Cesta institucemi EU

Evropská komise:

Čím víc se setkávám s vysoce postavenými osobnostmi, tím víc jsem ohromen jejich chápáním překážek správnému vládnutí. Také jsem ale překvapen jejich neschopností navrhnout byť i sebemenší reformu, která by to mohla napravit.

Nejpravděpodobnější příčinou je hierarchická dominance prezidenství Evropské komise, jež je, z různých důvodů, které všichni znají, v rukou daného předsedy vlády, který vyměnil autoritu za autoritářství. Výsledkem je určitá snížená průchodnost vytvářející skutečnou překážku mezi politickými a správními úrovněmi Komise.

Cíl pana Junckera v boji proti přístupu zvanému „silo“, který dává generálním ředitelstvím nadměrnou autonomii, je nutno považovat za nedosažený. Víc než kdy jindy má každý legislativní dokument své vlastní institucionální nastavení; osobní faktor a hranice interpretace nebyly nikdy tak důležité.

Evropský parlament:

Dualita v Komisi je také přítomna v Parlamentu, který přispívá k ochuzenosti debaty prostřednictvím velké koalice mezi lidoveckou EPP a sociálně-demokratickou S&D, které pracují ruku v ruce s předsedou EK, který je sám produktem parlamentu v důsledku systému špičkových kandidátů.

^REKLAMA

Tato mírumilovná kultura v soudržné skupině tlumí debatu na nejvyšší úrovni této instituce a zároveň i na té nejnižší, a to pomocí systematického využívání trialogu upřednostňujícího dohody při prvním čtení. Neuvěřitelné zjištění je, že v roce 2016 bylo 100 % legislativních návrhů přijato při prvním nebo „na začátku druhého“ čtení! Tento systém, coby typický příklad nedemokratičnosti, s sebou nese neblahé dopady tím, že několikanásobně zvyšuje počet aktů v přenesené pravomoci a prováděcích předpisů, násobí počet výjimek a částečných rušení zákonů.

Jak mi řekl vysoce postavený představitel Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin (DG SANTE): „V Bruselu jsou stěží tři lidé, kteří jsou schopni jasně vysvětlit postup přijetí dvou předpisů o látkách narušujících činnost endokrinních žláz.“ Pravděpodobně je jich víc než tři, ale určitě ne víc než 10!

Rada ministrů:

Rada se také ocitá v konfrontaci s protichůdnými silami. První odshora, v podobě Evropské rady, kde se hlavy států setkávají přibližně desetkrát do roka (bohužel ve velké míře zamlženosti) a diktují agendu specializovaným výborům. Ty posledně jmenované jsou donuceny následovat názory unijních kapitánů a pokoušet se vzdorovat nadvládě Komise nad nařízeními v přenesené pravomoci a prováděcími předpisy.

Lisabonská smlouva

Se záměrem zjednodušit proces rozhodování v rámci EU Lisabonská smlouva úspěšně, po 8 letech, vytvořila institucionální monstrum, které souběžně dává větší pravomoc každé instituci, ale snižuje její vliv v praxi. Z institucionálního trojúhelníku se stal čtverec, s dominantní Evropskou radou, byrokratickou Evropskou komisí a Evropským parlamentem, který spíš následuje, než by vedl. Není to právě to, co od EU očekáváme uprostřed celosvětového, geopolitického víru událostí.

^REKLAMA

Tato institucionální bouře je v podstatě bouří ve sklenici vody, protože na každodenní bázi se ve skutečnosti nic nedotahuje do konce. Hodně se uplatňuje „počkáme a uvidíme“, oportunismus a rezignace. Jak dlouho to ještě může pokračovat?

Lobbisté známí jako odborníci ve svých oborech teď čelí potřebě stát se právními experty a procedurálními analytiky, což jsou úkoly, na něž jsou špatně připraveni. Někteří zástupci nevládních neziskových organizací mají schopnost být proaktivní, zemědělci a průmysl jsou příliš často v defenzivě. V tomto systému vytvořeném nešťastnou Lisabonskou smlouvou detail trumfuje nad podstatou, opatrně se vyhýbá debatám a nejvyšší vládu má mírný kompromis.  Nic z toho ale nepotřebujeme.

Autor je zakladatel a předseda poradenské společnosti PACT European Affairs.