CZK/€ 25.330 -0,12%

CZK/$ 23.428 +0,00%

CZK/£ 29.594 -0,04%

CZK/CHF 26.427 -0,66%

Text: Jan Traxler

15. 09. 2011

19 komentářů

Euro přežilo klinickou smrt, ale dlouho nevydrží

 


 

Německý ústavní soud ve středu rozhodl ve prospěch záchranného balíčku, v rámci kterého má Německo poslat Řecku 22 miliard euro. To je však jen dočasné řešení, euro pouze získalo dalších pár týdnů až měsíců života. Kdyby se soud přiklonil na stranu žalobce, dost možná by to byl hlavní zlom, který by rozpoutal skutečnou panevropskou krizi. Nestalo se. Avšak budoucnost eura mají nadále v rukou Němci a ta budoucnost pravděpodobně nebude růžová.

Euro v současné nehomogenní podobě už dlouho nevydrží. V podstatě jsou jen tři možnosti:

1) Z eurozóny postupně vystoupí (nebo budou vytlačeni) předlužené státy, které nejsou schopné si utáhnout opasky, tvrdě pracovat a hradit dluhy – Řecko, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Itálie a zanedlouho také Francie a Belgie.

2) Němcům dojde trpělivost a euro opustí jako první oni. Přidá se Holandsko, Finsko a Lucembursko. Možná se vrátí k marce, možná vytvoří „nové euro“.

3) Němci podpoří vznik eurobondů a de facto budou hradit dluhy většiny ostatních zemí v Evropě z vlastní kapsy.

REKLAMA

Bankovní krize a deprese a la 30. léta

Všechny tři cesty dopadnou špatně, první dvě způsobí rozsáhlou bankovní krizi a následně ekonomickou depresi a la 30. léta. Buď předlužené státy odstoupí od eura a redenominují dluhy do nové měny, kterou nechají oslabit, čímž způsobí věřitelům značné ztráty. Banky tak budou muset ve velkém odepisovat hodnotu aktiv a dostanou se do platební neschopnosti. Nebo po odtržení Německa prudce klesne hodnota eura a dluhopisů zadlužených států, což bankám způsobí tytéž ztráty. Banky (včetně německých) budou jedna po druhé v řetězové reakci krachovat a lidé se budou bouřit (včetně Němců).

K bankovní krizi asi dříve nebo později dojde tak jako tak. Niels Jensen uvádí, že evropské banky budou v příštích 24 měsících potřebovat refinancovat dluhopisy v souhrnné výši 5400 miliard eur. To by i za normálních okolností byl těžký oříšek, natož v současné době.

Jakmile se do platební neschopnosti dostane jedna velká banka, roztočí se spirála. Bankovní domy jsou vzájemně provázané přes různé opce a jiné deriváty a strukturované produkty. Takže platební neschopnost jedné velké banky může způsobit obrovské ztráty dalším bankám a dostat i je do úzkých.

Vznik eurobondů krach eura pouze oddálí

Třetí cesta na nějakou dobu oddálí krach, ale je politicky v podstatě neprůchodná. Vy byste si snad dobrovolně odhlasovali, že budete z vlastní kapsy hradit dluhy nezodpovědných států?

REKLAMA

Má-li euro přežít, musí někdo refinancovat expirující dluhopisy zadlužených zemí. Za tímto účelem se hovoří o možném vzniku eurobondů. Pokud Německo podpoří emisi eurobondů a bude je de facto garantovat, pak tímto způsobem získá Španělsko či Itálie levnější peníze (nižší úrok).

Problém je, že tak jako tak ty dluhy jednou bude muset někdo splatit. A nakonec to zbude vše na Německu. Takže Německo bude právem chtít od dlužníků adekvátní kolaterál (zajištění hmotným majetkem). A také bude chtít mluvit do rozpočtů dlužníků. V podstatě má-li Německo vykoupit Evropu, tak by na oplátku mělo získat vyšší politický a ekonomický vliv nad Evropou.

Tato třetí cesta je tedy politicky velmi těžko průchodná. Samotní Němci nevidí jediný důvod, proč by měli do nekonečna dotovat zbytek Evropy. 75 % Němců je proti zavedení eurobondů. Současné politické vedení může odsouhlasit nějaký záchranný balíček, ale dříve nebo později se k moci dostane jiná elita, která dá od zbytku Evropy ruce pryč. Pro Řecko, Portugalsko, Španělsko nebo Itálii je zase nepřijatelné, vzdát se svého majetku a do značné míry také své suverenity ve prospěch Německa.

Dny eura se krátí

Evropa je v pasti vlastních dluhů a stárnoucí populace. Dny eura se pomalu ale jistě krátí. Skutečná krize sice nemusí přijít nyní, ale může. Tentokrát už je situace opravdu vážná. Pokud Němci odmítnou „vykoupit“ Evropu (což pochopitelně nechtějí), tak už tento podzim může být opravdu dost krušný a mnoho bank nemusí přežít ani do Vánoc.

