Text: Filip Kučera
30. 11. 2022
Češi neumí zhodnocovat své úspory. Přitom mají jedny z nejvyšších v EU
Co stojí za tím, že Češi sice šetří, ale moc nepřemýšlí nad tím, jak své finance zhodnocovat? Zeptali jsme se odborníků.
Ve Zprávě o vývoji finančního trhu v roce 2021 z dílny Ministerstva financí ČR se dočteme, že objem úspor domácností umístěných v rámci produktů či nástrojů finančního trhu pokračoval během roku 2021 v dlouhodobém růstu, když se zvýšil o 371,1 mld. Kč (7,4 %) na téměř 5,4 bil. Kč.
Ze sledovaných produktů zaznamenaly nejvyšší absolutní meziroční nárůst, stejně jako během celého sledovaného období, kromě roku 2019 ovlivněného metodickou změnou v případě kótovaných akcií, opět netermínované vklady, a to o 147,8 mld. Kč na cca 2,8 bil. Kč. I když vykázaly v rámci sledovaného období své nejnižší tempo růstu (o 5,5 %), byly netermínované vklady nadále produktem, který oproti konci roku 2016 nejvíce navýšil svůj podíl na celkových úsporách domácností, a to o 5,1 p. b. na 53,0 %.
Objem termínovaných vkladů bez stavebního spoření se meziročně zvýšil o 28,2 mld. Kč (15,2 %), což naopak představovalo jejich nejvyšší absolutní nárůst i tempo růstu ve sledovaném období. Jelikož k tomuto nárůstu došlo v plném rozsahu ve 4. čtvrtletí 2021, zatímco v předchozích čtvrtletích roku 2021 objem termínovaných vkladů bez stavebního spoření klesal, mohl tento vývoj souviset s razantním zvyšováním měnověpolitických sazeb ČNB během posledního čtvrtletí roku 2021.
To se postupně promítlo v nabídce vyšších sazeb u termínovaných vkladů, čímž došlo k jejich zatraktivnění oproti obvykle méně úročeným (nebo s dalšími omezujícími podmínkami spojeným) běžným či spořícím účtům s vklady převoditelnými na požádání. Navzdory růstu v roce 2021 však byly termínované vklady bez stavebního spoření produktem, který v porovnání s koncem roku 2016 vykázal nejvyšší pokles podílu na úsporách domácností, a to o 3,3 p. b. na 4,0 %.
Hořká zkušenost z 90. let i nízká finanční gramotnost
Hlavní ekonom České spořitelny (ČS) Michal Skořepa uvádí, že rezervovaný přístup české populace k odvážnějším investicím je směsí hořkých zkušeností z divokých 90. let, nízké finanční gramotnosti a mizerné předchozí regulace konkrétně u penzijních fondů nebo životního pojištění. „Na druhé straně jsou Češi velmi odvážní v investicích do nemovitostí, které mylně pokládají za investici, na které se ve srovnání s jinými alternativami nedá prodělat. Výnosy investic českých domácností mohly být v jistých obdobích opticky sníženy i posilováním české koruny,“ vysvětluje.
REKLAMA
Ondřej Slezáček z Partners dodává, že zatímco v amerických domácnostech leží pod každým polštářem akcie, která má nějaký výnosový potenciál, tak v české domácnosti to bude typicky bankovka, které nenese nic. „Řekl bych, že kámen úrazu české společnosti v oblasti investování nebo spíše neinvestování je tažen jednak negativní historickou zkušeností a mnohdy malou důvěrou Čechů v kapitálový trh, tak nerozvinutostí českého kapitálového trhu jako takového. Určitě bych zmínil i obecně spíše konzervativní náturu českého národa, která k investicím s určitým rizikem rovněž dvakrát nevybízí. To vše podtrhuje stále nízká finanční gramotnost české populace. A jak z toho ven? Bez větší míry edukace to určitě nepůjde,“ podotýká.
Hlavní ekonom Banky CREDITAS Petr Dufek vysvětluje, že domácnosti v ČR udržují dlouhodobě vysokou míru úspor, která v době pandemie ještě dál vzrostla. „Vzhledem ke konzervativnímu postoji k investování své úspory drží primárně na účtech v bankách. Vysoká averze k riziku je dána generačně, ale i zkušeností z dřívějších otřesů na finančních trzích. S nástupem mladších generací je však pravděpodobné, že ochota investovat poroste,“ míní odborník Banky CREDITAS.
Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus, vysvětluje, že Česko se nadále potýká s odkazem desetiletí komunismu. Investice, kapitálové trhy a finanční gramotnost jsou komunistickému zřízení nejen cizí, ale přímo nepohodlné, a celé generace Čechů tak o těchto tématech měly jen mizivé povědomí. Následné období transformace pak nevyhnutelně přineslo nemalé množství zklamání, když nedostatečně vybudovaný právní rámec a slabé veřejné instituce nedokázaly zabránit excesům a mnoho lidí při pokusech o realizaci investic narazilo na podvodníky.
„Výsledkem je situace, kdy velká část Čechů nadále považuje investice za oblast nepochopitelnou, či v horším případě rovnou podezřelou. Není náhodou, že právě Češi mnohdy své úspory ukládají do nemovitostí, které v západním světě hrají nesrovnatelně menší roli,“ podotýká Vít Hradil a pokračuje: „Nemovitostem ovšem není nutné „věřit“, jelikož každý chápe, co je smyslem např. rodinného domu, a je možné si na něj i „sáhnout“. Změna myšlení Čechů bude probíhat pozvolna s tím, jak se do produktivního věku budou dostávat generace nezatížené uvažováním česko-slovenského 20. století.“
