Pátek 24. května. Svátek má Jana.

Marx: Peníze plodí peníze. Pozor na vykořisťování!

Za Marxových časů začínalo platit, že se finančnictví začalo stávat podporovatelem výroby či  dopravy. O tom, že by finanční trhy a financializace mohla mít dopad na strukturu a fungování ekonomiky, se ale Marxovi zdálo stěží.

To, že se za dalších 150 let finanční sektor natolik rozvine, že se zcela odpoutá od reálné ekonomiky, šlo tušit jen stěží. A přesto se to stalo, objem globálních finančních aktiv je několikanásobně větší než globální ekonomika. Ale zpět ke kapitálu, kapitalistům, úrokům a zisku.

Od kapitálu ke kapitalistům

Kapitál obvykle chápeme souhrn prostředků, neurčených k okamžité potřebě, ale k dosažení výnosu. Podíl na zisku je pak odměna pro investora, který svůj kapitál investuje, podílí se na finančních výsledcích podnikání. Úrok je odměna za zapůjčení peněžního kapitálu. I  v tomto smyslu Marx slovo „kapitál“ často používal.

Zatímco dnes narůstá vliv a podíl šedého bankovnictví a neregulovaný trh bankovních služeb nebankovních finančních institucí, Marx maximálně tak zaznamenal nástup akciových společnosti a bank fungujících jako akciové společnosti. V Marxových dobách docházelo k nárůstu a proměně role úvěru a úvěrování. Marx hovoří o úrokovém, tedy finančním, kapitálu ve formě „úrokového peněžního kapitálu“.

Obrázek 1: Kapitalista, typicky obtloustlý muž s kloboukem, býval symbolem pana továrníka, rentiéra, toho, kdo díky svému kapitálu sedí na zádech pracujících.

Marx - kapitalista

Zdroj: 1917.net.pl

Marx používal vysvětlování vcelku jednoduché, vedle „peněžního kapitalisty“ postavil „kapitalistu produktivního“ – toho, kdo se podílel na uskutečňování výroby a realizaci obchodu. Podnikání ve výrobě a obchodu umožňovalo dosahovat „všeobecné míry zisku“.

Všeobecná, průměrná míra zisku, pak v Marxových úvahách odrážela rentabilitu různých sfér. Pan továrník, tedy průmyslový kapitalista, dosahoval zisku, který snižovaly úroky placené za případné vypůjčení si cizího kapitálu.

V dnešní době, kdy mezi finanční aktiva patří peníze a všemožné dluhové a majetkové instrumenty, se už vlastně ani nikdo úplně nevyzná v tom, co komu patří a kdo komu dluží. A to ještě ani nemluvíme o finančních derivátech

Kapitál cizí a vlastní

Marx zaregistroval, že většina podnikatelů (o nichž hovořil zásadně jako o „kapitalistech“) pracuje s vlastním i vypůjčeným kapitálem. Dnes je vysvětlováno studentům, že vlastní kapitál se nemusí vracet, cizí představuje dluh a závazek, se kterým se pojí dluhová služba – nutnost platit úrok.

Kdo „hospodaří s vlastním, a ne vypůjčeným kapitálem, (…), úrok shrabuje sám, místo aby jej někomu platil“. Takto nějak popsal Marx oportunitní náklady finančního kapitálu, které použije podnikatel ve vlastním podnikání, místo, aby ho využil k získání výnosů alternativních. Vlastně „půjčil svůj vlastní kapitál jako úrokový kapitál sám sobě jako fungujícímu kapitalistovi“.

Obrázek 2: Chápání vlastního a cizího kapitálu v pojetí rozvahy (bilance) a kapitálové struktury firmy. V rozvaze jako jednoho ze tří účetních výkazů stojí na straně pasiv (zdrojů financování) vlastní a cizí kapitál, tento financuje majetek podniku.

marx - vlastní a cizí kapitál

Zdroj: duckduckgo.com

Úrok se pak v Marxových úvahách jevil jako část zisku, kterou musel průmyslník nebo obchodník vynaložit v případě nepoužívání vlastního, ale vypůjčeného kapitálu. Úvahám o financování vlastním a cizím (vypůjčeným) kapitálem Marx věnuje několik stran textu. „Kdyby úrok byl = 0, byl by na tom průmyslový kapitalista, který si kapitál vypůjčil, stejně jako průmyslový kapitalista, který pracuje s vlastním kapitálem.“.

