Pátek 23. června. Svátek má Zdeňka.

Jsou klienti ochotni za finanční poradenství platit?

Lidé se ve finančních produktech nevyznají a ani se v nich vyznat nechtějí. Proč také. Je tu řada finančních poradců, kteří jim rádi poradí. Ovšem ti dokáží poradit i „do své vlastní kapsy“. Aby si vydělali desetitisíce, připraví klienta o statisíce. Není lepší klienta o desítku zinkasovat a statisíce mu ušetřit?

Projektů založených na placeném poradenství přímo od klienta a nikoli na základě provizí za zprostředkování finančních produktů od finančních institucí byla v České republice hned celá řada. A většina z nich zanikla, nebo skomírá. Jediné, co mělo šanci na úspěch, je placené investiční poradenství spíše pro movitější klientelu, kde investiční poradce inkasuje podíl na výnosech.

Nejmasovější škody klientům ovšem nevznikají na straně investic. Hlavním terčem nekalého jednání „finančních poradců“ jsou pojišťovací produkty spojené s vysokou provizí. Ale nemusí se jednat jen o ně. Škoda může vzniknout i pouhým nahrazením „drahého“ pojištění invalidity z jakýchkoli příčin „levnějším“ úrazovým pojištěním, které ovšem kryje pouze zlomek rizik. A lidé podepíší, protože věří.

Finance jsou a budou vždycky především o důvěře. Jejich správa je především běh na maratónské trati a svěřit pojištění pro případ nahodilé, bez pojištění finančně ruinující události či zhodnocování úspor na stáří člověku nebo finanční instituci, kterým nevěří, může jen lehkomyslný hazardér. Ale jak se zdá, takových je v Česku přehršel…

Placené finanční poradenství se neuchytlo nejen v Česku, ale je minoritní i v celé kontinentální Evropě – a dokonce i v anglosaské Velké Británii. Na evropském kontinentu bývá důvod často přičítán OVB Allfinanz, která jako první rozvinula finanční poradenství neplacené klientem – a klienti si zvykli na to, že rady nic nestojí. Od OVB pak stejný či obdobný model převzaly i další společnosti a platit za radu, kterou jinde člověk dostane „zadarmo“ se už nikomu nechce.

V Česku se přičítá neúspěch placeného finančního poradenství ještě nedostatku „bezprovizních“ finančních produktů. Poradce tak nemůže nabídnout klientovi levný produkt, protože takový na trhu není. Musí sáhnout k takovému, který je provizí (a tím i vyššími náklady) zatížen, čímž by klient platil dvakrát. Když ale zavedete řeč na téma bezprovizních produktů s pojišťovnami, důvod omezené nabídky je jediný: Není o ně dostatečný zájem.

Nejedná se ale o začarovaný kruh, kdy živoří firmy zkoušející model placeného finančního poradenství, protože nemají bezprovizní produkty, které jim pojišťovny[1] nenabídnou, protože ony firmy živoří. Důvodem je neochota klientů platit. Raději uvěří fikci poradenství zadarmo a zaplatí mnohem více ve skrytých poplatcích a neefektivních produktech.

Zdaleka ne všichni poškození klienti si stěžují. Jedni ani nezjistí, že byli poškozeni, druzí nevědí, kde si stěžovat a další připouštějí svůj díl viny stvrzený podpisem na uzavřených smlouvách i rozličných poučení. Přesto by šlo velké části škod předejít – ale zřejmě ne zadarmo.

Jednou z možností by mohlo být sjednání „nezávislého auditu“ připraveného finančního plánu finančním poradcem. Kolik by ale byli klienti ochotni za takovou službu zaplatit?



[1] U investičních společností tento problém odpadá – finanční zprostředkovatel se zpravidla může vzdát části či celého vstupního poplatku, který je určen na úhradu jeho provize.

Kolik byste byli ochotni zaplatit za prověření finančního plánu sestaveného finančním poradcem?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

5 komentářů: “Jsou klienti ochotni za finanční poradenství platit?”

