Pátek 17. listopadu. Svátek má Mahuléna.

Mária Gálová: Soudobé umění považuji za investičně zajímavé

„Investice do umění je alternativním způsobem uložení prostředků. Nelikvidním, to je jasné, ale také možná jedním z nejméně rizikových. Ale jinak je to také krásná investice – s přidanou hodnotou. Něco jiného je koukat na bankovní výpis a něco jiného je prohlížet si krásný obraz na zdi,“ říká v rozhovoru pro Investujeme.cz MÁRIA GÁLOVÁ, ředitelka aukční síně Dorotheum.

Proč zrovna v České republice vznikla první pobočka?

Především to bylo na základě společných kulturních tradic a zároveň se jednalo o vstřícný krok v porevolučním období, kdy tento vstup měl být jasným signálem důvěry ve společenské změny, které tu proběhly. První roky pobočka fungovala spíše jako akviziční společnost a obchody probíhaly zejména ve Vídni.

Motivací vstupu byla určitě i ušlechtilá myšlenka, ale nebylo to dáno také velkým množstvím uměleckých předmětů, které se zde daly snadno a rychle získat?

Český trh byl na začátku devadesátých let opravdu velice zajímavý a zobchodováno tu bylo spousta zajímavých uměleckých děl. Nicméně trh nebyl na tak rychlý přechod připraven a velké mnoužství uměleckých předmětů bylo z České republiky vyvezeno do zahraničí.

V tu dobu tady neexistoval žádný aukční zákon a trh se řídil spíše zákony džungle. Na trhu podnikala spousta neregistrovaných subjektů a obchodovalo se spíše "na černo". I z tohoto důvodu je dobré, že na náš trh vstoupila tradiční zavedená společnost s čitelnou strukturou a principy chování jako Dorotheum.

Jak vypadá stávající trh s uměleckými předměty v České republice? Je to tak, že předměty vyvezené v porevolučním období se nyní s rostoucí kupní sílou českých sběratelů vrací zpět?

Nelze říct, že to platí úplně obecně, vždy záleží na konkrétní komoditě. Je pravda, že situace v devadesátých letech nahrávala informovaným obchodníkům ze zemí, kde se s uměleckými předměty čile obchodovalo. Nicméně je potřeba zmínit i příznivý kurz, který na začátku devadesátých let zahraničním obchodníkům výrazně pomáhal a vůči tuzemským obchodníkům je výrazně zvýhodňoval.

Stávající kurz má přesně opačný efekt a spolu se zvyšováním životní úrovně tuzemských sběratelů a s růstem globální nabídky předmětů registrujeme rostoucí zájem českých sběratelů o zahraniční aukce. Ano, částečně se některá díla, která se na začátku devadesátých let dostala za naše hranice, vrací zpět do ČR. Ale určitě to není trend signifikantní pro český trh s uměním.

Jaký je zájem o české autory v zahraničí?

My si musíme přiznat, že v zahraničí nejsou naši autoři tolik poptáváni. Tedy až na výjimky umělců, kteří nějaký čas tvořili v zahraničí, stali se součástí místní kultury a zapsali se do světového povědomí. Ať už je to například Kupka, Kubín anebo Mucha.

Přitom musím zmínit, že dalším důvodem toho, že v zahraničí není o české umění zájem, je skutečnost, že my v současnosti nejsme schopni vytvořit podmínky pro to, aby se čeští autoři dostali do světového povědomí a aby se s nimi obchodovalo.

Co máte konkrétně na mysli?


Mám na mysli především zákon o vývozu předmětů kulturní hodnoty, který je mnohem striktnější než ve zbytku Evropy a světa. Administrativně mnohem náročnější je také zákon o veřejných dražbách . Zahraniční klienti často z těcho důvodů ztrácí zájem o obchodování s českým uměním.

Ale není to jen o institucích. V České republice je jak oficiálně, tak mezi lidmi zakořeněno přesvědčení, že naše umění si musíme chránit a do ciziny prostě my to naše nedáme.

Já jsem přesvědčena, že je to obrovský nesmysl a byla bych naopak pyšná, pokud by díla našich autorů visela jak v zahraničních galeriích, tak soukromých sbírkách. Domnívám se, že je potřeba dostat české umění do světového povědomí a toto je cesta, jakou by se české umění mohlo stát světově obchodovatelným.

Představme si, že by dílo Pabla Picassa bylo obchodováno pouze ve Francii případně ve Španělsku… tak se nikdy nedostane do povědomí celého světa, přičemž samozřejmě nechci srovnávat význam Picassa s našimi autory, ale spíše mi jde o ten princip.

Vzhledem k tomu, že na českém trhu Dorotheum funguje už od roku 1992, určitě máte zmapovaný český trh. Můžete nějak odhadnout, zda mezi zájemci o umění převažují spíše klasičtí milovníci umění anebo spíše investoři?

Je velice těžké najít hranici. I sběratel vlastně investuje. Nicméně já si troufám říci, že rozdíl je zejména v tom, že sběratel se o umění zajímá a na trhu se pohybuje kontinuálně bez ohledu na geopolitické vlivy a pohyby například na finančních trzích, jde mu zkrátka o podstatu umění. Přitom neříkám, že události v okolním světě nemají vliv na jeho rozhodování, ale on své prostředky do umění vkládá z principu, přičemž jeho nákupní aktivita je spíše vyšší v době obecného útlumu, kdy je malá poptávka a ceny jsou výhodné.

