Komentář: Zvýšená česká inflace je vlastně dobrou zprávou
Obrázek o vývoji českých spotřebitelských cen se s novými daty (za říjen) nijak zřetelně nezměnil. Meziroční růst zůstal lehce nad dvouprocentním inflačním cílem ČNB (tentokrát konkrétně 2,5 %, jak naznačil už předběžný odhad zveřejněný v minulém týdnu). Inflaci už po řadu měsíců táhnou především ceny služeb; v říjnu jejich růst zpomalil jen nepatrně na 4,6 %. Kolísání celkové inflace je potom dáno hlavně kolísavým vývojem růstu cen potravin. Růst cen služeb je úzce svázán s pokračujícím (i když mírně polevujícím) napětím na trhu práce. Toto napětí vede ke svižnému růstu mezd, což je významná nákladová položka právě v oblasti služeb. A zároveň ke svižnému růstu nákupní chuti domácností, což tlačí nahoru celkovou hladinu cen.
Vývoj inflace v dalších letech bude vedle stavu trhu práce a nastavení měnové politiky do jisté míry záviset i na případné fiskální expanzi (ta zatím hrozí vzhledem k pravděpodobnému převisu výdajových záměrů vznikající vlády nad jejími plány v oblasti rozpočtových příjmů) a na vývoji v otázce zavedení a dopadů povolenek ETS2 (spuštění bylo nedávno posunuto z roku 2027 na rok 2028).
Jsou to už skoro dva roky, co Česká národní banka začala snižovat svou základní úrokovou sazbu neboli repo sazbu z dříve nevídaných sedmi procent. Signálem pro toto snižování byl tehdy už probíhající rychlý pokles inflace v ekonomice z také dlouho nevídaných úrovní. Začátkem roku 2024 se růst cen dostal do těsné blízkosti dvouprocentního inflačního cíle. Mohlo se zdát, že ČNB v boj s inflací víceméně vyhrála a že repo sazba bude během několika měsíců moci klesnout k úrovni tří procent, která podle mnohých pozorovatelů odpovídá stupni rozvoje české ekonomiky a dá se tedy chápat jako dlouhodobě udržitelná poté, co všechny přechodné šoky vyprchají.
Dnes ale slyšíme členy ČNB mluvit o tom, že boj s posledními zbytky inflace nad dvěma procenty nekončí a že bude třeba držet úrokové sazby mírně zvýšené po blíže neurčenou delší dobu. (Například prognóza našeho týmu v České spořitelně čeká první snížení až v polovině roku 2027.)
Může se tedy zdát, že česká ekonomika má problém, že je s ní cosi v nepořádku. Poněkud nepoddajná inflace je ale vlastně dobrou zprávou. Nadále mírně zvýšené tempo růstu cen (a také mezd a dalších příjmů), doprovázené posilujícím kurzem koruny, značí, že Česko vůči zbytku světa zdražuje – přesněji řečeno, vůči Západu je čím dál méně levné. Ukazuje se tak, že česká ekonomika má v sobě ještě stále nějaký ten konvergenční přetlak, drajv, tedy energii k přibližování se našim rozvinutějším a bohatším sousedům.
Konvergence konkrétně například vůči eurozóně dnes probíhá částečně skrze posilování koruny vůči euru a částečně skrze převis české inflace nad tou v eurozóně. Právě zdražování v Česku „přes inflaci“ je jediným kazem na kráse této – jinak v zásadě příjemné – situace. ČNB tudíž musí hledat tu správnou výši úrokových sazeb, která onu část konvergenčního přetlaku přežívající v inflaci přesměruje do směnného kurzu. Až inflace díky dostatečně vysoké repo sazbě doklesá na kýženou dvojku, takže o to víc bude konvergence probíhat přes posilování koruny, bude mít ČNB vyhráno.
Autor: Michal Skořepa, analytik České spořitelny
