Levnější ropa, tajné memorandum, pomalejší ceny výrobců

Zatímco trhy oslavují memorandum jako signál dramatického zlepšení průchodnosti Hormuzského průlivu, američtí vyjednavači upozorňují, že samotné memorandum je psáno jen velmi obecně jako pouhý základ pro detailní osobní rozhovory plánované na příštích 60 dní. Teprve během těchto rozhovorů se ukáže, jak vážně Írán svou ochotu ve sporných tématech ustoupit myslí. Je prý psáno zejména s cílem, aby dávalo vedení Íránu možnost politicky zdůvodnit jednání s USA domácí populaci a neobsahuje zásadní závazky, které Írán poskytl Spojeným státům (zejména co se týče klíčového oficiálního spouštěče amerického útoku, tedy íránského jaderného programu).

Až tedy bude memorandum zveřejněno (zatím ho mají k dispozici jen lídři G7), je třeba podle Trumpovy administrativy nepřikládat jeho formulacím příliš velkou váhu. Tyto předběžné poznámky vyvolávají v některých amerických jestřábech obavu, že USA ustoupily příliš. O to, aby memorandum bylo zveřejněno až v pátek, ale údajně požádal Írán a také Pákistán coby zprostředkovatel jednání. Důvodem jsou prý debaty, zda a jak by měl ještě před zveřejněním memoranda veřejně vystoupit íránský lídr Močtaba Chameneí. S žádostí o poskytnutí textu memoranda neuspěl dokonce ani Izrael.

Právě další kroky Izraele jsou teď velkou neznámou. Trump na jeho adresu poznamenal, že válčí s Hizballáhem příliš dlouho, že v důsledku toho umírá příliš mnoho lidí a že Netanjahu musí být odpovědnější. Izraelský premiér dokonce bez obalu přiznal, že memorandum je příkladem situací, kdy vidí věci jinak než Trump. Zdá se tedy, že trvalejší uvolnění napětí na Blízkém východě je i nadále podmíněno velmi nejistými předpoklady o přístupu Íránu a Izraele. Přinejmenším Írán a USA se ale nejspíš skutečně chtějí za každou cenu brzo dohodnout: Írán proto, že už má plné zásobníky (a zakonzervování vrtů by bylo velmi drahé), a USA proto, že se blíží midterms. Nelze vyloučit, že Írán dokonce přivře oči nad tím, že Izrael neprovede žádné výraznější vstřícné kroky (zejm. že se nestáhne z jižního Libanonu). Tržní optimismus tedy tentokrát snad je na místě. Radost má jistě nový šéf Fedu Kevin Warsh, protože levnější ropa značí slabší argumenty pro to, aby americká centrální banka dnes na svém pravidelném jednání zvýšila úrokových sazeb (do čehož by se mu coby Trumpovu nominantovi jistě velmi nechtělo).

Meziroční růst cen průmyslových výrobců v květnu činil 1,5 %, což bylo sice (v důsledku jarního zvýšení cen ropy a ropných produktů) nad dubnovým jedním procentem, ale zřetelně pod tržním očekáváním (2,3 %). Co se týče dalšího vývoje, už včera v Bleskovce kolega Jirka Polanský to shrnul takto: „Protiinflační působení cen elektřiny, vyvolané dřívějším přesunem poplatků za obnovitelné zdroje na státní rozpočet, by mělo být i nadále posilováno utlumenou zahraniční poptávkou, zejména z německé ekonomiky. Přestože geopolitická rizika na Blízkém východě dříve tlačila ceny komodit vzhůru, v červnových datech by se již měl projevit pokles cen ropy na globálních trzích po uzavření dohody mezi USA a Íránem, což by mohlo vést k dalšímu snížení výrobních cen.“

Z pohledu vývoje spotřebitelských cen v nejbližších měsících je ale důležitý především vývoj cen zemědělských výrobců – a u těch došlo v květnu k poklesu meziměsíčně o 4,3 % (meziročně pokles o více než 13 %). Skrze ceny potravin by tak měl do celkové inflace jít protiinflační signál. Jirka upozornil, že jde o „důsledek vysoké srovnávací základny z loňského jara, kdy cenové tlaky v tomto sektoru vrcholily“. Protiinflačně vyznívá i trend zpomalování růstu cen služeb pro podniky (loni v září 4,5 %, letos v květnu 3,0 %). Tyto nové informace ale nejsou dost významné na to, aby změnily náš názor, že co se týče čtvrtečního rozhodnutí ČNB o úrokových sazbách, za velmi mírně pravděpodobnější než ponechání sazeb na dosavadní úrovni pokládáme v tuto chvíli jejich zvýšení (o 25 bb.).

Autor: Michal Skořepa, analytik České spořitelny