Ještě si dovolím jednu poznámku. O rozpadu měnové unie nás nikdo nebude informovat předem. Až to rozhodnutí padne, bude to „šokující“ zpráva. A buďte si jistí, že to rozhodnutí padne někdy o víkendu a v následujících týdnech evropské banky raději vůbec neotevřou.

Autor je ředitel FINEZ Investment Management

Loading

Vstoupit do diskuze 19 komentářů

Zdroj a více informací: CII750.cz



Diskuze k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna, vyžadované informace jsou označeny hvězdičkou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
 
 

 
  • chk

    16 září, 2011

    v pripade eurodluhopisu by se rating stanovoval podle nejhorsi zeme. Tuto cestu muzeme tedy vyloucit. Konec menovy unie by byl takovej ficak, ze i nemci radeji budou sponzorovat recko. pan traxler „dvorakovati“.

    Odpovědět

  • Radek

    16 září, 2011

    Proč myslíte, že by se rating stanovoval podle nejhorší země? Vždyť ty lepší by vystupovali jako spoludlužnící a je vždycky větší pravděpodobnost, že dluhopisy splatí (pro zjednodušení) Řecko + Německo, než že budou splaceny všechny dluhopisy Řecka a dluhopisy Německa.

    Odpovědět

  • vysvětlení

    16 září, 2011

    http://zpravy.e15.cz/zahranicni/ekonomika/s-p-spolecny-dluhopis-eurozony-by-dostal-rating-nejslabsi-zeme-696694

    Odpovědět

  • Radek

    16 září, 2011

    Odkaz se mi bohužel nezobrazil – prý stránka neexistuje… 🙁

    Odpovědět

  • Libor

    16 září, 2011

    Nedávno se takto vyjádřil vysoce postavený představitel agentury S&P.

    Odpovědět

  • Ferin007

    16 září, 2011

    Ty názory se objevují, ale podle mýho nemají reálnej základ. Ostatně, pokud by měly, nemělo by žádnou cenu vůbec o eurobondech uvažovat, pač by mně pak zcela unikal jejich smysl – všichni by na něm prodělali a Řecko by zůstalo na svým. Pokud bude podíl Řecka na bondu dosahovat 2 %, adekvátně se tím i sníží riziko jeho nesplacení (oproti případu, kdy jeho podíl bude 100 %). Rating bondu pak bude horší než v případě Německa nebo Francie (a asi relativně o dost), ale není podle mě žádný důvod, aby kopíroval rating Řecka.

    Odpovědět

  • Ferin007

    16 září, 2011

    To je, domnívám se, základní omyl. Dlužník nemůže jednostranně změnit jeden ze základních parametrů svého dluhu (stejně jako jeho výši, věřitele, cenu a splatnost). To, že euro opustí, na tom nic nemění. Euro jako takové by totiž v tomto případě nezaniklo.

    Odpovědět

  • Nick

    16 září, 2011

    Naopak, dlužník krachem zcela zásadně mění parametr svého dluhu. Zaplatím 30% prostě proto, že tam, kde nic není ani smrt nebere 🙂 Majitel státního dluhopisu se může třeba na hlavu postavit – nedostane nic nebo zlomek, který se dohodne a o nějaký čas odloží.

    Odpovědět

  • Ferin007

    16 září, 2011

    Tady není řeč o žádným krachu (asi máš namysli bankrot), ale o hypotéze vystoupení Řecka z eurozóny. J.T. tvrdí, že v takovým případě by Řecko „splatilo“ dluh redenominací dluhu v drachmách a její následnou masivní devalvací. Tak to ale není.
    Ostatně, ani v případě onoho „krachu“ se parametry dluhu bez aktivní součinnosti věřitele nijak nezmění. Jen to, že dlužník nemá (v dané chvíli) na jeho zaplacení, nezpůsobí zánik dluhu.

    Odpovědět

  • Nick

    16 září, 2011

    Ano měl jsme na mysli bankrot 🙂 Obávám se, že v případě bankrotu věřiteli jiná než aktivní součinnost nezbývá a výsledkem té součinnosti je promínutí části dluhu či odložení splátek což je v obou případech změna parametrů. A myslím že i v případě redenominace dojde k „aktivní účasti“ a nějaké změně parametrů 🙂

    Odpovědět

  • Ferin007

    16 září, 2011

    To je dost dobře možný, ale to už je něco jinýho, než co je popsaný v článku.

    Odpovědět

  • Nick

    16 září, 2011

    Ano to je, ale ono v případě Ŕecka, které v podstatě permanetně splňuje kriteria řízeného bankrotu je přechod z Eura na drachnu a bankrot v podstatě souběžný jev.

