Čtvrtek 22. února. Svátek má Petr.

Stát ani fondy nám penzi nezajistí, musíme vytvářet hodnoty

Penze Jan Traxler 29.09.2010 | 17:56 26 komentářů

Lidí v penzi přibývá a ubývá těch, kteří pracují a financují důchody. Mladí lidé jsou tudíž masírováni, že si musí spořit na důchod. Samotné spoření ale nepomůže. Musíme se naučit vytvářet hodnoty, ne spořit peníze.

Poslední dobou se v médiích opět více mluví o nutnosti penzijní reformy. Zkuste se na chvíli v mysli vrátit o pár století dozadu. Co potřebujete k životu?

Směna, aneb něco za něco

Představte si, že máte vlastní pole a na něm pěstujete brambory a obilí. Na sousední farmě chovají krávy a slepice. V nedalekém městě vaří jedna měšťanská rodina pivo. Jednou do roka sklidíte úrodu brambor a obilí, něco málo si necháte na obživu a zbytek jdete prodat do města. Za utržené peníze pak po zbytek roku kupujete od sousední farmy mléko a vajíčka a dokonce vám něco málo zbude, abyste mohli jednou za měsíc zajít do města na pivo.

V reálném životě máme samozřejmě všichni daleko více „potřeb“, nestačí nám brambory, vajíčka a pivo. Chceme požívat spoustu produktů a služeb, i když většinu z nich vlastně až tak nutně nepotřebujeme. Princip „směny“ je ale stále stejný. Chci-li spotřebovávat nějaké statky a služby, musím také sám něco produkovat. Mohu pěstovat brambory nebo chovat slepice, ale stejně tak můžu třeba stříhat lidem vlasy, nebo poskytovat zdravotní péči, či vyrábět auta.

Málokdo dnes produkuje něco sám, častěji na procesu spolupracuje více lidí. Jako účetní ve firmě Škoda auto můžete podle pracovní náplně pobírat mzdu za vedení účetnictví firmy, ale fakticky se podílíte na výrobě aut. Na to nesmíte zapomínat. Jako pracovní tým, kde se každý specializuje na dílčí úkony, jste schopní vyrobit více aut a navíc kvalitněji, než kdyby každý zaměstnanec vyráběl auta úplně sám.

Nemusíte vždy jen vyrábět produkty, můžete pracovat ve službách. Zdravotní sestra poskytuje v nemocnici zdravotní péči pacientům. Na poskytování zdravotní péče se ale podílí i vrchní topenář v nemocnici nebo uklízečka, ačkoliv jejich přímé pracovní úkoly jsou odlišné. Také úředník finančního úřadu poskytuje služby, byť bychom je mnozí s radostí oželeli – kontroluje, že nikdo nepodvádí v účetnictví a zajišťuje výběr daní, tedy to, že si každý platíme policii, pouliční osvětlení a další veřejné služby včetně chodu onoho finančního úřadu.

Za důchodce vytváří hodnoty někdo jiný

Není nutné dlouze vysvětlovat, že člověk nemůže hned od narození až do své smrti pracovat – vytvářet hodnoty, které může směňovat za jiné statky a služby. Lidé v produktivním věku tak musí vytvářet hodnoty i za neproduktivní obyvatele. Dříve to lidé zvládali na úrovni rodiny. Dnes už se rodina stará pouze o děti, zatímco o lidi v postproduktivním věku „pečuje“ stát formou důchodů.

Důchod je vymoženost moderní doby. Původní myšlenka důchodu jako forma pojištění pro případ neschopnosti nadále pracovat se zcela vytratila. Důchod se stal samozřejmostí, na kterou má každý nárok při dosažení určitého věku. Tato vymoženost je draze zaplacena odvody vysokého pojistného v období produktivního věku. Důchod je v podstatě na úrovni veřejné služby, za kterou musí každý občan draze platit.

Lidí v penzi přibývá, na důchody nejsou peníze

Problém je, že nám s rostoucí délkou života neustále přibývá lidí v důchodovém věku. Produktivní lidé tak musí být produktivnější, musí vytvářet více hodnot. A jelikož státní systém důchodového zabezpečení používá průběžné financování, není na důchody dostatek financí. A tak se hledá řešení, jak zvýšit objem přitékajících financí.