  1. Miloslav Šimek napsal:

    „Nejdražší rada bývá ta zadarmo“. Víc netřeba dodávat.

    • Otazník napsal:

      To s neříká o radě, ale o sexu: „Nejdražší sex je ten zadarmo.“, se říká.

  2. Ondřej Záruba napsal:

    Jsou ochotní platit. Nečiní jim to vůbec žádný problém. Má zkušenost je, že domácnosti s příjmem 50 až 100 tisíc měsíčně, dávají za nezávislý finanční plán částku mezi 10 až 20 tisíc Kč, za předpokladu, že ho zhotovuje člověk, který financím rozumí. Důvody, proč to skoro nikdo nedělá, jsou, že obrat na jednoho klienta je to příliš malý a že odborné schopnosti na to má asi 0,5% finančních zprostředkovatelů prezentujících se v roli poradce.

  3. prudič napsal:

    Ostatně existence placeného poradenství nutná není. Postačila by zásadní proměna klasického poradenství. Zloděje odstranit nelze, ale pro začátek by ze hry mohli vypadnout aspoň všichni ti zoufalci, co to chcou „jenom zkusit“.

    Dále by se museli proměnit ti tzv. poradci. Většina z nich je finančně i odborně negramotná a lenivá se věnovat samostudiu (finance jako takové je fakticky nezajímají), spoléhají se na informace ze školení.

    Mluvil jsem třeba se zástupci Fincentra. Prý nesjednávají opf s předplaceným poplatkem. Z průběžně placeného poplatku mají prdlasj provizi, takže by klientům mohli doporučit termíňáky v kampeličce nebo nové bance. Neudělají to. Jednak věří jen a jen opf, za druhé produkce je produkce. Přitom většina lidí investovat vlastně nechce, že nakonec investují, to ani pořádně nevědí, nezajímá je to.

    Vp agenti jsou zas obecně líní si rozšířit produktové portfolio, takže jsou závislí na nabídce (jediné) pojišťovny. Spořáky, Cleardeal, hypotéky, opf atd., nic z toho je nezajímá, ještě okrajově stavebku, tomu se věnují.

    A další věc: kdy vám poradce poradil změnu dodavatelů energií nebo abyste využívali voip? Tohle by taky měla být součást práce poradce, radit ohledně úspor, leč takových poradců je fakt málo.

    • Otazník napsal:

      To je pěkné, ale nereálné. Jak chcete zařídit, aby „vypadli všichni ti zoufalci co to chtějí „jenom zkusit““, nebo jak chcete zařídit proměnu těch „tzv. poradců“? Jsem zvědav. Nebudou jiní, protože takoví vyhovují tvůrcům produktů. Vždyť si je sami vychovávají. Všechny ty OVB a AWD jsou vlastněny pojišťovnami. A kapři si nevypustí rybník. Já mám jiný nápad. Udělat ze zákona postup práce finančního poradce (FP) takový, aby se ztížila jeho schopnost ovlivnit klienta negativním (tedy výhodným pro FP a ne pro klienta) způsobem na minimum. Neříkám, že vím jak na to, ale kdyby například musel zákonný Finanční poradce dát ze zákona klientovi den nebo víc na rozmyšlenou před finálním podpisem smlouvy s tím, že by musel standardizovaným zápisem sepsat nějaké podrobnosti z rozhodovacího procesu na předepsaném formuláři, který by musel uchovat (stejně dělá poctivý FP nějaký takový zápis a rozbor finanční situace klienta, viď Ondro) kde by bylo na rubové straně napsáno upozornění, že …bla,bla,bla dejte si pozor, s odkazem na webové stránky, které by klientovi mohly nějak pomoci se zorientovat, tak by se pak mohl takový FP nazývat (podle zákona) Finančním poradcem. A nemusel by mít nějaké drahé školení a další srandy, které vyžaduje zákon od FP na Slovensku, a to jen proto, aby zabil, přesně tak jak si jeho tvůrci – zástupci pojišťovácké lobby přáli, jakoukoli chuť někoho se stát zákonným Finančním poradcem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.