, zda danému klientovi půjčí, ne ČNB. ČNB k tomu nepotřebují. ČNB jen reguluje výši úrokové sazby a dohlíží na obchodní banky a další subjekty, podléhající jejímu dohledu.

                Jediné v čem máte pravdu je to, že vklady a úvěry jsou propojené. Banka ala samozřejmě půjčuje peníze, aniž by k tomu potřebovala již existující vklady klientů. Banka peníze vytváří tím, že klientovi půjčí peníze, které mu připíše na jeho vkladový účet a současně v souvislosti s touto operací o předmětnou částku nesníží zůstatek na žádném jiném vkladovém účtu žádného jiného klienta. Takto se banky chovají a centrální banka je s tím samozřejmě srozuměna. Zásah centrální banky by byl na místě, kdyby se banky pokoušely postupovat jinak. Banka nemůže zkrachovat jenom proto, že půjčuje peníze na základě uvedeného principu. Aby banka zkrachovala, muselo by docházet k tomu, že ve velké míře bude půjčovat k nespolehlivým klientům, kteří nebudou splácet své úvěry.

            • Radek napsal:

              Ještě poznámka: Banky nepůjčují peníze na vkladech klientů, ale proti nim. Vychází to z účetnictví.

              • Richard Fuld napsal:

                A jak to probíhá, když banka půjčuje proti vkladům klientů? 🙂 To už je jen takové slovíčkaření. Banky půjčují „proti“ vkladům klientů, které jsou ale touto transakcí vytvořeny. Proti závazku klienta jako dlužníka stojí v okamžiku zaúčtování úvěrové transakce právě částka na vkladovému účtu tohoto klienta, která mu byla bankou půjčena. Proti úvěrovému závazku dlužníka tedy stojí konkrétní vklad téhož dlužníka, nikoli vklady ostatních klientů.

  2. Tam Tam napsal:

    „Pepa vlastní 1 BTC, Tonda také 1 BTC, oba s ním mohou manipulovat, mohou s ním zaplatit, jsou jeho majiteli.“
    Ne! Nemohou! Mohou se pokusit o double-spending, ale to jim nedovoli blockchain.

    „Pepa nevlastní 1 BTC, ale všech 21 mil. BTC, všechny dá do kryptobanky, ta je všechny půjčí Frantovi, který s nimi zaplatí Tondovi. Najednou Pepa vlastní 21 mil. BTC a Tonda také 21 mil. BTC. Celkový počet bitcoinů v ekonomice se zvýšil na 42 mil. BTC, přestože jich bylo vytěžena jen polovina.“
    Takže z toho vyplýva že Pepa vlastní BTC, které ešte neboli vyťažené? :-/

    Bitcoin vznikol práve preto aby banky a důveru v banky nebolo potreba.
    Celý ten článok je nepochopením toho čo ten bitcoin vlastne je.

    • Radek napsal:

      Váš příspěvek je spíš důkazem toho, že nechápete, jak funguje bankovní a finanční svět.

      • Tam Tam napsal:

        Keď neviem, tak snáď vysvetlite mi to a poučíte ma, ako na zmultiplikovanie bitcoinu. Ako je to možné s tradičnými peniazmi si viem predstaviť. Ale ako to urobiť s bitcoinom sa priznám, že neviem…

        • Radek napsal:

          Úplně stejně jako s fiat penězi, úplně stejně jako s penězi podloženými zlatem. V článku je to ostatně vysvětleno velmi dobře. Stačí rozjet úvěrový trh a tvorba peněz je nastartovaná. Jakým způsobem se budou v blockchainu účtovat vklady v kryptobankách a úvěry kryptobankami poskytnutými, je pouze technická otázka. Je to podobné, jako když svou papírovou stokorunu vložíte na účet v bance. Papírovou stokorunu již nemáte, ale pořád vlastníte 100 Kč. A ty banka může půjčit někomu jinému, který s nimi zaplatí, a jejich příjemce také vlastní 100 Kč. Z vaší papírové stokoruny je rázem 200 Kč (vy jste pořád vlastníkem 100 Kč a ten, komu bylo zaplaceno za zboží či službu, je také vlastníkem 100 Kč). Místo Kč si můžete napsat třeba BTC a výsledek bude stejný.

          • Richard Fuld napsal:

            Problém je v tom, že tím, kdo neví, jak funguje současný bankovní systém jste právě Vy, nikoliv Tam Tam. 🙂

            Současné banky nepůjčují svým klientům peníze, které do bank vložili vkladatelé! Současné banky půjčují peníze svým klientům tak, že jim je proti podpisu úvěrové smlouvy jednoduše připíší na jejich vkladový účet, aniž by současně o půjčenou částku snížili zůstatek na jakémkoliv jiném vkladovém účtu jiného z klientů banky. Jinými slovy banky peníze, které půjčují svým klientům, vytváří, přičemž s tím jak klienti bankám své dluhy splácí, tak tyto peníze zase zanikají.

