Středa 17. července. Svátek má Martina.

Po nás potopa…

Vítězství - victory - ruka - voda - krize - investice

Ministerstvo financí v touze po záplatování stále děravějšího státního rozpočtu hledá peníze, kde může. Nyní se ve vládním balíčku daňových změn dostaly na přetřes pojišťovny. A mají během 2 let zaplatit přes 10 mld. Kč!

Sejdou-li se ve vládě populisté se socialisty za podpory komunistů, nelze očekávat střídmé hospodaření. Sleva 75 % na jízdné pro studenty a důchodce jen v letošním roce vyjde stát na 3,26 mld. Kč a od příštího roku na 5,83 mld. Kč, zvýšení důchodů o 320 Kč měsíčně pro všechny vyjde na 12 mld. Kč a příspěvek pro penzisty nad 85 let ve výši 1000 Kč na další 2,2 mld. Kč… a mohli bychom pokračovat.

Růst příjmů s dosažením hranice růstu ekonomiky zpomalil a ministerstvu financí chybějí plánované peníze. Výdaje ale musí hradit i tak. Jako první padl na jídelní tabuli privatizační účet, který zamaskoval katastrofické hospodaření současné vlády „příspěvkem“ 18 mld. Kč. Peníze získané z jednorázových prodejů v rámci privatizace státního majetku byly použity na úhradu mandatorních opakujících se výdajů. Z čeho budou hrazeny příště, vláda, zdá se, neřeší.

Jenže ani privatizační účet nestačí. Na oltář státu tak musí přinést obětiny i banky. Snad díky oranžovému původu se jim podařilo vyvléknout se ze sociálně-demokratické bankovní daně, ale i tak budou muset „dobrovolně“ přispívat do Národního rozvojového fondu. Telekomunikační společnosti jsou také v pořadí na dodatečné zkrouhnutí zisků, protože neposlechly Andreje Babiše (ANO), aby snížily cenu za data.

A v neposlední řadě nový daňový balíček připravuje vedle 3. a 4. fáze EET (elektronická evidence tržeb), zvýšení zdanění tabáku, alkoholických nápojů a provozovatelů hazardních her a zavedení daně z příjmů na výhry pro výherce i šrapnel v podobě dodatečného zdanění již vytvořených technických rezerv pojišťoven.

Zdanění rezerv pojišťoven aneb Kdo hledá, najde…

Je-li vláda hladová a nenaž…jedená, prohledává kdejakou lednici a spižírnu. A protože s jídlem roste chuť, zapomíná jak na předvolební sliby, tak na programové prohlášení, kde stojí: „Prosazujeme stabilní a předvídatelné daňové prostředí […] a nebudeme zvyšovat daňovou zátěž.“ Nu, což. Bohaté pojišťovny a banky a telekomunikační společnosti stejně nemá nikdo rád…

Pro pojišťovny si vláda vymyslela zdanění „nadsolventních“ technických rezerv. Vychází přitom z (části) směrnice Solvency II, u níž vycházejí minimální bezpečné rezervy přibližně o 50 mld. Kč nižší, než jaké mají vytvořené pojišťovny. Jejich dodatečné zdanění by tak mělo v příštích dvou letech stát jednorázově nadopovat zhruba 10 mld. Kč – tedy na úrovni přibližného ročního zisku celého pojišťovacího sektoru.

Připomíná to řešení jednoduchého problému: Potřebujeme 10 mld. Kč, najděte cestu, jak je z pojišťoven získat. A tak ministerstvo financí hledalo, až našlo záchytný bod v evropské směrnici…

Stavte archu aneb Po nás potopa…

Celé hospodaření současné vlády nemá daleko k rčení „po nás potopa“. Zvyšují se (líbivé, populární) mandatorní výdaje, na které bude muset najít peníze i příští vláda, případně je bude muset (nepopulárně) snížit. A příjmy na jejich úhradu jsou vesměs jednorázové.

U zdanění pojistných rezerv je to přímo do očí bijící. Ministerstvo financí chce peníze z pojišťoven dostat do dvou let. Česká národní banka (ČNB) v připomínkách navrhoval alespoň tři roky, které by rozložily daňovou zátěž. Připomínka pojišťoven pro rozložení alespoň na pět let nebyla vůbec připuštěna. A ministerstvo dál trvá na dvouletém horizontu. Proč? Protože pak končí mandát této vlády…

Jenže potopa bude mnohem horší. Z vládního prohlášení o „stabilním a předvídatelném daňovém prostředí“ zbyl již dnes jen cár papíru, který je natolik rozcupovaný, že nemá místo k použití ani na ministerstvu úlevy. S ohledem na zdanění rezerv pojišťoven, na bankovní daň i zdanění telekomunikačních firem – zkrátka všech, kterým se dosud dařilo, lze očekávat mnohem horší scénář.

