Středa 17. října. Svátek má Hedvika.

Krize, ochrana a gramotnost

Tedy konkrétně: finanční krize, ochrana spotřebitele a finanční gramotnost. To jsou pojmy, které spolu na první pohled příliš nesouvisejí. Ve skutečnosti jsou naopak velmi silně provázány.

Finanční negramotnost – jedna z příčin krize

15. října 2009 proběhla v Litomyšli konference o výuce matematiky.  V rámci jejího programu vystoupila členka bankovní rady ČNB Eva Zamrazilová s přednáškou „Finanční krize a finanční gramotnost“. Prezentovala, mimo jiné, názor prezidenta Council on Financial Literacy, že za hlavní příčinu krize lze považovat finanční negramotnost.

Je to jistě poněkud vyhrocené tvrzení. Neschopnost omezeného počtu dlužníků splácet úvěr by nepochybně neměla položit žádný bankovní systém, pokud by banka při uzavírání smluv postupovala zodpovědně. A u bankovních úředníků, jako poskytovatelů úvěru, se zcela nepochybně o finanční negramotnosti mluvit nedá. Taková formulace měla spíše  upozornit na nebezpečí neznalosti základních pravidel, lehkomyslnost  atp., tedy na nebezpečné přístupy klienta finanční instituce, které by právě finanční gramotnost měla eliminovat.

Tip: Jen pro zajímavost, organizace Council on Financial Literacy provozuje velmi zajímavé webové stránky.

Ve své prezentaci následně lektorka argumentovala neustále rostoucí mírou zadlužení domácností bankovními úvěry a zejména následnými problémy se splácením.

Její přednášku jsem neslyšel, vycházím pouze z PowerPointové prezentace. A ta, podle mého názoru, žádné burcující informace nepřinesla. Zejména pokud se zaměříme pouze na naši zemi. Míra zadlužení domácností je více než o polovinu nižší, než je průměr v zemích EU, a problémy se splácením má podle údajů ČSÚ jen asi 0,4 % dlužníků. To jsou čísla, jejichž dopad na finanční soustavu považuji za zanedbatelný.

A pokud bychom z kontextu přednášky vyvodili odvážné tvrzení, že jen těch 0,4 % lidí, kteří mají problémy se svojí půjčkou, jsou finančně negramotní, tak jsme národ finančních géniů. Tak to bohužel není. Dovolil jsem si pouze poněkud nekorektní závěr. Rozhodující  je skutečná míra povědomí o finančních produktech a jejich životním cyklu. A zde je opravdu co dohánět.

Samostatný odbor ochrany spotřebitele

Samozřejmě i v ČR existují obdobné informační iniciativy. Jejich garanty jsou, mimo soukromou sféru, orgány státní správy – Ministerstvo financí a ČNB.

Finanční vzdělávání nelze přitom chápat jako záležitost obecných znalostí finančního trhu, ale je to ve svém důsledku prevence před nekalými obchodními praktikami. Jenže prevence je jedna věc a pomoc v konkrétní problémové situaci po uzavření nevýhodné smlouvy je druhá věc.

A právě na konkrétní pomoc je zaměřena činnost samostatného odboru ochrany spotřebitele při ČNB. Ten vznikl, na základě novely zákona o ochraně spotřebitele, v září 2008 s cílem kontrolovat   zda například banky, penzijní fondy, pojišťovny, směnárny nebo obchodníci s cennými papíry nediskriminují zákazníky, správně informují o cenách nebo nepoužívají nekalé obchodní praktiky. Do působnosti odboru patří samozřejmě také pojišťovací a investiční zprostředkovatelé. Tedy právě všechny subjekty, které podléhají dohledu ČNB.

Odbor má pravomoci vykonávat dohlídku či informační návštěvu nebo si může vyžádat informace i písemně. Má samozřejmě podle zákona na ochranu spotřebitel pravomoci uložit sankce až do výše pěti milionů korun. Tu ostatně uplatnil při uložení pokuty společnosti EF CZ.

Může také okamžitě zakázat konkrétní obchodní činnost finanční  instituce, která by porušovala některé z těchto zákonných ustanovení. Může žádat okamžité stažení letáků, které by spotřebitele nekalým způsobem ovlivňovaly, nebo žádat změny v obchodních podmínkách.

Poznámka: Zejména v oblasti úvěrů je velmi nepříznivá situace. Obchodní praktiky, podle mého názoru, mnohdy překračují hranice etiky a používají nekalé obchodní praktiky. Jde však o instituce, které dohledu ČNB nepodléhají. Zde by mohl pomoci zákon o lichvě. Obecná definice lichvy v občanském zákoníku je jen hříčkou v rukou zkušených právníků. Tady pomůže jen exaktně stanovená hranice přípustné úrokové míry, respektive RPSN, jako je tomu ostatně ve většině evropských zemích.

Od odboru ochrany spotřebitele nelze očekávat jednoduché zrušení již uzavřené smlouvy. To je přece jen otázka dohody obou partnerů nebo případně na rozhodnutí soudu. Nicméně pozice ČNB je natolik silná, že může poškozenému klientovi rychle pomoci.

Pokud máte vážné problémy s postupem některé finanční instituce nebo pokud jen chcete upozornit na její podezřelé jednání, obraťte se na tento odbor. Není to nic složitého. Pro začátek stačí vyplnit elektronický formulář Podání ve věci ochrany spotřebitele.

Základním úkolem odboru je dohled nad dodržováním pravidel, která jsou stanovena zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a Hlavou pátou Občanského zákoníku, která se týká ochrany spotřebitele s akcentem na problematiku smluv uzavíraných na dálku.

Zákon na ochranu spotřebitele

Jde o obecný zákon, který platí pro veškerou obchodní činnost. Vztahuje se na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování služeb v případech, kdy k plnění dochází na území ČR nebo když plnění souvisí s podnikatelskou činností provozovanou na našem území.

Zákon vymezuje obecné povinnosti prodejce, definuje pojmy klamavá, nekalá a agresivní obchodní praktika a vymezuje informační povinnosti obchodníka. Velice poučné je nejen teoretické vymezení těchto pojmů, ale i bohaté praktické příklady těchto praktik.

Občanský zákoník

Občanský zákoník je samozřejmě obecně platný právní předpis. Z hlediska ochrany spotřebitele je nejvýznamnější Hlava 5 zákoníku a zejména § 54a „Smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku“.  Právě tento typ smluv je velmi snadno zneužitelný. Důležitý je i § 54b „Poskytování informací“.

Je ochrana spotřebitele v ČR dostatečná?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Jeden komentář: “Krize, ochrana a gramotnost”

  1. Vlado Z napsal:

    Ještě bych chtěl doplnit v závislosti na potřebách doby by mělo zareagovat i ministerstvo školství a zařadit do hodin občanské náuky na druhém stupní ZŠ i základy správy osobních financí a stejně tak základy psychohygieny. Nezíská-li spotřebitel alespoň základní představu o tom, co může čekat a jaké to může mít důsledky, nebu schopen uhájit svoje práva, byť by byli zákony sebelepší.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.