Pondělí 19. února. Svátek má Patrik.

Jak se správně pojistit: Jeden z dalších přístupů?

Ze strany finančních poradců slýcháváme mnoho různých přístupů ke stanovení rozsahu pojistné ochrany a její výše. Názory se často různí a můžeme nalézt nespočet řešení, přičemž stanovit to jediné správné je obtížné a vždy zahrnuje spíše subjektivní hodnocení. Nicméně stejně jako u všech jiných rozhodnutí o koupi jakéhokoli produktu rozhodují především informace.

Co bych měl všechno jako klient vědět, abstrahuji-li od rozdílů toho či onoho produktu v ceně, způsobu výpočtu plnění, výluk apod.  Obecně by to mělo být „jakáže finanční ztráta nastane, dojde-li k …“ A dále „mám pojištěno všechno korektně, dojde-li k …“  

Jaký je skutečný finanční výpadek v případě, že nastane závažná životní událost? Tou může být např. ztráta soběstačnosti, plná invalidita, úmrtí, krátkodobá pracovní neschopnost anebo i částečná invalidita, která je  svou povahou také dlouhodobá. Ve všech těchto případech by mne jako klienta mělo zajímat, jaké jsou alternativní zdroje příjmů a jaká je jejich cena nebo lépe, jaký má dopad  jejich využití. To znamená kolik mi poskytne v těchto případech stát prostřednictvím státního systému sociálního zabezpečení (konec konců je to také „pojištění“, které si za nemalé prostředky, obvykle povinně, občané platí formou odvodů pojistného a v rámci širší sociální koncepce konec konců i daní). Budu-li důsledný, mohu hledat například i ochranu  rámci dostupného širšího „rodinného fondu“, kde mi vypomohou blízcí příbuzní. I to může být v případě silných rodinných vazeb určitá  forma pojištění. Anebo lze přemýšlet i o „akceptovatelném“ prodeji rodinného majetku.

Rodinné vazby jakožto určitá forma „vzájemného pojištění“ díky mohutnému rozmachu silné role sociálního státu již dnes stěží mohou plnit u většiny klientů významnou část zajištění. Stát se tak svým patriarchálním přístupem do jisté míry nevědomky snaží rodinu nahradit a uměle tak vytěsňuje léta prověřený model rodinné sounáležitosti. Prodej majetku zejména u potenciálních zákazníků, kteří poptávají pojištění, tj. věkového segmentu 25 až 35 let, taktéž není úplně běžným jevem. U těchto lidí spíše evidujeme existenci závazků zejména ve formě zajištění bydlení a založení úplné rodiny. Proto lze dnes zjednodušeně řečeno za jedinou významnou a současně rozšířenou podporu považovat právě roli státu.

V ČR jsou základními subsystémy, které nabízejí částečnou ochranu ve smyslu „náhražky“ komerčního pojištění důchodové a nemocenské pojištění. V obou případech se jedná o pojistné systémy, v nichž si jako klient hradím pravidelně nemalé povinné částky formou odvodů (s výjimkou OSVČ u nemocenského pojištění), popř. je za mne jako zaměstnance odvádí zaměstnavatel. I když se mnohým takové přirovnání může zdát zavádějící, platím si určitou formu velmi drahého pojistného produktu, který mi kompenzuje do určité míry negativní finanční stav vyvolaný pojistnou, resp. sociální událostí.

Jak tedy může vypadat rozsah „optimálního“ komerčního pojištění na základě předpokladu plnění od státu ? Představme si jedince s  nadprůměrným příjmem ve výši 35 000 Kč brutto, který je ženatý, má dvě malé děti, a rád by si sjednal „optimální“ životní pojištění. Jak se projeví rada na základě údajů plnění ze státního systému?

Jednotlivé dávky ze systému důchodového pojištění by mohly vypadat následovně:

invalidní důchod 3 st.

pozůstalostní důchody 

invalidní důchod 2 st. 

invalidní důchod 1 st. 

13 200 Kč

20 900 Kč

7 700 Kč

5 900 Kč

Průměrná výše nemocenské s předpokladem ročního plnění by pak činila cca 560 Kč denně. Pokud definuji jako nezbytný výdaj celý můj čistý příjem, pak sděluji, že má rodina pravidelně každý měsíc nezbytně potřebuje cca 28 100 Kč po zdanění, což můžeme označit jako nezbytné měsíční náklady.

Pokud disponuji hrubou informací o případném deficitu (rozdílu mezi nezbytným měsíčním příjmem a plněním státu), pak už mám před sebou poslední krok ke stanovení vhodné pojistné částky. Údaj, který nutně potřebuji znát, je informace, na jaký čas hodlá sebe, popř. své pozůstalé zajistit.

Pokud bychom chtěli být přesní, měli bychom při kalkulaci pojistných částek (za předpokladu jednorázového plnění) zahrnout předpokládanou časovou cenu peněz. Zejména v těch případech, kdy si jako požadovanou dobu zajištění volí klient delší horizont např. 10 let a více. Nicméně pro jednoduchost ilustrace budu vycházet z prostého trojnásobku ročního příjmu pro hlavní rizika smrti a invalidity třetího stupně, dvojnásobku u invalidity druhého stupně a jedna a půl násobku u invalidity prvního stupně.  Za těchto předpokladů bude vypadat doporučení následovně:

Invalidita 3. stupně 

Úmrtí 

Invalidita 2. stupně

Invalidita 1. stupně

Dočasná pracovní neschopnost 

536 400 Kč

259 200 Kč

489 600 Kč (cca 670 Kč denní dávka)

399 600 Kč (cca 730 Kč denní dávka)

137 483 Kč  (cca 380 Kč denní dávka)

Na první pohled může uvedené doporučení vyvolat zděšení mnoha čtenářů. Jak je možné, že je pojistná částka pro případ úmrtí zhruba poloviční v poměru k plné invaliditě? Jednoduše proto, že je zde vyšší součinnost státu. Nicméně je nutné dodat, že se jedná o typový příklad rodiny se dvěmi dětmi, kde v případě ztráty živitele vzniká nárok na „souběh“ důchodů „sirotčí + sirotčí + vdovský“. V případě bezdětné rodiny, kde mnohdy příjmová závislost druhého manžela(ky) může být také značně vysoká již vzniká deficit o mnoho vyšší, a stejně tak tomu bude v případě menšího počtu dětí. 