O to se stát snaží už řadu let, akorát ne přímo do státního systému, ale místo toho zavádí „soukromý pilíř“. Prozatím je soukromý pilíř důchodového zabezpečení nepovinný, stát do něj láká občany formou státních příspěvků a daňových úlev. Není divu, když peníze z penzijních fondů a životního pojištění končí ve velké míře ve státních dluhopisech. Stát tak vlastně nenápadně vytahuje z lidí peníze na krytí deficitu, zatímco lidé si naivně myslí, jak si spoří na důchod. Možná nebude dlouho trvat a dočkáme se i povinných odvodů do soukromých penzijních fondů. Asi není nutné rozebírat, že v tom má dlouhé a vlezlé prsty lobbing bankovních a pojišťovacích domů.

Spoření nepomůže

A nyní se zamyslete. Je toto skutečně systémové řešení situace, kdy přibývá důchodců a ubývá pracujících? Změní se něco tím, že si lidé budou během pracovního života více spořit na svůj budoucí důchod? Přiveďme situaci do extrému. Představte si, že se budeme dožívat 100 let, od 60 už ale nikdo nebude pracovat a důchodců bude více než pracujících. Pomůže vám, že jste si 30 let poctivě spořili a odváděli státu pojistné na důchodové zabezpečení?

Ano, určitě bude lepší mít něco než nic. Otázkou však je, kolik si za to „něco“ pořídíte statků a služeb. V situaci, kdy produktivních lidí bude méně než důchodců, bude pravděpodobně všeho nedostatek – kadeřnice ostříhá jen toho, kdo víc zaplatí, doktor také ošetří jen toho, kdo dá víc. Což je pochopitelné, vždyť kadeřnice i doktor budou muset více spořit, aby až oni půjdou do důchodu, měli na zubaře. Je to začarovaný kruh, ve kterém více peněz nepomůže.

Bez práce nejsou koláče

Nebylo by rozumnější celý systém důchodového zabezpečení zrušit, nedržet lidi v iluzi, že i bez práce jsou koláče, protože za ně práci udělá někdo jiný, mladší? Neměli bychom místo státu obrátit svou pozornost zpět k rodině a naučit se podílet se na vytváření hodnot i v pokročilém věku, dokud nám to zdraví umožňuje?

Asi těžko bude sedmdesátiletý člověk pracovat na stavbě nebo vyvíjet nejmodernější softwarové programy. Proč by ale nemohl chovat slepice, psát knihy, dělat personálního poradce, být v dozorčí radě firmy nebo na podobných funkcích, kde může uplatnit své zkušenosti?

Stává se z nás stádo otroků závislých na státu. Více jak polovina národa si myslí, že doslova „má nárok“ na vyšší plat, vyšší důchod, lepší bydlení, lepší to a tamto. Takový postoj je velmi naivní a zároveň sebedestruktivní. Měli bychom se přestat spoléhat na stát a vzít odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Ne však pouhým spořením na důchod, ale tím, že se naučíme vytvářet hodnoty.

Autor je ředitelem a hlavním investičním manažerem FINEZ Investment Management.

Spoléháte na státní důchod?

Nahrávání ... Nahrávání ...

26 komentářů: “Stát ani fondy nám penzi nezajistí, musíme vytvářet hodnoty”

