26. 06. 2019
Výbušná zjištění ECB aneb proč záporné sazby údajně fungují
Měli jsme spolu s většinou trhu za to, že záporné sazby se v eurozóně příliš neosvědčily. Strach přenášet je na klienty a z toho vyplývající negativní dopad do hospodaření mohl některým evropským bankám omezit objem dostupného kapitálu a teoreticky tak zúžit prostor pro poskytování nových úvěrů. Tedy pravý opak toho, co centrální banka zamýšlela. Nový výzkum ECB z června 2019 však tvrdí opak. A to je i jeden z důvodů, proč Mario Draghi před týdnem v Sintře vrátil záporné úrokové sazby zpět do zbrojního arzenálu.
Ve své studii dokazuje ECB několik důležitých věcí. Za prvé, při analýze důvěrných (neveřejných dat) ekonomové ECB zjistili, že finančně silné a zdravé banky jsou schopné přenést negativní úrokové sazby na své korporátní klienty. Domácnostem se sice účtovat záporné úroky bojí – jejich vklady jsou však v menšině. Pro podniky na rozdíl od domácností je možnost přechodu k fyzické hotovosti hodně omezená a nezbývá jim než záporné úročení svých peněžních zůstatků jednoduše akceptovat.
ECB navíc objevila, že banky, které mají možnost přenést záporné sazby na své klienty, mají levnější financování a mají tendenci poskytovat více levnějších úvěrů.Současně se také mění chování klientů těchto bank. Podle zjištění centrálních bankéřů se snaží minimalizovat své hotovostní zůstatky a více investovat. Jednoduše řečeno, snižování sazeb do záporu zatím nese své ovoce.
Zdali eurozóna potřebuje ještě nižší sazby než dnes, je ovšem otázka, kterou daná studie logicky neřeší. Ve světle zhoršující se inflační prognózy, která nutí ECB jednat, však Mario Draghi rád vzal úrokové sazby znovu do hry.
Jednou z výtek vůči dalšímu snižování sazeb může být ovšem nežádoucí redistribuce bohatství ve společnosti. Pokud sazby klesají posledních 8-10 let a výhledově mohou jít další 2 (možná 3) roky ještě hlouběji do záporu, je otázka, zda je měnová politika ještě v dlouhém období neutrální. Učebnicově by měla ve špatných časech pomáhat ekonomice skrze podporu majetným a zadluženým a v dobrých časech ekonomiku brzdit a chránit tím před inflací chudé a nemajetné.
V poslední dekádě jako by však stála pořád na jedné straně… To už je ovšem složitější otázka, která se dotýká samotné podstaty měnové politiky – není kupříkladu cíl v podobě spotřebitelské inflace příliš úzce definovaný? ECB sama však dnes nemá mandát ani chuť tento cíl zpochybňovat, a tak další pokles sazeb hlouběji do záporných vod rozhodně nelze vyloučit.
REKLAMA
Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance
