Pondělí 20. května. Svátek má Zbyšek.

Jak na finanční vzdělávání? Omezit regulaci

Studenti - finanční vzdělávání - škola

„Jak vzdělávat dospělé, kteří nechtějí?“ dotázala se Michaela Hlavicová z MF ČR. „Máme tendenci lidi chránit, a tak nemají motivaci se finančně vzdělávat,“ odpovídá Tomáš Nidetzký, člen Bankovní rady ČNB. Základem pro finanční vzdělávání tak může být omezení regulace.

Finanční vzdělávání dětí i dospělých bylo předmětem konference „Systémové změny ve finančním vzdělávání“ pořádané EFPA ČR a yourchance o. p. s. v rámci Global Money Week pod záštitou MŠMT, MF ČR a ČNB. A některé závěry konference byly až překvapivé: Finanční gramotnost výukou ve školách nevzrostla, ale spíš klesla. A dospělí se vzdělávat nechtějí… i kvůli přebujelé regulaci a ochraně klientů.

Škola a vzdělávání lidi stresuje. Mnozí jsou tak rádi, když opustí školní škamna a mohou se věnovat jen své profesi, kterou si zvolili. V lepším případě. V horším se věnují čemukoli, co je uživí. Ale vzdělávat se? S tím jsou spojené zkoušky, stres, úsilí… a navíc myšlení bolí. Dobrovolně se tak vzdělávají lidé pouze v oblastech, které je skutečně baví či které je živí. A mezi ně zpravidla finance nepatří.

Vzdělat dospělé? Dát jim motivaci

Nejen finanční vzdělávání a nejen vzdělávání dospělých je založené na motivaci. Podaří-li se vzbudit zájem o předmět výuky, člověk se do něj ponoří a sám si potřebné informace dohledá. Na rozdíl od středověku, kdy byly knihy s potřebnými vědomostmi uloženy v několika málo opisech v klášterech rozesetých po celé Evropě, má dnes přístup k informacím na internetu téměř každý. A v České republice rozhodně každý, kdo má zájem.

Michaela Hlavicová z Ministerstva financí ČR trochu bezradně formulovala otázku: „Jak vzdělávat dospělé, kteří nechtějí?“ Odpovědí je v prvé řadě nají motivaci, aby lidé finanční vzdělání chtěli. Očividně ale nestačí, že se lidé bez finančních znalostí dřou do úmoru, aby vydělali nějaký peníz, který pak ve své nevědomosti utratí za zbytečné finanční produkty či přímo sednou na lep některému z podvodníků.

„Nejsem schopen si z malého platu uspořit na novou pračku,“ zaznívá poměrně často v mnoha variacích, na co si lidé nejsou schopni ušetřit. Pak ale ti samí lidé „na novou pračku“ čerpají drahý úvěr. A, světe, div se, zpravidla i řádně splácejí. „Pračka“ či cokoli jiného je stojí dvojnásobek, ale to je netrápí.

Motivaci do značné míry od lidí odebírá i přebujelá regulace finančního trhu a finanční distribuce. „Máme tendenci lidi chránit, a tak nemají motivaci se finančně vzdělávat,“ soudí Tomáš Nidetzký, člen Bankovní rady ČNB. Kdo by se snažil pracně získat nějaké finanční vzdělání, když nad jeho bezpečím dlí bystré oko Evropské unie a všeobjímající regulace? To je lepší věnovat se něčemu jinému…

Finanční vzdělávání od mateřské školky

Finanční vzdělávání probíhá již od školních let. V prvé řadě by ale mělo zasahovat již děti v mateřských školkách, kde bude od září povinná docházka. Jaroslav Faltýn z MŠMT zdůraznil potřebu „předmatematického vdělávání“ v předškolních zařízení. Matematika je (či má být) součástí pohádek, říkadel, her… s cílem pochopení role peněz v životě.

