Pondělí 30. listopadu. Svátek má Ondřej.

Cena ropy pod sto dolary je minulostí

K embargu na obchodování s Íránskou ropou se v pondělí připojila i Evropa a cena černého zlata se vydala opět vzhůru. Své polínko do ohně již před týdnem přilila Saúdská Arábie, pro níž by bylo zajímavé, kdyby se cena ropy dlouhodobě pohybovala kolem hranice 100 dolarů za barel. A není sama.

V první řadě je potřeba zmínit, že ropa je dnes podle mnohých odborníků vzhledem k ekonomickému výhledu a nabídce a poptávce předražená. Poptávka po ropě klesla na konci roku 2011 poprvé od roku 2009, zejména kvůli hrozící ekonomické recesi, poměrně mírné zimě, i samotná cena, na níž je ochota nakupovat ropu výrazně nižší.  Ekonomická recese spojená s vysokou cenou ropy je skutečně spíše ukazatelem toho, že cena ropy by neměla v budoucnu výrazně růst, ale na druhou stranu dnes ještě není na svých maximálních hodnotách z nedávné minulosti (a poměrně překvapivě pozitivní makrodata z Číny, jako druhého největšího spotřebitele ropy, spíše nahrávají dalšímu růstu). Zejména v dolaru ještě zatím nedosahuje svých maxim z roku 2008, i když v britské libře nebo euru už svého maxima opět dosáhla.

ropa-saxo-240112

Politická nejistota vládne

Mnohem větší vliv na cenu ropy má ale současná nejistá politická situace, která vládne na blízkém východě a v Africe, resp. v zemích, které patří mezi největší těžaře a vývozce ropy. V Nigérii, která je největším africkým vývozcem ropy, hrozilo ještě před několika dny ze strany odborů, které se postavily na stranu demonstrantů bojujících proti deregulaci cen pohonných hmot, úplné zastavení těžby ropy. I když byly prozatím hrozby odvráceny, situace se může kdykoli zhoršit.

Největší nejistota dnes vládne kolem situace v Íránu. Ten musí čelit ekonomickým sankcím a zaváděním embarga na vývoz své ropy, k nimž se nejdříve uchýlily USA a Velká Británie, a v pondělí je následovala také Evropská Unie. Zejména ze strany EU jede o poměrně odvážný krok, kterým sice ukazuje svou loajalitu vůči USA, na druhé straně ale jde tak trochu proti sobě, protože íránská ropa představuje nezanedbatelnou část celkové spotřeby v zemích EU. Země zejména v jižní Evropě, které již tak mají dost problémů se zvládáním svých dluhů, si tak od července budou muset hledat jiné alternativy. Nabízí se Libye, jejíž produkce po převratu začíná stoupat, ale ani tato oblast neoplývá výjimečnou stabilitou.

Problémem, který ale v souvislosti s Íránem hrozí nejvíce je ale Hormuzský průliv, přes který se přepraví pětina veškeré světové ropy, a jehož kontrola podléhá právě zemi, která čelí embargu od západních zemí. Íránci se snaží vzbuzovat dojem a nebojí se to hovořit nahlas, že pokud je budou sankce ohrožovat, tento důležitý uzel uzavřou. Jestli jsou tyto výhrůžky uskutečnitelné, nebo jde o pouhé diplomatické hry, je dnes otázkou. Pravdou ale je, že západní mocnosti to myslí s embargem vážně a v případě snahy o uzavření průlivu jej chtějí udržet průchodný i za cenu použití síly.

 

Tato eventualita by ale stejně jako uskutečnění íránských hrozeb byla sama o sobě dostatečným důvodem k tomu, aby nervozita na trhu s ropou eskalovala a cena černého zlata vystřelila nahoru k rekordním úrovním. A jelikož zastánců názoru, že válečný konflikt je nevyhnutný, je přinejmenším stejně mnoho jako těch, kteří tvrdí, že tato možnost je nepravděpodobná, je prakticky vyloučeno, že by cena ropy v nejbližší době mohla výrazně klesnout.

Saúdské Arábii cena vyhovuje

Další země, která by mohla nahradit případný dlouhodobý výpadek ze strany Íránu, je Saúdská Arábie, která je největším světovým producentem ropy. Problémem je, že i když by byla z její strany ochota dodávat západu ropu, kterou nedostane z Íránu, její kapacity nejsou neomezeny a rezervy na další navyšování kapacity jsou omezené.

Samotná země navíc nedávno sama prohlásila, že jí cena kolem hladiny 100 dolarů za barel vyhovuje. Poměrně razantně tak zvýšila svou cílovou cenu z let minulých a zařadila se tak po boku zemí jako jsou Venezuela, nebo Alžírsko, které již v minulosti deklarovaly, že by chtěly cenu ropy udržet nad hladinou sta dolarů za barel.

Důvodem k tomuto kroku jsou zejména zvyšující se veřejné výdaje, které vedly, i přes rostoucí cenu ropy, k deficitním rozpočtům země za poslední tři roky. Pokud chce země vyrovnat svůj rozpočet, bude se muset cena ropy, podle některých odhadů ustálit do roku 2015 na úrovni kolem 115 dolarů za barel. I přes rostoucí výdaje v minulých letech si navíc vládci země nemohou dovolit šetření, pokud se chtějí vyhnout podobným nepokojům, jaké nastaly například již ve zmiňované Libyi. I přes nepříznivé období tak vláda musí přistupovat k populistickým a drahým krokům, které jí pomohou udržet se u moci. A pokud se k tomuto trendu přidají i ostatní země OPECu, je dost pravděpodobně, že cenu ropy pod stovkou dolarů za barel tak skoro neuvidíme.

Obáváte se inflace?

Nahrávání ... Nahrávání ...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.