Pojďme, ale od toho co říkala americká centrální banka včera, k tomu co bude ta česká dělat dnes. Před dnešním zasedáním ČNB se totiž vyrojily spekulace, že by se intervencemi cílený kurz EUR/CZK mohl posunout výše, na což dokonce zareagovala dosud zcela mrtvá koruna a oslabila. Existuje přitom hned několik relevantních argumentů se domnívat, že tyto spekulace jsou nepodložené.
Za prvé, ponoříme-li se do světa makroekonomických modelářů z impozantní budovy Na Příkopech, tak nezbývá než uznat, že ekonomika se opravdu možná i díky slabší koruně vyvíjí lépe než před tři čtvrtě rokem. Navíc díky znehodnocené koruně se podařilo dovézt nějakou tu inflaci, takže jsme se vyhnuli nepříjemnému deflačnímu období. Výhledově by se pak inflace měla pomalu zvedat, takže postrkovat ji výše další devalvací není nezbytně nutné.
Za druhé, stále platí řečnická otázka, zdali si devalvací nějak pomůžeme, kromě toho, že budeme mít inflaci blíže arbitrárně zvolenému cíli 2 %. Zprávy z domácího mikro-světa totiž hovoří, že mzdy jsou strnulé směrem vzhůru (ano, tedy přesně opačně než tvrdí učebnicové poučky) a že české exportní podniky se o dodatečné korunové zisky (vykouzlené devalvací) musí “rozdělit” se svými odběrateli. V takovém světě pak samozřejmě cílené oslabování měny nefunguje jen jedním pozitivním směrem.
Nicméně nakonec nejprozaičtější argument proč dnes bankovní rada nezvýší cílenou úroveň kurzu na 30 korun za euro, spočívá v tom, že na to kolektivně nemá odvahu. Přece jenom mediální humbuk, který se po listopadové devalvaci spustil, je ještě stále příliš čerstvý. Navíc pokud by se ČNB k něčemu takovému odhodlala tak tentokrát by již kritika nemusela přijít z domova, ale také od zahraničních sousedů, kteří by se mohli cítit rozdmýcháním české měnové bojůvky „ožebračeni“.
Jan Čermák
Analytik ČSOB
REKLAMA
