Pondělí 11. prosince. Svátek má Dana.

Petr Zajíc: Pro trhy je lepší známý ďábel než neznámý anděl

Francouzské volby vyhrál Emmanuel Macron. Na budoucí vývoj Evropy a finančních trhů  se podíval Petr Zajíc, Senior Portfolio Manager investiční společnosti Pioneer Investments v Rakousku. 

Francouzské volby vyhrál Emmanuel Macron. Co to znamená pro Evropu?

Evropa si oddechla od nějakého potenciálního problému. Pro Evropu je to dobrá zpráva, protože vyhrál eurooptimistický kandidát, nehrozí nějaké tenze, rozkládání, tlaky či dohadování o frexitu. Evropa se může soustředit na jiné problémy, které jsou výrazně větší – brexit, německé  volby či všeobecně politická situace v Itálii.

Macronovo vítězství nebylo překvapením. Myslím si, že pravděpodobnost toho, že by vyhrála Le Penová, byla velmi malá.

Ale například Donald Trump byl to samé…

Nebyl, protože Trump byl kandidátem jedné ze dvou velkých stran. Kdežto Le Penová je pořád kandidátkou Národní fronty. To, že se dostala do druhého kola, už tady bylo. Jejímu otci se to podařilo před patnácti lety a dopadlo to úplně stejně. Bylo celkem jasné, že se všichni ostatní spojí proti ní.

A jak vidíte další vývoj ve Francii?

Záleží na tom, jak dopadnou francouzské parlamentní volby. Pokud by Macron neměl podporu v parlamentu, byl by nahraný. V současné době to pro něj ale vypadá dobře.

Jeho politický nebo hospodářský program je umírněně reformní, což na francouzské poměry je možná extrémní, ale z pohledu anglosaského světa nedělá nic. Změnit zákoník práce či upravit pracovní dobu jsou pro Francii velké změny, jejichž prosazení by francouzské ekonomice hodně pomohlo. Zlepšila by se nabídková strana, zaměstnalo by se více lidí, pracovní trh by byl flexibilní. Samozřejmě je otázkou, jak se bude dohadovat nejen s parlamentem, ale také s tradičně silnými odbory

Mohl by totiž čelit něčemu podobnému jako ANO u nás. En marche! je rychle vzniklou stranou a najednou bude mít velké množství zastupitelů, kteří nejsou prověření a zkušení. Strana navíc není ideově ukotvena.

Podívejte se, jak to vypadá v Česku. ANO vyhrálo v 9 ze 14 krajů a na pěti místech měli hejtmana, ale ve čtyřech už se vedení rozpadlo či ANO vypadlo z koalice. Obávám se, že ve Francii může přijít podobná politická nestabilita. K moci se sice dostal zkušený politik, ale jak to bude vypadat v parlamentu a v regionech zůstává otázkou. Ale teď momentálně je jeho vítězství vnímáno pozitivně .

A co na to trhy?

Trhy v sobě mají oceněný ten pravděpodobný, normální vývoj. Co může způsobit nějaký problém (jak jsme viděli v případě brexitu nebo Trumpa), je to, když výsledky dopadnou jinak, než se čekalo.

Trhům francouzské volby nepřinesly nic, protože to nebyl průšvih. Na druhou stranu, přestože se něco zdálo jako problém  (např. brexit), trhy se stejně během měsíce vrátily zpět na stejnou nebo vyšší úroveň než předtím. A to i přesto, že se původně sázelo na úplně jiné rozhodnutí. Trh je prostě nyní v pozitivním optimistickém módu.

Takže trhy umějí předvídat?

To si nemyslím, spíše pracují s pravděpodobností. Možná bych to řekl obráceně. Podle mě volič ještě nedospěl do situace, že by si risknul volit něco neznámého. Lidé mají pořád pocit, že mají co ztratit. Trhy nepředvídají, ale mají rády známé věci, známé prostředí či osobnosti. Proto například v Turecku akciový trh na výsledky referenda nereagoval nijak negativně, když byla schválena změna ústavy, protože Erdogana zná. Pro trhy je lepší známý ďábel než neznámý anděl. Investoři vědí, co je Erdogan zač, je to predikovatelný partner.

Všichni vidí, jak dopadl Egypt, Sýrie, Libye, kde to ze začátku bylo dlážděno dobrými úmysly demokratických změn. Problém je ten, že v islámském světě, ať se podíváte kamkoliv, není žádná opozice. Nikdo, kdo by měl vybudovánu politickou infrastrukturu. To znamená, že v momentě, kdy dojde k nějaké změně režimu, vznikne milion nekoordinovaných jednotek, s nimiž není možné se domluvit. A jediným, kdo má infrastrukturu, jsou většinou nějaké muslimské náboženské organizace. Ale to také nefunguje.

Relativně „stabilní“ a „demokratickou“ zemí je pouze Turecko a možná Indonésie. Jsou to jediné muslimské země, které jsou sekulární – náboženství je odděleno od vlády. Všechny ostatní to mají dohromady, což je průšvih. V některých zemích je situace stabilnější, protože mají staleté monarchie, které ještě drží pravidla.

Ale náboženství se víc a víc začíná zařazovat do chodu běžného života.

Je to dobře, nebo špatně?

O tom můžeme diskutovat. Mimochodem, není to jen v islámských zemích. Podívejte se na muslimskou diasporu a vliv na výsledky voleb všude ve světě. Například, kolik při volbách v Holandsku, konkrétně v Amsterdamu, získala islámská strana – více než Rutteho celostátně vítězná strana. Nebo v Rakousku, kde prezidentské volby také ovlivnili muslimové. Muslimských voličů tam je 300 tisíc a rozdíl hlasů ve druhém, později zrušeném, kole činil 30 tisíc. Výsledky voleb prostě odpovídají národnostnímu složení. To je realita.

Děkuji za rozhovor.

Jaký očekáváte rok 2017?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.