Neděle 19. srpna. Svátek má Ludvík.

Sociální systém je odsouzený k zániku

Není to tak dávno, co se spousta lidí cítila klidně, bezpečně a sebejistě. Avšak něco se „pokazilo“ a po celosvětové recesi, která pustoší ekonomiky státu od roku 2007 (i když někdo říká, že již skončila), svět již nebude takový jako dříve.

Mnoho lidí si uvědomuje, že konec tzv. sociálního státu se blíží. Přesto však doufají, že se o ně postará vláda a ochrání je. Vždyť přeci platí poctivě daně. Avšak neví, že vláda pro jejich ochranu nemůže mnoho udělat.

Vlády nemohou ochraňovat lidi, jak to bylo možné kdysi, protože nynější problémy jsou problémy globálního charakteru. V dnešní době již si takřka nikdo nemůže být jistý svým místem.

Další problémy, které vlády mohou řešit jen obtížně: státní dluh roste, stoupají ceny ropy, mzdy klesají, sociální a zdravotní programy krachují, úspory jsou ničeny, projevuje se nedostatek finančního vzdělání.

Příkladem může být důchodové zabezpečení. Většina z nás je zvyklá, že se (z větší či menší míry) o důchod postará stát a zbytek si naspoříme jiným způsobem. Příliš mnoho lidí očekává od vlády důchod. Většina vlád nemá finanční zdroje, aby dodržela své sliby. Lidé přesto očekávají, že jimi zvolení vládní úředníci se postarají o řešení rostoucích problémů. To ovšem není v souladu s realitou. Neočekávejte, že za vás vyřeší problémy vládní činitelé či politici.

Hlavní příčinou současného selhání je částečné zatemnění mysli, jehož obětí se staly široké vrstvy všech společností. Svět ztratil schopnost vidět nezkresleně sama sebe a situaci, v níž se nachází. Dnešním opiem lidí jsou miliardové půjčky státu. Celý svět propadl novému opojení a bezuzdně se mu oddává. Jsme na tomto systému příliš závislí a celý hospodářský koloběh by se během krátké doby zhroutil. Vznikla paradoxní situace, z níž neexistuje bezbolestný únik. Co bylo špatné včera, totiž další veřejné zadlužování, to je špatné i dnes; jenže dnes je to navíc i nezbytné.

Za procentními body ekonomického růstu, o nichž pravidelně informují média (přejímají data od statistických úřadů), se v téměř všech zemích skrývá stoupající zadluženost. Hospodářský růst je číslo často považované za věrný obraz ekonomické situace. Ve skutečnosti zprostředkuje pouze zkreslený, zavádějící obraz reality, v níž žijeme. Sugeruje nám pocit síly, o níž sníme, ale nevlastníme ji.

Přítomnost je však v nebývalé míře diktována minulostí, aniž by na tom mohl kdokoli cokoli změnit. Většina z výdajů státních rozpočtů zemí tvoří tzv. mandatorní výdaje (sociální výdaje, zdravotní výdaje apod.), dále výdaje na zbrojení, umoření státního dluhu (dluhová služba), takže na financování vzdělání a výzkumu, budování infrastruktury apod. již mnoho prostředků nezůstane.

Jak je zadlužování států nebezpečné můžeme vidět na příkladu Řecka a dalších států jak jsou Portugalsko, Španělsko, Itálie. Tyto země jsou příliš zadluženy a nemají příliš možností, bez výrazného dopadu na životní úroveň svých obyvatel, se dluhů zbavit. Změny v chování především států (ale i některých soukromých subjektů), tedy špatný příklad politiky (a světa podnikání), která podsouvá občanům pocit, že utratí více, než bylo vyděláno, není nic, čím je třeba se vzrušovat.

Otázka mentality nároků je obrovský problém. Rozumíme tím očekávání lidí, že se o řešení jejich problémů a zajištění budoucnosti postará vláda. Vkládáme příliš mnoho víry v politiky a byrokraty. Vlády dnes nemohou vyřešit mnoho problémů, protože jsou mimo jejich moc. Lidé si vytvořili mentalitu nároků a očekávají nějaký druh vládního příspěvku. Snad každý z nás má nebo měl tuto mentalitu zafixovanou. Jedná se o pocit, že když státu odvádíme různé platby (daně a poplatky apod.) očekáváme, že se stát o nás postará. Co víc, očekáváme, že stát se o nás postará ve stále více oblastech.