  1. AJKA napsal:

    Problém těchto ročníků je v tom, že většina nemá zájem na sobě dál pracovat. Většina odmaturovala nebo složila učňovskou zkoušku v 18 letech a tím pro sebe další vzdělávání uzavřela. U většiny lidí je to pouze pohodlnost. Je jednodušší nadávat na systém, že není práce, že mi nikdo nechce dát práci, protože jsem neperspektivní. Co se nad sebou zamyslet a práci si zajistit sám? Nečekat až nějakou najdu, ale začít podnikat -to se dá v každém věku. Navíc lze získat i dotaci na zřízení pracovního místa, dotaci na rozjezd podnikání. I studovat se dá začít v každém věku. Já začala VŠ studovat ve 44 letech, protože jsem sama sebe neodsoudila do starého železa. Podnikám od r. 92, třikrát jsem za tu dobu zcela změnila obor podnikání a mohu říci, opět jsem úspěšná. Protože to chci a věnuji tomu maximum. Nechodím do práce od -do, pracuji i víc než 18 hodin denně, ale při rozjezdu to jinak nejde, a vím, že za půl roku, za rok mi bude stačit pracovat běžnou pracovní dobu. Neseděla jsem na zadku a nebrečela, jak jsou na mě všichni zlí. K absolventům -zde je to podobné, dítě chodilo na brigády od 15 let. Celá středoškolská i vysokoškolská studia bylo schopné si hradit samo, ještě před dokončením studií již práci dávno mělo, mgr. studium dokončovalo již při práci – a ne jedné! Firmy se nyní přetahují, u které zakotví natrvalo, protože vědí koho přijímají. Někteří absolventi si v klidu dokončí VŠ a pak čekají, že je budou firmy prosit, nastup k nám, dáme ti 30–40–50.000 měsíčně. Ne takhle to nefunguje.Měli by sklopit hlavu a nastoupit klidně i na nižší pozici s nízkým platem a ukázat, co umí.Bohužel i jako majitel firmy mohu konstatovat, že neumí nic, a většina nejen absolventů očekává, že v práci bude popíjet kafíčko, vesele se pobaví s kolegy, ve 3 bude mít padla a vy mu za to zaplatíte adekvátní odměnu,
    protože vaše firma přece vydělává.Otázku toho, že on se na tom zisku moc nepodílel ho nezajímá, je zaměstnanec a zná svá práva. Povinnosti nezná. A dovolte si ho vyhodit -kontroly ze vše možných úřadů, i těch které snad ani neexistují. Co jsem tím vším chtěla vyjádřit? Přestaňte se litovat, přestaňte závidět a začněte sami něco dělat.

  2. Ročník 64 napsal:

    Jenže realita je dnes taková, že práci starší neseženou, protože jsou „neperspektivní“. Absolventi taky ne, protože jsou „bez zkušeností“. Proti práci nic, kdyby ovšem nějaká byla.

  3. Fatalista napsal:

    Pane řediteli,výchozí parametry Vašeho článku: hodně přežívajících důchodců, klesající porodnost = není na důchody. Někde nám penězovody netěsní a automatizace, robotizace nemá žádný liv na produktivitu? Jakto že existuje nezaměstnanost, nemyslím sezónní nebo krizovou, když chybí lidé ? Dohromady to nehraje!
    Komunisté označovali genetiku, psychologii, sociologii atd. za buržoazní pavědy. Nebylo by těmto kecům potřeba přiřadit i ekonomii? Vědci z ekonomie dostanou Nobelovu cenu za obkev nějakých celoživotně vysezených vzorečků a pár let na to svět krachuje navzdory těmto objeveným poučkám a vzorcům. Kde je chyba, soudruzi kapitalisté ?

  4. Lada napsal:

    Ten výběr výdělečných činností pro důchodce mě opravdu pobavil.

    Vezměme si třeba ten chov slepic (nebo čehokoli jiného). Spousta lidí žije v panelácích, nemá ani malou zahrádkou – kde tedy mají ty slepice chovat (či pěstovat jablka, zeleninu aj.)? V obýváku? Jistě, důchodce se může přestěhovat se na vesnici, případně si koupit něco v zahrádkářské kolonii, ale kde na to vzít peníze?

    Ale dejme tomu, že by všichni důchodci měli podmínky k chovu slepic (pěstování jablek). Pokud by jich měli jen pár, vyprodukovali by z nich toho jen tolik, že by to bylo pouze pro jejich vlastní spotřebu. Aby si prodejem vyprodukovaného mohli vydělávat na životní náklady, museli by to dělat ve velkém. Těžko po důchodcích požadovat, aby na stará kolena rozjížděli takovouto náročnou podnikatelskou činnost, zvlášť když v dnešní době spousta lidí zná slepice jen jako oškubané kusy masa ze supermarketu a nevěděli by ani, jak se postarat o živou slepici (či jak správně ostříhat jabloň). Nehledě na to, že důchodců je OPRAVDU hodně. Kdyby všichni vytáhli na trh s obrovským množstvím doma vyprodukovaných potravin, rázem by nabídka několikanásobně převýšila poptávku, kvůli přebytku zboží na trhu by klesla jeho cena zanedlouho na minimum a pěstitelé by si jejich prodejem opět nemohli vydělat na své životní náklady.