Ostatně matematika je základem pro finanční vzdělávání. Při všech průzkumech finanční gramotnosti vychází jako jeden z problému (vedle finančních pojmů typu RPSN – opět produkt regulace) počítání procent a úroků. I proto se také nyní připravuje povinná maturitní zkouška z matematiky. V pilotním provozu ji budou mít od roku 2021 všechna gymnázia, o rok později bude součástí každé maturity v České republice.

„Já nic nenaspořím. Prostě na to nejsem. Jakmile ušetřím nějaké peníze, hned je utratím. Když něco potřebuji, tak si na to radši půjčím,“ omlouvají svou nedůslednost a nezodpovědnost mnozí lidé. Také jste podobné výmluvy slyšeli?

Škola ani školka sice nemůže nahradit příklad rodičů… ale pokud rodiče zapomněly poučky svých prarodičů (např. že dluhy jsou špatné a spořit je potřeba), je lepší něco nežli nic.

Finanční vzdělávání na základních školách

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy došlo k závěru, že současná koncepce finančního vzdělávání na základních školách není optimální. Očekávané výstupy, co žáci budou po absolvování základní školy umět, jsou příliš složité.

„Sám bych na některé úlohy potřeboval finančního poradce,“ uvedl Jaroslav Faltýn. Podle jeho názoru by bylo optimální očekávané výstupy zjednodušit na sestavení základních rozpočtů – na večeři, na oslavu, na výlet či dovolenou či na roční výbavu do školy či na koníček. A připravit je na pochopení fungování trhu, kde jako příklad uvedl školní vánoční trh. Děti musí připravit nabídku, stanovit ceny, sledovat konkurenci… a to vše zábavnou hrou.

Kdo může za předlužení lidí? „Za potíže dlužníků nemůže dlužník, ale ta instituce, která mu peníze poskytla,“ je přesvědčen Tomáš Nidetzský. Tak jednoduché to ale není. Přenese-li se více zodpovědnosti za „nepředlužení“ dlužníka na poskytovatele půjček, jak k tomu došlo např. u nového zákona o spotřebitelském úvěru, lidé se budou stále předlužovat… jen ne u oficiální poskytovatelů půjček, ale v šedé ekonomice.

Ve školním věku se nabízí celá řada společenských deskových her, které mohou dětem pomoci rozvinout ekonomické myšlení – např. Dostihy a sázky, Osadníci z Katanu a mnoho dalších.

Navíc prostřednictvím výuky dětí ve školách lze poskytnout finanční vzdělávání i jejich rodičům. Tedy přinejmenším těm, kteří se o děti starají, učí se s nimi a povídají si s nimi o tom, co probírají ve škole.

Projekty finančního vzdělávání jsou…

Projektů finančního vzdělávání je nespočet. A nejedná se „pouze“ o internetové stránky určené k samostudiu a k vysvětlení základních pojmů a procesů. Je celá řada projektů vzdělávajících učitele, kteří následně vyučují žáky na základních a středních školách. Jsou projekty pro dospělé zájemce o finanční vzdělávání. A jsou i nejrůznější projekty pro děti.

„Kdo se chce vzdělávat, může najít dostatek nástrojů. Nabídka existuje. Mám ale obavu, jak je to se stranou poptávky. Abychom se nesnažili tlačit provázek,“ uvedl Tomáš Nidetzký. Co tedy mnohdy chybí, je motivace. A tu může zvýšit zejména u dospělých snížení regulace.

Vzděláváte se stále?

Nahrávání ... Nahrávání ...

3 komentáře: “Jak na finanční vzdělávání? Omezit regulaci”

  1. Jiří Hlisnikovský napsal:

    Podívám-li se pár let zpět, ČR měla jednu z nejvyšších mír úspor v Evropě. Proč lidé spořili? Aby měli finanční rezervy, aby nemuseli pojišťovat každou blbost.
    A najednou voláme u stejných lidí po finančním vzdělání. Proč? Protože finanční instituce tuto zdravou, generace budouvanou snahu spořit a vytvářet rezervy rozbořili. Proč spořit? Kupujte na úvěr. A nyná sklízíme ovoce. Především vzdělávejte finanční poradce a prodejce v bankách a pojišťovnách.