Neméně důležitým faktorem je i dynamické prostředí. Ve statickém světe nebo ve světě dokonalých informací by se krásně činila dlouhodobá rozhodnutí, ale tak to většinou nefunguje. Dovolím si srovnání se základním kurzem ekonomie, po kterém je obvykle studentovi vše jasné „tak jednoduše funguje svět“ , abychom se v tom pokročilém dozvěděli něco o nejistotě, která nás obklopuje a činí z nás téměř ve všech našich rozhodnutí spekulanty.

Jinými slovy vždy mohu argumentovat v případě odlišné rady tím, a to zcela oprávněně, že stanovuji pojistnou částku i s ohledem na možné změny životní situace, ať už v rodině (nutná změna zaměstnání pozůstalého, předpoklad zvýšení životních nákladů při vzniku invalidity atd.), tak i  v prostředí, které mne obklopuje (penzijní reforma, zdravotní reforma, zadluženost státu a s tím spojené omezování subvencí…).

Hodnota uvedeného doporučení je tedy prachbídná, a přesto děláme, co můžeme. Dáváme totiž v určitý okamžik klientovi všechny dostupné aktuální  informace, aby učinil své, co možná nejlepší rozhodnutí.

Rozsah pojistné ochrany aneb častá záměna pojmů – může být úrazové pojištění vhodný substitut?

Úrazové pojištění trvalých následků, úmrtí následkem úrazu anebo pojištění drobných úrazů má v určitých případech zcela své opodstatnění, ale je nutné mít na paměti, že se úrazové příčiny podílí na úmrtí pouze cca ze  6 % a na vzniklé invaliditě cca ze 7 %.  Důvod nevhodného substitutu  může být velmi často spatřován v ceně, kdy se na první pohled může zdát poměr cena versus užitek jako velmi výhodný.  Nicméně bych měl jako klient vědět, že si pojišťuji pouze necelých 10 % ze všech možných příčin vzniku finančních obtíží způsobených dlouhodobou pracovní neschopností, popř. úmrtím.

Úrazové pojištění je spíše velmi vhodným doplňkem, který například počítá s vyššími náklady v případě závažného úrazu, popř. kompenzací zdravotních obtíží vyvolaných právě úrazem, ale nelze jej objektivně považovat za  náhradu významných  životních nebo zdravotních rizik.

Na závěr prosím čtenáře, nechť pokládá jedno z mnoha dalších subjektivních doporučení a pohledů na to, jak stanovit správně pojistnou ochranu jako obohacení o odlišný pohled a nikoli jako mentorskou ukázku: „Jak že to tedy správně dělat“. Takové „objektivní“ doporučení by totiž vyznělo úplně stejně jako jiná „objektivní rada“ jaký si pořídit ten optimální automobil anebo třeba zimní kabát.

Také pokládám za nutné zdůraznit fakt, že ne všechny zde uvedené informace je možné rychle a snadno získat (např. výpočet odhadu vdoveckých, sirotčích anebo invalidních důchodů) a ne všechna zde uvedená rizika lze v současné době na trhu za rozumnou cenu a ve vhodném rozsahu pojistit (např. invalidita 1. st. nebo invalidita 2. st.). A v neposlední řadě, oblast sociálního pojištění a celého systému sociálního zabezpečení vůbec nelze zjednodušit na výpočet čtyř nebo pěti dávek, protože současně platí jak určité předpoklady pro vznik nároku na jejich přiznání, tak i na stanovení jejich výše (tj. pokud chci být přesný nelze stanovit dávku zjednodušeným odvozením od aktuální hrubé mzdy). Nicméně jedná se alespoň o indikativní přístup a sběr všech možných aktuálně dostupných informací pro stanovení pojistné ochrany co nejvíce „ušité na míru“  bez podpojištění, ale i bez zbytečného „přepojištění“ anebo nevhodně stanoveného rozsahu pojistky.

Autor je senior produkt manažer AEGON Česká republika

Jste dobře pojištěni?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

7 komentářů: “Jak se správně pojistit: Jeden z dalších přístupů?”

  1. Štěpán Račaský napsal:

    V běžné „poradenské“ (rozumíme prodejní) praxi na našem trhu je toto nedostupné pro „poradce“ nakupující produkty pomocí MLM nebo POOLů, protože toto je ideální produkt = není zatížen provizí.
    Je to super, ale ne každý klient mi zaplatí fee za radu tohoto typu.
    Respektive jen cca 16% klientů mi zaplatí za rady. V 84% jsem bohužel placen z provizí.
    EXISTUJE PODOBNÝ PRODUKT S PROVIZÍ? Tedy pro retail klientelu?

  2. Štěpán Račanský napsal:

    Neznáte někdo produkt, kde by šlo zajistit invaliditu s klesající pojistnou částkou? Respektive, kde by šlo zajistit, že pojišťovna po přiznání invalidity 3. stupně zaplatí zůstatek jistiny hypotečního úvěru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.