Euro na cestě do emerging markets

Vysvětlení je několik, ale tím prvním je především to, že evropská měnová unie je kočkopes. Společná měna sice funguje v rámci jednotném trhu, ten je však ne-optimální měnovou zónou, přičemž v rámci něho neexistuje ani přerozdělování na bázi fiskálního federalismu ani řádná bankovní unie. Výsledkem je, že v situaci, kdy by centrální banka potřebovala bojovat přísnou měnovou politikou si to nemůže dovolit, neboť by přivodila bankrot fiskálně zranitelných zemí v čele s Itálií. Pokud by tak jako na počátku devadesátých let řídila měnovou politiku v západní Evropě Bundesbanka, tak by zde úrokové sazby byly o několik procentních bodů výše. Měnová politika by přitom byla řízena inflačním výhledem a nikoliv tím, že politika Fedu způsobila výprodej měny na latinsko-americký způsob, či je třeba podle tureckého scénáře zajistit nízkými úroky levné financování veřejného dluhu.

Druhý problém, který má aktuálně euro, je strukturálně-fundamentální. Energetická koncepce, kterou si EU před několika lety vysnila mohla fungovat jen za dobrého počasí a to doslova i obrazně. Musí svítit slunce, zároveň být hodně větrno a především Rusko musí dodávat kvanta levného plynu. V takové situaci si ekonomika může dovolit odstavit uhelné a atomové elektrárny a tím utopit stovky miliard dříve pro-investovaného kapitálu. Zhorší-li se však počasí a nedej bože začne válka se zemí, která ekonomice dodává levné suroviny, tak se i z exportního šampiona, jakým je Německo, stane země s deficitem obchodní bilance. Přitom právě přebytek zahraničního obchodu eurozóny, resp. běžného účtu platební bilance byl hlavním “fundamentálním držákem” nízko-úročeného eura.
EU a tím potažmo eurozóna bývá čas od času označovaná geopolitickou hantýrkou jako tzv. soft-power. Při pohledu na jakých úrovních se dnes společná evropská měna obchoduje, nezbývá než konstatovat, že význam tohoto slovního spojení naplnil forexový trh bezezbytku.

Jan Čermák
Analytik ČSOB