  2. Pavel Hanzl napsal:

    Píšu o tom už dlouho. Tento pečovatelský stát se sociálně tržní ekonomikou neustále více reguluje všechno a ubírá všem svobodu. Zaměstnávat je tady drahé, polovinu z těch 134% hrubých mezd spolkne stát na daních. Finanční poradci jsou v médiích démonizováni a předepsané běžné pojistné u ŽP drasticky už roky klesá. Jejich pověst nevytvářejí jen oni sami, ale i zmanipulovaný zbytek české veřejnosti, který jim závidí výdělky, zastupovaný při hysterických zákonodárných akcích lidmi, jako je pan Šincl. Samozřejmě nejde z toho vinit jen jednu závistivou předluženou dělnickou stranu, tento trend je důsledkem našeho členství v EU.

    Tento článek snad konečně znamená průlom v myšlení českých elit ve finančním oboru. Dlouhodobě se ukazuje, že nám ubývá lesů, že musíme tisknout stále více papírů, kde povinně do mrtě informujeme klienty, ale ti to nechtějí ani číst, ani o tom přemýšlet a podepisují to jen proto, že svému finančnímu poradci věří. Věřit znamená cítit úlevu. Proto jsou firmy jako katolická církev tak kolosálně dlouhodobě celosvětově úspěšné.

    Proto se připojuji, i já považuji za nezbytné a pro trh zdravé, aby každý klient nesl více odpovědnosti za své rozhodování, neboť mu byl vydán občanský průkaz, bylo mu svěřeno právo volit a vychovat nové daňové poplatníky, má mít základní svobodu zvolit si již v mládí, zda bude studovat a bude pak více vydělávat, nebo ne. Navrhuji, že úplně odhlédneme od členění na podnikatele a zaměstnance. Lidé jsou obecně líní vzdělávat se a ve finančním oboru zvláště. Finanční poradci se mají bát porušení základního principu, že mají pracovat především pro klienta, až ve druhé řadě pro svůj prospěch, či ve prospěch finančního domu. Už dnes musejí pracovat s odbornou péčí a je tomu tak od roku 2004, jenom regulátor historicky nenašel dost odvahy porušení tohoto principu rázně sankcionovat, proto nastala éra plošných regulací ze zákona. A milí človíčkové, ona je selektivní spravedlivá regulace drahá, zde je ukryt ten ďábel.

    Na jedné agitce v naší učebně je text: Republice více regulace – jenom máme více práce
    Klienty to neochrání, to jen zisky finančních domů

    Pro regulaci bohatě stačí selektivní a spravedlivá regulace, klidně s presumpcí viny, snad draho pro regulátora, zato zdravě pro trh a pro klienty především. Není nutné zavádět neustále více plošných regulací, jak se bohužel podařilo prosadit skupině velkých pojišťoven přes pana Šincla. Uregulovat finanční trh k smrti – je tohle snad celospolečensky žádoucí? Kam až sáhne pomýlené myšlení ochránců klientů?

    Zpět k základní myšlence článku: děkuji, že nejen já stavím základní svobody člověka nejvýše. Klienti mají mít motivaci vzdělávat se a využít k tomu finanční poradce. Finanční poradenství nadále nemá být trestáno.

    • Jiří Hlisnikovský napsal:

      Stručně – nesouhlasím. Než přišli finanční poradci a pojišťovny a banky za klienty, měli lidé vysoké úspory, měli odpovědnost. Banky a poradci je přesvědčovali – berte úvěry, nemusíte spořit. A jak to dopadlo, vidíme. Neviňte regulaci, ta přišla až potom.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

five + twenty =