    Odpovědět

  • janka

    19 září, 2011

    stale ma zaujima, ako by to Grecku pomohlo. Po krachu (a je uplne jedno, ci by to bolo sposobene transformaciou dlhov z eura do drachmy alebo inym sposobom) im uz nikto nepozicia. Grecko ma pomerne velky primarny deficit, tzn., ze napriek nezaplateniu ani centa urokov stale menej minu ako vyberu. Po krachu im nikto neda ani vindru. Je to exportne slaba ekonomika, takze mohutna devalvacia meny im pomoze slabo, trochu ano, ale malo. Na rozdiel od Argentiny, neexportuju velke mnozstvo potravin na zahranicne trhy, co by im pomohlo pri devalvacii. Strajky ktore prebiehaju a ktore odplasuju cast turistov urcite nebudu mensie, ked sa nebude bojovat o nepustenie konkurencie medzi taxikarov, ale o to,ze stat nevyplaca dochodky, nemocnice a ucitelov. Ak su problemom reformy typu nefungujuci (alebo mozno neexistujuci) kataster, matrika, registracne pokladne, tak tu nepomoze ani silna, ani slaba mena. Je to jedno.

    Odpovědět

  • Ferin007

    16 září, 2011

    Ještě bych reagoval na toto tvrzení a zeptal se, v čem spočívá jeho podstata (uzavření bank).
    Podle mého by to byla praktická sebevražda, přičemž výhody takovýho kroku jsou spíše praktickýho rázu a okrajové.
    1) Hospodářství by šlo zcela do kytek – podniky by přišly o financování, krachy, neplacení mezd, masivní propouštění, zastavení výroby, …
    2) Masivní sociální nepokoje, rabování, útoky na banky – šáhnutí na (jejich vlastní) peníze je to nejhorší, co může vláda lidem udělat.
    3) Po tomto kroku si už v té době vládnoucí strany dalších minimálně 100 let ani neškrknou (viz výše).
    Vyváženo to bude čím? Klidem na okolkování stávajících eur? Zabráněním runu na banky? Možná, ale v relativně malé míře, už by bylo o všem rozhodnuto. Zavřely by se i burzy? Na základě čeho? Jedná se o soukromé společnosti.

    Odpovědět

  • Jan Dvořák

    16 září, 2011

    Jak jsem psal minulý týden, aktuálně se kloním k názoru, že euro se rozpadne na dvě a iniciátorem celého procesu bude Německo. A to hlavně z politických důvodů.
    http://proinvestory.cz/blizi-se-dvourychlostni-eurozona
    K době procesu – Spojeným států stačí 11 dní pro \\\“tipťop\\\“ reformu, ve spěchu jim stačí 6 dní. nevidím důvod, proč by to Němcům mělo trvat déle.
    Takže prodloužený víkend + pár dní bankovních prázdnin (na obou stranách Atlantiku současně) a je to. 🙂
    Mimochodem, Němci pořád mají Marku jako zákonné platidlo.

    Odpovědět

  • Libor

    16 září, 2011

    V článku mi chybí čtvrtá, dle mého soudu nejpravděpodobnější varianta, o které mluví např. Pavel Kohout. ECB bude jednoduše dále přítomná na dluhopisových trzích a nakupovat dluhopisy předlužených zemí tak, aby se kreditní úrokové přirážky držely v přijatelných mezích. Ohrožené banky pak dostanou stabilizační úvěry. Poslední jestřáb vedení ECB již opustil, takže tomuto řešení nic nebrání.

    Odpovědět

  • Investooooor

    19 září, 2011

    Koukam ze pan autor, po trech letech cteni iHned a iDnes, si uz taky zahrava s myslenkou ze krize je vetsi nez mensi a ze to neskonci dobre, takze davam mu jeste tak rok dva nez zacne rikat ze zlato lesk zdaleka neztratilo a ted je nejlepsi ho kupovat! Tihle teoretici jsou fakt srandovni, jako kohouti a dalsi co jsou placeni od kecani a ne od cinu.

    Odpovědět

  • Radek

    19 září, 2011

    Střílíte pěkně, ale řekl bych, že na špatný terč. Pokud se nepletu, tak Jan Traxler patřil mezi první hned z počátku krize, kteří říkali, že krize bude dlouhá a hluboká. A mezi teoretiky rozhodně nepatří, zabývá se praktickým investičním poradenstvím ;-).

    Odpovědět

  • Maria Josef

    20 září, 2011

    Je to výhoda, když každý den jsou obchodní automaty a daytraders vylekáni od nějakého proroka krachu a krize. Protože investoři mohou za všechny peníze kdykoliv nakupovat levné akcie. Ovšem jednoho dne by měli ti proroci krachu přestat ty automaty a daytraders strašit, aby ty akcie rostly a předražily se a byly prodány s výnosy.

    Odpovědět