Nejnovější návrh podle Financial Times počítá s tím, že eurozóna i MMF zřídí pro Řecko nový účet, ze kterého budou přednostně hrazeny požadavky stávajících věřitelů. To by umožnilo současně tlačit řeckou vládu do dalších úsporných opatření a přitom vyplácet stávající věřitele tak, aby nedošlo například s březnovou splátkou dluhu k divokému bankrotu nevýhodnému pro všechny strany. Výhodou takového přístupu je, že upustí trochu páry z řeckého hrnce před březnovou splátkou dluhu. Současně bude mít eurozóna i MMF v ruce silnější bič, protože Řekové doposavad ve vyjednávání sázeli na všeobecného strašáka vlastního bankrotu.
Na druhé straně větší tlak na Řecko sám o sobě není zárukou finálního splacení jeho dluhů, a to nejen bankám, ale i oficiálním věřitelům, kteří zatím o dobrovolném odpuštění dluhu nechtějí ani slyšet. Zatím bude docházet jenom k dalšímu refinancování stávajících dluhů – tedy jejich valení před sebou. Současný tvrdý německý tlak na úspory a zvyšování daní, který opomíjí obnovu konkurenceschopnosti Řecka, je přitom čím dál tím víc neefektivní. Prozatím vede pouze k pokračujícímu růstu dluhu a čtvrtému roku recese v řadě. Návrat k solventnosti Řecka je tedy tak jako tak stále snem z říše sci-fi.
Není také vůbec jasné, zda by se z nového účtu garantovaly platby všem věřitelům. Klíčové bude, zda ve chvíli, kdy Athény přestanou být schopné splácet svůj dluh, potečou z nového účtu peníze i do řeckých bank. Pokud ne, hrozí v Řecku tak jako tak pád bankovního sektoru a masivní finanční krize, která by si rychle razila cestu i k dalším slabším článkům euro-klubu. I když tedy poslední německo-francouzský nápad může trhy trochu zklidnit, bez dohody na výraznějším osekání řeckého dluhu i mezi oficiálními věřiteli a širšímu plánu na podporu konkurenceschopnosti řecké ekonomiky nic nezmůže. A to i pokud řečtí politici kývnou na poslední podmínky Trójky a schválí další sérii úsporných opatření.
Jan Bureš, hlavní ekonom Era Poštovní spořitelny