Ten, kdo podniká jen s vlastním kapitálem, „shrabuje celý zisk“, zatímco ten, kdo se opírá o kapitál cizí, vypůjčený, tomu se zisk snižuje o placené úroky. To, že úvěr, využití cizího kapitálu, umožňuje opřít se o finanční páku, rozjet podnikání ve větším, využít více zdrojů, disponovat větším množstvím zásob, Marx nerozvádí. Inu cosi jako kapitálová struktura firmy, rozlišování účetního a ekonomického zisku v 19. století ještě nikoho netrápilo.

Dnes uznáváme roli a funkci podnikatele, který přijímá podnikatelská rizika, využívá vlastní nebo cizí (půjčený) kapitál, a snaží se nabídnout něco, za co zákazníci, popřípadě státem vytvořené agentury, budou ochotni koupit a zaplatit. Nestačí jen vyrobit, je nutné i prodat, distribuovat, dostat ten který produkt nebo službu k zákazníkovi. Marx o tom hovořil zastřeně jako o „kapitalistické výrobě“, kdy „řídí kapitalista výrobní proces i proces oběhu“.

Peníze tvořící peníze

Třetí díl Marxova Kapitálu vysvětluje přeměnu nadhodnoty v zisk a úrok. Probírají se tu například věci, jako že „peníze, které plodí peníze“, že peněžní kapitalista půjčuje peníze, aby získal více peněz, nebo že obchodní kapitalisté (tedy obchodníci), přeměňují peníze na zboží, aby toto prodali a získali opět peníze a dosáhli zisku.

Zosobněním kapitálu byl pro Marxe kapitalista – kapitalista průmyslový, obchodní a peněžní. Dnes bychom řekli, že podnikatel podniká a nese riziko za účelem dosažení zisku, Marx hovořil o tom, že k „fungujícímu kapitalistovi“ připlývá podnikatelský zisk.

Zisk je kladný výsledek hospodaření, záporný výsledek hospodaření je ztráta. Možnost ztráty, potenciálu skončit v červených číslech, Marx nijak nerozmazával. Z pohledu ekonomického myšlení se v Marxově době ještě ani nerozlišovalo, jestli mělo jí to zisk účetní, nebo zisk ekonomický. Dnešní studenti by s Marxovými znalostmi u zkoušky moc dobře nedopadli.

Obrázek 3: Účetní zisk se určí odečtením výdajů od výnosů za definované účetní období (vyplývá z účetnictví). Ekonomický zisk je tvořen výnosy sníženými o účetní náklady, ale zahrnuje také oportunitní náklady (náklady ušlých, resp. obětovaných příležitostí, zejména úroky z vlastního kapitálu vlastníků).

marx - účetní a ekonomický zisk

Zdroj: duckduckgo.com

Marx se na zisk nahlížel spíše než na odměnu, jako na cosi podezřelého: závisí „při každém jednotlivém uzavření obchodu na větší či menší chytrosti a podnikavosti kapitalisty, zda – a do jaké míry – nakoupí nebo prodá nad výrobní cenou nebo pod, a tak si v procesu oběhu přivlastní větší nebo menší část celkové nadhodnoty“.

„Majitel peněz, který chce své peníze zhodnotit jako úrokový kapitál, zcizuje je třetí osobě, vrhá je do oběhu, přeměňuje je ve zboží jako kapitál (…).“ Kapitál je zde chápán jako hodnota, umožňující vytvářet „nadhodnotu“. Na počátku stojí peníze, které A půjčuje B: „Půjčit se může na zástavu nebo bez ní; první forma je však starší, až na půjčky na zboží nebo na dluhopisy, jako směnky, akcie atd.“.

