Sobota 17. února. Svátek má Miloslava.

Střední věk: Pro investora ideál?

Snad každý má v rodině nějakého staršího příbuzného, který už někdy naletěl na sliby o výnosné investici a vložil své peníze do letadla nebo jiného podvodného „investičního nástroje“. I proto jsou u nás staří lidé považováni za investičně nevzdělané, přičemž mladí mají více zkušeností a mají větší rozhled. Nejlépe jsou na tom ale prý lidé ve středním věku.

Podle studie "The Age of Reason: Financial Decisions over the Life Cycle and Implications for Regulation" z roku 2009, kterou nedávno „oprášil“ ve svém článku Jonathan Burton ze serveru MarketWatch, dělají lidé ve středním věku (ideální věk je 53,3 let) nejlepší rozhodnutí ve vztahu k financím. Autoři studie sledovali schopnost různých věkových skupin dělat rozhodnutí ve vztahu k hypotékám, úvěrům, investicím nebo u operací s kreditními kartami apod.

I když to zní na první pohled překvapivě, výsledky studie vyznívají logicky, alespoň pro ty země, kde mají lidé s finančními a bankovními produkty dlouholeté zkušenosti. Věkem člověk určitě nabývá na zkušenostech a v padesáti ještě není natolik starý, aby nebyl schopen držet krok s inovacemi na trzích. Kromě zkušenosti je další výhodou trpělivost, která je právě při investování na trzích (ale i v jiných činnostech při nakládání s penězi) určitě pozitivem.

Jako zářný příklad rozdílu mezi zkušeností a mladickou nerozvážností uvádí Burton ve svém článku situaci před splasknutím dotcom bubliny. Mladí, agresivní manažeři fondů, kteří vývoj na trzích omlouvali „jinými časy“ a „novou ekonomikou“ jsou dnes dávno v zapomnění. Na druhé straně takový Warren Buffett (tehdy sedmdesátiletý), který byl tehdy mnohými kritizován pro svůj konzervativní a striktně zamítavý postoj k rychle rostoucímu technologickému sektoru, je dnes stále na vrcholu.

Ano, Buffett je sice speciální případ, ale dobrých investorů, kteří mají po padesátce a jsou dlouhodobě úspěšní, je dnes určitě více než třicátníků. Alespoň v tom smyslu, že čím je investor starší (pokud mu to ještě myslí), tím více splasknutých bublin má za sebou a umí jim lépe čelit (v lepším případě svým umírněnějším postojem předcházet). Pětadvacetiletý čerstvě promovaný student sice může mít historii na trzích nastudovanou do puntíku, ale jeho schopnosti se projeví až tehdy, když nějakou katastrofu na trzích zažije na vlastní kůži. Je pravdou, že i mladý investor může mít potenciál a může být i dobrým investorem, ale schopnosti vždy prověří až čas. Několik výrazných ztrát zapříčiněných nerozvážnými kroky je lepší školou než nejlepší univerzity.

V konečném důsledku se tento postoj může promítnout i do postoje k investičním doporučením nebo poradcům. Lidé častěji dají na radu staršího a zkušenějšího investora nebo poradce, než na mladé ucho, které sice působí suverénně a má hezký oblek, ale jeho vědomosti a zkušenosti mohou (nemusí) být poněkud omezené a zkušenosti prakticky žádné.

V ČR trochu problém

Na to, že lidé starší padesáti let mohou být pro klienty skutečně přínosem, sází například i poradenská společnost DataLife. Ta ve své zprávě uvádí, že pro lidi po padesátce, kteří mohou dnes mít poněkud problém s hledáním práce, je oblast poradenství zajímavou alternativou. To je sice logické, ale v konečném důsledku to může mít spíše opačný efekt, zejména pro klienty. Ano, poradci potřebují určité „sociální dovednosti“, jako je empatie a schopnost porozumění situace klienta, ale bez určitých, alespoň základních, ekonomických znalostí to nejde (nebo jde, ale určitě ne kvalitně a pro klienta výhodně).

Vzhledem k historickému vývoji u nás ale zmiňovanou studii nelze brát jako ukazatel toho, jestli jsou i u nás padesátnící lepší v nakládání s penězi než mladší lidé. Tržní ekonomika se všemi vymoženostmi, jako je konkurenční prostředí u bank a s ním související novinky na trzích a jejich poměrně agresivní propagování, možnost investovat na kapitálových trzích apod., je u nás ještě stále poměrně novinkou. A s tím souvisí také zkušenosti starších lidí s fungováním kapitálových trhů a s produkty, které pro ně mohou být nové.

Nejde ani tak o to, že u nás neexistuje dostatek odborníků ve zmiňovaném středním věku s potřebnými zkušenostmi, bude jich ale určitě méně než v západních zemích, kde je tradice fungování na kapitálových trzích přeci jenom delší.

Dalším úskalím je velké množství lidí, kteří mají špatné zkušenosti s investováním z doby, kdy se obchodování na kapitálových trzích u nás pomalu rozbíhalo. Mnoho lidí doplatilo na špatné investice v některých podílových fondech nebo u obchodníků s cennými papíry, kterých se sice vyrojilo velké množství, mnoho z nich ale skončilo krachem. Také menší ochota lidí, zejména těch starších, učit se nové věci a přizpůsobit se novým podmínkám, je problémem, který podmínky u nás poněkud deformuje.

V konečném důsledku lze říci, že ti, kteří se investicemi, resp. děním na trzích zabývají dlouhodobě (a jsou v delším horizontu také úspěšní), mohou být v pokročilejším věku skutečně lepšími rádci. Kombinace zkušenosti, větší rozvážnosti a v neposlední řadě lepších „sociálních dovedností“ může být pro klienta velkým přínosem. Mladé ale není potřeba úplně odepisovat.

Jakou známkou hodnotíte svou finanční gramotnost? (známkování jako ve škole)

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.