Britská regulace RDR po letech: Rána pro chudší klienty a banky

RDR (Retail Distribution Review) je britská regulace z roku 2012, která kromě zvýšení transparentnosti a informovanosti klienta zásadně omezila provize pro poradce vyplácené institucemi a podpořila klientem placené poradenství. RDR byla a do jisté míry i po Brexitu je stále inspirací pro mnohé evropské regulátory a různé organizace, které vydělávají na „ochraně spotřebitele“ .

Po několika letech (regulace RDR byla připravována postupně od roku 2000, oznámena v roce 2008 a začala platit v roce 2012) je zřejmé, co tato regulace přinesla. A jak už to v životě chodí, nejvíce přes všechny politické proklamace ztratila chudší část populace, což uznává i britský regulátor. Co tedy s odstupem času RDR přinesla?

Technická poznámka: V následujícím textu vycházím z představení zprávy The Heath Report 3 (THR3) tak, jak ji pan Garry Heath představil 31. 5. 2017 na XV. mezinárodním fóru CIFA (Convention of Independent Financial Advisors, poradenská organizace Hospodářské a sociální rady OSN) v Monaku, jehož se zástupci Fincentra tradičně jako jediní z českých a slovenských poradenských firem zúčastnili. Text je zároveň opřen o projednávání předchozí zprávy THR2 v britském parlamentu v roce 2016 a reakci jednoho z britských regulátorů FCA (The Financial Conduct Authority, reakce je k dispozici na Parliament.uk, přičemž souhrn THR2 lze nalézt na Libertatem.org.uk). Na základě svých zkušeností z oboru (Fincentrum jsem s Martinem Nejedlým zakládal v dubnu 2000 a na Slovensku v březnu 2007) si také dovoluji připojit svůj komentář k české a slovenské realitě.

Co Britská regulace RDR z roku 2012 přinesla?

1. 16 milionů Britů ztratilo přístup k finančnímu poradenství

Před RDR využívalo služeb nějaké formy finančního poradenství 23 milionů Britů (UK má cca 63 milionů obyvatel, přičemž cca 40 milionů je považováno za potenciální klienty finančních služeb). Tento počet se snížil po zavedení regulace RDR na 7 milionů Britů. Dokonce i regulátor FCA uznává, že regulace RDR odřízla od jakéhokoliv poradenství zejména chudší část klientů, kteří nemohou či nechtějí platit poradce. Na rozdíl od bohatší části populace pak například nejsou kvalitně informováni o aktuálních novinkách v důchodovém systému, i když by je paradoxně více potřebovali.

Poznámka: Pojem „chudší“ je potřeba chápat v britském kontextu, jde zde přibližně o klienty, kteří mají ve spravovaných aktivech pod 50 – 100 000 liber či investují pod 500 – 1000 liber měsíčně.

V ČR a na Slovensku by byl propad v počtu klientů bez jakéhokoliv poradenství ještě drastičtější: na rozdíl od Velké Británie by si placené poradenství mohl dovolit jen zlomek populace. Nakonec, slovenská legislativa platná od r. 2010 rozlišuje mezi finančním zprostředkováním (provizně placeno institucemi) a finančním poradenstvím (placeno klientem). Poradců placených klientem se dnes na Slovensku uživí 11.

2. Finančních poradců ubylo

Finančních poradců po RDR ubylo, ovšem do jaké míry není zřejmé. THR2 uváděl odchod 13 500 poradců z branže a přibližně stejný počet dalších profesí (asistenti/asistentky, administrativa, apod.), kteří v důsledku toho přišli o práci (celkem 25 000 lidí ztratilo obživu).

S odstupem času (a THR3) se zdá, že toto číslo je mírně nadhodnocené: jednak porovnává roky 2008 a 2015, kdy svou roli sehrála globální finanční krize. Také se někteří poradci později adaptovali na novou situaci a museli být mnohem efektivnější. 

Tedy RDR jednoznačně omezila počty finančních poradců, ovšem méně, než se očekávalo. V ČR a na Slovensku by s ohledem na prudší pokles počtu klientů došlo i k výraznějšímu poklesu poradců.

3. Nejvíce klientů ubylo bankám, ne nezávislým poradenským společnostem

Zajímavý efekt RDR se dostavil směrem k velkým britským retailovým bankám, které regulatorní omezení poradců zpočátku spíše podporovaly. Počet obsluhovaných klientů jim poklesl mnohem výrazněji než nezávislým společnostem. Samozřejmě banky na takových klientech dokáží vydělat jinými způsoby (méně informovaný klient je snazší úlovek), přesto je tento výsledek překvapivý. Svou roli sehrálo i zvýšení kvalifikačních požadavků pro práci poradce (vzdělání, apod.) a vyšší flexibilita menších společností.

Tabulka 1: Snížení počtu klientů v důsledku RDR

4. Roboadvisory / online poradenství poradce nenahradilo

Britský regulátor při zavádění RDR očekával, že chudší (v Britském smyslu, viz výše) část populace začne více využívat online nástroje, které jsou levnější než lidský poradce. To se nestalo. Tyto nástroje jsou využívány sice více než v roce 2012, ovšem více je využívají spíše bohatší klienti, někdy ve spolupráci se svým poradcem. 

I v ČR vidíme rostoucí řady propagátorů roboadvisory v investicích, zejména mezi top manažery, kteří v pozdním středním věku objevili internet. Ovšem většina retailových investorů v ČR je prvoinvestory či málo zkušenými investory, kteří sami o sobě online nástroje využívat nebudou. Lidský prvek je zde nenahraditelný. Jakmile získají zkušenosti a projdou si různými fázemi ekonomického cyklu, začnou možná přemýšlet o online službách. Tato situace nastane v masovém měřítku za mnoho let. Velká Británie, mnohem vyspělejší trh, je toho důkazem – a ani RDR nástup roboadvisory neurychlila.

5. Poradci mají o polovinu méně klientů

Poradce má v průměru 195 klientů oproti 405, které obsluhoval před zavedením RDR. Poradce tedy pečuje o méně klientů, ovšem lépe než dříve. Jinak by klientem prostě nebyl zaplacen. To je jistě pozitivní efekt RDR.

V souvislosti s růstem nákladů na regulaci se očekává, že počet klientů bude dále klesat, protože bude klesat počet klientů ochotných platit rostoucí platby poradcům. 

6. Rostoucí náklady na regulaci: 25 % poplatku klienta

V souvislosti s RDR zásadně vzrostly náklady na compliance poradců / poradenských společností, a to 5násobně oproti roku 2010. Tyto náklady přenáší poradci plně na klienta (kam jinam), což jejich služby rok od roku prodražuje, i když se stávají nákladově efektivnějšími.

V současnosti tvoří náklady na compliace 25 % poplatku, který platí v rámci placeného poradenství klient poradci!

Závěr: Poradenství je pro klienty dražší a méně dostupné než dříve

Matematika je jednoduchá: méně klientů na poradce a rostoucí náklady na compliance způsobují zvyšování cen poradenských služeb. To dále omezuje počet klientů poradců a v uzavřené smyčce opět tlačí na další zvýšení cen.

Poradenství ve Velké Británii je tak po zavedení „proklientské“ regulace RDR méně dostupné a dražší. Velké skupiny – chudšího – obyvatelstva jsou zcela bez přístupu k poradenství, ti bohatší musejí platit více než dříve. Kvalita poradenství pro ty, kteří si jej mohou dovolit, stoupla. Je však kvalitnější poradenství jen pro bohaté opravdu tím výsledkem, o nějž by měl regulátor stát?