07. 07. 2025
(Ne)dohoda na spadnutí aneb co EU zvládne dojednat s Trumpem do 9. července?
Hlavní událostí tohoto týdne bude bezesporu obchod. 9. července vyprší lhůta, kterou si stanovil Donald Trump pro uzavření nových obchodních dohod s většinou hlavních obchodních partnerů. Kromě Británie a Vietnamu však zatím dohody trochu váznou (pokud nepočítáme dohodu s Čínou na omezení “nejvyšších” cel). A především klíčoví strategičtí partneři USA v čele s Evropskou unií, Japonskem a Jižní Koreou mají zdá se k dohodě stále daleko. Podle posledních komentářů se zdá, že přes jistý pokrok v jednáních je plnohodnotná nová obchodní dohoda s EU málo pravděpodobná (obchodní vztahy mezi EU a USA jsou příliš komplexní a času bylo velmi málo).
Jako pravděpodobnější považujeme na základě nedělních výroků amerického ministra financí Scotta Bessenta buď mírný odklad účinnosti vysokých “recipročních” cel do 1. srpna, nebo čistě “taktickou” obchodní dohodu omezující prostor pro eskalaci v nejbližších měsících.
Pokud k takovéto “taktické” dohodě dojde, bude klíčové sledovat několik věcí. Za prvé, zda spadne definitivně ze stolu hrozba zavedení vysokých “recipročních” cel na zboží z EU (ať už ve výši 20 nebo 50 %)…, tedy žádná nová lhůta. Za druhé, zda se EU trvale smíří s 10% dodatečnými cly na dvě třetiny vývozů do USA a s 25% dodatečnými cly na automotive a producenty kovů…, nebo si zvládne vyjednat určité alespoň malé výjimky? Za třetí, zda se výměnou za “obchodní smír” EU zaváže k významnějším ústupkům v některých mimo-celních bariérách nebo se zaváže k výraznějším strategickým nákupům z USA? A za čtvrté, jak se vyvine situace okolo zhruba třetiny evropských exportů do USA, na které zatím neplatí žádné zvýšené celní sazby (zejména farmaceutický a chemický průmysl)?
Otázek na stole tedy není vůbec málo. V tuto chvíli na základě dostupných čísel vidíme, že evropský průmysl je v průměru schopný s dosavadní výší cel “fungovat” a dopady do evropské i české ekonomiky jsou spíše menší. I proto jsme v uplynulých týdnech snížili naše odhady negativních dopadů na českou ekonomiku a nyní předpokládáme růst o 2,1 % v tomto roce a o 1,8 % v roce příštím. Na druhou stranu pořád reálně hrozí i nedohoda. A zatímco pro značnou část evropských podniků je sice 10 % ještě snesitelný “poplatek” za vstup na americký trh, nárůst na 20 nebo 50 % by znamenal pro řadu podniků de facto konec obchodních vztahů. Stejně tak farmaceutický a chemický průmysl, který zatím dodatečná cla nepocítil, může být ve finále zatížen o poznání vyšší celní sazbou. To, že tedy zatím v evropských číslech negativní dopad amerických cel příliš nevidíme ještě neznamená, že ho tam neuvidíme ve druhém pololetí tohoto roku…
Autor: Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
