Pondělí 19. února. Svátek má Patrik.

Diverzifikace ano, nebo ne?

Diverzifikovat, nebo nediverzifikovat? To je otázka, kterou si klade prakticky každý investor, odpověď je ale pro každého jiná. Někdo se bojí vsadit všechny peníze na jednu kartu, jiný zase nechce mít ze svého portfolia ZOO (jak říká o široké diverzifikaci Warren Buffett). A existuje zde vůbec nějaká zlatá střední cesta?

Někdo na diverzifikaci nedá dopustit, a i když se tím vlastně připravuje o zajímavé zisky z určitých aktiv, jistota, že neprodělá balík, je pro něj nejdůležitější. Někteří investoři zase vsadí většinu svých investičních prostředků do jednoho produktu, o němž jsou přesvědčení, že jim přinese zajímavý výnos. Jejich výdělek může být velice zajímavý i po relativně krátké době, ale dost riskují. Kdo investoval v polovině roku 2007 všechno do akcií, pravděpodobně nebude dnes ze svých výnosů nijak nadšen. Kdo ale investoval ve stejné době do zlata, bude určitě hodně spokojený a určitě bude souhlasit s výrokem Warrena Buffetta a jemu podobnými .

V dnešní době je ale zaměřování se jedním směrem přeci jen poněkud ošemetné. Prakticky neexistuje investiční třída, nebo produkt, který by investoři mohly považovat za „bezpečný přístav“. Už ani zlato, které se této nálepky pravděpodobně nikdy nezbaví, při dnešních cenách není tím, co bývalo, ani švýcarský frank, jehož růst utnulo rozhodnutí SNB o intervenci, neskýtá možnost růstu. U ostatních běžných investičních nástrojů si také není nikdo jistý tím, jakým směrem se budou pohybovat, a to jak v krátkém, tak i v delším horizontu. Scénářů na možný budoucí vývoj je tolik, kolik je na trhu analytiků, a pravděpodobnost jejich naplnění klesá s jejich rostoucím počtem.

Diverzifikace ano, ale s rozumem

Takže diverzifikace nejspíše ano. Otázkou zůstává, do čeho a kolik. Odpověď je na první pohled jednoduchá, protože zní: je to individuální. Každý investor má jinou představu o svém potenciálním výnosu (i když asi každý chce zkrátka maximum) a zejména o riziku, které je ochoten při jeho dosahování podstoupit. Pro dynamického investora bude úplně zbytečné, aby investoval čtvrtinu portfolia do bezrizikových cenných papírů, které mu prakticky pouze vážou prostředky, které by mohl investovat jinde, s vyšším rizikem a výnosovým potenciálem.

A na druhé straně zase bude asi nelogické, když konzervativní investor s kratším investičním horizontem bude investovat většinu peněz do akcií, a komodit. Stejně tak bude poněkud nerozumné, aby investor „rozložil“ své investice rovnoměrně do úplně všech produktů, které na trhu najde, protože výsledek bude v konečném důsledku nanic.

Akcie by v portfoliu investora chybět neměly, i když v poslední době je situace na akciových trzích po celém světě dosti nepřehledná a nejistá. Akcie jsou podle mnoha analytiků podhodnocené a i přes nejistotu současnou nejistotu na trzích jsou spíše optimističtí a nečekají medvědí trh. V každém případě by měli investoři jednotlivé tituly, případně investiční produkty dobře vybírat a své rozhodnutí dobře přemyslet. Zajímavým prvkem při omezování rizika může být pravidelné investování, které investorům zajistí klidnější spánek i při propadech na trzích.

Všeho moc škodí

Častou chybou investorů ve snaze o co možná nejlepší diverzifikaci je znásobování investic do stejných aktiv. Investor, který si koupí fond globálních akcií, už nejspíše nebude potřebovat samostatné fondy zaměřené na Evropu, Ameriku, rozvíjející se trhy atd. Zbytečně se mu tak v portfoliu nachází ty samé tituly několikrát. Koncentrované portfolio, nebo aktivně spravovaný fond s dobrou historií může u dynamického investora velmi dobře zastoupit roli akcií v portfoliu a není k němu potřeba dokupovat další, velmi široce zaměřené nástroje. Konzervativnější investoři pak mohou vybrat indexové nástroje, kterých ale také nemusí být několik.

Dluhopisy a nástroje peněžního trhu byly stále považovány za konzervativní složku portfolia s dobrou likviditou, dnešní situace na trzích z nich ale spíše dělá složku s nejistým a spíše záporným výnosem (vzhledem k jejich výnosovému potenciálu, který nikdy nebyl vysoký). Kreditní riziko a hrozby nesplácení dluhů dnes již nejsou výsadou pouze „junk“ bondů, ale mohou se dít prakticky u jakéhokoli dluhopisu (bez ohledu na ratingové ohodnocení). High yield dluhopisy, nebo dluhopisy rozvíjejících se zemí alespoň slibují investorovi zajímavý výnos a nehrají si na bezpečnou investici. Takže když chce někdo konzeravtivní složku, bude asi lepší držet hotovost na spořicím účtu.

Komodity jsou dnes také hodně oblíbeným tématem a neměly by chybět v portfoliu investora. Problémem je, že v některých případech vykazují trhy příznaky nafouknuté bubliny a tak by i zde udělal investor dobře, kdyby peníze rozdělil do produktů se širším záběrem komodit, nebo prostě sám rozdělil své prostředky do více komodit.

Investoři by například neměli zapomínat ani na alternativní investice, jako je například umění, nebo diamanty. Sice se o nich mluví poměrně často, ale již mnohem méně při diverzifikaci. Samozřejmě, jak diamanty, tak i umění jsou určeny spíše pro ty, kteří mají větší množství prostředků k dispozici, ale na druhou stranu zrovna milionář investor být nemusí. Co se týče umění, zde si investor může vybírat mladé, perspektivní a ještě poměrně neznámé autory, jejichž díla nejsou tak drahá. Jde navíc o investici, kde hraje velkou roli subjektivní názor a investice se může změnit ve sběratelskou vášeň.

I ZOO má svůj význam

Konečný výrok tedy zní, že diverzifikaci není radno podceňovat ani zatracovat, ale je nutné si uvědomit, že jde spíše o snižování rizika ztrát, než o zvyšování výnosů. Pokud bychom chtěli nakonec parafrázovat výrok o investičním ZOO, mohli bychom říci, že je to bylo pěkné vidět ve velké národní rezervaci smečku lvů, nebo slonů, není ale jisté, jestli na ně narazíme. Lidé z města chodí do ZOO, protože chtějí vidět více zvířat na jednom místě. Problém je, že těm zvířatům stísněné podmínky nemusí vyhovovat, většina z nich dokonce trpí a není na ně tak hezký pohled, jako ve volné přírodě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.