16. 08. 2024
Inflační tlaky ve výrobě zůstávají prozatím víceméně utlumené
I červencová čísla o vývoji výrobních cen stále potvrzují poměrné zklidnění cen výrobců v ČR. Ceny v průmyslu sice zrychlily svůj růst na 1,7 %, nicméně o toto číslo se postarala především energetika (meziročně +4 %) a rafinérie, avšak tempo zdražování jejich produkce je utajované.
V rámci zpracovatelského průmyslu, kde se v posledním měsíci zdražilo v průměru o 1 % pak k růstu cen napomohlo především zdražování v rámci automobilového průmyslu. Je to ovšem jeden z mála oborů, který netrpí nedostatečnou poptávkou. U těch méně úspěšných je zatím vidět spíše vyčkávání než výrazné zlevňování, které by pohnulo se zakázkami.
V zemědělství pokles cen zpomalil, avšak pořád je dostatečný na to, aby ceny některých potravin v obchodech mohly jít ještě dolů. Nejde přitom jen o rostlinnou produkci, ale třeba i o vepřové maso nebo vejce.
Růst cen zpomaluje naproti tomu ve stavebnictví, i když vlastně docela jen mírně. Zvlášť zajímavý je opět vývoj cen stavebních materiálů, které stále po předchozím výrazném zdražení zlevňují stále jen symbolicky.
Ostatně ze srovnání přímo od průmyslových výrobců je vidět, že některé stavební materiály jsou o 85 % dražší než v roce 2019 (kategorie cement, vápno, sádra), cihly o více než třetinu. Vývoj cen ve výrobě nepřekvapuje, a to ani jedním směrem. S ohledem na vývoj zakázek, ukazatelů sentimentu či indexů nákupních manažerů by se asi dalo čekat větší cenové přizpůsobení, avšak to se neodehrává.
Hlavním důvodem jsou nejspíš drahé energie, které ve srovnání s rokem 2019 stojí – alespoň podle PPI – dvojnásobek, a to ještě odhlížíme od nastavených stále vyšších poplatků. Ceny energií představují handicap, se kterým musí výrobci počítat i v dalších letech, protože jak se zdá alespoň z forwardových cen elektřiny pronásledující dva roky, o moc lepší už to nebude.
Autor: Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