Nicméně, kde na to stát má v dnešním globálním světě vzít? Jistě, můžete namítnout, ať se zvýší daně a zaplatí to ti bohatí. Pomůže to? Pokud ano, tak na jak dlouho? A co potom, až se utratí všechny peníze bohatých, kde je brát? Tisknout? Jak nadměrné tisknutí peněz dopadlo, se můžeme poučit z historie, viz meziválečné Německo, nebo v moderní éře Zimbabwe. My jako stát nemůžeme řešit naše finanční problémy, pokud budeme myslet z pozice mentality nároků. Právě tato mentalita je jádrem problémů.

Žádný politik nedovolí dotknout se sociálních a zdravotních programů, i když většina ví, že tyto programy jsou odsouzeny k zániku. Můžete namítnout: „Musíme se postarat o ty, kteří se neodváží postarat sami o sebe.“ S tím souhlasím. Jako civilizovaná společnost bychom se měli postarat o ty, kdo se nemohou postarat sami o sebe. Avšak většina z nás se v případě nutnosti může o sebe postarat, jsme-li k tomu vycvičení. Se včerejší finanční inteligencí lidí není možné řešit dnešní složité finanční výzvy. Místo učení jednoduše lidé předají své peníze odborníkům a budou se modlit a doufat, že peníze svěřili skutečným odborníkům.

Dnes čelíme finančním problémům takového rozsahu, že přesahují možnosti vlád. Finanční závazky zemí nelze vyřešit jednoduše pomocí zvýšení či snížení úrokových sazeb, přesto miliony lidí obdivují moudrost centrálních bankéřů. Kdykoli centrální bankéři mluví, svět poslouchá. Avšak problémy nejen zůstávají, ony rostou a nyní se dostávají mimo kontrolu našich politických vůdců.

Země se pohybují nesprávné dráze a čas kvapí. Místo toho, aby se vše zlepšovalo, řítíme se od zlého k ještě horšímu jednoduše proto, že neřešíme své finanční problémy, jen je posouváme dopředu, aby je za nás vyřešily příští generace. Naše finanční jistota je otřesená. Svět se mění velkou rychlostí a může se stát, že budete připravení na svět, který je již minulostí. Je důležitější než kdykoli dříve, abyste se vy a vaše rodina vzdělávali a mohli se tak v budoucnosti sami finančně chránit. Musíte se naučit myslet sami za sebe.

Cítíte se bohatí?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

5 komentářů: “Sociální systém je odsouzený k zániku”

  1. Josef napsal:

    Pokud článek má být nábor na vzdělávací kurzy o investování, tak vězte, že současný neutěšený stav ekonomiky je právě zapříčiněn těmi vzdělanými ekonomy.

  2. anonym napsal:

    Článek obsahuje hodně subjektivních názorů a vydává je za nezpochybnitelná fakta.

    Podívejme se například na aktuální stav v ČR. Ořežou-li se dopravní stavby a tyto výdaje státu zůstanou v rozpočtu, vznikne obrovská rezerva dostatečná na desítky let udržení stávajícího systému. A místo \“privatizace\“ penzí lze privatizovat dopravní systém (soukromé silnice a dálnice žijící z mýta a pod). Alternativy tedy existují.

    Jiný problém je konkurenceschopnost takové ekonomiky. Čistě z pohledu výdajů, ekonomika se sociálním systémem bude mít konkurenční problémy proti ekonomice bez. Ale totéž se dá říci o ekonomice platící z veřejných rozpočtů jiné běžné výdaje jako právě citované dopravní stavby, které jsou za veřejné peníze vždy plánovány neefektivně.

  3. Michal napsal:

    … je autorův článek rétorikou? Má pravdu, sociální systém je opravdu v koncích.

    Ostatně to nevidí sám, ještě lépe situaci popsal pan Kopáček: http://blog.investujeme.cz/blogs/martin_kopacek/index.php/2010/12/14/nevolniku-tve-uspory-pat-i-mn

  4. F napsal:

    Článek – typiská rétoprika pravičáka. Pokud by to tak bylo, chci mít možnost bránit svou oseobu a rodinu se zbraní v roce. Pokud se mám starat sám tak se sám i bránít. To znamená pokud mě zaměstnavatel nebo vláda chytene na mé peníze nebo majetek – buď zastřelím já je nebo oni mě. Každopádně spor bude vyřešen bez soudů a bude pokoj. Nikdo se neodváží nikoho ponižovat a šikanovat. Víte co by stát tímto ušetřil. Jenže právo bránit se nikdy pravičák nepovolí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.