            • Radek napsal:

              Ale to je přesně to, co píšu. Banka nemůže klientovi půjčit, aniž by peníze dostala od klientů. Nemá je jak získat. Máte alespoň základy účetnictví? Z toho by vám to muselo být jasné.

              • Richard Fuld napsal:

                Banka nepotřebuje vklady klientů, aby mohla klientovi půjčit peníze. Banky tím, že půjčují peníze klientům, tak ony vklady vytváří. Každá existující koruna vznikla tak, že byla kdysi půjčena bankou klientovi a připsána na jeho vkladový účet ( popřípadě tak, že byla klientovi banky připsána na jeho vkladový účet jako jeho mzda, či jako přijatý úrok nebo jako platba za dodávky zboží nebo služeb nebo za prodej finančních či jiných aktiv). Asi Vás to velmi překvapí ale vklady primárně nevznikají tak, že přinesete bankovky do banky a oni Vám připíší danou sumu na vkladový účet. V takovém případě dochází pouze ke návratu hotovostních peněz zpět na vkladový účet, neboť tyto peníze byly dříve někým z vkladového účtu vybrány v hotovosti. Poprvé se ale peníze objeví na vkladovém účtu jen tak, že je banka někomu připíše na účet z důvodů výše již uvedených. Zjistěte si něco o účetnictví bank, než tady vyrukujete s tím, že neznám základy účetnictví. 🙂

                • „Banky tím, že půjčují peníze klientům, tak ony vklady vytváří.“
                  – ano, a to je právě ona multiplikace vkladů. Aby mohly vklad vytvořit prostřednictvím úvěrování, potřebují primární zdroj peněz, který jim dodá ČNB (např. koupí dluhopisů či deviz).

                  „Každá existující koruna vznikla tak, že byla kdysi půjčena bankou klientovi a připsána na jeho vkladový účet ( popřípadě tak, že byla klientovi banky připsána na jeho vkladový účet jako jeho mzda, či jako přijatý úrok nebo jako platba za dodávky zboží nebo služeb nebo za prodej finančních či jiných aktiv).“
                  – mzda byla odepsána z účtu zaměstnavatele, nevznikají nové peníze
                  – úrok byl připsán z peněžních prostředků banky, nevznikají nové peníze
                  – platba za dodávky zboží a služeb byla odepsána z účtu odběratele, nevznikají nové peníze
                  – peníze získané z prodeje finančních či jiných aktiv byly odepsány z účtu kupujícího, nevznikají nové peníze
                  – nové peníze vznikají úvěrováním.

                  „Asi Vás to velmi překvapí ale vklady primárně nevznikají tak, že přinesete bankovky do banky a oni Vám připíší danou sumu na vkladový účet. V takovém případě dochází pouze ke návratu hotovostních peněz zpět na vkladový účet, neboť tyto peníze byly dříve někým z vkladového účtu vybrány v hotovosti“
                  – i v tomto se mýlíte. První peníze byly hotovostní. Pak vznikly banky a lidé začali peníze ukládat na účty.
                  – pokud vezmete svou hotovost a odnesete ji do banky, dojde ke vzniku nového vkladu a nastartuje se bankovní multiplikátor. Proto je také ve jmenovateli vzorce bankovního multiplikátoru položka „sklon k držbě hotovosti“.

                  Kde jste se seznámil s účetnictvím bank, že máte tak podivné představy o fungování finančního systému?

                  • Richard Fuld napsal:

                    Představa, že banky multiplikují peníze získané od centrální banky je ještě větší nesmysl, než teorie multiplikace vkladů. 🙂 Banky nepotřebují k tomu, aby půjčily klientovi peníze ani vklady klientů ani likviditu poskytnutou centrální bankou (tu potřebují především pro vypořádání převodů vkladů do jiných bank a pro udržování povinných minimálních rezerv).

                    Banky vytváří peníze vždy, když je připisují na účet nebankovního klienta a neodepisují jej z účtu jiného klienta. Tedy nejen v případě poskytnutí úvěru ale také ve všech mnou výše uvedených případech. Opět doporučuji přečíst odkazovanou stať výše uvedené knihy, kterou napsal jeden z největších expertů na účetnictví bank. 🙂 Tam to dostanete srozumitelně a černé na bílém. Je to legrační ale banky nedisponují vlastními penězi. Když banka potřebuje něco zaplatit penězi, tak danou sumu jednoduše připíše na vkladový účet toho, komu platí. Tím dojde k navýšení pasiv banky. Současně se určitým způsobem (podle toho, za co platí) sníží vlastní kapitál banky, nebo se o danou částku navýší aktiva banky.