Teprve v rukou B se peníze přeměňují v onen kapitál. Peníze se v rukou podnikatele transformují na „produktivní kapitál“, přeměňuje se na „výrobní prostředky“. Tyto se pak díky výrobě proměňují v prodejné zboží: „Prodejem zboží se přeměňují opět v peníze a v této formě se vracejí do rukou kapitalisty, který původně zálohoval kapitál ve formě peněz.“ Pro A se peněžní kapitál „vrací ve stejné formě, v jaké byl zcizen“. „Vrací se z rukou B zase zpět do rukou A.“ – „Postoupení, půjčení peněz na určitou dobu, a jejich vrácení s úrokem (nadhodnotou) – to je celá forma pohybu úrokového kapitálu jako takového.“

Navenek je ale vidět pouze vydávání a vracení. „Všechno co se děje mezi tím, je setřeno.“ Jeví se, že  „peníze, pokud se půjčují jako kapitál, půjčují se právě jako taková uchovávající a zvětšující se suma peněz, která se po určité době vrací s přídavkem a může kdykoli začít znovu procházet týmž procesem.“

(Ne)vyřešené rozpory

Nespravedlivý, neperspektivní, neudržitelný, kritika spočívající v poukazování na nadhodnotu, až po poukazování na třídní boj a rozpory za kapitalismu. Marx (a vlastně i Engels) hovoří o rozdělování nadhodnoty, nespravedlnosti kapitalistického systému. Vývoj ovšem nedal Marxovi zcela zapravdu.

Tvoření a hromadění kapitálu nebylo doprovázeno koncentrací bídy. Moderní daňové systémy umožnily vyvažovat nerovnost mezi příjmy a majetkem, popřípadě usměrňovat rychlost akumulace soukromého kapitálu.

Velkou část z příjmů veřejných rozpočtů lze vynakládat pro blaho obyvatelstva. Samotná tendence ke koncentraci kapitálu byla doprovázena jeho rozptýlením mezi majitele akcií a podílů, samotný stát se stává významným a nepřehlédnutelným vlastníkem. Nastoupilo přerozdělování, vliv státu a státní moci je všudypřítomný. A není to svým způsobem směřování ke specifické formě socialismu?

5 komentářů: “Marx: Peníze plodí peníze. Pozor na vykořisťování!”

  1. Richard Fuld napsal:

    Čirý kapitalismus bez jakýchkoli státních zásahů, bez státního přerozdělování, jak je popsáno v článku, je stejně extrémní systém, jako je komunismus. Proto pro dlouhodobě udržitelný systém je třeba vyváženou(!) kombinaci obou oněch extrémů. Samozřejmě ale platí, že pokud budeme setrvale postupně oslabovat princip kapitalismu ve prospěch socialismu, tak se nakonec ocitneme v čirém socialismu se vším negativním, co k tomuto patří. Proto mám ten vykřičník za slovem „vyváženou“.

    • Pavel Hanzl napsal:

      Vážený pane!
      Karel Marx psal svůj Kapitál 15 let. Dožil se vydání pouze prvního dílu v roce 1867. Kdysi jsem dva první díly zběžně přečetl jako součást studia marxismu. Marx se zásadně mýlil v teorii vývoje společnosti. Přemýšlel o jiném typu společnosti s tím, že kapitalismus to má spočítané. Hlavní myšlenkou Karla Marxe je to, že zisk jedince – podnikatele (kapitalisty, tlustého pána s kloboukem), v jeho terminologii nadhodnota, je cosi zásadně nemravného, přímo protispolečenského. Uvažoval o jiném, prý spravedlivějším rozdělení nadhodnoty ve společnosti. Pokud by ji tvořil stát, státní podnik, pak by najednou zisk už nemravný nebyl. Stát se měl stát jakýmsi garantem spravedlnosti, tj. přerozdělení zisku potřebným. Na této myšlence pak vystavěl třídní nenávist, která se velmi hodila Leninovi jako teoretický základ pro Rudý teror, k formulacím leninismu.

