Středa 23. května. Svátek má Vladimír.

Dluhové delirium aneb Dluhová past v postmoderně

Není dobré podlehnout opiové vášni zadlužení. Je třeba mezi dluhy velmi dobře rozlišovat. Stát, firmy i domácnosti by měly jednoznačně preferovat „dobré“ dluhy před těmi „špatnými“. Patrně to nejhorší, co se může z hlediska finančního zdraví člověku stát, je upadnout do tzv. dluhové pasti.

Svět se oddává opiovým dýchánkům dluhů . Pak při těžkém bolehlavu řeší jak ven ze situace, kam jej dostala jeho rozmařilost. A hle, chytrá hlavička se našla. Objevil se ukazatel poměr dluhů k HDP. A všichni se jej ihned chytli jako úžasného nástroje na měření výše zadlužení. Většina však už nechce vidět úskalí, které je s tímto ukazatelem spojeno.

V době růstu ekonomiky (byť poháněného špatným dluhem) nám může absolutní výše dluhu růst, ale relativně ve srovnání s růstem HDP (pokud ten je vyšší než růst dluhu) klesá. Takové pěkné téměř perpetuum mobile. Krásný praktický příklad jsme viděli v tuzemsku v nedávné minulosti.

Jako při každém rozhodování záleží i otázka dluhu na nás: Zda nabízenou půjčku umíte využít a zda vám později nepřeroste náš dluh přes hlavu.

Záleží na tom, zda zadlužení finančně pomůže, nebo bude škodit. Je nutné zvážit rizika, která na sebe berete, protože se zadlužíte. Faktem zůstává, že dluh splácet musíte, ale budoucí příjmy   na splátky tohoto dluhu mít nemusíte . Toto je nutné mít vždy na paměti.

Špatné dluhy

Špatný dluh je dluh, díky kterému výdaje rostou rychleji než příjmy. Mohou se objevit u státu, firem i jednotlivců.

Z pohledu státu

Asi nejčastějším „pořizovatelem“ špatných dluhů jsou státy. Většinou jsou půjčené prostředky spotřebovány na samotný chod státu a na financování otesánka jménem sociální systém. Jen málokterý ze států, jako příklad můžeme jmenovat Finsko, použil většinu půjčených prostředků na rozvoj vědy a výzkumu, školství a dalších oblastí, které dokáží zajistit vyšší vzdělanost a produktivitu občanů a tím potažmo firem a státu.

V politice jsou často obhajovány schodky veřejných rozpočtů „srozumitelnými argumenty“ tak, aby je volič snadno přijal a především jim naprosto uvěřil. Podle původních představ anglického ekonoma Johna Maynarda Keynese a jeho školy mělo být použití schodkového hospodaření motivováno především potřebou podpořit ekonomiku a pomoci jí, praxe prováděná politiky mnohdy vede k tomu, že je takto systematicky financována dlouhodobá neschopnost snížit výdaje nebo najít nové příjmy.

Výsledek je jediný, dluh stále roste, peníze jsou spotřebovávány (i v době hospodářského růstu), nikoli investovány, a pak v případě celosvětové recese vyvstane před státy obrovský problém s deficitními rozpočty. Které zaplatí, jak jinak, dalšími dluhy. Pouze tím však odsouvají problém do budoucna. Dávají tak „vhodné“ dědictví další generaci.

Z pohledu firmy

Firmy jsou snad nejméně častým příjemcem špatných dluhů. Většina majitelů firem je natolik rozumná a ví, že by je špatný dluh potopil. Přesto se však najdou v jejich řadách ti, kteří takové starosti neřeší. Většinou si pak pořídí drahé vozy a žijí si na „vysoké noze“ tak dlouho jak to jen jde.

Problém nastává při splácení dluhů. Vzhledem k tomu, že neproduktivně „vysáli“ z firmy prostředky, ta se nemohla rozvíjet a generovat tak dostatek prostředků na splácení dluhu. Další z možností je příliš nákladná expanze či převzetí konkurenta. Své by o tom jistě mohli vyprávět v belgické bance Fortis.

Z pohledu jednotlivce

Špatné dluhy jsou dluhy, které jsou určeny na spotřebu, většinou jsou zatíženy vysokým úrokem. Typickým příkladem jsou dluhy z kreditních karet, a to zejména pokud se nepodaří dluh splatit v tzv. bezúročném období, půjčky na dovolenou apod. Tyto dluhy oddalují vaše cíle. Zjednodušeně se dá říci, že jsou to dluhy dražší než to, co dokážete s vlastními penězi vydělat.

Je třeba špatných dluhů nevyužívat, a pokud už je máte, je třeba se špatných dluhů co nejdříve zbavit. Pokud máte dostatek disponibilních prostředků, je dobré okamžitě špatné dluhy splatit. Pokud nemáte dostatek disponibilních prostředků, je třeba začít splácet špatné dluhy postupně. A to podle výše RPSN (tento údaj by měl být uveden na výpisech z účtu či se dá získat dotazem na příslušnou instituci, která poskytla úvěr).

Může se stát, že budete potřebovat špatný dluh. Pokud už tato situace nastane, informujte se na podmínky, za kterých lze špatný úvěr splatit. Pokud existují sankce za předčasné splacení, je lépe se informovat o výši sankce.

Dobré dluhy

Dobrý dluh je dluh, který pomáhá bohatnout a přibližuje k finanční nezávislosti. Dluh je dobrým dluhem za předpokladu, že penězi dokážete vydělat více, než stojí prostředky z jiných zdrojů (např. od bank).

Z pohledu státu

Na světě existuje jen málo ze států, které využívají schodku svých rozpočtů efektivně. Britský ekonom Keynes přišel s teorií podpory růstu ekonomiky, která se nachází ve fázi recese pomocí státních výdajů. Při použití financí nikoli na spotřebu, ale na investice může být toto jednou z cest.

Z pohledu firmy

Firmy asi nejlépe umí využívat dobré dluhy. Většinou se snaží půjčené prostředky použít na rozvoj firmy, rozumné akvizice, rozšíření výroby, získání nových trhů tak, aby nové kapacity přinesly další profit a z něj byly uhrazeny závazky vyplývající z úvěrů.

Z pohledu jednotlivce

Asi nejhůře využívají dobré dluhy jednotlivci. Spousta z nich ani neví, co je myšleno dobrým dluhem. Dobrý dluh je ten, který umožní bohatnout, tzn. že nám přináší tok peněz. A nejlepší dluh je ten, který splácí někdo jiný. Často se vedou polemiky, zda hypotéka je dobrým dluhem. Podle uvedené definice není. Na druhou stranu je určitě lepším druhem dluhu než spotřebitelský úvěr s vysokým RPSN.

Jaký je váš rodinný rozpočet?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.