Středa 16. června. Svátek má Zbyněk.

Vyšší výnosy odráží důvěru ve vyspělé ekonomiky…naruší ji starch z Itálie?

Investice 21.05.2018 | 13:32 0 Komentářů

Nový týden začne tam, kde skončil ten předchozí – pohledem na americkou výnosovou křivku. Americký desetiletý výnos se v pátek natrvalo zabydlel nad 3 % a mířil výš. Je to odrazem toho, že investoři vyspělým ekonomikám jednoduše věří a počítají s tím, že kombinace silné poptávky v USA a v eurozóně dřív nebo později vrátí do hry vyšší inflaci. Může něco toto přesvědčení v nejbližší době nahlodat?


Jak je vidět investoři začínají mít strach vždy, když se na obzoru objeví výraznější ohrožení volného obchodu. Tento týden z tohoto pohledu zdá se začíná dobře – napětí mezi USA a Čínou polevuje a americký ministr financí pravděpodobně bude prozatím spokojen se závazkem Číny zvýšit své nákupy americké zemědělské produkce. Jakoby stranou zůstala hlavní témata, o která se dříve hrálo ve sporech mezi USA a Čínou – ochrana duševního vlastnictví a skryté podpory akvizic. O tom možná bude v tomto týdnu v Číně více hovořit německá kancléřka Angela Merkelová.

Dalším znejišťujícím faktorem mohou být nová čísla z eurozóny – růst v prvním kvartále skončil lehce za očekáváním a podnikatelské nálady v posledních měsících poměrně strmě poklesly. Na druhou stranu po silném závěru roku 2017 měla eurozóna nárok na volnější tempo. Navíc trochu klidu by mohlo přinést i o něco slabší euro. Vážnější šrám tak dobře rozjeté ekonomice může opět uštědřit především politika.

Primární přebytek Itálie poroste

Klíčová bude opět Itálie – především postoj nové vlády (pravděpodobně euroskeptické) k dodržování rozpočtových pravidel. Itálie v tuto chvíli dosahuje primárního přebytku rozpočtu necelé 2 % HDP. Mezinárodní měnový fond poměrně optimisticky předpokládá, že primární přebytek ještě poroste (nad 3 % HDP) a italský dluh začne v nejbližších letech poměrně rychle klesat.

Pokud by ale přišly na pořad dne všechny výdajové plány Ligy severu a Hnutí pěti hvězd, může být brzo primární bilance Itálie v “nejlepším případě” vyrovnaná. To by podle našich odhadů (za předpokladu stabilního nominálního růstu a postupného nárůstu italských výnosů na 3,5 %) mělo vést k setrvalému nárůstu zadlužení nad 150 % HDP do 10 let (viz grafické znázornění níže). Takový scénář s vidinou blížícího se konce QE nemusí být pro italské investory ničím příjemným.

Jan Bureš
Hlavní ekonom Patria Finance

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.