    A že by důchodce mohl zasednout do dozorčí rady nebo dělat personálního poradce? Jistě, těch pár vyvolených, kteří v předdůchodovém věku působili ve vysokých funkcích (např. manažeři, ředitelé, politici), si jistě může přes známé zajistit místo v dozorčí radě (pokud to vůbec mají zapotřebí, neboť jejich bankovní konto narozdíl od prostých občanů jistě nezeje prázdnotou). Možná by k sobě přibrali i nějakého lékaře, architekta apod. Rozhodně ale teplé místečko v dozorčí radě nebude nic pro nižší společenské vrstvy.

    Práce personálního poradce by sice byla dostupná i příslušníkům střední třídy, ale jen těm s odpovídajícím vzděláním a zkušenostmi. Těžko ji půjde dělat třeba prodavačka ze samoobsluhy nebo zedník.

    Co tedy s těmi důchodci (a takoví budou mezi lidmi důchodového věku převažovat), kteří nemají konexe ani vzdělání a schopnosti na to, aby mohli vykonávat intelektuální činnost a na fyzickou práci už jsou prostě příliš opotřebovaní? Ti se mají všichni odstěhovat na vesnici, kde budou žít opuštění, daleko od svých dětí a vnoučat (ty zůstanou žít a pracovat ve městech) a věnovat se chovu domácích zvířat a pěstování ovoce a zeleniny na zahrádce (tedy činnosti, o které mnozí z nich nic neví a nikdy v životě ji nedělali – předpokládám, že pro důchodce budou za tímto účelem pořádány povinné přeškolovací kurzy)?

  5. Kuzma napsal:

    Článek je holý nesmysl.
    Odmysleme si pomíjivou/relativní „hodnotu“ státních nekrytých peněz a představme si, že si lidé v Česku spoří v pravých/krytých penězích (např. přímo ve fyzickém zlatu či stříbru).

    A teď mi vysvětlete, jaký reálný problém by nastal, kdyby všichni naráz odešli do penze, nikdo by v ČR nepracoval, ale každý by měl doma třeba 10 kilo zlata. Prostě bychom všechno dováželi – všem od Německa po Čínu by taková exportní příležitost dělala jen radost.
    Ano, je to extrémní příklad, nikdy k tomu v takové míře nedojde, ale přesto by se nic tak hrozného nestalo. Natož když jen dojde ke snížení pměru pracujících k penzistům. Kdyby měli reálné úspory, nestane se NIC.

    Průšvih nastane pouze za těchto podmínek:

    – Pokud lidé budou mít ty úspory v korunách, kterých si ČNB může natisknout kolik uzná za vhodné

    – Část penze by jim měl vyplácet státní průběžný Ponziho pyramidový penzijní systém, který by ale díky absenci pracujících/platících neměl z čeho

    – Část penze by jim měly vyplácet soukromé penzijní fondy, které ale investovaly 80% prostředků do státních dluhopisů, které v lepším případě nesly méně, než inflace, v horším případě mají cenu NULA díky nutné restrukturalizaci státního dluhu (v horizontu spoření na penzi, tedy několika desetiletí, dost pravděpodobné).

    Samotnou podstatou a zdrojem problému je stát, jeho násilné prosazování průběžného letadla (závislého na dostatku nových platících účastníků pyramidové hry) a nucení lidí do „soukromých“ fondů zamořených bankrotářskými státními dluhopisy.

    Ten stát, jehož monopol na padělání peněz (ČNB) generuje inflaci komplikující reálné spoření.

    Ten stát, který autor článku tak konformisticky zahrnul do chtěných služeb – dle autora si lidi dobrovolně a s nadšením (cokoli jiného by bylo nelegitimní, že) platí berní úředníky, celníky, nasazovače botiček, Výzkuný ústav okrasného zahradnictví, atd…

  6. Honza napsal:

    Gratuluju. Jste první člověk z oboru peněz, který si uvědomil a popsal jednoduše a srozumitelně plébsu (počítám jen články, které jsem zaregistroval) celkem zjevný fakt, že změna našeho důchodového systému na fondový neřeší podstatu problému. Chtěl bych ale říci, že aspoň trochu i jen tato změna pomoci může, pokud fondy budou nakupovat místo českých dluhopisů něco (drahé kovy, akcie cizích firem ze zemí, kde nemají problém se stárnutím, …), za co bude v budoucnu možné nakoupit třeba ropu, ukrajinské zdravotní sestry nebo španělské pomeranče.

