Pondělí 28. května. Svátek má Vilém.

Trhy: Pod palbou regulace a daní

Volný trh již dávno není realitou. Rizika jsou opticky snižována regulací a finančními institucemi umně maskována. Výhodnost investičních příležitostí ovšem ovlivňují také daně – z nevýhodných investic dělají výhodnější, výhodné dokáží zlikvidovat.

 

Životním prostředím bohatství jsou trhy. Pokud bohatství vzniká z práce a jejích forem, jediným generátorem, kde se může zrodit ve své reálné podobě, jsou trhy, tedy místa směny jedněch statků za statky jiné. Zde se pozná, nakolik námi nabízené statky najdou odezvu u těch, kdo nabízejí statky jiné. Bez této směny není možná akumulace bohatství. Bez směny má každý pouze to, co si sám vyrobí.

Trhy ale nefungují ve vzduchoprázdnu, nepůsobí v prostředí, které by bylo naprosto čisté a ideálně uspořádané – trhy jsou naopak ovlivňovány dlouhou řadou aspektů či institucí, které s těmito trhy nemají přímou souvislost, ale které je regulují nebo ovlivňují. Do první skupiny patří především burzovní komise nebo jiné regulatorní orgány.

Trhy jsou regulovány ze dvou důvodů. Především je zde první, který je racionální. Trh by měl být pro všechny stejný a dávat stejné šance. To značí, že musí existovat určitý souhrn pravidel, kterým se účastníci trhu podrobí (povětšinou pod hrozbou „vyřazení“ z trhu). Druhým důvodem je potlačení investorských rizik, a to je iracionální důvod.

Především, rizika jsou problém investora. Co je do nich organizátorovi trhu nebo státu nebo komukoliv jinému kromě investora? Avšak současný svět je vysoce regulovaný a je založený na tom, že stát (který deleguje své uzákoněné regulační pravomoci na jiné subjekty) jednoznačně přejímá odpovědnost za podobu trhů a za to, že tyto trhy jsou „bezpečnější“ pro široké investorské vrstvy.

V současnosti si již pouze těžko dokážeme představit, že by se vrátila doba, kdy byl každý zodpovědný opravdu jenom za sebe a kdy podlehnout klamavé reklamě znamenalo opravdu přijít o své peníze. V jistém směru je současný svět opravdu daleko bezpečnější, minimálně tak opticky vypadá – avšak reálně to samozřejmě není pravda. Stará dobrá jednoduchá rizika se stala daleko složitějšími a nynější produkty sice odpovídají všem možným velmi složitým pravidlům, avšak reálně nejsou určitě o mnoho jistější než ty nabídky, které přinášel svět podstatně méně regulovaný.

Pokud se odpoutáme od roviny regulační, pak je zde ještě druhá, která působí na trhy – to jsou rozhodnutí vlády, politických reprezentací a dalších institucí, která více nebo méně ovlivňují trhy. Jde například o rozhodnutí privatizační, o různá rozhodnutí z fiskální oblasti, daňové změny, kroky umožňující nebo naopak ztěžující daňovou optimalizaci, podporu některých oborů, rozpočtové priority či investiční činnost státu a mnoho dalších věcí. Pochopitelně do této oblasti patří i činnost národních bank.

Jak je vidno, tak představa trhu jako místa, kde rozhoduje opravdu pouze nabídka a poptávka, je již překonaná – je to sice škoda, ale realita moderních společností je taková.

Trhy mají relativně jednoduché dělení a na jejich struktuře není vlastně nic složitého. Máme trhy, kde se obchoduje s krátkými papíry, a trhy, na nichž probíhají směny papírů středně či dlouhodobých nebo papírů bez omezení, tedy například akcií. To hovoříme o investičních instrumentech.

Zvláštní kapitolou jsou trhy komoditní a pro ně typické termínované obchody. Jsou také mnohé jiné trhy, které mají svoje specifické vlastnosti – například trh s realitami.

Velmi podstatným faktorem života trhů jsou daňové podmínky a jejich nastavení může některé produkty výrazně zvýhodňovat a dělat je investorsky neobyčejně zajímavými, jiné naopak odsunout zcela na okraj zájmu nebo jejich existenci naprosto znemožnit.

Danění je v různých zemích většinou velmi rozličné, Daňové systémy jsou ve vyspělých státech povětšinou neobyčejně složité a umožňují mnohdy poměrně velké rozdíly mezi tím, co zaplatí různé subjekty na trhu státu. Zčásti je to dáno šikovností těchto subjektů, zčásti pak faktem, že mnohé vlády využívají možnost zavádět různé slevy na daních a další nesystémové kroky, které jsou obhajovány většinou tvrzením, že jde o pomoc domácí podnikatelské vrstvě.

Z hlediska rodinných financí je pochopitelně podstatné zdanění příjmů fyzických osob a možnosti, jak toto zdanění reálně snížit, tedy jaké odpočty od základu daně lze uskutečnit. Důležité jsou však i zdanění dividend a kapitálových výnosů, zdanění majetku, především daň z nemovitostí a případně také dědická a darovací daň.

Luboš Smrčka
je autorem knihy
Rodinné finance: Ekonomika krize a krach optimismu
, v níž téma dále rozvíjí.

Může být cenová regulace přínosná?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.