      Ve 20. století zahynuly ještě před druhou světovou válkou miliony lidí v sovětském Rusku jednoduše proto, že závist se dala maskovat třídním bojem a ruští vojáci byli na první světovou válku nepřipraveni, to vedlo obrovským porážkám a později k velkým územním ústupkům Německu za nastolení míru na východě (Brest-litevský mír) po revoluci v roce 1917. Rudý teror, zejména řádění Čeky, později NKVD, se historicky neosvědčily. Lidé žili ve strachu z dalšího teroru a myšlenky komunismu nepřijímali, protože vše se dělo násilím, například kolektivizace. Nejdříve Leninův dekret o půdě dal půdu rolníkům, pak jim půdu zase stejný režim vzal. K tomu hladomor ve třicátých letech vedl k zoufalství, které v Rusku a na Ukrajině spustilo případy kanibalismu na vlastních dětech.

      Zisk nemravný vůbec není. Umožnil rozvoj civilizace v celosvětovém kontextu již mnoho tisíc let zpátky. Marxismus je škodlivý zejména tím, že posvěcuje krádeže vlastnictví (komunisté tomu říkají znárodnění) a maskuje vraždy ze závisti.

      Máte pravdu, že primitivní, rané formy kapitalismu, byly extrémem. To se projevovalo hloupostí podnikatelů, kteří své dělníky využívali až „na krev“. Jsou známy příklady z Anglie, kde právě Marx i Engels žili. Proto vznikly odbory, sociálně-demokratická hnutí a strany, později pak komunistické strany. Tržní hospodářství i dle mého názoru potřebuje citlivé, avšak krajně opatrné a minimální regulace ze strany státu. Ne ale to, co nazývám pečovatelským sociálním státem já a to je právě to, co tu dnes máme. Aby nám stát mohl hodit korunu, tři jiné nám musí vzít. Potřebujeme spíše stát, který nebude překážet jedincům, ale určí jasné mantinely, co se už nesmí.

      Nemáte pravdu v tom, že socialismus je jakási levá strana kyvadla, když ta pravá je prý ten neřízený kapitalismus. Socialismus je velký sociální omyl, vede lidi k myšlence, že se nemusejí snažit starat o vlastní budoucnost, že stačí být svědomitým zaměstnancem a všemohoucí stát, osvícená vládnoucí rada našich moudrých vůdců se o nás vždy postará. Stát vždy byl a bude chudý zlý strýček s holí v ruce. Karel Marx celý život bojoval s bídou. Kdyby pochopil, že by měl vymyslet nějakou službu či výrobek, který nikdo jiný nemá, nepotřeboval by mecenáše Engelse, jehož nechápu ještě o něco více, než Marxe. Marxismus lidi učil, že podnikatel je špatný člověk. Dodneška mají spousty Čechů v hlavě nevraživost k podnikatelům, a to i k těm slušným, co nikdy nic neukradli. A toto myšlení vede k chudobě, je celku jedno, zda vás chudobě učí tatínek, jenž je členem KSČM, nebo ČSSD, základní problém levice je chyba v mozku, že bez práce mohou být koláče. Stačí prý ty koláče někomu brát a jiným je dávat. Socialismus byl vydáván za historického předchůdce komunismu, kdy každému se má dát podle jeho zásluh, v komunismu prý jen podle jeho potřeb. K čemu ale vedl marxismus – leninismus, ten teoretický základ pro vraždění těch, co se snaží více než jiní? Ke smrti mnoha milionů lidí, takže Marx a Lenin mají na svědomí mnohem více obětí, než břídil jménem Adolf Hitler.

      K samotným pasážím z díla Kapitál: Karel Marx žil v úplně jiné době než my. Když z jeho díla extrahujeme základní myšlenku, že zisk jedince je nemravný, máme velmi nebezpečný teoretický základ, jak odůvodnit třídní vraždy. Nelze nevzpomenout na Komunistický manifest z roku 1848, kde autoři Marx a Engels jasně říkají, že se mají podnikatelé začít bát, Evropou totiž obchází strašidlo komunismu.

      Nějak jsem nepochopil, jaké poselství chtěl autor článku pan Novotný čtenářům přinést. Chybí mi v něm zdůraznění, jak moc škodlivý marxismus je. Ubývá nám podnikatelské svobody a oslava Marxových myšlenek na tento web určitě nepatří!