                    Z historického hlediska máte pravdu, že v systému komoditních peněz vznikaly peníze tak, že měly podobu jakéhosi potvrzení o vkladu měnového kovu do banky. První peníze tedy byly jakýmisi převoditelnými vkladovými listy na měnový kov.

                    Avšak dnešní účetní peníze vznikají výhradně v bezhotovostní podobě připsáním na vkladový účet nebankovního subjektu. Teprve takto vzniklé peníze je možné transformovat na hotovost (výběrem z vkladového účtu). Dnes neexistuje jediná platná koruna (snad až na nějaké velmi exotické výjimky. o jejichž existenci nemám potuchy), která by nevznikla nejprve jako bezhotovostní peníze evidované na vkladovém účtu. Toto je pro pochopení nesmyslnosti teorie multiplikace vkladů velmi důležité, neboť tato teorie předpokládá existenci nějakého základního množství peněz, které mohou banky nadále multiplikovat. Takové peníze ale neexistují.

                    Ten Váš příklad se zanesením peněz do banky a nastartováním multiplikátoru má jednu zcela zásadní chybu, a to že se začíná odvíjet až někde uprostřed příběhu, nikoliv od jeho začátku! Než totiž někdo může donést hotovost do banky, musely tyto peníze nejprve na začátku příběhu vzniknout jako peníze připsané na něčí vkladový účet. Teprve potom je mohl někdo vybrat v hotovosti a teprve následně je někdo mohl přinést zpět do banky a vložit opět na vkladový účet. Pokud nezačnete své myšlenky odvíjet od počátku, zákonitě se dostanete do pasti oné multiplikace. Pokud mohou peníze vznikat mnou uvedeným způsobem je nesmysl, aby se někdo snažil o jejich vytváření jakousi komplikovanou multiplikací.

                    • Radek napsal:

                      „Než totiž někdo může donést hotovost do banky, musely tyto peníze nejprve na začátku příběhu vzniknout jako peníze připsané na něčí vkladový účet.“
                      – tak tohle je úplná blbost. Než tedy panovník vyrazil zlatou minci, musel ji nejdřív vybrat ze svého účtu v bance? To nemůžete myslet vážně. Bez hotovostních peněz by nevznikly banky a vklady. Tady je počátek – ne u připsání peněz na účet.
                      Převedeno na bitcoin – blockchain a těžaři tisknou „hotovostní“ peníze, ty pak někdo může vložit do kryptobanky a následně rozjet bankovní multiplikátor.

      • Richard Fuld napsal:

        Píšete: „Než totiž někdo může donést hotovost do banky, musely tyto peníze nejprve na začátku příběhu vzniknout jako peníze připsané na něčí vkladový účet.“
        – tak tohle je úplná blbost.“

        To není blbost. Koncept komoditních peněz, který popisujete byl opuštěn nejpozději v roce 1971. Od té doby se používají účetní peníze (nesprávně nazývané jako FIAT money), které vznikají tak, že se je na vkladový účet klienta připíše banka na základě např. poskytnutí úvěru nebo platby tomuto klientovi za služby nebo práci. Účetní peníze nevznikají tak, že je někdo donese do banky. 🙂

        Naproti tomu komoditní peníze vznikaly tak, že někdo donesl do banky měnový kov a jako protihodnotu obdržel bankovky, které byly jakýmsi skladovými listy na do banky uložený měnový kov. Vaše myšlení se zjevně „zapomnělo“ v dobách komoditních peněz, a proto nejste schopen pochopit, jak funguje současný bankovní a peněžní systém.

        Bitcoin představuje návrat k zastaralému již dávno opuštěnému principu komoditních peněz, který lidé intuitivně velmi snadno chápou. Proto je základní myšlenka kryptoměn tak atraktivní pro tak obrovské množství ekonomických diletantů, kteří nemají potuchy o tom, jako funguje současný peněžní systém. Naštěstí je fungování kryptoměn značně komplikovaným po technické stránce, takže tento jejich aspekt dostatečnou část laiků zase velmi účinně odrazuje.

  3. vašek napsal:

    Gramatika, to je svinstvo…. Buď jsem opilý já teď nebo autor byl při psaní. – „uživatelé platily“, „Frantovy, Tondovy“,…

  4. Tam Tam napsal:

    Iba to co je v blockchainu iba to je pravda. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.