Zpráva o finanční stabilitě aneb Pojišťovny jsou zdravé… zatím?

Jedno vodítko, co se může přihodit, ukazuje poslední Zpráva o finanční stabilitě: „Po aplikaci Základního scénáře vzrostl poměr použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku ke konci třetího roku testu o 3 p. b. na 230 %. V případě aplikace Nepříznivého scénáře poklesl poměr o 18 p. b. na 209 %. I v tomto případě zůstal poměr dostatečně vysoko nad regulatorní hranicí 100 %.“

Na první pohled se zdá, že pojišťovny drží příliš mnoho kapitálu a prostřednictvím rezerv daňově optimalizují. Je to ovšem kapitál, který zvyšuje bezpečnost pojišťovacího sektoru a který neodtéká do zahraničí prostřednictvím dividend.

Co lze očekávat v případě zdanění rezerv nad úrovní Solvency II? V prvé řadě pojišťovny nadále nebudou „nadsolventní“ rezervy vytvářet. V druhé řadě to bude znamenat, že už při základním scénáři se dostanou pod regulatorní limit – a u nepříznivého scénáře budou mít hrubý nedostatek kapitálu. Jinými slovy: Jakákoli větší povodeň či hurikán může mít za následek krach některé z pojišťoven.

Význam vyšších než zákonných rezerv lze odvodit i ze závěru Zprávy o finanční stabilitě k bankám: „Agregovaný kapitálový poměr se na konci testu pohybuje nad regulatorním minimem 8 %. Pokud by však banky na počátku testu neměly kapitálové přebytky (4,1 p. b. ke konci roku 2018), došlo by k poklesu kapitálového poměru pod regulatorní minimum.“

A může být hůř…

České banky i pojišťovny působí jako samostatné právní subjekty. Zatím. Nestabilita daňového a podnikatelského prostředí rostoucí se současnou vládou může vést jejich mateřské společnosti k zásadnímu rozhodnutí: Zrušit samostatné české firmy a v České republice působit jako pobočky zahraničních bank a pojišťoven.

Podle intenzity, s níž se Česká národní banka snaží prosadit své nové pravomoci k regulaci hypotečního trhu do novely zákona o ČNB, je hrozba transformace českých finančních institucí na pobočky zahraničních společností reálná a velmi blízká.

„Pokud by na hypoteční trh ve větší míře vstoupili zahraniční či nebankovní poskytovatelé, vynucování pravidel stanovených doporučením by v jejich případě nebylo stejně účinné jako u domácích bank,“ uvedl k novele zákona guvernér ČNB Jiří Rusnok.

České finanční instituce také vyplácejí dividendy svým mateřským společnostem. Je to přirozené a legitimní. Každý investor chce za své investice získat výnos. Někteří politici, zejména z levicové strany politického spektra, to nicméně kritizují. Ostatně, jsou to vesměs subjekty, které nemají rády ani slovo „kapitál“ a mnohdy preferují jiné zřízení než tržní ekonomiku. O to víc je překvapující, že vláda čerpající z jejich podpory provádí kroky, které motivují zahraniční vlastníky vytáhnout co nejdříve co nejvíce zisku a ponechat co nejméně kapitálu v České republice…

Opět se tak propadáme z rozvinuté ekonomiky do rozvojového světa…

2 komentáře: “Po nás potopa…”

  1. Insider napsal:

    Paní Schillerová z ANO a Maláčová z ČSSD hledají kde mohou, ono se totiž z cizího vždycky lépe rozdává, když to zaplatí všichni okolo. Umím si docela živě představit, že si za deset, patnáct či dvacet let v Poslanecké sněmovně retroaktivně odsouhlasí zdanění výnosů z penzijního připojištění třeba 50% a více. Utopie? Dejte tomu čas, zoufalí politikové dělají zoufalé věci. Stačí, aby byl důchodový systém v deficitu a hned uvidíte, co všechno myslitelné či nemyslitelné lze zdanit (banky, pojišťovny, vyšší daň z nemovitosti, uhlíková daň apod.), v tom je ČSSD expert.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.