      • Richard Fuld napsal:

        Děkuji za Vaši reakci. Plně rozumím Vašim kritickým postojům k marxismu. Problémem obou extrémních názorů je právě to, že jejich zastánci morálně odsuzují zastánce opačného názoru, stejně jako to děláte právě Vy. 🙂

        Pokud se oprostíte od morálních soudů, pak zjistíte, že kombinace volného trhu doplněného tou správnou dávkou socialismu (tato kombinace se nazývá sociální stát) může docela bezkonfliktně fungovat.

        Jinými slovy rozdíl mezi mnou a Marxem je v tom, že on kapitalismus morálně hodnotil (zavrhoval ho). Z jeho perspektivy jde o zavrženíhodný ekonomický systém. Já však považuji kapitalismus za nenahraditelný základ efektivního ekonomického systému a na tom, že umožňuje vznik majetkových rozdílů a koncentraci kapitálu, nevidím vůbec nic špatného. Jen současně tvrdím (ve shodě s Vámi), že surový kapitalismus dickensovského střihu není úplně bezproblémové ekonomické prostředí. A ani zde není jediným vysvětlením neutěšených poměrů zaměstnanců nemorální či odsouzeníhodné jednání kapitalistů. Nemusí jít o morálně zavrženíhodnou situaci, kdy pan továrník (ačkoliv dosahuje tučných zisků), vyplácí jeho zaměstnancům mzdy, které postačí sotva na přežití. Je klidně možné, že bez těch nízkých platů by žádných zisků nedosáhl a namísto placení nízkých mezd by podnik musel zavřít. Je klidně možné, že snížení platů zůstalo v dané situaci již jen jediným způsobem, jak čelit konkurenci, která je buď lepší, nebo se rozhodla „zaútočit“ snížením platů jako první. Vyplácení nízkých mezd tedy není nutně a vždy projevem jakéhosi morálně zavrženíhodného jednání majitele podniku. Je zde i možnost, že mnoha případech šlo jen o pokus majitele o záchranu jeho podniku před konkurencí.

        Pokuste se k věci přistupovat věcně, bez snahy o morální hodnocení obou systémů a možná pochopíte, že konsenzuální symbióza obou principů je možná ke spokojenosti všech. Jen jde o to vždy mít na paměti, že kapitalismus je základ a že pouze dostatečně svobodný prosperující kapitalistický systém bude moci vygenerovat prostředky, které budou moci být použity na jeho vyvažování pomocí státního přerozdělování potřebným. Těm kteří přestože pracují (nebo objektivně pracovat nemohou), mají problém s úhradou svých běžných životních nákladů. Opět, jakmile chudé lidi, které stát podporuje, začnete hodnotit morálně s tvrzením, že jde o zbytečné líné závistivé příživníky, ocitnete se v té samé slepé uličce, v jaké se ocitají kritici „nenažraných vydřidušských kapitalistů“. Recepty fanatických mravokárců (v obou táborech) nakonec končí totální mravní zkázou.

        • Pavel Hanzl napsal:

          Pane Fuldo, moje maminka do roku 1947, tedy do jejích 20 let, žila v Lucku, to je blízko Lvova, bývalé Polsko (dědeček byl volyňský Čech, byli repatriováni do ČSR). Luckem se třikrát přehnala fronta. Vojáci Rudé armády se před smrtí bez výjimky modlili k Bohu, ač byli třeba držiteli komunistické stranické legitimace. Právě od nich, pokud právě neumírali v bojích, slyšela rčení (přepíši foneticky latinkou): „Sierp i molot, eto nužda i golod“, tedy Srp a kladivo, to je bída a hlad. A válku prý nevyhrává Krasnaja armija, ale svinnaja tušonka z Aměriki, tedy ne Rudá armáda, ale konzerva vepřového masa, dovážená konvojem z Ameriky do Murmansku.

