Prakticky vzápětí přispěchal Mezinárodní měnový fond s prohlášením, které fakticky posvěcuje jednání české centrální banky v tom smyslu, že jej považuje s ohledem na hrozící deflační tlaky za správné. Souhlas MMF s politikou ČNB je přitom důležitý, neboť fond je hlavní arbitr v otázce posuzování toho, zda země rozdmýchává měnové války, resp. pokud se již do nich pustí, tak zdali je takové chování ospravedlnitelné.
Co k tomu dodat? Jestliže, ČNB nás velmi překvapila tím, že zrovna na listopadovém zasedání zahájila režim intervencí proti koruně, tak aktuální jednání je již zcela konzistentní s tím, co v současnosti dělají centrální banky ve vyspělých zemích. Jsme toho názoru, že jednorázové pětiprocentní znehodnocení koruny nic neřeší – a to ani z pohledu inflace, ani z pohledu růstu. To však neznamená, že ČNB od dnešní politiky upustí. Ve skutečnosti tomu může být přesně naopak.Tak jako Fed postupně nejprve zavedl politiku kvantitativního uvolňování – QE I., a když hrozilo, že jeho politika nezabere, tak přešel na QE II., až nakonec skončil u QE III., které nikdy neskončí, tak ČNB může dále a dále cíleně oslabovat korunu. Nezafunguje-li tedy oslabení kurzu koruny na EUR/CZK na 27, tak jej lze s klidem posunout na 28 či raději třeba na 30 korun za euro. Pak již opravdu nikdo nebude s centrální bankou polemizovat o tom, že její politika bude mít viditelné dopady.
Výše uvedený závěr má tedy praktické důsledky v tom, že nikde není psáno, že kurz koruny musí od zahájení intervencí sedět přilepený k úrovni EUR/CZK 27,0. Pokud česká data budou znovu negativně překvapovat (tak jako např. poslední číslo o HDP), tak vždy to bude možné vyhodnotit tak, že ČNB bude chtít dále otevřít měnový kohout a korunu v české verzi kvantitativního uvolňování oslabit. Konec konců přesně tak vyhodnocuje amerických trh s vládními dluhopisy přicházející informace od okamžiku, kdy Fed spustil politiku nákupu dluhopisů do své bilance financovanou tiskem nových dolarů.
Jan Čermák, analytik ČSOB