    • Zbyněk Svěrkoš napsal:

      Ono vůbec je to o tom, že jakákoliv změna v penzijním systému sama o sobě plně vše nezajistí. Jde i o druhou součást – že je slabá porodnost, pod hranicí přirozené obměny.Z čehož plyne to riziko, že nebude postupně kdo mít vyrábět, stříhat, vařit ……. A škrty, redukcemi, uskrovněním se tento problém v delším čase jen posílí (zodpovědný si rodinu nepořídí nebo nerozšíří, protože ji neuživí a asociální skupiny to nezachrání, když naopak od systému leda čerpají místo přispívání …). Myslím, že pravnuky dnešních 30-40 níků čeká pěkná „švanda“, protože rychlá změna trendu je v nedohlednu …….

      • Radek napsal:

        Píšete: „A škrty, redukcemi, uskrovněním se tento problém v delším čase jen posílí (zodpovědný si rodinu nepořídí nebo nerozšíří, protože ji neuživí a asociální skupiny to nezachrání, když naopak od systému leda čerpají místo přispívání …).“

        O ekonomice to ale vůbec není. Když se podíváte ještě na počátek 20. století, zjistíte, že
        – míra porodnosti byla výrazně vyšší
        – ekonomický blahobyt ve srovnání s dnešním výrazně nižší

        To odporuje tomu, co píšete. Důvod je podle mě jinde: Změna preferencí lidí, změna jejich myšlení a uvažování. Jak k tomu došlo? Podle mého názoru hodně za tím stojí právě současný sociální a penzijní systém. Proč? Protože dřív lidi věděli, že musí mít děti a dobře je vychovat, jinak se o ně ve stáří nikdo nepostará, nikdo se nepostará o jejich hospodářství, jejich živnost…

        Od té doby, co se do všeho vehementně montuje stát se svým opatrovatelstvím lidé zpohodlněli. Proč by si měli utrhnout od huby, aby vychovali dvě až tři děti, když můžou mít jedno? A důchod? Ten zaplatí stát. Přijdu o práci? Proč se ohlížet po příbuzných, kteří by mohli pomoci, a po vlastních rezervách, když přece mám nárok na podporu a sociální dávky!

        • Zbyněk Svěrkoš napsal:

          To, co jsem psal já, není samozřejmě jen samo o sobě jediný důvod. Ten je vztažen spíš k této dílčí periodě. Plně souhlasím s tím, že se život prostě v čase postupně změnil. Víc se cestuje, užívá, buduje se víc kariér. Dřív, kdy penze vlastně nebyly snad vyjma nějakých úředníků (vybavují se mi starší filmy, kdy ženy zajímalo, zda muž je pod penzí), tak se lidé prostě museli spolehnout na sebe. V tom bych plně souhlasil.
          To ale není podle mě až tak v rozporu s tím dnešním, co jsem psal.

          Nesouhlasím, že to vůbec není o ekonomice. V některých případech (ne všech) to je vyloženě o ekonomice – ekonomice rodiny. Jsou lidi, co by rodinu chtěli i větší, než mají, ale stav je takový, že ji těžko uživí a přitom aby řešili ještě i jiné věci, než neuživení rodiny. Ano – původ tohoto hodně spočívá v konání (či naopak nekonání, podlehnutí lobbyingu, korupci) státu. Ale v souhrnu to pro mnoho lidí je prostě dnes o penězích…. Plus velkou roli hraje i stav vztahů, rozvodovost (opět dána změnou-vývojem doby)… Samoživitel, který nejde rovnou ze vztahu do vztahu a připadne mu dítě je minimálně na nějakou dobu out, co se týče dalšího „rozletu“.

          Pomoc příbuzných jaká ? Finanční, když jsem v problému ? Tam naopak leckdy poznáte „kdo je kdo“, kor v rodině. Totéž u některých „přátel“.Dobře se to říká, hůře realizuje.