          Myslím, že mi nespravedlivě dáváte nálepku, že hodnotím marxismus a chudé lidi morálně. Myslím, že jsem zcela vystihl základní myšlenku, že levicové myšlení nevede člověka k tomu, aby se stal odpovědným za svůj život, aby se stal nezávislým na jakémkoliv zaměstnavateli. Naopak vede k chudobě a ke zkratkám, že je třeba jezdit do Moskvy učit se pravici zakroutit krkem, jak kdysi v roce 1929 jistý KG výhrůžně zařečnil v českém Parlamentu. Levicové myšlení vede člověka k tomu, aby se stal zaměstnancem a k tomu, aby vnímal podnikatele jako svého nepřítele (třídního a nenažraného, prahnoucího po zisku z jeho práce). To je právě ten obrovský omyl v mozku. Podnikatel má správně požívat vysoké úcty státu i všech jeho lidí, neboť je tvůrcem pracovních míst pro ty občany, kteří se podnikateli ještě nestali, nebo se jimi nikdy nestanou a těch je velká většina. Podnikatel platí řádově mnohem vyšší daně než oni a to i dnes, nemusí vůbec být v nějaké progresi, jak o to stále usilují levicové strany (nemám na mysli malé podnikatele, jejichž prospěšnost je zase v tom, že od nikoho nic nechtějí).

          Myšlenky Karla Marxe je třeba interpretovat s kritickým vysvětlením, protože jeho učení není jakousi krajní výchylkou kyvadla, když tou druhou je raný kapitalismus. Vůbec si nezahrávejme s tím, že jakýsi kosmeticky upravený marxismus, či nějaké rané stadium před komunismem (tedy socialismus s nějakou lidskou tváří, jak je známo z roku 1968) je vůbec vývojově přijatelnou politicko – společenskou variantou uspořádání společnosti v nějakém státě. Slovu socialismus bychom se měli vyhýbat, i na něm ulpělo mnoho potoků krve. Opět pod maskou třídního boje a spravedlnosti pro dělníky.

          Jsem s vámi ochoten souhlasit, že kapitalismus má být citlivě regulován a ne přeregulován, jak nyní akutně je. A já nepsal o tom, že chudí lidé jsou líní závistiví příživníci. Za uplynulých cca 171 let byli chudí lidé ideologicky zneužiti k tomu, aby se přidali k násilnému jednání ve změně společnosti v revoluci. Každý chudý člověk, pokud není nějak zdravotně postižen, může vyrůst ve schopného podnikatele, pokud mu to ovšem doma nezakáží. Je známo mnoho původně chudých, dokonce zdravotně postižených, viz dyslektik Bill Gates, nebo filmový Forrest Gump, kteří se prostě snažili a nic více. Těch forem je více, obvykle jde o autocenzuru cílů již v útlém mládí. Osoby zdravotně postižené nenesou žádnou vinu, nelze říci, že jsou líné. Mají prostě smůlu, ale ve slušné společnosti mají právo důstojně žít, v tom má stát nezastupitelnou roli a ochotně odvedu všechny související daně.

          Vaše argumentace zbytečně zavání oslavou levicových cílů, jinak se mi vaše odborné komenmtáře vždy líbily. Jste profík. Děkuji, že zde přispíváte.

          • Richard Fuld napsal:

            S mnohým Vámi vyřčeným lze souhlasit. Nicméně kritika levicového smýšlení, kterému přisuzujete absenci chuti podnikat, resp. absenci touhy po nezávislosti na zaměstnání, mi přijdou trochu přehnané. Finanční nezávislosti na zaměstnání (či zcela obecně) lze dosáhnout získáním zdrojů dostatečných pasivních příjmů. Zda si pořídíme zdroje pasívního příjmu z peněz vydělaných v zaměstnání nebo z podnikání není až tak důležité. Rovněž to, zda se rozhodneme podnikat nebo se nechat zaměstnat, samo o sobě nijak relevantně nevypovídá o míře zodpovědnosti k vlastnímu životu. Podle mého názoru je jen dobře, že obyvatelstvo není tvořeno ze 100% pouze podnikateli a rentiéry, protože kdo by pak vlastně pracoval, že?

            Pokud se týče kritiky levicového smýšlení v tom smyslu, že směřuje k obviňování kapitalistů z vlastních neúspěchů a selhání, pak v tomto se samozřejmě shodneme. Nic jako levicové cíle neobhajuji, a to tím spíše, pokud by takovým cílem měla být likvidace kapitalismu a nastolení socialismu. Jen tvrdím, že některé levicové principy mohou vhodně doplňovat ty pravicové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.