Čtvrtek 13. srpna. Svátek má Alena.

Cesta institucemi EU

Plán EU na obnovu koronavir

Každý rok, než začne letní přestávka, si nadělím cestu institucemi EU. Říkám „nadělím si“, protože je pro mě skutečným potěšením mluvit uvolněně a zcela sebevědomě se zvolenými politiky, vysokými státními úředníky, čelnými lobbisty a představiteli předních neziskových organizací. Tato iniciační cesta nabízí působivé panorama současného stavu Evropské unie.

Evropská komise:

Čím víc se setkávám s vysoce postavenými osobnostmi, tím víc jsem ohromen jejich chápáním překážek správnému vládnutí. Také jsem ale překvapen jejich neschopností navrhnout byť i sebemenší reformu, která by to mohla napravit.

Nejpravděpodobnější příčinou je hierarchická dominance prezidenství Evropské komise, jež je, z různých důvodů, které všichni znají, v rukou daného předsedy vlády, který vyměnil autoritu za autoritářství. Výsledkem je určitá snížená průchodnost vytvářející skutečnou překážku mezi politickými a správními úrovněmi Komise.

Cíl pana Junckera v boji proti přístupu zvanému „silo“, který dává generálním ředitelstvím nadměrnou autonomii, je nutno považovat za nedosažený. Víc než kdy jindy má každý legislativní dokument své vlastní institucionální nastavení; osobní faktor a hranice interpretace nebyly nikdy tak důležité.

Evropský parlament:

Dualita v Komisi je také přítomna v Parlamentu, který přispívá k ochuzenosti debaty prostřednictvím velké koalice mezi lidoveckou EPP a sociálně-demokratickou S&D, které pracují ruku v ruce s předsedou EK, který je sám produktem parlamentu v důsledku systému špičkových kandidátů.

Tato mírumilovná kultura v soudržné skupině tlumí debatu na nejvyšší úrovni této instituce a zároveň i na té nejnižší, a to pomocí systematického využívání trialogu upřednostňujícího dohody při prvním čtení. Neuvěřitelné zjištění je, že v roce 2016 bylo 100 % legislativních návrhů přijato při prvním nebo „na začátku druhého“ čtení! Tento systém, coby typický příklad nedemokratičnosti, s sebou nese neblahé dopady tím, že několikanásobně zvyšuje počet aktů v přenesené pravomoci a prováděcích předpisů, násobí počet výjimek a částečných rušení zákonů.

Jak mi řekl vysoce postavený představitel Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin (DG SANTE): „V Bruselu jsou stěží tři lidé, kteří jsou schopni jasně vysvětlit postup přijetí dvou předpisů o látkách narušujících činnost endokrinních žláz.“ Pravděpodobně je jich víc než tři, ale určitě ne víc než 10!

Rada ministrů:

Rada se také ocitá v konfrontaci s protichůdnými silami. První odshora, v podobě Evropské rady, kde se hlavy států setkávají přibližně desetkrát do roka (bohužel ve velké míře zamlženosti) a diktují agendu specializovaným výborům. Ty posledně jmenované jsou donuceny následovat názory unijních kapitánů a pokoušet se vzdorovat nadvládě Komise nad nařízeními v přenesené pravomoci a prováděcími předpisy.

Lisabonská smlouva

Se záměrem zjednodušit proces rozhodování v rámci EU Lisabonská smlouva úspěšně, po 8 letech, vytvořila institucionální monstrum, které souběžně dává větší pravomoc každé instituci, ale snižuje její vliv v praxi. Z institucionálního trojúhelníku se stal čtverec, s dominantní Evropskou radou, byrokratickou Evropskou komisí a Evropským parlamentem, který spíš následuje, než by vedl. Není to právě to, co od EU očekáváme uprostřed celosvětového, geopolitického víru událostí.

Tato institucionální bouře je v podstatě bouří ve sklenici vody, protože na každodenní bázi se ve skutečnosti nic nedotahuje do konce. Hodně se uplatňuje „počkáme a uvidíme“, oportunismus a rezignace. Jak dlouho to ještě může pokračovat?

Lobbisté známí jako odborníci ve svých oborech teď čelí potřebě stát se právními experty a procedurálními analytiky, což jsou úkoly, na něž jsou špatně připraveni. Někteří zástupci nevládních neziskových organizací mají schopnost být proaktivní, zemědělci a průmysl jsou příliš často v defenzivě. V tomto systému vytvořeném nešťastnou Lisabonskou smlouvou detail trumfuje nad podstatou, opatrně se vyhýbá debatám a nejvyšší vládu má mírný kompromis.  Nic z toho ale nepotřebujeme.

Autor je zakladatel a předseda poradenské společnosti PACT European Affairs.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.