Druhou skupinou jsou opravdoví investoři, kteří vstupují na trh tehdy, kdy je to z jejich pohledu výhodné a pouze tehdy, kdy mají k ruce volné prostředky a to právě mohou být i lidé, kteří se o umění nezajímají vůbec, dílo se jim třeba dokonce nelíbí, ale předmět koupí jako čistou investici.

Podle vašeho názoru se rozhodují zájemci o umění sami, nebo využívají služeb odborníků?

U nás je to spíše tak, že se kupující rozhodují sami. Nicméně ve světě se v souvislosti s vaší otázkou objevuje nový fenomén. Není to dlouho co vznikly na trhu speciální podílové fondy investující čistě jen do umění, fungující na jednoduchém principu: kdy vy jako investor svěříte své prostředky fondu, samozřejmě za podmínky nějakého minimálního vkladu, a dále se ani nedozvíte, co se nakupuje, co se prodává, nezajímá vás cena jednotlivých komodit. Vy si jen sledujete výnosnost vašeho portfolia.

Myslíte například Art Trading Fund, že ano? Jak vypadá situace na českém trhu? Působí zde některý z fondů investujících do umění, nebo spíše zástupci těchto fondů?

Na straně kupujících? Nevím o žádné podobné aktivitě, s největší pravděpodobností ne. Jelikož se na trhu pohybuji již nějakou dobu, tak bych o tom pravděpodobně věděla. Jedinou podobnou aktivitou, která se na našem bankovním trhu v poslední době objevila, je nová služba UniCredit Bank.

Přesně k tomuto tématu mířím. UniCredit Bank spustila před nedávnem službu nazývanou Art
B
anking. Jak vy toto rozšíření standardní bankovní nabídky služeb vnímáte? A jaký by mohla mít vliv na trh s uměním obecně?

Ano, Art Banking – toto je můj "oblíbený" výraz a aniž bych si chtěla přisuzovat nějaké neoprávněné zásluhy, tak musím říct, že tento výraz jsem použila na jednom ze svých seminářů pro české finančníky a bankéře a tento výraz se vcelku uchytil.

Nicméně v případě Art Bankingu – poradenství při investicích do umění – se nejedná se o nějakou závratnou novinku. To, co nyní nabízí UniCredit Bank, nabízíme my také a domnívám se, že i ostatní konkurenční aukční síně. Ve zkratce to znamená, že i naše společnost nejen získává a prodává umělecké předměty, ale naším cílem je poskytování širšího spektra služeb souvisejícího s obchodem s uměním.

Pokud náš klient koupí dejme tomu obraz v horší kondici doporučujeme například vhodnou restaurátorskou dílnu, pokud klient nemá zájem obraz si vystavit, tak zajišťujeme uložení díla do odpovídajících prostor, zprostředkováváme pojištění obrazu apod.

Rozdíl mezi námi a UniCredit Bank, s kterou mimochodem velmi úzce spolupracujeme, je v tom, že my tyto služby nabízíme především našim klientům, kdežto UniCredit Bank má výhodu v tom, že pro své klienty, kteří mají zájem o vybudování a rozšiřování sbírky, může mapovat celý trh a logicky může zájemcům zprostředkovat o něco širší nabídku.

Tím však neříkám, že my nejsme schopni našim klientům a jejich speciálním přáním vyjít vstříc, ale logicky není naší prioritou přinášet klienty naší konkurenci.

Cítíte už nějaký vliv spuštění služby Art Bankingu na český trh?

Vzhledem k tomu, že tato služba je dostupná velmi krátkou dobu, tak vliv zatím nemá.

Máte nějakou zkušenost například z Rakouska, kde vaše společnost je již tradiční, že by podobný vstup dalšího hráče na trh s uměním měl nějaký výraznější vliv na uskutečněné obchody? Ve smyslu zvýšení počtu zájemců o umění, zvýšení poptávky a zvýšení cen obecně?

O žádné podobné paralele nevím a opravdu se nedomnívám, že by spuštění podobné služby pro privátní klientelu mělo výrazný vliv na zobchodované objemy a zvýšení poptávky po uměleckých předmětech. Přínos v tomto směru vidím především ve zkvalitňování služeb obecně.

Nepředpokládáte tedy, že by vstup instituce jako UniCredit Bank a jejich klientů na trh s uměním spustil nějaký nový trend?

Na druhou stranu vyloučit to nelze. Mohu uvést jeden velice známý příklad, protože to se přesně stalo v roce 1997, kdy na trh s uměním vstoupil Vladimír Železný (tehdejší generální ředitel TV Nova, pozn. redakce), který svou aktivitou cenové hladiny výrazně posunul vzhůru, a naopak bylo opět markantní, když přestal nakupovat ve velkých objemech. Takže stačí jeden člověk a vytvoří vám trend.

2. část rozhovoru s Márií Gálovou: O investicích do umění a investičních trendech

Jeden komentář: “Mária Gálová: Soudobé umění považuji za investičně zajímavé”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.