          • Zbyněk Svěrkoš napsal:

            Plus hodně je to o tom, že na příjmově průměrných lidech kdeco seškrtat a ušetřit miliardy – OK. Ale když vám v korupci, podvodech, kmotrech a chování státu samého utíkají z druhé strany desítky miliard, tak na té druhé straně můžete lidi svléct donaha ve prospěch státu a stejně tu vaničku budete mít brzy vylitou a suchou…. Ano opět stát – ale v poněkud jiné pozici, než jste mínil vy…. Do třetice stát – dá do jedné kapsy člověku korunu a o kus dál mu z druhé kapsy vytáhne dvě …. Ne všichni si umějí uvědomit, že stát své peníze nemá, nejsou všichni průměrně až nadprůměrně intelignentní – ale problém je, že jejich hlas u voleb má stejnou váhu jako hlas toho, který je na tom uvažováním líp. Takže státu vyhovuje ho v tomto udržet a pomůže jedině pád na hubu (ale všech) ….

          • Michal Kára napsal:

            Problém je v tom, že průběžný důchodový systém vyloženě demotivuje mít děti. Bezdětný má v důchodu více úspor (nemusel „cpát peníze do dětí“) a často i vyšší důchod, protože měl více času budovat kariéru a tedy i vyšší plat. To, že máte děti je vám dost nanic, protože je stát nutí živit všechny důchodce, ne jen vás. Prostě průběžný systém udělal z dětí pouze velmi drahého a náročného koníčka a podle toho to taky dopadá. Ve fondovém systému je ten rozdíl menší – zjednoušeně řečeno, můžete investovat do fondů, nebo do dětí 🙂

            O ekonomice to je, ale přesně opačně, než říkáte a než by se „logicky“ zdálo. Chudší lidé mají více dětí než bohatí a platí to jak v rozměru sociálních vrstev v jednom společenství, tak mezi společenstvími (státy). A platilo to taky vždy. Koneckonců, byl to jeden z faktorů, který pomohl přeměně „německé“ Prahy na „českou“. Němci byli většinou z vyšších společenských vrstev a měli méně dětí, Češi naopak z vrstev spíše sociálně slabších a měli dětí méně a časem Němce „přerodili“.

            Ano, lidi často říkají, „Nemůžeme mít (další) dítě, protože bychom ho neuživili.“ Ale v drtivé většině případů je to spíš společensky korektní verze věty „(Další) dítě nechceme, protože si chceme užívat života.“.

            • Jan Bartoš napsal:

              Honzo perfektní článek! Triviálně jednoduchý, přesně tak, jak je to vzhledem k současné situaci evidentně potřeba!

              to Michal Kára:
              „Ano, lidi často říkají, „Nemůžeme mít (další) dítě, protože bychom ho neuživili.“ Ale v drtivé většině případů je to spíš společensky korektní verze věty „(Další) dítě nechceme, protože si chceme užívat života.“.“

              Tesat!

            • Zbyněk Svěrkoš napsal:

              Neřekl bych, že to, co píšete na konci (v drtivé většině případů) je tak, jak píšete. Ano – určitě je dost takových rodin, které to berou takto, ale stejně tak je dost rodin nebo svazků, které prostě mají strach z dalšího závazku, když pak jakýkoliv výkyv může značit vážný existenční problém. Oni by to další dítě i jakž takž uživili – ale bojí se „co se stane, když….“ ….Práce se shání dost těžko, toho se bojí asi nejvíc. A nejsou nějak chudí – taková ta „obvyklá střední třída“

              Kolik je kterých asi nikdo nikde oficiálně statisticky nesledoval, ale osobně nevěřím, že je tak drtivá většina lidí nechtějících (další) dítě z důvodů užívání života. Možná tak půl na půl, možná mírná většina je těch „požitkářů“, ale nemyslím, že drtivá. Jen můj laický odhad.

              S početnějším potomstvem chudých máte pravdu, ale takto jsem to výše nemyslel. Chudí méně uvažují stylem, jestli se to vyplatí a že jako bezdětní by měli třeba vyšší příjem na stáří. Právě proto, že málo kalkulují, tak žijí bezprostředněji a jdou do většího rizika.Ale většinou si zas tak moc neužívají, nemají na to zas až tolik peněz. Berou to tak, že stejně nikdy a nikde jinde výš nebudou a ani nemají ty ambice, tak na co kalkulovat. Že jsou často vystavení hrozbám „co se stane, když ….“ – to je jiná věc.

