12. 01. 2026
Inflace může klesnout na začátku roku hlouběji, co na to sazby?
Inflace v může na začátku rok 2026 zamířit ještě o něco níže, než jsme původně očekávali. Kromě výrazně nižších cen elektrické energie (daných vedle nižší ceny silové elektřiny zejména zrušením POZE) svoji roli sehraje i další oznámené zlevňování zemního plynu a pravděpodobně i o něco nižší ceny potravin − inflace tak v lednu může poklesnout k 1,5-1,6 % a za celý rok 2026 pak odhadujeme průměrnou inflaci okolo 1,7 % s tím, že rizika jsou vychýlena spíše směrem dolů. V aktuálních odhadech totiž pracujeme s předpokladem, že sekundární dopady nižších cen energií na mzdovou dynamiku a jádrovou inflaci budou minimální a inflace služeb proto setrvá na relativně vysokých úrovních (4-5 %). Pokud by tak tomu být nemělo, může být výsledná inflace v roce 2026 ještě nižší.
Jak by na to měla reagovat centrální banka? Dosavadní převládající „světonázor“ v ČNB byl poměrně jasný − na administrativní změny cen energií nereagovat a celkově ceny energií a rozkolísaných potravin vnímat spíše v kontextu „střednědobého plnění“ inflačního cíle. Jednoduše řečeno, dokud levné energie neovlivní inflační očekávání, mzdovou dynamiku a zvýšenou inflaci služeb, není důvod ekonomiku podporovat dalším uvolňováním měnových podmínek. To zvlášť v situaci, kdy se jí relativně daří, roste v blízkosti potenciálu a nová vláda navíc chystá rozpočtovou expanzi. Tomuto světonázoru v zásadě odpovídá i zápis z posledního zasedání bankovní rady, ze kterého vyplývá, že odpuštění POZE a levnější elektřina „…bude mít zprvu jednorázový dopad do inflace, který nebude vyžadovat reakci měnové politiky“.
Toto „mentální nastavení“ bankovní rady však není fyzikální zákon vytesaný do kamene. Výraznější celoroční pohyb inflace pod 2 % může automaticky nahlodávat psychologii centrálních bankéřů. Zvlášť, pokud by měl současně sílit tlak na nižší úroky ze strany vlády, může být otázka dalšího snižování úrokových sazeb čím dál „vážněji“ na stole. Ve finále podle nás rozhodne míra podstřelení inflačního cíle (uvidíme po lednových číslech) a skutečnost, zda neuvidíme časem sekundární dopady nižších cen energií v mzdové dynamice a v cenách služeb − v takovém případě by asi holubice mohly dostat zelenou k dalšímu mírnému snížení sazeb. Nejpravděpodobnější se jeví duben nebo letní měsíce, kdy se inflace může dostat nejhlouběji. Pokud však inflace služeb a růst cen nemovitostí nepoleví, budou to mít holubice v bankovní radě nehledě na nízkou inflaci asi složité.
Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom skupiny ČSOB