              Já mluvil spíše o těch, co kalkulují přece jen více, ale ne to, jestli se to vyplatí, ale jestli je to v případě problému-výkyvu nezlikviduje. A zas tak extra si přitom neužívají…

              • Jan Traxler napsal:

                Formuli „uzivat si zivota“ lze chapat v daleko sirsim rozsahu.

                Reknu to jinymi slovy. Pred sto lety nikomu nedelalo problem mit vic deti, protoze kazdy vedel, ze na chleba a bramborovou kasi si proste nejak vydela a koupel v teple vode mu staci jednou tydne.

                Dnes ma bezne zena v koupelne 300 kramu, z nichz 295 ani netusim, k cemu slouzi. ;-))

                Za posledni 100, 200 let se znacne zmenily priority lidi.

                Jan Traxler
                FINEZ Investment Management

              • Michal Kára napsal:

                Ještě jsem zapomněl na jeden význam výmluvy „Dítě bychom neuživili.“ a to je „Dítětem by nám klesl životní standard.“, dost možná ještě častější než ten první.

                Akademicky se přít o to, „co to znamená“, můžeme donekonečna, ale čísla mluví prostě jasně – Dežo s Eržikou mají víc dětí, než Pavel Nedvěd.

                • Zbyněk Svěrkoš napsal:

                  Ale to já přece nepopírám. To je debata ve více rovinách a tedy těžko uchopitelná. Dežo s Eržikou nejsou ti, které jsem měl především na mysli. Dežo s Eržikou neřeší a ani řešit nebudou penzi státní, privátní, fondovou ani takovou či makovou. A neřeší ani „co se stane když“. Rovněž víc pobírají, než přispívají. Mluvíme každý trochu o něřem jiném.

                • Zbyněk Svěrkoš napsal:

                  jen ještě doplním – Dežo s Eržikou v podstatě neřeší tu ekonomiku rodiny, o kterou jde, tedy jako příměr moc použitelní nejsou. Hovořím o lidech, kteří jsou mezi Vámi uvedenými dvěma póly, téměř se mi chce říct extrémy. A těch je ta drtivá většina, tam ano…

                  • Michal Kára napsal:

                    Co se týče těch „středostavovských“ skupin: Je mi 35. Znám hodně párů, desítky, mého věku a mladších, které mají děti nebo o nich uvažují, +/- z té „středostavovské“ skupiny. Limit počtu dětí závisí zejména na těhle věcech:

                    – Neochota nechat si zabrat čas dalším dítětem

                    – Zdravotní důvody

                    – Kulturní/společenské zvyklosti. Dnes je obvyklé mít 1-2 děti, 3 už je vnímáno jako „mají více dětí“. Tedy pokud má pár 2 děti, vnímají to jako že jich „mají dost“ a o dalším většinou moc neuvažují.

                    – Nechota snížit průměrný příjem na člena dalším dítětem. Nemusí to být jen hamižnost, ale určitý pocit viny, že dítěti rodiče nedávají to, co by mu měli dávat vzhledem k společenské třídě, ve které se cítí být – důvody typu „Němelo by každé dítě vlastní pokoj“ / „Nemohli bychom jim kupovat značkové oblečení“ atp.

                    A zcela seriózně můžu říct, že u _žádného_ z nich není limitem počtu dětí to, že by ho neuživili.

                    Takže je to o, řekněme, společenském uvědomění, společenském zařazení atp., ale opravdu ne o _uživení_. Prostě, jako vždy platí staré známé „Kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody.“.

                    • Radek napsal:

                      Velmi výstižné, klidně podepíši.

                    • Zbyněk Svěrkoš napsal:

                      Já jich neznám desítky (z té „středostavovské“ skupiny). To, co píšete Vy – ano, to lze podepsat i z mé strany. Ovšem narozdíl od Vás já vím i o lidech, kteří mají třeba 2 děti, ale do dalšího nejdou, i když by se jakž takž ještě do rozpočtu vešlo… Proč ? Protože si dávají kolem 2500 měsíčně na hlavu na penzi, něco se snaží dávat pro děti (kdyby studia), doplácejí ještě úvěr na bydlení (normální byt, ne barák za pár mega, ale nemohli počítat s žádnou podporou rodičů …), jedno dítě stojí nemalé výdaje se zdravotní obtíží …. Mají starší Octavii a dovolená max. Chorvatsko ne každý rok. Uvažují tak, že kdyby chlapovi zavřela firma pobočku v ČR, tak jiný srovnatelný příjem hned tak rychle dnes nenajde. Plus nemůžou se zrovna spolehnout na hlídání dětí, takže jejich „variabilita“ s cílem přinést domů ještě víc peněz, je nižší, poté, co žena nastoupila do práce (a muž když přijde v 6 večer, tak to je velký úspěch). Máte pocit, že je to šílený nadstandard, to, jak žijí a co to obnáší z hlediska síly a času ? Oproti době před 100 lety určitě ano – nesrovnatelný standard , ale dnes prostě není doba před 100 lety.

                      Jinak řečeno – oni by třetí dítě ještě i uživili, ale značilo by to dost vysoké riziko v situacích „co budu dělat, když ….“ Vy takové lidi neznáte mezi těmi desítkami párů?? Já ano. A na otázku, zda by chtěli ještě další rodinu odpoví ano, ale – viz výše …., co bychom pak dělali ?
                      Netvrdím, že jich je drtivá většina, ale jsou

            • prapriciny napsal:

              Diky, velmi trefne.

              Pricin rozsahlych demografickych zmen za uplynulych 20 let je samozrejme vice.

              1) Jednou je urcite vedomi, ze se stat postara (ze mame narok na duchod, na podporu atd.) Ale to je jen cast mozaiky. To uz jste krasne popsali na de mnou. 😉

              2) Dalsi podstatnou pricinou je obecny odklon od krestanstvi a krestanskych hodnot. Krestanske rodiny maji i dnes zpravidla 3-4 deti, nekrestanske mivaji 1-2 deti. Nevim, cim to je. Mozna jakymsi vedomim, ze tu clovek neni jen pro sebe a pro zabavu, ale ze ma nejake „zivotni poslani“.

              3) K tomu se pridava „otevreni republiky“, nove moznosti cestovat, poznavat, uzivat si… ale treba taky vetsi moznost (ci temer povinnost) studovat VS…

              A sociologove by urcite nasli jeste spoustu dalsich pricin.
              Jen je skoda, ze se „elita“ soustredi na vnejsi projevy a nikoliv na prapriciny.

              Jan Traxler
              FINEZ Investment Management

              • Michal Kára napsal:

                Nemyslel jsem to tak, že je to jediná příčina, těch je samozřejmě víc, jak jste uvedl.

                Ještě jste zapomněl na jednen faktor a to dětská práce. V minulosti děti už od 3-4-5 let začaly pomáhat rodičům v hospodářství / starat se o mladší sourozence, takže jejich „ekonomická návratnost“ byla rychlejší.

                Děti pomáhají doma i dnes, ale míra je mnohem, mnohem menší. Jednak proto, že dospělí pracují většinou v oborech, ve kterých jim děti pomoci nemohou a jednak díky společenskému klimatu, které je proti dětské práci obecně.

              • Radek napsal:

                K bodu 2/ – důvod je prostý: Velká část křesťanských rodin odmítá antikoncepci.

                • Konference napsal:

                  V tom to neni. Zkuste si udelat maly pruzkum. Zeptejte se mladych zen ve veku rekneme 20-25 let pred kostelem, pred diskotekou a pred univerzitou, kolik by idealne chtely mit deti.

                  Pred diskotekou by Vam asi dost holek reklo, ze nad tim jeste neuvazovaly. Pred VS by odpoved byla v prumeru cca 2. Pred kostelem odhaduji v prumeru neco pres 3.

                  Takovy pruzkum by samozrejme nebyl dokonaly, protoze i pred diskotekou a VS by byly holky z kostela. Chci Vam tim jen ukazat, ze s hojnosti uzivani antikoncepce, potratu, nemanzelskeho sexu atd. to vubec nesouvisi. Krestane zpravidla CHTEJI vice deti.
                  Nerad bych ale zabihal do nabozenske diskuze. 😉

                  Jan Traxler
                  FINEZ Investment Management

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.